#119 Tom/EZR Contemplates: Righeira – Vamos a la playa (SP, 1983)

  Righeira – Vamos a la playa (Single, 1983) by Tom/EZR “Vamos a la playa La bomba estalló Las radiaciones tostan Y matizan de azul” Pred It...

Najčítanejšie za 7 dní

Monday, May 29, 2023

#209 Woodeater / Black Gaze / Samo / 29/5/2023


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Som Samo, mám 30, z Trnavy, tatér makajúci s kolektívom na vlastnom štúdiu  na plný úväzok a muzikant zhruba 20 rokov. Posledné mesiace sa venujem hlavne turistike a jazde na bmx.


V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral ?

Hrám hlavne na gitaru, ale i klavír, a v podstate všetko čo má struny mi nedalo pokoja. Hral som v kapelách Stay Love, The reckless, Third Strain, Bitch I am Ninja, Miriel Feanor, Intercity, Smelser, v svojich akustických projektoch Berry / Sam the Jew,  dalsich projektoch Elisheva, La Bella Luna, a aktuálne v projekte Woodeater + mnoho ďaľších kolaborácií. 

 




Na čom a cez čo hráš/spievaš a ako si spokojný so svojou výbavou?

Zažil som perfektné nahrávacie štúdiá, no svoje projekty robím na štýl 90tkového nórskeho blacku a kebyže mám kazeťák Hello kitty, nahrám to cez to, takže iphone a starý comp s cracknutým Cubase postačí.


Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Nahrávku mám pod réžiou čisto sám, vznikla z pocitu vypľuť po dlhom muzikantskom bloku zo seba niečo takéto. Mám totižto viac strán, čo sa týka hudby ktorú mám rád, od temnejšieho folk punku, po black.


 

Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe ?

Aktuálny pocit a dianie okolo mňa. To čo prežívam, väčšinou z nejakej veselosti či dobrej nálady songy neskladám. Skôr niečo zlé prežijem a potom to ventilujem v hudbe.


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?

Ťažko povedať, za tie roky ale najviac som mal rád svoje kapely Miriel Feanor (pesnička Plethora) & Intercity - When moon goes down


 

Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Pred 10 rokmi som koncertoval veľké pódia aj malé kluby, neskôr išla hudba dosť bokom pre moju kariéru tatéra, ktorá je dosť časoberúca, plus som bol dlhé roky odcestovaný za hranicou a nestihol stretnúť nejakých lepších muzikantov, hlavne takých, ktorí by mali záujem robiť hudbu a ne len chlastať a fetiť hehe na skúškach. Pocestoval som turné po Írsku a Anglicku a hral v európskych krajinách. Uživiť sa hudbou je stále tak isto ťažké ako to bolo niekedy pokiaľ sa vymaňuješ z mainstreamu, na druhú stranu chválim ľudí, ktorí si dokázali udržať čistý štít a aj sa tým uživiť, šikovnosť ;)



 

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?

Asi najzaujímavejšie bolo tour v Írsku, kde sme boli skoro dva týždne, zmeškali niekoľko lietadiel, ale šli loďou, atď atď. Hodiny a hodiny na cestách …


Čo chystáš v blízkej budúcnosti?

Chcel by som ešte dokončiť projekt, a stretnút super ľudí, ktorí by mali záujem naozaj tvoriť. Štýl nechávam otvorený. Som časovo vyťažený pre prácu, ale hudba mi moc chýba.


Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Vratil som sa po dlhom case z zahraničného zivota, dovolim si povedat ze predtym nez som odisiel som urcite častou sceny bol, aktualne som radsej častou domácej sceny taterskej.



 

Akú emóciu alebo reakciu chceš svojou tvorbou vyvolať ?

Každý si nájde v hudbe i texte niečo iné a to je čarovné. Chcem, aby ľudia pochopili že nie sú sami v pocitoch ktoré prežívajú, pretože ich prežívam rovnako.


Snažíš sa v rámci tvorby k niečomu priblížiť alebo naopak sa od niečoho odlíšiť ?

Mám pocit, že moja tvorba bola vždy natoľko iná, že nikam nezapadala. Časom som pochopil, že jediná forma brutálneho uznania je robiť to čo ľudia chcú počuť - vidieť, keď si príliš individualistický ľudia to prehliadajú.


Máš nostalgiu za nejakým retro žánrom alebo dekádou ?

90 grunge je môj spirit animal asi rovnako ako 2000s skate punk.


Ktoré dnešné trendy v rámci subkultúr môžeš, a ktoré ti naopak lezú na nervy ?

Lezú mi na nervy bohaté detičky hypebeast.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?

Ak je vyjebaný nácek. Bodka



 

Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Shallov, Old tomb, Besna


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Album- Drug Church - Cheer, kniha- Hesse - Stepny vlk, film - Málmhaus, Mr.Pickles, Dave Mira bmx, Misfits tattoo shop, pivo - Tchíne v pezinskej pivární v Trnave


Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?

Fluff fest, Ffud


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Fvck_Kvlt, Shallov   

 

Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

Snažte sa byť sami sebou a nikoho neojebávať a život bude nádherný, hľadať v živote stále viac je kontraproduktívne, cesta je cieľ heh. Smrť nacizmu.  

================================================================

Linky:

https://woodeater.bandcamp.com/album/ashes-soil-above

Wednesday, May 24, 2023

#76 Flork Reviews: Bahratal - Kladivo intolerance (2023)



Bahratal - Kladivo intolerance (2023)

by Flork
 

Heavy, heavier, heaviest is how Kladivo Intolerence (Hammer of Intolerance) could be summed up. It starts heavy and gets heavier as the tracks progress, an album of grandiose proportions, with particular emphasis placed heavily on the bass and drums. It’s like filling up an old Harley with cheap diesel and hitting the accelerator at full speed. This album rumbles and makes the ground shake.

And if I’m correct, this is the Prague-based band’s first full-length release, although they are hardly new to the black metal scene. Bahratal consists of members from Vole, V0nt and Lezok, and possibly other groups from Prague and Czechia. Yet their brand of black metal is different from their parent groups by choosing to stay away from long, atmospheric or ambient compositions (except for possibly Outro, the closing track). Their sound is fast and hard and reminiscent of a biker gang cruising at high speed. And like their previous Eps, Bahratal dispels any illusions about life satisfaction or a happy, harmonious world, choosing instead to reveal the darkness of the human interior. Also interesting to note is that the overall content is quite “urban”, both lyrically and musically. None of it derives from medieval folklore or legends from the Carpathians, which is typical of the Czech and Slovak brand of black metal themes.

But Bahratal is also a place in Germany and not far from the Czech border. It’s a haven for hikers and rock climbers and perhaps does have a certain mystique to it. In any case, it makes a great name for a hardcore band, something like “battery” or “beating”. And this assault on the senses is alive in all the tracks, you can hear it right off the bat with Zeme lyr a oceli (Earth of Lyre and Steel). This intro is a perfect example of the “heavy, heavier, heaviest” metaphor I began this review with. There’s loads of build-up and major cathartic blow-out around the middle mark, as if the vocals and guitars were unleashed from a dark and foreboding crypt. And the fury remains with the title track and Brambory a chmel (Potatoes and Hops), raw energy and epileptic speed that would send anyone into a seizure (the thunder clap and rain at the end is epic). Baba Vanga (Granny Vanga) is a tad slower and the seamless transition into this track with the haunting bells are no doubt intriguing. Still, this track is no less heavy nor furious than any of the previous tracks. It oozes with painful emotion and unsurprisingly bursts into anger around the 3-minute mark. The vocals are just amazing. Then Demiurguv knir (untranslatable, or possibly Demiurge's mustache according to Google translate) starts very melodic, and for a moment I anticipate a ballad of some sort. But no, it picks up very abruptly after a minute or so and it is here that classic elements of black metal shine brightly. Personally, this is my favourite track on the album because I love the low and high notes of the guitar and the overall composition of this song. Jablko poznani (The Apple of Knowledge) is another amazing track before the album closes quietly with Outro. This is the only place in the album where you will hear ambience and dark moods as it is entirely instrumental without the guitar, bass or drums.

Overall, I give this album high marks for creativity and keeping things as “heavy as possible”. These guys have real talent on their instruments as well as in their song writing. The only complaint I have about Kladivo Intolerence is that it isn’t long enough! Can’t wait to hear more! 

=======================================================================

More Bahratal on Jablká ďaleko od stromu:

Dec-2021 Interview ... LINK

Mar-2022 Review ... LINK

 

 

 

Wednesday, May 17, 2023

#75 Flork Reviews: Ahoj - Stres (2023)

 


Ahoj - Stres (2023)

by Flork
 

I am so pleased to know that punk is not dead. In fact, it’s far from it. Ahoj, the post punk foursome from Western Slovakia, showcases a captivating and highly energetic mini Lp with their second release Stres.

If you are into this sort of style, a mix of hardcore and punk that blends elements of 90s punk and emo where all the tracks begin and end at the blink of an eye (all seven tracks last a minute and change), you’ll totally dig this disc from start to finish. Ahoj is fronted by a female singer who keeps the testosterone levels at a healthy balance. Punk and fans of punk love this trend, since it’s not Pussy Riot by any means, nor is it Courtney Love and Hole, but more of the classic hardcore punk rock styles with grassroots from the 70s and 90s. There’s no alpha male with “lead singer syndrome” driving the group down a path of doom and early forgottenness, nor any intent to eventually sellout to the mainstream.

I quite like this album and hear a lot of future potential for this band. Take for instance the opening track, which is also called Ahoj (Hello), a quick instrumental bit that sends a brief, but positive signal to the listener. Yet it gets negative pretty quickly with Ti sere na tvár (They shit on your face) and the dynamic energy of Ahoj really grabs your attention and doesn’t want to let go.

The album is loaded with explosive instrumentation and introspection. No Future is a classic title and theme for any punk rocker (think Sex Pistols), keeping in mind that Stres was released when chaos and uncertainty dominates our lives. The album itself was only released only a few weeks ago at the end of April, 2023, right before their upcoming mini Euro tour.

While there is still room for experimentation, there are moments where the songwriting could have been a bit more adventurous. But the band does demonstrate the ability to deliver a captivating sound and message in all their tracks, and so there’s no fear of getting bored when listening to this album. My favourite is the closing Nula Respekt (Zero Respect), which has a lot of depth as well as rough and smooth textures, in that the song was written well, but never gives in to a polished composition. I also wouldn’t say that the production was anything special, but then again, this is post punk that leans heavily on its roots from decades past, with no bling or added effects, and so the mixing and production stays in line with the raw edginess of the music itself. Nevertheless, the group leaves a long-lasting impact and I’m sure their live performances are full of infectious energy. Definitely a band to keep inside the radar in 2023.

 

 

Monday, May 15, 2023

#208 Phosgene Girls / Gothic Rock / Ála, Jirka, Karel / 24/4/2023


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Tahle otázka není úplně na udělaná na míru pro rozhovor s kapelou, tak si dovolíme to vzít trošku po svém. Jmenujeme Phosgene Girls a už 15 let se pohybujeme na scéně. Momentálně si užíváme příchod jara a běžné věci jako obvykle – přátelé, naši blízcí, hudba, knihy.

Všichni pocházíme z Přelouče, malého města na Labi a už od půlky 90‘ spolu hrajeme v kapelách. Jirka na kytaru, Karel na basu a Ála zpěv (původně kytara). Ty kapely se jmenovaly Vokno, Tanec sv. Víta a teď Phosgene Girls. Mimo to ještě Karel fungoval v projektu Kruté Loutky a Ála s Jrikou zas ve Skrytém pohybu.


Na čom a cez čo hráš/spievaš a ako si spokojný so svojou výbavou?

Ála: TC Helicon, Waldorf Q

Jirka: Aktuálně mám kytaru Ibanez, zesilovač EVH 5150 a několik kytarových efektů. Jsem s tím naprosto spokojený, léta jsem hledal ten správný zvuk, až jsem ho konečně našel. Občas pokukuji po kytarách ESP Ltd. a po zesilovači Dual Rectifier od Mesa Boogie, to je legenda.

Karel: Krom baskytary a baskytarového aparátu používám nějaké efekty, aktuálně jsou to overdrive a chorus.


Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Karel: Šlo o jeden song pro kompilaci Dark Tunes form Czech and Slovak caves vol III., nahráli jsme to amatérsky ve zkušebně, mix a master dělal VeNa (ex-No Name Desire)


 

Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe ?

Ála: Nevím, je to potřeba těla, roste to v tobě, zraje a ty pak sklízíš. Hraješ a tóny k tobě přichází, z venčí, vnímáš skrze senzory. Zároveň jsi tím zřídlem a ty a prostor kolem tebe jste jedno. Je to expanze těla.

Jirka: Ovlivňuje mě aktuální rozpoložení a improvizace v ten daný moment. V dlouhodobém horizontu pak hudba, kterou mám rád. Není to tak, že bych se snažil něco napodobovat, ale v někde v podvědomí ty hudební vlivy samozřejmě jsou.

Karel: Baskytara, je to nejlepší hudební nástroj (hehe)!    


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?

Ála: Můj vtah k naší tvorbě není takto objektivní. Každá skladba ve mě vyvolává jiný pocity. Když ji tvoříme, formuje se jedinečná atmosféra, svět zvuků a emocí, a to pak na koncertech sdílíme s dalšími lidmi. A když takovou skladbu hraješ po letech, je to jako portál v čase, ty věci se dostaví znovu a na chvíli jsi zas někdo, kým jsi býval kdysi. Který z těchto portálů bych měl vyzdvihávat? Snad vždy jen ten, který právě vzniká: "Nový svět, nový portál, co tě vrátí zpět“.


Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Jirka: Chtěl jsem prostě hrát, dělat hudbu, potkávat se s lidmi, bavit se, něco tvořit … to se všechno povedlo.

Karel: Chtěl jsem hrát ve skupině temnějšího zaměření na baskytaru. A taková je i realita.



 

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?

Ála: Vždycky když bylo něco zajímavého, tak jsem to zaspal.

Karel: Za ty roky toho bylo celkem dost a o to těžší je vzpomenout si na něco zajímavého nebo dokonce vtipného. Zmínit bych mohl třeba jeden koncert v Brně, kdy jsem si cestou rozřízl ruku střepem z lahve od vína. Po zastávce ve Svitavské nemocnici a zásahu šikovného chirurga jsme pokračovali směr cílová destinace a já odehrál koncert s několika stehy na levé ruce. Opakovat bych to ale už nechtěl. Udělal jsem dobře, že jsem nedal na rady našeho tehdejšího řidiče, jehož progresivní samoléčitleské metody jsou mezi zainteresovanými legendární.


Čo chystáš v blízkej budúcnosti?

Ála: Nějaký koncerty, nějaký písničky...


Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Karel: Ne, ve vodách, kde se hudebně pohybujerme nebo jim alespoň máme nejblíže, nic jako scéna dle mého názoru neexistuje. Spíš funguje několik ostrůvků, které vyvíjí aktivity, jako pořádání koncertů, provozování webu nebo dělání hudebních pořadů na internetu. Nezřídka se tito lidé rekrutují z řad samotných hudebníků či různých umělců, kteří tak řeší možnost prezentace svojí tvorby. Do samostatného proudu UG scény to má ale daleko.


Akú emóciu alebo reakciu chceš svojou tvorbou vyvolať?

Jirka: Mrazení v zádech.

Karel: Nad tímto nepřemýšlím.



 

Snažíš sa v rámci tvorby k niečomu priblížiť alebo naopak sa od niečoho odlíšiť ?

Ála: Ani jedno, jedinou mírou naší estetiky je temnota. Pochopil jsem a je to zajímavý, že spousta lidí, který jedou v jiných žánrech nedokážou ocenit niance mezi melancholickou a temnou hudbou. My jsme spíš na ty temnější věci

Karel: Tohle neřeším, je mi to fuk. Hraju, co se mi chce, bez ohledu na uvedené.


Máš nostalgiu za nejakým retro žánrom alebo dekádou ?

Jirka: To ne, poslouchám toho moc, napříč žánry a obdobími.

Karel: Do určité míry to budou osmdesátá léta minulého století s mírným přesahem do počátku devadesátek, kdy vzniklo asi nejvíc pro mě zásadních desek. V návaznosti na druhou polovinou sedmdesátých let jsou pro mě symbolem rozpuku kreativity a rozmanitosti v moderní i alternativní hudbě. To je něco, co se mi v hudební tvorbě od přelomu tisíciletí hledá hůř a hůř.


Ktoré dnešné trendy v rámci subkultúr môžeš, a ktoré ti naopak lezú na nervy ?


Ála: Zaznamenal jsem obrodu black metalové scény, ale jinak jde tohle mimo mě.

Jirka: Trendy a subkultury moc neřeším. Mám své oblíbené kapely, bez ohledu na žánr, a rád objevuju neustále něco nového.

Karel: Nevím, aktuálně trendy nesleduji a o žádných tím pádem nevím. Stejně mě všechny trendy vždycky sraly.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?


Ála: Hudba má schopnost vyvolávat v posluchači neopakovatelné emoce, a já beru jen ty, co jsou mi příjemný, to je asi to kritérium. Už se dál nezajímám o charakterové vlastnosti interpretů, jejich sociální status, preference a podobně. No a když někde na akci narazím na nějaký hovado, tak je to pro mě prostě setkání s hovadem ať už je to muzikant nebo ne.

Jirka: Nemám rád takovou tu prvoplánovou podbízivost.

Karel: Pokud o někom vím, že je vrah, nácek, násilník, propaguje násilí a agresivitu či podobně. Tvorbu těchto interpretů pak přijmout nedokážu bez ohledu na to, co tvoří po hudební či jiné stránce. Neumím to oddělit. V samotné hudbě či jiné tvorbě žádné hranice nevnímám.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Ála: koncert Ing a Lolita - je hustý, kam až je někdo schopnej zajít (hahaha)

Jirka: Z domácích kapel bych jmenoval třeba kapely Insania, Priessnitz, Vanessa, Kaviar Kavalier, Mortal Cabinet.

Karel: Na takovéto otázky se mi zpravidla odpovídá těžko. Neumím vypíchnout, co mě kdy zaujalo nejvíc, zajímavého bylo během těch let mnoho. Zúžím to proto na období od podzimu minulého roku. Z alb a kapel to je Schrödingerova Kočka, kteří mě zaujali jak svým vystoupením na posledním ročníku festivalu Oblátek, tak svojí deskou „I 0“, kterou jsem si tam od nich zakoupil. Ta sice vyšla už v roce 2020, ale objevil jsem ji až tam. Pak bych vyzdvihl poslední počin The Last Days of Jesus :On Black:. Sice se jedná o výběrovkou, ale provedení fyzického nosiče na vinylu je impozantní a neméně zajímavý je i výběr skladeb i zvuk alba, celkově mě moc baví.



 

Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Ála: Hudobný album - NFD Trinity, kniha Sto roků samoty, film Království zombie: Ashin ze severu, seriál Království zombie a pivo minimálně 12°.

Jirka: Album: Editors - EBM, Iggy PoPEvery Loser, MinistryMoral Hygiene.

Karel: Nějaké desky jsem už zmínil výše, přidám ještě třeba Opened Paradise - Buried In Rain. Z knih například Umberto Eco – Jméno růže. Film Monty Python: Život Briana a jinak bych doporučil vyhýbat se hollywoodským výplachům mozku, na seriály nekoukat a počítačový hry nehrát. A hlavně nepít slabá piva!


Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?

Jirka: Castle Party

Karel: Z domácích je to PUNX PIKNIK ve Třech Dvorech u Kolína, který probíhá na konci léta a na jeho pořádání se podílí i několik přátel. Ze zahraničních jsem v posledních letech celkem pravidelně navštěvoval Castle Party v Bolkówě, i když po hudební stránce to není minimálně přes deset let úplně ono, je to pořád docela fajn.


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Karel: Z těch, kteří zřejmě ještě rozhovor pro tento blog nedělali, by to mohla být skupina Výsměch? či Alvaréz Peréz.
    

Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

Ála: Phosgeňácká bestie pochčije svatý hostie.    

=================================================================

Linky:

https://phosgenegirls.bandcamp.com/music

https://www.facebook.com/PhosgeneGirls

Friday, May 12, 2023

#74 Flork Reviews: strach z búrky - strach z búrky (EP, 2023)

 


strach z búrky - strach z búrky (EP, 2023)

by Flork
 

Adam Puna’s soft and simple melodies of alternative lo-fi rhythms and beats are a refreshing change to the Florkster’s ears. Strach z Búrky is an easy listening 6-track Ep and gives me the impression that the artist is passionate about performing and creating original music. All the sounds on Strach z Búrky were made by Adam himself, as well as the mixing and mastering, and thus, such „solo“ projects like these get high marks in my books. It takes a certain kind of soul who can pour their heart into this kind of project and produce an original piece that reflects the artist’s character and essence of being.

Each track has its own special vibe, beginning with Fatamorgány (Mirages), a lively bass-driven tune with echo vocal harmonies and gentle highlights of the keyboards both in the background and foreground. This is followed by útlm (Decay), which is a little bit darker than the previous track, but no less entertaining. And as I listen to the album, I become more impressed by the overall product, especially the vocal harmonies. The songs themselves are quite short, but my guess is that Adam intended them to be this way. Like Cudzinci (Strangers), a cool tune lasting a mere minute and seventeen seconds

Overall, when I compare Strach z Búrky with Adam’s previous works, such as Ruptures in the Library, which was sung in English and way mellower than the present album, or Storm, his first Ep released a few years back and entirely instrumental (and pretty cool too with a haunting, very ghost-like vibe to it), I would say that Strach z Búrky is a progressive developement, especially in terms of beats and vocals. It’s entirely in Slovak and thus would entertain a local audience more than an international one. But that’s probably the whole point: grab the attention of those around you and take satisfaction in their fun and pleasure.

As an artist, Adam Puna definitely can compete with all the major players on the scene, especially since he is well-versed on the recording and production side of things. Strach z Búrky is original and never boring for a moment.

 

Monday, May 8, 2023

#207 Lykoris Radiata // Melancholic Rock // P.t.r // 19-4-2023.


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Som P.t.r, som jediným členom svojho projektu Lykoris Radiata a v posledných dňoch ma najviac zaujíma práca na mojom piatom albume.


V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral ?

Pred Lykoris Radiata som mal ešte dva projekty, ktoré boli ale príšerné, takže radšej by som sa k ním nerád vyjadroval. Všade som inak mal na starosti spevy a gitary, pričom ostatné nástroje sú programované alebo virtuálne (prípadne basu nahrávam tak, že tú linku nahrám na gitare a potom ju posuniem o oktávu nižšie).


Na čom a cez čo hráš/spievaš a ako si spokojný so svojou výbavou?

Moja hlavná gitara je Epiphone SG, okrem toho mám aj tiež kópiu Telecastru od ABX a akustickú gitaru Squier. Konkrétne modely však neviem špecifikovať. Kombo používam Kustom HV/20 a ak ide o efektové krabičky, tak v minulosti som žiadne nepoužíval, akurát len nedávno som si kúpil HM300 od Behringer. So svojou výbavou som celkom spokojný, neženiem sa za drahými značkami.



 

Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Posledná nahrávka, na ktorej momentálne ešte robím, alebo posledná aktívne vydaná nahrávka? Ak sa bavíme o prvej, tak robím na albume s názvom Démoní očistec. Bude to v poradí piaty album od Lykoris Radiata. Pôvodne som ho chcel nahrať už vlani, ale mal som autorský blok, až začiatkom tohto roka sa to rozbehlo. Zatiaľ posledná vydaná nahrávka je samozrejme singel V tieni hladných vrán, ktorý sa tam tiež objaví.

Na albume bude minimálne 13, maximálne 15 piesní, to ešte uvidím.

Na svojich nahrávky robím všetko sám, akurát na albumoch Vzdialené svety a Príšera (z ktorých ten druhý je ale hrozný) hral nejaké sóla ako hosť istý Mišo Báthory. Takže teraz tu nie je žiadna spolupráca.


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?

Asi skladbu Lietam s havranmi.


Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?

Žiadne.


Čo chystáš v blízkej budúcnosti?

Okrem tohto albumu? Neviem. Možno nové nahrávky, ak bude dosť nápadov.


Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Nie. Radšej by som sa k scénam neradil.


 

Akú emóciu alebo reakciu chceš svojou tvorbou vyvolať ?

Nemám zámer vyvovlávať nejakú konkrétnu emóciu či reakciu. Buď sa to ľuďom páči, alebo nie, ale asi neviem ovplyvniť, akú emóciu to v nich vyvolá.


Snažíš sa v rámci tvorby k niečomu priblížiť alebo naopak sa od niečoho odlíšiť ?

Ani nie. Proste robím to, čo ma baví.


Máš nostalgiu za nejakým retro žánrom alebo dekádou ?

Nie. Ak je tá hudba dobrá, tak si podľa mňa dokáže nájsť uplatnenie aj dnes.


Ktoré dnešné trendy v rámci subkultúr môžeš, a ktoré ti naopak lezú na nervy ?

Nesledujem trendy, takže sa k tomu nedokážem vyjadriť.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?

Ak ide o odpornú sviňu.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Žiadne.


 

Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Hudobný album: toho by bolo príliš veľa. Z domácej scény asi nikoho, ale zo zahraničnej scény momentálne fičím hlavne na japonských kapelách a odporúčil by som kapelu Bridear, najmä albumy Overturn the Doom, Baryte a Expose Your Emotions.
Kniha: už je to nejaký čas, čo som nejakú čítal.
Filmy: Annabelle 2: Stvorenie zla; Prekliata/The Unholy (2021); V zajatí démonov 2
Seriály nesledujem, hry nehrám, tetovania žiadne nemám a som abstinent, takže v tých ostatných veciach nemám odporúčať.


Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?

Nechodím na akcie.


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Nikto mi nenapadá.


Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

Veľmi sa mi páči výrok od Charlesa Bukowskeho, "I don't hate people. I just feel better when they aren't around", voľne preložené: „Niežeby som neznášaľ ľudí, ale cítim sa lepšie, keď nie sú okolo“.

==================================================

Linky:

https://www.facebook.com/lykorisradiataofficial

 

Wednesday, May 3, 2023

#73 Flork Reviews: Teufelsmauer - Our War Is Forever (2023)

 


Teufelsmauer - Our War if Forever (2023)

by Flork
 

It’s no secret that Czech and Slovak Black Metal derives heavily on the legends and stories concealed beneath the treetops of the Carpathian forests. And why not? There is so much folklore and content to create compositions that evoke imagery of eeriness, fear, and desolation. There are foreboding castles, witches, isolated villages, even bears and wolves lurking in the shadows of the valleys and trees. And if you combine any or all of these elements, you can create the basis of black metal music with themes that are not only unique, but also indigenous to the region.

Now, I have talked in the past about the Carpathians and the myriad of black metal bands who incorporate the folklore into their music. Teufelsmauer is no exception, although it’s difficult to say whether all their songs are specific to the legends of the mountains or not. Our War is Forever is not an overly long album, in fact, it comes in just under 25 minutes in total, with the majority of tracks averaging less than 3 minutes or so. I also need to point out that there are only 2 members of the group who provide all the instrumentation, as well as vocals and lyrics.

The album begins and ends with Intro and Outro, both simple in nature although the latter is the more interesting of the two with the drum beats and simplicity of the guitar strings. But it’s everything in the middle that is heavy and thrashy. Our War is Forever literally kicks off in maximum overdrive with Boot to the Back (the title says it all) and continues with an even harder assault with Krista Vašho (Your Christ), a speedy track that’s heavily laden with a weighty dose of pounding guitars and vocals. Unstable Affliction and Antichrist Crusade follow with more along similar lines of the previous tracks, but I take more notice now of the drums and how they stand out in the forefront. It’s not so much speed drumming or double bass, but you can hear a lot of the high hat and ride cymbal in the beats, which is somewhat unique to the genre. Street Occultist, however, is more grass roots and is by far the track that carries the most rage. It is also an example of organised chaos as the timing and changes in this song are split-second. This track is neither flooded by heavy distortion or production trickery, with the final product being a first-class example of black metal played at its best. And still, this song gets one-upped by Popol, which takes all the previous songs from a maximum of ten to an eleven.

And my prognosis? These guys from Svidnik know how to rock. The production is pretty good as it keeps things constantly raw and edgy. Although it is mentioned that Scrobis takes care of the bass, I hardly heard any in most of the tracks. No matter though, these guys showcased their true skills, which are on the guitars and drums, both of which taking centre stage in every track. And finally, I can also imagine Teufelsmauer playing a raunchy live set without the need of additional musicians. Two guys who like making big sounds, either in front of an audience or not. Definitely a band worth paying sharper attention to in and around the scene. 

Blog: Interview#111 Teufelsmauer (2021-Sep)