Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Ahoj, jmenuji se Karel. Aktuálně mě nejvíc zajímá rodina, před rokem a půl se nám se ženou narodil syn Matěj, takže se nám kolem něj točí svět. Hodně mi začal pomáhat s mým druhým největším zájmem a tím je výroba soustružených gramodesek. Neustále mě zásobuje prázdnými polotovary ze štelářky a všechno co najde na zemi hází do koše s hlasitým pokřikem "BA". Po večerech hrajeme se ženou kooperativní hry, aktuálně je to Zombicide - Černý Mor, Harry Potter - Boj o Bradavice a Gloomhaven. Kompetitivních her jsem už přežraný, navíc to poslední, co teď chci je s někým zápolit. No a když jsem v pracovně sám, tak při výrobě desek mydlím kampaně Heroes 3.
Ako a kedy si sa dostal k organizovaniu UG akcií a vydávaniu hudby ?
O vydávání hudby jsem uvažoval dlouho, vlastně od chvíle, kdy jsem začal hrát se svou první kapelou. Ale na to bylo třeba nějakého kapitálu, takže se tenhle plán dost protáhnul. Dostal jsem se k tomu, až když jsme s Mycop nahráli materiál na jednostranné LP a začaly se dohromady dávat labely, pod kterými to vyjde. Já se chtěl taky participovat, tak jsem si udělal značku. To bylo tenkrát v Hranicích roku 2015, ještě pár titulů vyšlo a pak jsem se stěhoval do Ostravy, takže na dva roky, 2016 a 2017 byla pauza. Nebyly peníze a pro samé přesčasy v robotě ani čas. Organizování akcí přišlo taky někdy kolem roku 2015, měli jsme zkušebnu a aparáty, nikdo v Hranicích akce nepořádal, protože je tam jenom městský kulturák s dramaturgií, která není moc pro mladé. Byl jsem tenkrát na koncertu v Novém Jičíně, hrály takové ty klasické punk / crust / metlo spolky a mezi nimi i Apolita. Když spustili oni, tak mně se spustila čelist a tenkrát jsem si řekl, že tohle musím nějak zařídit. Tak se povedlo udělat první koncert na zkušebně Mycop - Rosa Parks, Apolita a Hledání. Lahvače v lednici za to, co kdo hodil do kasy a vstupné kdo co dal. Chvíli se to tak dělo a pak se najednou z ničeho nic objevil v Hranicích navrátilec Honza Vařeka se ženou Márkou a založili kulturní a komunitní centrum Karnola. Ještě tak jeden dva koncerty se odehrály na zkušebně a pak se veškeré aktivity přesunuly zde.
Angažujes sa aj v iných UG/kultúrnych aktivitách?
Pomáhal jsem s nějakým ziny, vetší nebo menší měrou pomáhám nebo organizuji festivaly. Na Karnole už proběhly 3 ročníky Neočekávaného Dýchánku, to je moje vlaječka. V Ostravě jsem pomáhal s festivaly CheeChaak, který dali dohromady Peťa Ondráček se Zuzkou Šrámkovou, která teď o festival stará, a Hluková Mysteria pod taktovkou jednoho z nejaktivnějších lidí na Ostravsku Martina Režného. A jezdím vyvařovat na Hradby Samoty.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Nevím, jestli to jde takto jednoduše popsat. Problém vidím v lidech, v jejich neschopnosti opustit hranice svého myšlení. Pracoval jsem několik let galeriích. Naposledy to byla galerie současného umění Plato v Ostravě. Ustálené "to bych zvládnul taky" mě začalo fakt srát. Nikdo vám v tom nebrání, tak to klidně zvládněte. Nemám problém přes léto obrážet graffity jamy, v každém městě si pouliční umění užívám. Rád si ale pak zajdu do galerie současného umění nebo naopak na klasické autory. Dýchánek je multižánrový festival, Cheechaak je zameřený na UG scénu, především českou no a Mysteria jsou hluk všeho druhu. Těch nekonečných možností objevovat něco nového, jen se podívejte na videa Petra Válka s čím vším se dá pracovat. Objevování něčeho, nemusí to být nutně originalita. To je dle mého moment kdy se odděluje manuální zručnost od umění. Prakticky každý se dokáže nabiflovat party nebo techniku. Ale naučit se s ní pracovat, to už je věc úplně jiná.
Má mať umenie hranice resp. sú témy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Umění žádné hranice nemá. Umělec, který se rozhodne propagovat jakoukoliv formu útlaku si své stoupence stejně najde stejně jako umělec stojící na úplně opačné straně. S odstupem času navíc na umění, které přesahovalo v určité době hranice také můžeme nahlížet jinak. Co pobuřovalo kdysi nemusí fungovat v dnešní době stejně. Já, ač odsuzuji hrůzy komunistického režimu, mám rád estetiku propagandistických plakátů.
Čo je tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Dost mi vadí lidé hlásící se k nacionalismu nebo jakékoliv jiné formě útlaku. Horší jsou pak už jen ti, kteří to nepřiznávají a pohybují se na rádoby neutrální půdě. Je smutné, že čím oblíbenější umělec, tím více má společnost tendenci bagatelizovat že bil svou partnerku, kamarádí se s ultrapravičáky nebo vypráví přihlouplé rasistické fóry. Já chápu, že umělec nerovná se velký myslitel, ale měli by si přinejmenším uvědomovat svou moc co se působení na lidi týče.
Ako sa vyvíjal tvoj hudobný vkus odkedy si sa začal angažovat v UG ?
Zní to jako klišé, ale žánrově si rád poslechnu cokoliv. Myslím si, že to jde i vidět na deskách a kazetách, které vydávám. Dokonce jsem si teď poslechnul i nějakou HNW, kterou mi poslal nějaký interpret z Mexika a zvládnul jsem to až do konce a nevypnul to. Asi bych ale přiznal, že už méně poslouchám HC punk, protože už dlouho nepřišel s ničím novým. Ono s osmi akordy a texty pořád na stejná témata toho moc vymýšlet nejde.
Kde hľadáš zaujímavych umelcov pre spoluprácu ?
Asi bych neřekl že vyloženě hledám, ale čtu hudební ziny ať už papírové nebo online. No a v přátelích na sociálních sítích mám dost hudebních nadšenců, kteří sdílí neustále něco, co je bavilo. Ale to nejde všechno stíhat, mám v prohlížeci asi 30 záložek, které jsem si ještě ani nepustil. Nejspíš až v létě, až trochu zvolním s prací, mám teď velkolepý skluz.
Ktorý/é album/albumy zo svojho vydavateľského portfólia považuješ za najvýnimočnejší/ie a prečo ?
To takhle nejde říct. Ne že by se to jakože nesmělo, ale já mám pokaždé radost z nového releasu. A jestli je to 50 kazet a nebo 300 vinylů, na tom nesejde. Ke všem deskám se rád vracím a poslouchám je. Tím, že je všechno žánrově rozházené to navíc ani nelze srovnávat. Všichni interpreti, které jsem vydal mi přišli něčím výjimeční. Možná by byla na místě spíše otázka, čím jsem si získal jejich důvěru.
Ktorá/é akcie čo si robil považuješ za najpamätnejšie a prečo ?
To bude první ročník mého festivalu Neočekávaný Dýchánek, který proběhnul v hranické Karnole. Konečně se mi to podařilo uskutečnit a navíc ve skvělém prostoru. Skvělé místo, spousta přátel, dobrá hudba a samo sebou párty jako řemen. Jsem rád že tohle místo pokračuje ve fungování sic to vypadalo zle a že prpoběhnout další ročníky.
.jpg)
Čo boli vrcholové a naopak najhoršie momenty tvojej činnosti v UG ?
To si teď nejsem jistý, jestli je to na mně abych tohle zhodnotil. Neoznačil bych to za nejhorší momenty, ale vždy mě mrzí když na akci dorazí málo lidí. A to vlastně i když koncert nepořádám. Takový Martin Režný dělá v Ostravě neuvěřitelné množství výborných koncertů, ne vždy se tam objeví odpovídající množství lidí. Já to ale chápu, sám dost koncertů nestíhám ať už kvůli práci nebo z čisté lenosti, kdy si naplánuji že bych také mohl chvíli odpočívat nebo máme herní večer. Ale vlastně ano, za vrcholový moment bych mohl označit to, že jsem se k labelové činnosti vrátil po té dvouleté odmlce.
Zaujímavá osobná príhoda/príhody z tvojich skúseností organizátora a vydavatela s kapelami ?
Já mám převážně jen samé dobré zkušenosti a jestli mě někdo někdy nasral nebo rozhodil, tak to veřejně rozpitvávat nebudu protože jsme si to pak vyříkali. Ale když už se tak pěkně ptáte, tak dám do placu jednu historku. Vyprávěl mi ji bývalý kolega z galerie Plato Hynek, který se nachomýtl u žertovné události. Nevím, jestli znáte Odpad film fest, ale Lebeďák tam zve zvláštní hosty. Svého času to byl Matrix Steel, který byl středobodem všech debat o bizarnostech českých luhů a hájů. Matrixovy požadavky do backstage byly pizza Hawai a nějaké ovocné fručko. Před vystoupením rozvířil vody tím, že nikde nevidí Disco sušenky, že je to nezbytná součást performance a bez toho se nedá vystupovat. Tak dostal Hyneček za úkol jít shánět ve večerních hodinách oplatku pro zlatý hřeb večera. Po čase, jistojistě naplněném zoufalstvím a trochou toho pičování na adresu vystupujícího artisty, konečně narazil v nějaké večerce na něco, co alespoň vzdáleně připomínalo sušenky Disco. S vypětím posledních sil navrátil se náš rek na místo určení v pravý čas a sušenky předal pověřeným osobám. Světla v sále zhasla, Matrix předvádí kreace až oči přechází a v momentě, kdy se zaklání jako když se Neo ve filmu vyhýbal kulkám se na scénu vypravil kamarád od Steela. Hodil Matrixovi v záklonu Disco sušenky, ten je chytil a v tom spočíval celý tríček. V takových chvílích si všichni produkční uvědomí nesmyslnost svého počínání a začnou zvažovat výpověď.
Aké vydavatelske/organizačné plány máš do budúcnosti?
Plánů je spousta, vyjmenuji jen pár těch blížících se a potvrzených. Co nevidět vyjde Orange album od Petra Válka i s limitovanou edicí. Do lisu se chystá kolaborační album Massola / Kazehito Seki / Martin Režný vs. NBDY. Chystá se lathe cut 12" kapely Laokoon. V lisu je už nové album polských Kurws a ještě jedna specialita z Polska se chystá.
Na novém materiálu pracuje Ivy Z. V dubnu jsem si vymezil čas na své releasy, takže konečně se vrhnu na lathe cut 12" Ryosuke Kiyasu a měl bych tam i najít čas na nové Hledání. V tom samém měsíci se taky vyškrabe u mě v dílně nové EP Chief Bromden. Nichi Mlebom a sinks se připravují na split vinyl. Viki ze Sheeva Yoga nahrál výborný noisecoreový materiál.
No a další plány jsou vzdálenější, nemají termíny nebo jsou tak vrtkavé, že je ještě raději nebudu zmiňovat. Festival Neočekávaný Dýchánek proběhne 12. a 13. srpna, u Hlukových Mysterií čekáme jestli bude volný prostor kde bychom to chtěli uskutečnit a dle toho se rozhodne, jestli konec září nebo začátek října. 29. 4. v klubu Brno v Ostravě pokřtí svou novou desku Herostratus kapela Panenské Plameny a doprovodí je Franzie.
"Neočekávaný dýchánek" foto: Tomáš Rossi
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
To nevím, asi bych to tak nenazval. Ale cítím se příjemně, když přijdu na akci na místo kde vím, že nebude hromada lidí které neznám, ale naopak místnost přetéká známými a kamarády. Navíc když to vezmu tady z pohledu Ostravy, tak dost lidí které potkám na noisové akci ve Fiducii uvidím o týden později v Jeden Tagu na nějaké punkové sešlosti. Takže oddělovat scény mi asi nepřijde úplně k věci. Navíc na dost koncertů jsem šel jen proto, že jsme si tam dali spicha s ostatními abychom podřystali, vypili nějaký ten škopek a pak si někdo zřigal galaty.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády ?
No tohle není vůbec otázka na mě ale na nějakého hudebního publicistu. Já jsem v té době měl nějakých náct a i když jsem poslouchal jiné věci než moji vrstevníci tak jsem tím až tak moc nežil. Přestalo se vydávat na vinylech a hudební průmysl nám dotáhnul CD. Taje devadesátek začaly v dnešních dobách odkrývat různé labely, které začaly rýžovat na reedicích starých desek a já za sebe musím říct, že není o co stát. Navíc vydávat desky pro pamětníky není nic, co bych považoval za progresivní labelovou činnost. Takže když vidím, že vyšla opět nějaká reedice desky, kterou ze staré kazety ze sklepa remasteroval
kouzelník ve studiu tak tato informace kolem mě prolétne ale k poslechu alba se prostě z nějakého důvodu nemůžu dostat.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Staří androši si vždy nezapomenou rýpnout, jak to mají dnešní kapely díky internetu a sociálním sítím jednoduché. Je to pravda, domluvit si koncert nebo dostat kontakty nikdy nebylo jednodušší. Myslím si, že to bylo i krásně vidět na Planu B, kdy v dobách své největší "slávy" byl schopen pojmout i 4 koncerty za týden. Což bylo trochu nepříjemné, když si tam chtěl člověk zajít v týdnu jenom na pivo a musel se dohadovat se synkem u kasy, že si jde jen na bar. Ale má to i své nevýhody, vyfiltrovat všechny ty informace je někdy nadlidské úsilí. Kolikrát mi díky všemu tomu informačnímu šumu utekl dobrý koncert nebo deska. Měly kapely v 90. letech nějaké výhody? Nevím, byly tady dřív? Dnešní kapely hrají všechno to, co už kapely v 90. letech? Mě ta devadesátá léta opravdu nezajímají, omlouvám se všem fandům. Já se snažím žít tím, co se děje teď a nechci nikomu připomínat, že něco je kopírka něčeho.
V čom mali podla teba výhodu UG labely a organizátori koncertov, ktorí boli aktívni v 90's oproti dnešným a naopak, čo vnímaš ako výhody dneška ?
Nevím, možná to bude pak fajn, až mi bude 50 a někdo mi položí podobnou otázku na jinou dekádu a já budu moci odpovědět i jinak, než "dneska to maj mladí všechno jednodušší".
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
Co je rozděluje? Ješitnost? Politika? Spojuje je nejspíš nadšení tvořit? To je težké posoudit, když je někdo šulin tak tě s ním nespojí ani čtyři tuby vteřinového lepidla.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Takhle bych to vyloženě nepopsal, jsou tady lidi a nějaké věci, které mě tíží ale udělal jsem to fikaně a nechal jsem to být.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Líbí se mi videoklipy Miss Petty, barvy hezčí jak v celé Hře na Oliheň. O skvělý zvuk se tradičně v našich končinách stará Amak z Golden Hive.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Vyšla skvělá česká retro akční drtička Hrot, tak dlouho jsem se nepobavil jako u hraní téhle hry. Životy si doplňuješ plnotučným mlékem nebo krevní tučnicí a přitom si klestíš cestu Prahou za dob totality po nějaké jaderné katastrofě. Jinak jsem spíš fanda starých her jako jsou Blood, Heroes 2 a 3, Starcraft nebo Shadow Warrior. Z knih čtu aktuálně nejvíce komixy, mám komplet Loba, Sandmana, Druunu, knihy od Alana Moora a mnoho dalších. Navíc mě teď žena uvrtala do Živých Mrtvých, takže mám na pár let o dárky vystaráno. Ale začal jsem teď číst Stopařova Průvodce Galaxií. Dost mě baví knihy, které vydává nakladatelství Carcosa, hlavně bizarní fikce od Carltona Mellicka III. Ze seriálů mě dost pobavilo Dorohedoro, doufám, že bude další serie. Z desek u nás doma vede Severní Nástupiště. Skvělá je nová deska Tomáše Knoflíčka, ta je i s vizualem dovedena k dokonalosti. Už jste slyšeli nový Frisk? Terminator X vydal skvělý 10", Ctibovi vyšla dobrá deska. Z filmů ve mně nejvíce dojmů zanechal U Zlaté Rukavice. Tetovací studia nenavštěvuji, dělám si všechno sám. Navíc už s novým strojkem od Cheyennu, to je jako kreslit tužkou. Pivo nedoporučím, ale kupte si Etsu gin, nebudete litovat.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Festival si nedovedu přestavit bez přítomnosti kamarádů, nejezdím tam primárně kvůli hudbě. Takže všechny akce, které pravidelně šperkuji svou přítomností jsou pro mě skvělé. Cheechaak, Hradby Samoty, Beseda u Bigbítu, Hluková Mysteria a Dýchánek. Svého času to byl taky Fluff Fest, ten se ale v poslední době nedařilo navštívit a nebo byl zrušený. No a navíc tam hrálo dost kapel, které půl hodiny mluvily a pak 15 minut hrály, tak mě to přestalo bavit. Každý má určitě dost kamarádů a známých, kteří dělají menší festivaly a dávají do toho spoustu energie. Namátkou můžu vyjmenovat Vzdor Fest, Pelhřimovy, Fajfr Štýl a nebo nově vzniklou Hlubinu. Navštěvujte malé festivaly, atmosféra je tam lepší jak na festivalu pro 50.000 lidí a kapely beztak taky.
Vinyl, CD, MC alebo digital ?
Vinyl a MC. V digitalu vidím taky určitý smysl, někdo ty nosiče nechce vlastnit a naopak si rád poslouchá na telefonu. Já mám jen bandcamp a nic jiného ale provozovat nebudu. Spotify je mi bytostně odporné stejně jako CD.
Je niekto na domácej scéne (aktivny alebo neaktívny) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Martin Režný, sinks, Maria Komarova, Petr Vrba.
=======
Linky:
https://korobushka.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/korobushkarecs/
.jpg)
