Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?
Ahoj, jsem Marek a hraju na kytaru v Nuummite. Nejvíc teď bojuju se svým pesimismem ohledně stavu světa, války na Ukrajině, klimatické krize a podobných věcí.
V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral?
Před Nuummite jsem hrál na kytaru v death/black metalových Errantes, kde působili i Michal s Lukášem, kteří se mnou teď v Nuummite hrají. V té době jsem měl taky death metalový one-man projekt Antizen, který jsem poslal k ledu v podstatě hned potom, co jsem nahrál jeho jediné EP. Později jsem chvíli hrál na basu v blackových Sukkhu, ale to byla opravdu krátká epizoda.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Moje primární kytara je teď Hagstrom Ultra Max. Je to krásný nástroj, co sice tvarem připomíná Les Paul, ale skoro ve všech parametrech se od něj liší. Pro mě je asi nejdůležitější, že má delší menzuru, a tak tam kvůli podlazení nemusím dávat moc tlusté struny.
Dal jsem tam jiné snímače se silnějším výstupem a jako u všech svých kytar jsem změnil zapojení tak, abych mohl jedním pohybem přepínače změnit zvuk z “jedovatého” kobylkového snímače v sériovém zapojení na “cinkavý” krkový snímač v paralelním módu.
Ohledně aparatury jsem se po krátkých experimentech s pedalboardem a lampovou hlavou vydal na cestu totálního downsizingu. Všechen zvuk řeším multiefektem Line6 Pod GO spolu s malým class D tranzistorovým zesilovačem. Ve spojení s 2x12 bednou to zní dobře a snadno se s tím cestuje.
Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval?
Naše poslední nahrávka je čtveřice singlů, co jsme nahráli ve studiu Riversound u Petra Bučila po vydání naší debutové desky Celestial Triarchy. Jsou to Můry, Doublethink, Bicycle Day a Insomnia. Zatím to vyšlo jenom na internetu, ale bavil jsem se z Obstíkem z Noise Mafia, že bychom to mohli dát na nějakou limitovanou edici kazet - uvidíme.
Nahrávali jsme sice ve stejném studiu jako v případě desky, ale trochu jinak. Předně jsme se vykašlali na reamping a přešli čistě na digitální simulace aparátů, což nám dalo víc prostoru v úpravách zvuku a mastering jsme si tentokrát nechali udělat přímo od Petra.
Hudebně je to někde uprostřed mezi první deskou a hudbou, co děláme teď. Vzdalujeme se black metalu a skladby už mají jasnější strukturu, i když je to pořád založené víc na riffech než na nějakém celkovém dojmu,.
Ke skladbě Můry napsal a nazpíval text Martin Šindelář, který už nám hostoval na desce.
Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe?
Podvědomě asi všechno, co v životě vnímám. Samozřejmě mě inspiruje hudba, kterou zrovna poslouchám. I když si ale občas říkám, že bych někde mohl použít postupy, které jsem slyšel jinde, většinou stejně skončím u nějakého náhodného riffu, který se mnou pocitově něco dělá, spíš než že bych ty inspirace nějak plánovitě využíval.
Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol?
Občas se rád vracím ke skladbám, které mi dřív lezly na nervy a už je ani nehrajeme naživo. Asi bych měl ale zmínit jednu z našich nových skladeb, má pracovní název Owls. Myslím, že je skladatelsky zajímavá a zároveň neztrácí na chytlavosti. Zatím ale není nahraná.
Co se týče textů, tak vzhledem k instrumentální povaze naší hudby můžu mluvit jenom o skladbách na kterých hostoval Martin Šindelář. Z nich se mi teď nejvíc líbí Můry, protože korespondují se situacemi, ve kterých poslední dobou žijeme.
Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Umění je nápad, který do nějakého už existujícího kontextu přinese nový pohled na věc a tím ten kontext mění. Manuální zručnost umožňuje s tím nápadem pracovat.
Myslím si, že to rozdělení teď vyniká na příkladu umělé inteligence, která dokáže kompilací existujících zdrojů vytvořit řemeslně povedená díla, kterým ale chybí nápad.
Další příklad zručnosti bez nápadu jsou všechny ty blackmetalové předělávky Bedřicha Smetany, se kterými se v posledních letech bůhvíproč roztrhl pytel.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať?
Ty hranice se posouvají s kvalitou díla, ale pokud je nějaká umělecká performance založená na vraždění nemluvňat, asi by neměla proběhnout.
Nenastavoval bych ale žádné hranice specificky pro umění, spíš bych se na držel toho, že člověk - autor je omezován různými společenskými nebo morálními pravidly. Ty je někdy potřeba překračovat se všemi následky, ale jestli to za to u kterého díla stojí, si musí rozhodnout každý sám.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie?
Hodně dekadentní byly koncerty s Errantes, hlavně v období, kdy s námi zpíval Wolkman (schválně to psal takhle). Ten člověk měl po nějaké bouračce v lebce několik děr, nevlastnil mobilní telefon a nepsal si texty. Pokaždé zpíval něco jiného. Dřív pracoval jako hrobník, ale vyhodili ho a za časů Errantes se živil jako stěhovák.
Jednou se kapelníkovi Robertovi rozbilo auto, a tak abychom se dostali na koncert v Benátkách nad Jizerou, půjčil si Wolkman auto od svojí přítelkyně. Když jsem přišel ke zkušebně, už v něm seděl jeho kamarád Frankie Dlouhán, co byl tak našrot, že nedokázal mluvit. Prý je to dlouholetý rodinný přítel a pojede s námi na koncert. Za celý večer jsem mu rozuměl asi dvě slova (kytary a “Kissáci”). Walkman to na dálnici šněroval od čáry k čáře, evidentně řídil tak podruhé v životě, Frankie se dusil v záchvatech bezdomoveckého kašle a Robert se vzadu tiše modlil. Dojeli jsme kupodivu v pořádku a ten úspěch samozřejmě Frankie s Wolkmenem hned běželi oslavit na bar. Tam se Wolkmanovi zalíbilo a tak potom uprostřed koncertu odložil mikrofon a odešel z pódia pít. Podobné zážitky z velké části přispěly k rozhodnutí nemít v Nuummite žádného zpěváka.
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Dodělat hudbu na druhé album Nuummite, zatím jsme tak ve dvou třetinách. Po nedávném brněnském koncertě jsme se shodli, že tomu budeme chtít dát nějaké jednotné téma a v diskuzi tam zazněla spousta dobrých nápadů. Ale bude to ještě nějakou dobu zrát.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény?
Já ten pojem “česká scéna” už většinou slýchám jenom v sarkastickém zabarvení. Přijde mi, že je tu hromada různých skupin lidí, co se častěji vídají a různě spolupracují, přičemž ty skupiny ani nemusí být nijak žánrově vyhraněné. Ale mezi jednotlivými partami nepanuje moc velká sounáležitost.
Nějaké mosty mezi nimi jsou a mně osobně vyhovuje občas proplouvat jimi napříč, ale myslím si, že snažit se některé ty lidi spojovat by způsobilo víc škody než užitku. Samozřejmě ne všechny party jsou mi sympatické a ne se všemi se dokážu nebo chci bavit. A u některých k tomu ještě nebyla příležitost, nebo je prostě moc neznám.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre UG scénu?
Narodil jsem se v roce 1993, takže o devadesátkách ti toho moc nepovím. O hudbu jsem se začal zajímat někdy kolem roku 2005, tou dobou jsem se učil na kytaru a někdy okolo roku 2010 jsem začal zkoušet hrát v kapelách a chodil na koncerty svých kamarádů. To byl většinou studentský alkopunk, ale mě spíš zajímal metal.
V roce 2011 jsem hrál na prvním ročníku Žižkovské noci, což byla (a je) dost důležitá událost pro pražskou klubovou scénu a úplně každý, kdo se v Praze věnuje hudbě, má k tomu festivalu nějaký vztah (dobrý nebo špatný). Ve stejném roce taky proběhl první ročník Zelífestu. Tenhle festival mám spojený s letenským barem Barré, kde jsem potkal spoustu umělecky aktivních alkoholiků, a později s klubem Balada, kde proběhla spousta skvělých koncertů napříč žánry a ze všech pražských klubů měl největší schopnost spojovat lidi. Podobných “scén” kolem klubů a festivalů tu je několik, z nich bych tu chtěl ještě zmínit aspoň dejvickou Klubovnu a s ní související festival Povaleč.
Roky 2014 - 2017 jsem strávil objížděním poloprázdných kulturáků s Errantes, abych se pak rozhodl s tím vším seknout a celkově se vzdálit metalové subkultuře. To rozhodnutí mi vydrželo asi rok a půl, než jsme si s Michalem a Lukášem založili Nuummite. Potom ve všem zas nadělal paseku covid, spousta klubů skončila a kultura šla ke dnu.
Teď je takové období pomalého zlepšování. Některé akce jsou super, ale spousta lidí, co dřív chodila na koncerty, si pořídila rodiny. Mladší generace je zase poznamenaná dvěma roky lockdownů ve věku, kdy má člověk na kulturu nejvíc času a energie.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby?
Nedokážu si představit domlouvání koncertů a zkoušek, když mobil mělo jenom pár lidí a internet byl v plenkách. Člověk neměl moc možností, jak dát vědět, když nastal problém. Veškeré vybavení bylo dražší a slušně znějící nahrávku nešlo udělat doma v obýváku, jako je tomu teď. Moc výhod oproti dnešku tam nevidím. Samozřejmě, kdo se tomu vydržel věnovat od devadesátek až do teď, má často status legendy.
Nebo je to úplná troska.
Ktoré SK UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes? Ktoré ti naopak lezú/liezli na nervy?
Dřív jsem poslouchal hodně death metal, teď už skoro vůbec. Pak jsem měl takové post-rockové období a od té doby si rozšiřuju obzory do všech možnách žánrů. I když v některých mě baví jenom tak 10% věcí, na které narazím. Nesmí to být moc dementní (nebo to naopak musí být absolutně dementní).
Co doteď nedokážu vystát, ačkoliv nemám žádný důvod ten žánr nenávidět, je reggae a ska.
Počas pandémie sme zažili spomalenie a izoláciu, v rámci ktorej sme chodili na ilegálne koncerty a vážili si všetko čo vznikalo - dnes sme späť vo svete kde je pretlak koncertov, novej hudby - ako si vnímal ten čas spomalenia ty a nechýba ti aspoň trochu?
Pozoruju na sobě, že jsem se stále nevrátil do stejného stavu, co byl před pandemií. Před covidem jsem byl mnohem aktivnější, častěji jsem chodil na koncerty, víc jsem hrál, celkově jsem stíhal víc věcí.
Během doby, kdy se nemohlo hrát, jsme nahrávali první desku, takže to nebyl úplně promarněný čas, ale strašně jsem zlenivěl. Jak jsem to vnímal? Znuděně a s pocitem ztráty mládí. Rozhodně mi to nechybí.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta?
Tam, kde to jde, odděluju autora od díla. Dokážu si užít dobrou hudbu i od interpreta, co je jinak dost špatná osobnost, ale na pivo bych s takovým člověkem nešel. Když mě nějaká hudba zaujme, nestavím na tom svůj vztah k osobě umělce. Dost často vůbec nevím, co je to za člověka. V osobní rovině mi vadí burani s xenofobními názory, co šíří dezinformace a podporují Rusko. A pak samozřejmě takové ty obecné věci, jako když někdo lže.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Štve mě, jak jsou někteří lidi posedlí dosažením nějakého “komerčního” úspěchu - viditelně je zajímá víc než samotná hudba, kterou dělají a jsou ochotni kvůli tomu ztratit veškerou sebeúctu. V nejhorším případě pak kvalitu hudby posuzují výhradně podle její popularity.
Žánr, který hrají, podřizují aktuálním trendům, členy kapely vybírají podle pohlaví a vzhledu a ve snaze vytvořit virální obsah se ztrapňují přiblblými příspěvky na TikToku ve stylu Aleny Schillerové.
Bohužel tenhle fenomén podporují někteří hudební influenceři a promotéři a poškozují tím autenticitu české klubové scény. Vykašlete se na ten sen o rockové hvězdě a dělejte to, co vás baví. Umění dělá člověk v první řadě pro sebe a až potom pro druhé.
Jasně, propagace je důležitá, ale musí sloužit dílu, ne aby bylo dílo podřízené propagaci.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo?
Rád bych tady vyzdvihnul Post-Rock Fest, který organizuje můj kamarád David z kapely The New Horizons. Je to relativně malá akce s line-upem poskládaným ze zajímavých domácích i zahraničních kapel operujících v žánru, kolem kterého tu neexistuje prakticky žádná subkultura. Na rozdíl od jiných akcí podobné velikosti tahle zatím po dvou ročnících neskončila totálním bankrotem a Dejv už plánuje třetí ročník.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje?
Umělce rozdělují různé světonázory, vkus a mnohdy ješitnost.
Spojuje je většinou chlast a jiné psychoaktivní látky.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa v súčastnosti zaujal najviac?
Zaujalo mě nedávno vydané album Music for Firewalkers od Blind Ruler Cursed Land. Zvukově je to v tomhle žánru nejdospělejší česká nahrávka.
Mimo to musím zmínit Elegii Propastnou od Slati. To album nahrávali v Golden Hive Studios, kde teď nahrávají snad úplně všichni (napadají mě Drom, FDK, Mayon, NOIX, milion dalších). Není divu, ten zvuk je sázka na jistotu.
Pěkný videoklip nedávno vydali Mayon ke skladbě V těle a zemi, i když těch 9 a půl minuty je tak na hranici toho, na co dokážu udržet pozornost. Nejkrásnější artwork má jednoznačně Hairy Hairy od Kaviar Kavalier.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.
Album: Mountainscape - Acceptance. Pozdější tvorba už mě tolik nebaví, ale jejich první album je naprosto geniální a je to pro mě dobrý příklad toho, že i ve třech lidech se dá dělat instrumentální hudba líp, než by to zvládly mnohem větší ansámbly.
Kniha: Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera - knížka spojující matematiku, umění, informatiku a kognitivní vědu. Je překvapivě čtivá, odkrývá souvislosti ve zdánlivě nesouvisejících oborech a dochází k ohromujícím závěrům.
Film: Šílení (2005) od Švankmajera - už jenom kvůli Janu Třískovi v roli markýze De Sade.Seriál: Bavila mě první série Twin Peaks, ale na seriály moc nejsem.
Hra: Zaklínač 3, nic lepšího jsem zatím nehrál.
Tetovací studio: doma, pomocí DIY strojku s kytarovou strunou místo jehly
Pivo: Asi Radegast 12, ale zvládnu v podstatě cokoliv. Nejsem moc velký znalec piva.
Vinyl/CD/MC?
Hudbu poslouchám v podstatě už jenom digitálně, ale jako sběratelský artikl mi dává smysl buď kazeta nebo vinyl.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu?
Tengri, Postea, Mayon, Drom, FDK, Mancy Sono, The New Horizons, Obstík (Usnu?, Futile Mourning, Noise Mafia), Karel Braun
Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.
“Dám to poslechnout svým dětem a jestli se jim to nebude líbit, tak je dám do děcáku!” - paní, co si koupila CD od všech kapel na koncertě ve Farářově Sluji v Mladé Boleslavi
======================================================================
Linky:
https://www.nuummite.eu/
https://nuummite.bandcamp.com
https://www.facebook.com/nuummiteband
https://www.instagram.com/nuummiteband/
No comments:
Post a Comment