Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Olaf, jsem motor BBT, robím teho dost, ale momentálně hlavně dokončuju svoji disertační práci na téma psychedelický hudby u nás. To mi zabírá dost času, mimo to, že se snažím promovat naše nový dvě desky Eclipse One a Selenopolis.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Je toho fůra, momentálně ale je hlavní Big Bad Trip, kde v naší nový akustický inkarnaci hraju na flétny, lounu a zpívám. Jinak ale jsem na nekonečný cestě hledání nějakejch zvuků, takže hraju i na synťáky, piano, theremin… You name it.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Rozhodně loutna inuk encore, která vychází z tradiční blízkovýchodní loutny oud, ale je to verze s pražcema. Takže 11 strun, fakt divnej zvuk a spousta zábavy.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Umění má subjektivně přecházet do objektivna. Já samozřejmě věřím v nějaký božský spojení lidí skrze umění a hudba je pro mě ta nejhlubší forma meditace, ale zároveň si myslím, že čím víc má člověk toho řemesla, tím líp dokáže tyhle stavy navozovat ať už sobě nebo ostatním.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Umění je nekonečnej Boží nástroj pro překonávání nás samejch a reality jako takový. Neexistuje nic jako hranice, protože hranice jsou jen v naší hlavě.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Když se zaprodá.
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Boží vnuknutí, čarodějnictví, sny a disociační stavy.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
Mám rád všechny naše věci, protože každá z těch věcí je nádherná vzpomínka na to, jak vznikala a jak jsem moh trávit čas s lidma, který bezpodmínečně miluju, který mě inspirujou a se kterýma se cítím dobře. Ale člověk vždycky nejvíc protěžuje to svoje nejmladší dítě, takže teď je to samozřejmě Selenopolis a naprosto všechny skladby z ní od začátku do konce.
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
Protože jsme instrumentální kapela, tak řešíme tyhle věci spíše hudbu nebo nějakýma výkřikama, ale pokud se máme bavit o nějakejch třeba návodnejch názvech písní, tak to je nejspíš „How Many Times Have You Died Before?“
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Tak jasně, že každej chce bejt Led Zeppelin, když mu je 18, myslí si, že udělá díru do světa a nebude ho to nic stát, protože je prostě dobrej tak nějak sám od sebe. To samozřejmě bohužel neplatí, člověk zjistí, že za všim je obrovský množství práce, (sebe)obětování a vůle, ale najednou je vlastně na tom místě, na kterým si přál bejt, ale to místo absolutně nevypadá tak, jak si ho představoval. Ale přesto bych neměnil – myslím, že je potřeba se s hodně věcma smířit, nebát se a obětovat všechno, co máme. Protože až potom můžeme všechno získat.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
Skládání a zkoušení posledního alba Selenopolis, při němž jsme si všichni šáhli do míst, který jsme netušili, že se do nich člověk může dostat a sáhnout si na věci, který jsme si mysleli, že jsou jen mýty a pověry. Ale jinak jakejkoliv koncert, na kterým lidi poslouchaj a jsou v tom pocitu s tebou jsou ty nejsilnější momenty a je jedno, jestli jsou starý pět let nebo pět hodin.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
Dekadence je naše prostřední jméno, de facto kdykoliv jsme spolu se semele nějaká skvělá a nepublikovatelná rocková historka a je těžký vybrat jednu. Ale naposled jsme třeba omylem nechali zesilovač v říjnu po koncertě v klubu a najednou v lednu zjistili, že nemáme zesík. Naštěstí byl furt na tom samým místě, akorát pár stovek kilometrů daleko. Furt ho nemáme…
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Pokračovat v tom, co dělám – hrát, psát písničky, dělat virvál a pořádat festival Soulbönding Trip.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Stoprocentně a myslím si, že na ty naší domácí psychedelic/doom/stoner scéně jsem celkem známá figurka.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Myslim, že to u nás dost kopírovalo tu zahraniční scénu. Po grunge přišla nějaká garážová vlna a potom, stejně jako to mu bylo v osmdesátkách v Americe, ta neo-psychedelická. Na druhou stranu jsme tohle s kapelou nikdy moc neřešili – prostě jsme chtěli hrát spolu nějakej typ hudby a bylo nám vždycky dost jedno, jaký jsou trendy a co zrovna frčí. Možná proto jsme pořád v tom undergroundu undergroundu…
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Těžko říct, každá doba má svoje specifika. V devadesátkách byla asi větší možnost prorazit do nějakejch větších médií a konkrétně u nás byl hlad po nějaký alternativní kultuře dost velkej, na druhou stranu byl člověk – když už teda dostal nějakou smlouvu – dost svázanej producentama, manažerama a labelama vůbec. Dnešní doba sice může bejt náročná v tý možnosti mít naprosto všechno a hned na dosah ruky, ale tahle demokratizace jak nahrávání, tak vydávání hudby je mi strašlivě blízká – můžeš dělat naprosto to, co chceš, vůbec se na nikoho nespoléhat, jen na sebe a vydávat si hudbu sám. Rozhodně bych neměnil.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Je to asi pořád stejný. Mám rád kulty jako jsou Master’s Hammer a zároveň jsem strašně rád, že jsem ještě stihnul ty glory days řeknu „původního“ československýho undergroundu, kdy jsem viděl Psí Vojáky tolikrát, že jsem se i rozhodoval, jestli na nějakej koncert vůbec půjdu. A jsem rád,že jsem šel vždycky. Ale z tý naší generace miluju třeba DROM, Voluptas, Absolutně černé těleso, Acid Row nebo Kosmiku. Jo a samozřejmě Adonis DNA.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
Umělce spojuje umění a rozděluje je jejich ego. Zbavte se ho. Jedno, jestli umění nebo ega.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Že tady opravdu velice živá, vitální a zajímavá mladá scéna a nikdo z nějakejch větších médií o ní nemá absolutně žádnej zájem.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Tak samozřejmě všichni milujeme Amaka a jeho Golden Hive, i když to občas vypadá, že žádný jiný studio u nás skoro není. Mám rád i věci, co dělá Ondra Ježek. Kromě teda našich coverů a klipů se mi líbily věci od DROM zejména k desce Tady Bůh není, kdy jak cover a vůbec vizuální pojetí alba, tak i klip k písničce Ostny v dlani jsou fakt děsivý a strašlivě silný.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Album – Salamander: Ten Commandments – skvělá a zapomenutá věc na pomezí symfonický muziky, progresivního a psychedelickýho rocku.
Kniha – Tetralogie od de Guaity Had Geneze – fantastická záležitost o evropským pojetí okultismu a ezoterismu.
Film – Ďáblové od Kena Russela – poctivá filmařina o jednom fakticky hnusným politickým čarodějnickým procesu se zcela bezprecedentníma sakrilegiálníma scénama.
Seriál – King Star King because he is the biggest hero in the Gigantiverse. And because drugs and Musorgskij.
Hra – This War of Mine, protože je hezký zjistit, za jak dlouho se z člověka stane nechutná bestie dřív, než se to stane v reálným světě…
Tetovací studio – každý, který bere tetování ne jen jako výdělek, ale i to, že je za tím něco víc. Mám na sobě obrázky od Míši Šarmanový, Haluznice, Rafi momentálně z Inkdividualu a všechny můžu doporučit. Ale domácí tetovačky bez studia jsou přece jen nejlepší.
Pivo – jakejkoliv polskej craft beer, protože se toho prostě nebojí, nejsou zatížený nějakou pivní tradicí a prostě jedou.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Tak jasně, že Soulbönding Trip, protože je to moje dítě a snažíme se ho vychovávat ke slávě a síle. Jinak ale rád jezdim na Brutal Assault, kde se prostě sejde spousta lidí a jinak jakákoliv hezká menší akce, která má smysl, zejména třeba Hradby Samoty, který jsou nádherný každej rok.
Vinyl alebo CD alebo kazeta?
Vinyl, kazeta, CD.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Určitě třeba s Lábusem Drápalem, kterej je naprostá legenda v rámci vydávání hudby, nebo třeba s Ondřejem Pěkným, kterej by mohl předčit divnost odpovědí jednoduše kohokoliv.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Fear is no excuse.
==========================
Linky:
https://bigbadtrip.bandcamp.com/
No comments:
Post a Comment