Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
C: Jsem Ctibor a kromě běžných věcí rodiče a kurátora v muzeu mě v poslední době zaměstnává příprava druhého řadového alba a proměna tváře naší kapely.
S: Su Skrik a v poslední době mě kromě finalizaci textů pro nové album nejvíc zajímá jóga, norština a hraní Falloutu a Elder Scrolls.
K: Jmenuju se Kuba, jsem perfuziolog a posledních pár let mě teda nejvíc zajímá moje rodina...děcka a žena.....a pak samozřejmě Jeden kmen.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
C: Působil jsem a působím pouze v Jednom kmeni, kde mám na starosti perkuse, brumle a vokály.
S: Působím v Jednom Kmeni, kde používám nejvíc hlas a perkuse. Taky přebásňuju Ctiborovy texty do jazyka, který si zvolíme pro to či ono album a napsala jsem některé texty k Mlze.
Mám ještě jiný projekt, ale tam všichni působíme anonymně. Tam používám hlas a dost efekty zhnusenou elektrickou kytaru a všelijaké naloopované pazvuky.
K: Coblich, Twmno Zapaůa, Jobovo dřevo a teď Jeden kmen. Občas jsem si zahrál jako host, nebo záskok s různýma projektama od punku po jazz. No a nesmím zapomenout na spousty jamů, hlavně v legendárním brněnském Brooklynu. Většinou jsem hrál na elektrickou kytaru, občas na akustiku..no a v kmeni hraju na všechno možné, ale strunné nástroje převažují -kytara, saz, bouzouki...občas k tomu přihodím nějaký buben, či perkus a nějaké to chrčení do mikrofonu.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
C: Aktuálně nejvíc využívám vokál, který se pod péčí Anežky Špinlerová a Hanky Vajčnerové Čepičkové posunul do míst, o kterých jsem vůbec netušil, že v něm jsou. Furt je ale na čem pracovat.
K: Poslední dobou hraju hlavně na akustické nástroje a spíš se snažím vytáhnou z přirozených zvuků maximum...stylem hry, experimentem - třeba smyčcem na saz. K dozvučení používám akustické combo ACUS One Forstrings AD, občasně využiju Zoom A3. Z nástrojů nejvíc zbožňuju kytaru Furch...to je opravdová paráda. No a z elektrik nejvíc oblibuju Les Paul, i když má poslední kytara je předělaný Stratocaster.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
C: Umění by určitě mělo objektivně obsahovat znaky manuální zručnosti, tedy toho, že umělec skutečné víc, co dělá. Ale jinak bych se nerad tvářil, že o umění skutečně něco vím.
S: Pro mě je umění subjektivním vyjádřením nitra člověka, který ho tvoří, ale věřím, že by se za ním měl skrývat i talent a zručnost.
K: Impulz k tomu, abys začal tvořit by asi měl být subjektivní. Myslím, že to musíš dělat opravdicky, věřit tomu a neklouzat po povrchu...musí v tom být ten esprit, ta magie. Těžko říct, kdy je ten moment, kdy to tam dostaneš. Ale až se tak stane, tak to poznáš a poznají to i druzí.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
C: S hranicemi je to těžké, jak si je jednou nastavíš, špatně se za ně chodí. Kvalitní umění s konzistentní myšlenkou, ale dokáže otevřít snad jakékoliv téma.
S: Nemyslím si. Možná nějaké morální hranice, ale to je spíš už otázka přijetí díla, než jeho tvorby.
K: Obecně asi nemá, resp. pro každého má hranice individuálně. Prostě když ti to začne připadat jako sračka, tak tam je ta hranice. A je jedno, jestli je to moc kontroverzní, nebo moc nudné. Asi by to hlavně nemělo být samoúčelné.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
C: Ubližování dětem.
S: Mám spoustu důvodů, proč neakceptovat umělce (a lidi obecně), ale obvykle mi to nezabraňuje akceptovat jeho tvorbu, pokud ke mě nějak promlouvá.
K: Osobně nemám v umění rád prvoplánové brutální násilí. Když to nemá vyvolat diskuzi, ale jenom šokovat, nebo "bavit".
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
C: Z okolního světa nebo z vlastního života. Baví mě skládat zážitky do svébytných příběhů. Taky si občas něco přečtu a ono to pak ve mně rezonuje natolik, že to musí ven.
S: Z nashromážděných emocí.
K: V tom, co děláme s Jedním kmenem, tak asi nejvíc v přírodě a v příbězích, které se vypráví už stovky let. V rituálech, pověrách a takovém tom lidovém kouzlení a moudrosti. Velké téma je pro mě taky cesta...ať už duchovní, osobnostní, nebo prostě jenom vandrování.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
C: Navždy ztraceni v Mlze z prvního alba. Je to poslední píseň, která však vznikla jako první a já si do ní vtiskl pocit z uzavření jedné životní kapitoly.
S: Co se týče studiově nahraných písní, nejraději mám asi Dushum z prvního alba, protože je to pro mě nejosobnější Skládání textu promě byla skoro terapie, přijetí nějakých vlastních démonů a kdykoli tu píseň hrajeme, je to pro mě takový katarzní prožitek.
K: S Jednokmeňankou jsme zatím vydali jen jedno album - Mlha - a to mám rád. Ale teď točíme úplně novou, tak trochu jinou věc. A tu budu mít asi ještě raději. No a z tohoto alba to asi bude Liščí rada...nechte se překvapit!
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
C: Těžko říct. Jelikož texty píšu já, tak jejich sílu musí posoudit někdo jiný. Ale kdybych přece měl vybrat, dělá mi radost jeden úryvek textu z připravovaného alba Basnj, který však na něm v původní podobě nezazní a ten zní:
“To jsou vaše pravé tváře,
křivá slova v slunci záře.
Za bohatstvím lež a klam,
za přepychem prázdný šarm.
Proč jen jsem vám věřila
a pokorně tu sloužila,
když pravdou byla smutná zvěst,
že vám chybí prostá čest.
K: Řekl bych že nejvíc vnímám asi píseň Navždy ztraceni v mlze z našeho prvního alba. Jak obsahem, tak asi ale hlavně použitým jazykem - černou řečí. Je to lehce znepokojivé. Ukázka 2.sloka:
Hont za gimbat Taubûrzishi.
Goj za throkat mosnatishi.
Hugi shofat burgûli.
Mîgul bîat uzgtala…
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
C: Jsem pořád na začátku, realita je jaká je a na věci je se třeba dívat objektivně.
S: No, úplně původně se mělo s Jedním Kmenem jednat de facto o jednu písničku, takže bych řekla, že realita moje úplně původní očekávání dost předčila!
K: Asi jsem vlastně jenom chtěl kapelu, kde budu hrát s lidma, se kterýma si rozumím, budeme vystupovat, a budeme se pořád posouvat...což se mi s Jedním kmenem splnilo. Ale jednou, až příjde čas, tak bych chtěl pořádně prozkoumat jazzová zákoutí a zkusit s čím vším je možné jazz propojit. Zajímají mě fúze zdánlivě vzdálených stylů. Ale k tomu musí člověk muzikantsky dozrát.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
C: Já tady ty momenty asi neumím pořádně prožívat. Kupodivu to nejsou zážitky z živých koncertů, ale ze studia, když se mi pod rukama za přispění druhých podaří zhmotnit vlastní představy o hudbě.
S: Pro mě to byl asi ten náš první koncert, kdy jsem poprvé zpívala na pódiu.
K: Jednoznačně práci na albu Basnj, které snad co nevidět dotočíme. Už jenom spolupráce s takovou spoustou zajímavých a nadaných lidí je velký zážitek a posun. Celý ten proces je silný.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
C: Nejsem moc dekadentní typ. Dobrým večírkem však nepohrdnu, pokud je co slavit.
S: Já naopak dekadentní typ dost jsem, ale myslím, že naše kapelní příhody jsou celkem v takovém normálním rozsahu.
K: To už je hodně dávno. Kdysi jsem prošvihl nástup kapely na pódium, protože jsem se zrovna pod stolem v plném sále věnoval jedné moc milé dívce. Zpozorněl jsem, až když náš zpěvák nádával do mikrofonu a dožadoval se mé přítomnosti. Tak jsem vylezl z pod stolu, upravil se, slečně se omluvil, že pak rozhovor dokončíme a šel hrát. Koncert dopadl dobře, vlastně to nikoho nepohoršilo. Bylo to hodně po půlnoci na takovém venkovském festiválku. Po koncertě mě to stálo hodně panáků klukům z kapely a tu holku už jsem nikdy neviděl. Ze samého smutku jsem si domů vzal aspoň pisoár z místního kulturáku...roky jsme ho měli ve zkušebně.
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
C: Dodělat album Basnj a poslat jej do světa ideálně i s plnohodnotným živým vystoupením.
S: Po Basnj se chci pustit do podkladů pro další kapelní počin. Vedle toho se chci trochu víc věnovat druhému hudebním projektu, na kterém se podílím, a malbě.
K: Hodně mě baví hudba Jednoho kmene a jsem hodně zvědavý, kam se budeme posouvat. Tohle dobrodružství si nechci nechat ujít.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
C: Nevím jestli jsme úplně její součástí, ale řadí nás do pagan folkové scény. Mám však radost, že díky různým přátelstvím a kontaktům jsme rozkročeni mezi zajímavé žánry a akce a nestali jsme se výhradně kapelou hrad a zámků.
K: Cítím. To, co děláme, je v něčem netradiční a myslím, že si to někteří lidé z folkové, experimentální, ambientní, či fantasy scény rádi poslechnou. Hudebně jsme v kapele vlastně taky každý tak trochu odjinud. Kdysi o nás někdo prohlásil, že jsme temní kotlíkáři...což je, myslím, naprosto trefné.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
C: Su ročník ‘88, takže na nějaké shrnutí 90´ scény si netroufám.
K: Devadesátky byly super, protože jsem byl zrovna v pubertě a protože to prostě byly devadesátky! Na začátku nového tisíciletí jsem si myslel, že by to mělo být hlavně o nahulených kytarách, hutných riffech, volume doprava a prostě sypačka. Byl jsem takový dost jednostraně zaměřený. No a zhruba posledních deset let se snažím na hudbu dívat víc ze široka. Hodně mě baví různé fúze a experimenty. Asi už nemám moc hudebních předsudků, což je dost osvobozující. A taky víc tíhnu k minimalismu. Prostě pár dokonalých tónů stačí.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
K: Atmosféra doby byla jiná, taková opravdovější. Mám pocit, že dnes začíná převládat sebeprezentace, sociální sítě a to všechno okolo nad hudbou jako takovou, nad tou muzikantskou podstatou. Bohužel se to děje i v klubech, mimo mainstream. V devadesátkách jsi ten kapelní ksicht řešil přímo na tom pódiu. Nedokážu to plně posoudit, v devadesátkách jsem hrál akorát v bigbandu ZUŠ. Ale určitě to i dnes není tak tragické, to ne.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
C: Z těch UG stylů si rád jedu na post-black metalu, psychedelice, dark ambientu. Žánry většinou zůstávájí, ale interprety vyměňuji, jak se mění jejich tvorba, která mi třeba nesedne. obecně su, ale docela tolerantní posluchač se širokým záběrem. Kdybych měl jmenovat, hodněkrát jsem otočil placku Dolores od Heiden, jestli se to počítá do UG, nebo z novějších album Kras od Forgotten Silence, či starší Mantu od Postcards from Arkham. V naší pomyslné škatulce bych rád zmínil kamarády z kapel Strigôň a Nemuer a z ambientu Untitled sea.
K: Z české scény mám pořád rád Los Perdidos, dřív mě hodně bavil Chorchestr, Swordfishtrombones, Baumaxa. Pokud budeme brát jako UG hudbu, která je v klubech a ne v mainstreamových médiích. Ze Slovenska je pro mě srdcovka ZVA 12-28 Band. Z pohledu fotra velmi oceňuju projekty jako Kašpárek v rohlíku.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
C: Spojuje je nadšení a rozděluje smýšlení o uspořádání a chodu světa umění nevyjímaje.
K: Společná by měla být chuť dělat to opravdově a věřit tomu. Rozdělující jsou předsudky a neschopnost zamyslet se nad tím, proč to někdo dělá jinak.
Čo ťa na domácej scéne serie?
C: Nic, věci jsou prostě takové, jaké si je uděláme.
K: Kokoti. :)
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
C: Hodně jsme dřív spolupracovali s klukama s Postcards of Arkham, tak by se slušelo jmenovat ty a nebo Olaf Olafson And The Big Bad Trip, ať už alba nebo videa. Ze studií nedám dopusti na spolupráci s Čepou z Northern Lights Studio nebo s malým studiem Kamenka Jardy Škvarny z kapely Vítrholc. A co se týče artworku jsem docela zmlsanej, takže tam těžko jmenovat.
K: Jsem celkem poetická duše, takže teď poslouchám spíš hudbu s příběhem. Mám velmi rád tvorbu Zuzany Navarové, nebo Karla Plíhala. Jeho Nebe počká je mistrovské album. Líbí se mi jak to dělá Tomáš Kočko s Orchestrem, jak to dělal Traband. Po všech stránkách skvělí jsou -123 minut, Gaia Mesiah, Trombenik. Je toho fakt hodně z různých stylů a každé má svoje kouzlo. Skvělý vizuál mají Tata Bojs, nebo Kafka band, nebo Lenka Dusilová. Pokud bych měl mluvit o opravdovém artworku, tak se mi zcela neskromně líbí ten náš.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
C: Tak třeba skladby, na kterých jsem se docela dlouho zasekl: Z atmosférického BM to byl Severoth, konkrétně song Call of Carpathians, z ambientu mě hodně vzalo celé album Unheard of od formace Lesa Listvy, dejte si rozhodně hned první song Wasteland a nebo třeba Flying Ship, a určitě má cenu si poslechnout rumunskou Via Dacă ft. Frate Gheorghe - Arde Pădurea. Počítačové hry jdou delší dobu bohužel mimo mě, ale alespoň hudba Jeremy Soula je něco, co by herní hráč i milovník hudby neměl minout. Zejména jeho prakticky mimoherní počin The Northerner Diaries kde hned pilotní Njól je pro mě hodně silná věc. Kdo by se chtěl nechat prorůst kořenovým systémem anglosaských mýtů, tak by neměl minout knihu Les Mytág, a koho zajímá středověk a historie ať zkusí Trident 1475, udělá si tak představu, jak se konstruovaly procesy proti Židům. Ačkoliv se žádným tetováním nepyšním, sleduji tvorbu Strigy a Raven from the North, protože mě jejich práce oslovují po umělecké stránce. A pivo? Po období experimentů jsem se vrátil k ležákům, mám prostě rád Plzeň.
S: Album: Brumlebassen od kapely Trollfest. Mám ráda cokoli, co vyplodí, ale toto album je taková dobrá ilustrace toho, čeho jsou schopní. Kniha: Noční Hlídka a navazující díly od Lukjaněnka - kombinace noir žánru, moskevské špinavosti a fantasy. A Enderova hra a navazující díly od Carda. Moje asi nejoblíbenější scífko s velmi hlubokým přesahem. Seriál: Tak třeba Magicians - takový špinavý Harry Potter pro dospělé. Koukám na fakt hodně seriálů a je těžké doporučit ten nej - tak jsem ho vylosovala. PC hra: Moje nejoblibenejsi hra už od dětství je The Longest Journey ( posléze i navazující hry) - úžasný příběh, který mě rozhodně pomohl formovat. No a jakékoli Elder Scrolls. Tetovací studio kde bych zakotvila stále hledám a pivo nepiju (kromě vzácného kyseláče od Mad Cat).
K: David Byrne & St. Vincent: Love This Giant - geniální hudební počin, vybroušený k dokonalosti. Trochu těžší na poslech.; Marcel Pagnol: Jak voní tymián - poetické vyprávění ideální pro úplně na hovno dobu; Joker od Todda Phillipse - protože to je opravdová filmařina se vším všudy; Love, Death & Robots - kratkometražní, od různých tvůrců, zajímavá témata. Jinak Mandalorian je taky fajn a má skvělý soundtrack; Baldur´s Gate, The Banner Saga, Witcher III, Pillars of Eternity, Red Dead Redemption II, Dungeon Keeper, Heroes, Total War, Worms, Myth...je toho moc a všechno je zábavné; v tetování se fakt nevyznám; Genius Noci - je to poctivé, moc dobré pivo a vaří ho fajn lidi.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
C: Moc jsme toho s kapelou nesjezdily, abych mohl měřit. Pro mě každá akce, kterou si nepořádám sám, znamená o starosti mín, takže o pohodu víc! Rozhodně bych se rád vrátil na Blavicon, Hradby Samoty a Soulbönding Trip.
K: To je těžké. Colours of Ostrava jsou skvělé záběrem, prostředím, pestrým programem, ale už je to prostě moc velké. Hradby samoty jsou unikátní a velmi inspirativní, člověk tam slyší a vidí opravdu okrajové věci, ale určitě na to musíš být naladěný. Rád si zajedu taky třeba na Folkové prázdniny do Náměště, nebo na groove a jazz festivaly, co se dělají v Brně.
A když na punkáče, tak Pod parou.
Vinyl alebo CD alebo kazeta?
C: Jsem praktik takže digitál v mobilu nebo CD v autě. Momentální raná fáze rodičovství mi hudbu jinak ani nedovolí poslouchat. Rád bych se propracoval k vinylu a udělal si z toho poslechu rituál jako z kouření dýmky.
S: Sama upřednostňuju hudbu v digitální formě. Hudbu na fyzických nosičích si kupuju jen velmi vzácně a spíš jen jako artefakty.
K: Viny, vypadá to dobře na polici, nebo v knihovně.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
C: Určitě bych si rád přečetl rozhovor s Olafem Olafsonem a nebo s protagonisty uskupení Untitled sea.
K: borci z ZVA 12-28
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
K: Bacha na heroin a neusnout ve vaně / Márdi
C: Máš na míň./ Adamov - zastávka
=================================================
Linky:
No comments:
Post a Comment