Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Všechno to začalo, když mi táta pustil jugoslávskej press „Powerslave“ od IRON MAIDEN, ale zkrátím to! Jmenuji se Petr a byť se chlubím pleší, mám teprve lehce po třicítce. Žiju v jihočeském městě Písku a od nějakých dvanácti let jsem maniak do rock/metalový hudby, která smrdí starou školou, haha. Pořádám undergroundové festivaly a koncerty pod hlavičkou Thrash Nightmare Promotion, provozuji malé vydavatelství Tapes of Terror Records a píšu o muzice, která mě baví. Nic z toho by nešlo bez dobrých a schopných kamarádů (oni vědí). Nejvíc mě momentálně zajímá, zda bude možné na podzim pořádat kulturní akce anebo nás budou zkurvený „autority“ zase držet doma s lahváčema.
Ako a kedy si sa dostal k organizovaniu UG akcií a vydávaniu hudby ?
Vždy mě lákalo uspořádat koncert a později i vydat nějakou nahrávku. Vše má ale svůj čas, a tak první Thrash Nightmare fest vznikl až v roce 2013, kdy jsem hlavně pomáhal s organizací kamarádovi Žakynovi a klukům z LAHAR. Až následující rok jsem se do toho opřel naplno a začali jsme zvát zahraniční kapely, budovat síť kontaktů a postupně naše plány posouvat vpřed. Nechtěli jsme pořád na koncerty dojíždět sto a více kilometrů, tak jsme si řekli, že něco zorganizujeme v Písku. První ročník se povedl a začali jsme plánovat dál. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že u nás budou hrát kapely z různých koutů světa a kapely významných jmen světového undergroundu. Že budeme dělat jen old school kapely, to bylo jasný od začátku a držíme se toho dodnes! S vydáváním to bylo tak, že jsem si jednoduše chtěl zkusit, co to obnáší a poznat potřeby kapel zase z jiného úhlu pohledu. V plánu bylo vydat jedno, dvě alba za rok, ale během roku a půl jich je téměř dvacet. Dalším důvodem založení labelu bylo to, že jsem chtěl mít fyzicky nahrávky, které jinak vyšly třeba jen na CD anebo digitálně. Trochu sobecký, já vím!
Angažujes sa aj v iných UG/kultúrnych aktivitách?
Kromě organizace koncertů a kazetovýho labelu působím od roku 2012 jako redaktor na Fobia webzine a od roku 2019 přispívám i do zinu Telepatie, který vychází jednou ročně. S pokorou říkám, že obě média dlouhodobě považuji za nejlepší v Česku a je mi ctí, že mě nejprve Johan a poté i Petr oslovili s nabídkou spolupráce. Zrovna s těmito dvěma lidmi je radost tvořit, byť jsem v posledních dvou letech svou aktivitu na Fobii téměř zmrazil. Důvodem je nedostatek času. Otřepané klišé, ale rodina a s ní spojené aktivity jsou na prvním místě. V závěsu je Thrash Nightmare Promotion, což je další takové moje dítě, a momentálně mě zaměstnává i náš label. Na psaní tudíž nezbývá tolik času. Pevně ale věřím, že si mě Johan v širší redakci ponechá a třeba se i k nějaké pravidelné publikaci článků vrátím. Ze stejného důvodu hybernuje i Nuctemeron zine, který jsem vydal v roce 2019 jako třísetstránkovou bichli ve spolupráci s kamarády a kreativci Vojtou Jasanským (Kreas, Sněť, Bahratal, …) a Kubou Hrdličkou (Mhor, Zmyrna), kteří tvoří grafické vizuály pod pseudonymy Děda a Myšinka. Nějaký obsah pro tento zine mám, ale je to ten typ článků, které budou aktuální dnes, zítra nebo za pět let. Věřím, že nezůstanou v šuplíku a jednoho temného dne dvojka Nuctemeronu vyjde… Nápadů na další aktivity v rámci naší scény i např. lokální kultury nosím v hlavě poměrně dost, jen nemám prostor na jejich realizaci a dobře vím, že k drtivé většině nikdy nedojde. Tak to prostě je.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Subjektivní, protože umění představuje pro každého něco jiného. Když to vezmu na hudbu, tak pro mě je umění HELLHAMMER a jejich dřevní metal a ne píčoviny typu CYNIC a jim podobní. Jenže instrumentální onanisti ti řeknou pravý opak, co? O tom to je… Umění kapely je to, když umí s plným nasazením a radostí zahrát stejný koncert pro tisíc i pro deset lidí. A je jedno jak zruční a nadaní jsou to muzikanti.
Má mať umenie hranice resp. sú témy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to člověk dívá. Existují témata, která jsou obyčejná a nikomu nevadí. Pak máš ale kontroverzní věci, které určitou skupinu populace pobuřují. Může jít výstavu obrazů s erotickou tématikou, hororový film jen pro otrlé diváky anebo o kapely, které ve svých textech reflektují válečná zvěrstva a tam asi svou otázkou míříš. Každý má tu hranu jinde a tam, kde jsem již za ní, už prostě nejdu. Pokud se kapela ve svých textech věnuje např. 2. světové válce (ale i dalším konfliktům) je to za mě v pořádku a schvaluji to. Když si to tak vezmu, tak třeba videoklip „Smutný odkaz“ od MAJSTER KAT mě naučil o 2. světové víc než dějepis na základní škole, protože jsme v osnovách došli jen někam do meziválečných let, haha. Tato témata mě dlouhodobě zajímají a např. z textů HAIL OF BULLETS jsem se dozvěděl o zajímavých momentech a dohledával si o nich informace. Pokud se ale z textů a projevu kapely udělá oslava lidského utrpení, je to špatně. Jinými slovy, umění by nemělo mít hranice či embargo pro určitá téma, pouze by nemělo docházet k jejich zneužití.
Čo je tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Nemám rád extrémy na všechny strany. Takže bych určitě nepozval či nevydal kapelu, jejíž členové rádi zvedají pravice nebo nosí čapky s rudou hvězdou. Už mě nebaví řešit politický sračky v muzice, ale tohle jsou věci, který fakt nemám rád. Serou mě extrémní levicové hardcore kapely stejně jako fašounský black metaly. A pokud se někdo i jinak chová jako kokot, taky nemá smysl s ním ztrácet čas.
Ako sa vyvíjal tvoj hudobný vkus odkedy si sa začal angažovat v UG ?
Zkusím to krátce. Táta doma poslouchal elpíčka starých hardrockových kapel, takže URIAH HEEP, THIN LIZZY, LED ZEPPELIN, BLACK SABBATH, PINK FLOYD ale i BETALES, STOUNŮ, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, FLETWOOD MAC a mnoha dalších. Nejtvrdší desky z jeho sbírky byly od MOTORHEAD, JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN a ARAKAIN – „Thrash the Trash“. To jsem slýchával od mala, takže základ jsem měl parádní a pořád se k těm kapelám vracím a přísahám na ně! Na základce jsem byl ovlivněn spolužáky, takže jsem jel nějaký ten československý punk rock (ale i třeba kvalitní věci jako DISCHARGE nebo GBH), ale souběžně mě v té cca osmé třídě zase začal zajímat metal. Ségry kámoš nahrával kazety a vypaloval CDčka a já se dostal k rané METALLICE, SLAYER, SODOM, KREATOR, DEATH, MORBID ANGEL a vůbec tenhle starý thrash a death. Pak jsem měl už doma internet a totálně jsem tomu propadl. Kolikrát jsem hákoval školu jen proto, abych mohl poslouchat pro mě nový nahrávky, byť to již byly vykopávky. Takže přes totální thrashovou mánii, která byla umocněna i nastupující renesancí žánru (kapely jako WARBRINGER, GAMA BOMB, DEKAPITATOR, atd.), death metal, starej grindcore a black metal (blackem myšleny kulty jako SABBAT, NIFELHEIM, MYSTIFIER, VULCANO, DISSECTION, atd.) jsem se dostával zpátky ke kořenům a znovu začal poslouchat heavy metal a NWOBHM, který miluju asi nejvíc. Pravdou ale je, že jsem ho poslouchal průběžně pořád, jen jsem to někdy v šestnácti nechtěl přiznat, protože bych byl za vyměklýho blbce, haha! Heavy metal dokáže ze všech žánrů nejvíc chytit za srdce, nejvíc rozparádit lidi. Později, až cca kolem dvaadvaceti jsem propadl doom a stoner metalu. Dneska neškatulkuji a poslouchám to, co mě baví. Zrovna nedávno jsem měl náladu na „Denim and Leather“ od SAXON a hned vzápětí jsem hustil „Torment in Fire“ od SACRIFICE. Občas poslouchám i nějaký jazz nebo starý rock´n´roll, ale staroškolský metal a rock všech odnoží jsou tím, co mám v srdci nejvíc zarytý a já jsem s tím naprosto v pohodě. Nemám nic proti jiným hudebním žánrům, ale mě prostě ostatní nebaví a rád zůstanu konzervou. Takhle uspořádaný jsem to měl už v roce 2010, kdy jsem začal o muzice psát na jeden webzine a nezměnilo se to.
Kde hľadáš zaujímavych umelcov pre spoluprácu ?
Za vším hledej aktivní zájem o dění na metalový scéně. Protože poslouchám mraky kapel tak prakticky denně sleduji, jaké nahrávky vychází a u koho. Zajímají mě nové kapely, ale i zaběhnutá jména. Něco si koupím na LP nebo MC, něco mi stačí jen digitálně. Sleduji zahraniční bookingové agentury a line-upy oblíbených festivalů a tím se dostávám k zajímavým možnostem pro obsazení našich akcí. Dost kapel se již samo nabízí na spolupráci. Výhodou je taky řada spolehlivých kontaktů na promotéry, muzikanty a vydavatele. Tohle je o několika letech pohybu v tomto (pro mě přirozeném, haha) prostředí. Kontakty a důvěru druhých nezískáš za jeden den.
Ktorý/é album/albumy zo svojho vydavateľského portfólia považuješ za najvýnimočnejší/ie a prečo?
Vážím si všech releasů a spolupráce se všemi kapelami. Největší radost jsem měl z kazety LAID TO WASTE – „Mental Decay“, protože byla jednoduše prvním počinem a ten se povedl. Pod Tapes of Terror vyšlo k dnešnímu dni (12.9. 2021) celkem osmnáct vydání a každé je něčím jiné. Některé z nich jsou kapely, které znám dobře osobně, s jinými se známe jen po netu, protože jde o lidi z druhého konce světa. Nemám ale žádného favorita.
Ktorá/é akcie čo si robil považuješ za najpamätnejšie a prečo ?
Pro mě jsou všechny akce památné, haha! Skvělý byl sedmý ročník Thrash Nightmare festu, kdy jsem dlouho nemohl uvěřit tomu, že nám na dvoře parkují legendy IRON ANGEL a ABIGAIL a jsou to úplní pohodáři a budou hrát na naší akci. Stejně tak, jako když mezi fanoušky na té samé akci potkáte Tyranta z NIFELHEIM. První ročník Heavy Metal Thunder festu byl taky nezapomenutelný, protože jsme lidem přinesli zase něco trochu jiného. Moc rád vzpomínám na dva koncerty, které jsme dělali pro brazilské neznabohy APOKALYPTIC RAIDS a WHIPSTRIKER. Skvělé časy jsme zažili s novozélandskými STALKER. Hráli u nás dvakrát a pokaždý to byly neskutečný víkendy s dlouhými after party a se super lidmi. Ultimátní byla taky zastávka turné italských WITCHUNTER a německých BLACKEVIL. Přišlo tehdy asi jen čtyřicet lidí a my museli doplácet, ovšem koncert a následná párty všechno předčily. Parádní byly taky oba ročníky covidového Iron River festu, který byl vždy první akcí těsně po lockdownech. Tu radost, náladu a úsměvy lidí nezapomeneš… Zpětně nelituju žádné kapely, kterou jsme pozvali.
Čo boli vrcholové a naopak najhoršie momenty tvojej činnosti v UG ?
Ty vrcholné v podstatě zmiňuji v přechozí odpovědi, ale doufám, že ještě nějaké takové přijdou. Za nejhorší moment považuji zrušený koncert VOMITOR v den konání akce. Tehdy se jim rozbila dodávka v Německu a do poslední chvíle jsme doufali, věřili, …. Dělat této kultovní australské kapele koncert v Písku byla pro mě čest, účast vypadala na nějakých osmdesát až sto maniaků, a to bylo pondělí! Na koncert přiletěl dokonce i Tom Rentor (CHEVALIER) z Finska… Některé věci ale nemáš šanci ovlivnit. V důsledku nefunkční techniky mohla kapela třeba havarovat, a to je daleko horší než jeden zrušený koncert. Třeba to vyjde příště!
Zaujímavá osobná príhoda/príhody z tvojich skúseností organizátora a vydavatela s kapelami ?
Těch bylo! Hodně mě ale pobavilo, když za mnou přišli chlápci ze security na Thrash Nightmare festu s tím, že vyhodí toho zlitýho starýho chlapa v hnědý kožený bundě, co chrápe v předsálí. Šel jsem se podívat a říkám „kluci, to fakt ne prosím, je to zpěvák z hlavní kapely večera!“. Bylo to dvě hodiny před koncertem IRON ANGEL a Dirk byl úplně na šrot. Zbytek kapely nás ujistil, že je to normální a ať nemáme obavy. Nakonec vylezl na pódium a odzpíval to parádně. Pak se sesunul s cigárem na schody za klubem, chrchlal a skoro ho to zabilo, haha!
Aké vydavatelske/organizačné plány máš do budúcnosti?
Organizaci koncertů doba moc nepřeje, ale chci věřit, že už to snad nějak půjde. V plánu jsou tedy hlavně akce, které jsme museli přesunout. Připravujeme na 15. a 16.10. osmý ročník Thrash Nightmare festu, kde doufejme vystoupí kapely jako DEATHAMMER, NOCTURNAL, INDIAN NIGHTMARE, BUTCHER, POWER FROM HELL, RADIATION, LAHAR, DEMOLIZER a další. Ještě ten stejný měsíc máme na programu koncerty blekoušů HEXENBRETT a Belgičanů SLAUGHTER MESSIAH a domácí SNĚŤi. První pátek v prosinci je v plánu posunutá akce Burial in Sand II., kde zahrají HELLISH CROSSFIRE, KRINGA, BETON, CHLAD, BAHRATAL a KAOSQUAD. Několik super koncertů máme dohodnutých na jaro 2022. Nejdůležitější akcí je tam Heavy Metal Thunder fest se super line-upem, kterému vévodí heavy/doom velikáni ATLANTEAN KODEX… Přeji si jen to, aby už se konečně hrálo. Neustálé rušení akcí a přebookovávání kapel na nové a nejisté termíny je unavující… Na labelu Tapes of Terror Records vyjde během podzimu kompletní diskografie legendárních doomařů SPIRITUS MORTIS z Finska. Teď na tom intenzivně makáme, stejně jako na dalších třech vydáních, které bychom ještě na podzim rádi vydali. Vše samozřejmě na kazetách. To jsou nejbližší plány.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Takhle o tom nepřemýšlím. Do jisté míry jsem součástí české metalové scény, ale stejně tak mě zajímá ta slovenská, německá, jihoamerická, atd. a jsem v kontaktu s lidmi odtud. Snažím se sledovat všechny scény, které mě zajímají a věřím tomu, že kdybych žil v kterékoliv jiné zemi, byl bych stejně aktivní. Já miluju old school metal a taková scéna v Česku vlastně není. Jde jen o pár desítek jedinců a fanatiků. Stále stejné ksichty, haha! Vnímám tady dvě scény, metalovou a hardcore/punkovou. Nedělám v nich příliš rozdíly a v obou mám spousta přátel. Tím, že hardcore/punk/grind už vůbec neposlouchám, zařadil bych se na scénu metalovou. Jenže, co je metalová scéna v Česku? Neskutečně široké spektrum lidí od buranských návštěvníků Masters of Rock až po ortodoxní blekouše. Ani s jedním nehodlám být spojován. Já si vlastně v mé hlavě a kolem sebe utvářím vlastní scénu, kterou si skládám z lidí, které vždycky rád vidím, sdílíme společné hodnoty a máme si co říct. Jde o mix muzikantů, vydavatelů, pořadatelů, pisálků, „obyčejných“ fanoušků. Tyhle lidi a jejich aktivity rád podporuju. Bez ohledu na hudební žánr. Fascinuje mě to a jsem rád, že na tom kolotoči jedu taky.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády?
Nejsem pamětník, já se v roce 1990 narodil… Navíc já 90´s moc nejedu, haha! Každopádně po revoluci tady byl obrovský boom kapel a nahrávek, které do té doby nemohly vydávat a objevovaly se stále nové a nové. Když se na to dívám, to zlaté období trvalo nějakých čtyři – pět let, pak přišel pozvolný pád a nové metalové odnože, které byly v tu dobu populární. Ta euforie začátku 90´s musela být ale skvělá. Dostupná muzika, fanziny, narvané koncerty na KD Barikádníků… určitě bych to chtěl nasát osobně. Domácí scéna se formovala podobně jako ve světě, jen s velkým zpožděním. A týkalo se to i nástupu „retro metalu“ před několika lety. Venku jely dávno mladé pušky thrash metal vzor 85, tady lidi chodili v gládách a uznávali jen growling…
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Byl mnohem větší hlad po muzice a lidi hltali skoro všechno. Každá metalová kapela byla v kurzu. To byla určitě výhoda oproti dnešní záplavě kapel, ve které se mnozí utopí. Celkově jsou ale podmínky lepší dnes. Každá kapela má možnost jít do kvalitního studia, vydat profesionální hudební nosič, uspořádat koncert, naplánovat turné, dát vědět novinky světu a fanouškům, atd. Kapely mají dnes perfektní podmínky již na startovní čáře, ne každá je ale umí správně využívat.
V čom mali podla teba výhodu UG labely a organizátori koncertov, ktorí boli aktívni v 90's oproti dnešným a naopak, čo vnímaš ako výhody dneška ?
Je to v podstatě stejné jako s kapelami. Organizátor i vydavatel tehdy nemusel tolik bojovat o návštěvníka a zákazníka, nyní má zase v rukávu moderní nástroje, jak jej získat. Opět je to o tom, kdo, co a jak umí využít a jak se daným možnostem přizpůsobí. Žádná složitá věda.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
Chuť dělat hudbu, která je baví, vytvářet určité hodnoty, spojovat lidi a setkávat se s nimi. To je asi základ, proč tady ty hudební scény fungují. Rozdělují je odlišné názory (vč. těch politických) a taky jejich fanoušci, kteří jsou mnohdy nepochopitelně netolerantní.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Pohodlnost kapel a lidí. Serou mě kapely, které tvrdí, že na český metal není za hranicemi nikdo zvědavej, přitom to nikdy nezkusily. Jenže to by někdy musely vystoupit ze své komfortní zóny a sami oslovovat kluby a promotéry v cizině, plánovat, půjčit dodávku, obětovat prodloužený víkend cestě do neznáma, možná spát na zemi a pravděpodobně doplácet ze svého. Jenže jsou to zkušenosti a zážitky, které nenačerpáš když se spokojíš s tím, že hraješ dvakrát za rok v Modrý Vopici a pětkrát v Horní Dolní. A pořád pro ty stejný ksichty, kterých je většinou do třiceti kusů. Pokud kapelám stačí jejich plácání po ramenou, jak to zase bylo super, tak ok, ale já to vidím jinak. Mít kapelu, dělal bych to úplně jinak. Rozesílám nahrávek na recenze počínaje, přes neodfláknutí rozhovorů až po trmácení se dodávkou na druhý konec světa. Naše kapely jsou zvyklé, že každý za ně všechno udělá. Jim stačí nahrát desku a přijímat koncerty. Nechají se obsloužit a neřeší detaily. A právě ty detaily oddělují kvalitní kapely od těch tuctových. A když už pro ty kapely něco uděláš, kolikrát se vyserou i blbej share na Fejsbuku, přitom to zabere minutu… Čest výjimkám, kterých si fakt moc vážím, žel jich ale v našem rybníce moc není. Před pár lety jsem měl takovou myšlenku, že bych založil jakousi bookingovku, která by pomáhala českým kapelám hrát v Německu, kde bych využil své kontakty. Když jsem si hodil na papír pro a proti, rychle jsem to zase opustil. Nemůže chtít jeden, ale všichni.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Budu se opakovat, ale deska „Mokvání v okovech“ od SNĚŤi je po všech stránkách dotažená na vysokou úroveň. Vůbec není zvykem, aby naše undergroundová kapela nahrála prvotřídní album, vydala ho u renomovaného zahraničního labelu a sklidila úspěch na všech frontách. Pochvalné recenze jim chodí z celého světa, budou hrát na uznávaných akcích venku, udělali k albu parádní videoklip, merchandise. To vše během tří let…. Ti kluci milujou starej death metal, jsou oddaní žánru a ví, jak má taková kapela znít a vypadat na pódiu. Konečně někdo ukázal (některým) ubrečeným českým kapelám, že o naše kapely venku zájem je… viz. předchozí odpověď. Jen se musí chtít, být aktivní a možná se i trochu obětovat. Respekt! Jako další super nahrávky bych uvedl BOHEMYST – „Čerň a Smrt“ a SICK SINUS SYNDROME – „Rotten to the Core“. Ze Slovenska pak GOATCRAFT – „Spheres Below“. To je podobné, jen jde ve dvou případech o jinou generaci muzikantů, haha!
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Hmm, těch desek je fakt dost, ale z poslední doby bych uvedl VULTURE – „Dealin´Dead“, TYRANN – „Djavulens Musik“ a NOCTURNAL – „Serpent Death“. Pokud zůstanu u hudby, tak právě čtu novou biografii Bruce Dickinsona z IRON MAIDEN a jsem překvapen, jak je to zábavný. Z té záplavy filmů bych uvedl Život na naší planetě z dílny Davida Attenborougha. Jsem toho názoru, že by ho měl vidět každej člověk. Výborný seriál je The Knick, nejlepší pivo je Platan 12 a pak produkce malých pivovarů. V poslední době mi nejvíc chutnal asi Červený vlk z Krušných hor, Zvíkovský rarášek a nějaký silný peklo z pivovaru Raven. Tetování ani počítačovým hrám neholduju, naposledy jsem střílel nácky v dobách Medal of Honor a pařil Mafii 1. Dodnes občas poslouchám jazzový soundtrack z té hry.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Nejlepší domácí akce jsou pro mě ty naše, protože na ně zvu kapely, které mě baví a chci je vidět. To je snad jasný, ne? Ale teď vážně… když nad tím přemýšlím, doma nemám vyloženě oblíbené akce, kde bych musel být za každou cenu. Nejradši chodím na koncerty pořádané Kreas Promotion, kde mám jistotu, že to vždycky bude stát za to. Kluci mají k organizaci podobný přístup jako já, a to se mi líbí. Navíc dělají skvělý kapely. U nás na jihu Čech mám rád volyňské open airy, které pod různými názvy (Open Hell, Metalfest, ETEF) dělají lidi z AVENGER, nyní BOHEMYST. Ačkoliv tam line-up není vždy úplně dle mého gusta, prostředí areálu staré plovárny je jedinečný. Výborné kapely jsou každoročně na Brutal Assaultu, kam jsem jezdil pravidelně od 2006 do 2013, ale stala se z toho monster akce, a to já moc nemusím. Podobně jsem dopadl i s Obscene Extreme, kde jsem zažil perfektní kapely, ale když jsem v roce 2019 poprvé po devíti letech vynechal, protože jsem byl v Keni, zjistil jsem, že mi ta akce vůbec nechybí. Tím neříkám, že se tam už nikdy nevypravím. Umím si představit, že jedu kvůli nějaký top kapele (třeba AUTOPSY nebo DARK ANGEL, co Čurby?) třeba na den nebo max. dva dny, ale celý festival už bych tam trávit nechtěl. Zahraniční akce jsou mému hudebnímu vkusu a srdci blíž. Mám tu výhodu, že to máme z Písku relativně kousek do Německa i Rakouska a mí kámoši nejsou líní zvednout zadek, utratit krejcary a vyrazit za hranice. V tomto směru preferuji menší, ale o to lepší festivaly s kapacitou do 2 tisíc lidí. Jednoznačně nejlepší jsou Keep it True a Trveheim. Když vidíš každý rok ten line-up, musí se ti podlomit kolena. A ta atmosféra… úplně jinej svět. Sakra, jak mi to chybí! Perfektní akce jsou taky Stormcrusher, Chaos Descends, Way of Darkness a moc rád jsem měl Raging Death Date, který ale před pár lety skončil. Nikdy jsem nebyl na Hammer of Doom, Up the Hammers, Muskelrock a Headbangers Open Air, to bych do budoucna rád napravil. Super akce dělají taky v Linci pod hlavičkou Steel City Sorcery a v občas v Norimberku kámoši z Iron Forces Heavy Metal Fan Club.
Vinyl, CD, MC alebo digital ?
Vinyl byl, je a zůstane navždy královským nosičem. Miluju ten rituál, když si pouštím vinyl, kochám se obalem, čtu texty… Vydat nahrávku na vinylu by mělo být pro muzikanta něco podobného jako když horolezec zdolá Everest. Žádná samozřejmost. MC formát mám rád a vždycky mě bavil. Navíc mám s kazetami spojenou dobu, kdy jsem začínal aktivně poslouchat muziku. CD mi nikdy nebavily a ten formát šel tak nějak kolem mě. Ve sbírce jich ale pár mám, většinou dárky od kapel, takže je točím aspoň v autě. No a digital je samozřejmě fajn a hodně ho využívám. Skvělá forma, jak dostat hudbu mezi co největší počet lidí a jak poznávat nové kapely. Díky digitalu mohu poslouchat hudbu i při práci. Takže jo, já mu fandím, ale pořád tvrdím, že pro kapelu by nemělo vydání alba končit postnutím skladeb na Bandcamp, Spotify nebo YouTube, ale vždy by měla řešit i fyzické vydání. Byť jen třeba v limitovaném počtu kusů.
Je niekto na domácej scéne (aktivny alebo neaktívny) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Inspirativních, aktivních a dobře ukecaných lidí znám fakt dost a každá chvíle s nimi je pro mě přínosná. Určitě bych ti doporučil Coorneluse, který stojí za Telepatie zine, Berryho z labelu Magick Disk Musick, Demolatora (Goatcraft, Demolizer, atd.) anebo třeba Daneczka (Kreas Promotion, Vřesová studánka, Nomads of Prague).
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Podporujte underground a starej metal! Díky za prostor!
Moje aktivity můžeš omrknout třeba tady:
www.thrashnightmare.webnode.cz
www.facebook.com/thrashnightmarepisek
www.tapesofterror.bigcartel.com
www.tapesofterror.webnode.cz
www.facebook.com/tapesofterror
.jpg)
