/// English version below ///
1 Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?
Zdar. Jsem Marek, člen Mallephyr, Cult of Fire, Stínů plamenů, živě též vystupující s War for War. V civilním životě jsem redaktorem v České tiskové kanceláři. Zajímá mě toho mnohem víc, než stíhám sledovat, no věnuji se hodně světovému dění kvůli práci, hudbě, snažím se občas nějaký film zhlédnout či knihu přečíst, ale to je u mě vždy nadlouho. Zároveň se po nějaké době vracím do tvůrčího procesu, takže se budu v příštích týdnech a měsících hodně věnovat tomu.
2 Ako, kedy a prečo došlo k založeniu Mallephyr popri všetkých kapelách, v ktorých ste pôsobili?
Na konci roku 2013 z popudu toho, že jsem chtěl skládat něco jiného než v předchozí kapele. Trochu víc se vydat svojí cestou, skrze vlastní myšlenky, které jsem chtěl zhmotňovat. V té době jsme tolik kapel jako aktuálně nikdo z nás neměl, takže s časem na Mallephyr problém nebyl. Hlavním důvodem byl tedy žánrový i skladatelský posun.
3 Pri pohľade na zostavu kapely vidím, že minimálne traja členovia sa môžu poznať z deathcoreovej kapely Gate of Illusions - ako ste sa dostali z deathcoru k blackened death metalu? Bola to dlhšia cesta, alebo konkrétny impulz?
On to nebyl úplně deathcore, spíš takový mix různých žánrů, prolínal se tam black, thrash, death, heavy metal a nějaký ten core. Zde vlastně navážu na předchozí odpověď – v Gate of Illusions se do skladatelského procesu zapojovali všichni, byl to často takový ten styl „komponování ve zkušebně“, což někomu může vyhovovat, osobně jsem ale zjistil, že mně to nevyhovuje vůbec. Navíc jsme byli jakožto jednotlivci žánrově dosti rozkročeni a to se odráželo i na výsledku, kdy byly skladby trochu „každý pes, jiná ves“. Ke konci jsem zjišťoval, že mě to táhne trochu jinam, že se chci žánrově i tematicky ukotvit.
4 Spoločným menovateľom vašich predchádzajúcich projektov je smrť, samota a deštrukcia. Ako sa tieto motívy premietli v čase do vašich troch albumov? A v čom sa od seba jednotlivé nahrávky líšia?
U předcházejících projektů si tím jistý úplně nejsem, ale u Mallephyr to obecně je tak, že texty hodně vychází z vlastního nitra, z, řekněme, jeho bolestnějších částí, které se otevírají pouze v samotných textech a nikdy jindy. Spíše destrukce sebe sama, než všeho kolem, ač i to se v některých náladách promítá.
Pokud myslíš tematicky, tak první album bylo více rouhačské, žánrově standardnější, od „Womb of Worms“ už jsou to skutečně niterné koncepty, často schované do neurčitých metafor, není jednoduché se otevřeně vypsat.
Hudebně se nahrávky liší posunem od, řekl bych, standardního black/deathu, trochu k vlastnímu pojetí (ač vzorů a inspirací je slyšitelné obrovské množství a není to nic, zač se stydět), více k rozmáchlejším kompozicím, k mnohovrstevnatosti, k některým, možná trochu netypickým elementům, třeba občasnému čistému vokálu a podobně. Poslední deska „Ruins of Inner Composure“ je určitě značně rozmanitější než debut.
5 Pri dlhodobom skúmaní týchto tém - nachádzate v nich stále niečo nové? Mení vás to ako ľudí a umelcov, alebo hrozí po čase rutina?
Jak jsem zmínil, texty vycházejí z vlastního nitra, vlastních zkušeností, vlastních pocitů, tato studnice je ve svém smyslu nevyčerpatelná. Nicméně pro komponování je v takovém případě potřeba určité rozpoložení, určitá nálada, nelze to takzvaně „lámat přes koleno“ a do něčeho se nutit. Rutina, minimálně aktuálně, rozhodně nehrozí, věcí, ze kterých se potřebuju vypsat, je dost.
6 Aké podnety spracovávate pre inšpiráciu k novej tvorbe a ako sa jednotliví členovia dokážu naladiť na jednotnú úroveň pri tak individualistickom a samotárskom vnímaní reality? Existuje medzi vami nejaký spoločný prienik v individuálnom vnímaní temnoty?
Podněty už jsem rozepsal výše. Nemyslím si, že bychom vyloženě všichni měli stejný náhled na něco, co je vlastně pocitovou interní výpovědí, to ani nelze. Hudebně se ale na stejnou notu naladit dokážeme a výsledkem je podle mého soudržné těleso, kde všichni jasně chápou, co je vizí a jak k věci přistupovat.
7 Nový album "Ruins of Inner Composure" vznikal 6 rokov - bol tento proces spomalený pandémiou alebo skôr prácou na iných hudobných či osobných projektoch? Ako prebiehala práca v štúdiu a boli nejaké komplikácie?
Samotné skládání desky trvalo tak rok a půl, maximálně. Proces zpomalila jak koronavirová pandemie, tak i prodleva při hledání vhodného labelu k vydání alba, tak i hledání finálního zvuku. Komplikacemi bych to nicméně nenazval, vše mělo svůj vývoj a není, kam spěchat. Hlavní je výsledek, se kterým jsem i s odstupem spokojen, ač už vím, že na příštím albu se posuneme zase trochu jinam.
Ve studiu s Karlem Švejnohou (jinak bubeník Inferno, Stíny plamenů aj.) je vždy práce naprosto příjemná, tam nebyly komplikace vůbec žádné. Hlavní je už do studia jít s jasnou zvukovou vizí, pak se výsledná podoba hledá s radostí. Bohužel pro příští album budeme muset vyrazit jinam, Karel už studio neprovozuje, ale není na škodu si vyzkoušet něco nového.
8 Je nový album ovplyvnený konkrétnou filozofiou či myšlienkovým smerovaním alebo ide skôr o intuitívny, emocionálny proces?
To už jsem asi popsal výše. Vše je výrazně založeno na emocích, pocitech, na aktuálním rozpoložení, na nitru.
9 Aký je váš postoj k okultistickým a ritualistickým tradíciám a ich prepojeniu s hudbou?
V hudbě Mallephyr nic takového nenajdeš, nicméně jakožto milovník black metalu v mnoha jeho podobách mám k takovým věcem kladný postoj. S jedním velkým ALE – spousta kapel si na podobné věci pouze hraje, jednoduše jim to nemůžeš věřit. Pokud k tomu interpret přistupuje skutečně „pravě“, studuje podobné směry do hloubky, pak jednoznačná podpora. Nicméně falešného okultna a ritualismu je bohužel v žánru též hodně, často ve snaze zaujmout, když hudební stránka strádá.
10 Zažili ste v rámci umeleckej kariéry dotyk nadprirodzena alebo je to skôr chladná matéria - akési „obrábanie kovu“?
Nikoli dotek nadpřirozena, ale jakýsi vnitřní únik do „outer universe“ zažívám poměrně často, ať už při komponování, nebo při živých vystoupeních. Chladná matéria to rozhodně není, naopak, pro mě je hudba obrovsky intenzivní záležitost.
11 Ako vzniká hudba Mallephyr? Je to postupné nabaľovanie okolo jedného, dvoch nápadov, alebo máte jasný koncept skladby od začiatku?
V podstatě prvotní podobu skladby si vytvářím v hlavě ještě bez použití nástrojů. Podobnou vizi následně přemítám skrze kytary do hmotné podoby, nicméně při tomto procesu se prvotní idea může proměnit do značně rozdílného výsledku. Každopádně zprvu dávám dohromady kytary, řadu vrstev, skladba má jasnou podobu, následně si do ní Tom vytváří bicí. Máme spolu, řekl bych, určité hudebně-duševní pouto, moc dobře víme, co od sebe navzájem očekávat, takže skladby po tomto procesu už nedoznávají nějakých výraznějších změn. Je to velice přirozený proces, což je pro mě obrovský důležité. Buď to ven leze samo, nebo nemá cenu se do ničeho tlačit.
12 Existuje konkrétna domáca alebo medzinárodná scéna, do ktorej Mallephyr patrí a s ktorými kapelami v CZ a SK si rozumiete najviac?
Jestli někam patříme, ať posoudí jiní, my se snažíme jít v jistém ohledu vlastní cestou. Rozumíme si každopádně na české i slovenské scéně s řadou kapel, rádi vystupujeme společně. Kromě personálně s námi spjatých kapel zmíním Inferno, Depths Above, Můra, Infer, Ceremony of Silence, dalo by se jmenovat dál a dál. Vždy tyhle borce rád vidím, ať už při samotné show, nebo před a po ní.
13 Čechy majú bohatú históriu black a death metalu - ktoré domáce kapely považujete za tvorcov vášho DNA?
S historií máš pravdu, vznikla tu v minulosti řada kapel, která se dokázala prosadit za hranice a vsunout žánru svoji tvář. V tomto ohledu samozřejmě na mysl připadají Master’s Hammer nebo Root. Nicméně mám ten dojem, že v současnosti česká blacková, a vlastně i deathová scéna trochu stagnuje. Že by se na ní nacházelo nějaké velké množství kapel, které k věci přistupují svojsky, snaží se skutečně posouvat sama sebe, vložit do hudby trochu více ze sebe… nepřipadá mi to tak. Ale možná jsem jen přílišný skeptik, každopádně mi přijde, že třeba slovenská black a death scéna v poslední době tu naši překonává.
14 Kam všade a najďalej sa dostala hudba Mallephyr - či už fyzicky ako kapela, alebo prostredníctvom odozvy od poslucháčov?
Prostřednictvím odezvy či prodeje alb se dostali Mallephyr leckam, namátkou Indie, Austrálie, Spojené státy, ale to jsou samozřejmě jednotky reakcí/kusů. Fyzicky se dostaneme na zajímavá místa letos, a to například do Bukurešti na famózní festival Underground for the Masses nebo do Londýna na Cosmic Void Festival.
15 Posledný album Mallephyr vyšiel u francúzskych Epictural Production. Ako došlo k spolupráci a ako ste spokojní s tým čo pre vás label robí? Predchádzajúce albumy vyšli na poľskom a gruzínskom labeli. Čo vnímate ako pridanú hodnotu dobrého labelu - oproti samovydaniam?
Hledání labelu, který by měl zájem vydat v té záplavě nosičů neznámou kapelu z Česka, zabralo poměrně dost času. Renaud z Epictural se nicméně ozval asi půl dne po odeslání promo materiálů s jasnou nabídkou a zájmem, který mě ihned přesvědčil, že to je správná volba. Potvrdilo se to i v další spolupráci a komunikaci.
Loni se ovšem Renaud rozhodl ukončit svoji pouť životem, což byla obrovská rána… Měsíc předtím jsem se s ním setkal ve Švýcarsku, dlouze jsme rozprávěli o všem možném, o hudebních plánech do budoucna (byl také skvělým muzikantem, viz Ferriterium)… srdcař, který přijel do Švýcarska, kde jsme tehdy hráli s Cult of Fire, z Francie jen proto, aby mi předal vinyly, protože doručovatelské služby nás několikrát vypekly. Nikdy nevíte, co se děje uvnitř…
Upřímně, neměl bych ještě čas se sám starat o vydání desky, o všechny potřebné náležitosti, lis, tisk a podobně. Nejsem v tom zkušený, label ví, co a jak. Dokáže tomu udělat patřičné promo, postarat se o distribuci. Uvidíme, kam nás to zavane s další deskou...
16 Aké sú podľa vás plusy a mínusy fyzických nosičov (vinyl, kazeta, CD)? Existuje formát, do ktorého dnes už nemá zmysel ísť?
Fyzické nosiče miluji a svoji sbírku vinylů v poslední době poctivě rozšiřuji. Samozřejmě je výhodou digitální doby, že máš možnosti si v jedné sekundě pustit vše, co tě napadne. Ale sednout si, vypnout myšlenky, pustit LP a několik desítek minut vnímat jen to, na takový hudební vjem nic nemá. Podle mě má smysl jít do všech zmíněných nosičů, každý má své kouzlo. I na kazetě by mělo v blízké době vyjít naše poslední album, a to u Monastyr Records.
17 Nergal z poľských Behemoth nedávno "radil" mladým ľudom, aby nezakladali kapely, nech idú radšej študovať a pracovať, že scéna je preplnená, a že investícia času do hudby nemá význam. Je na tom podľa vás niečo pravdy, alebo sú to generačné cynické kecy?
Tento výrok jsem nezaznamenal, moc takové věci nesleduji, nicméně moc nevím, proč by měl kdokoli někomu kecat do toho, zda chce hrát, založit si kapelu a podobně. Scéna je plná, to je sice pravda, je těžké nějakým způsobem prorazit, ale to neznamená, že se má člověk na vše rovnou vysrat. Pokud chceš něco vyjádřit, máš nějakou vizi, anebo si prostě jen tak chceš s partou kámošů hrát oblíbené věci, proč bys neměl? A 99 procent lidí při hraní v kapele zároveň stejně studuje či pracuje, takže to mi přijde úplně mimo.
18 Zaujímavá historka zo života kapely, ku ktorej sa pri spomínaní na staré časy vždy vraciate.
V mysli se člověk často vrací třeba k vydařeným koncertům, perfektním akcím a podobně, ale nějaké další historky mě takhle z voleje nenapadají… nebo nejsou publikovatelné, ha ha ha.
19 Ktorý album, artwork a videoklip vás v poslednej dobe zaujal najviac?
Vyberu alba z poslední doby, které budou u mě rezonovat ještě dlouho: Martröđ – „Draumsýnir eldsins“, Lychgate – „Precipice“, Enthroned – „Ashspawn“, Arkhaaik – „Uistis“, Patristic – „Catechesis“ nebo Malefic Throne – „The Conquering Darkness“. A zrovna třeba artwork nových Enthroned je skutečně vydařený. Videoklipy nesleduji.
20 Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio ktoré odporúčaš a prečo.
Pokud bych tedy hudební album vzal za větší časové období, tak těch by bylo nespočet, nicméně jedno si dovolím vyzdvihnout, a to Rebirth of Nefast – „Tabernaculum“ z roku 2017. Nadpozemská záležitost, pro mě jedno z nejlepších alb, co jsem v životě slyšel.
Z knih teď čtu hodně Zolu a Dostojevského, namátkou doporučím „Zabiják“, „Člověk bestie“ či „Štvanice“ od prvního jmenovaného, „Idiot“ či „Výrostek“ od druhého.
V nových filmech se nestíhám orientovat, v poslední době jsem jel zejména klasiky se Schwarzeneggerem či filmy s Madsem Mikkelsenem. Silný je ale rozhodně film „Mistr a Markétka“ z roku 2023, fajn je i novinka s DiCapriem „Jedna bitva za druhou“.
21 Je niekto na scéne s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu?
Z českých a slovenských kapel třeba s těmi, které jsem zmínil ve 12. odpovědi. Ze zahraničních by jich byly stovky.
22 Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Don't resist the darkness, for there is beauty at its core… (Dødsengel)
============================================================================
Links:
https://mallephyr.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/mallephyr
https://www.instagram.com/mallephyr_official/
============================================================================
1. Who are you, what do you do, and what interests you most these days?
Hi. I’m Marek, a member of Mallephyr, Cult of Fire, Stíny plamenů, and I also perform live with War for War. In civilian life, I work as an editor at the Czech News Agency. I’m interested in far more things than I can realistically keep up with, but because of my job I follow world events a lot. Music is, of course, essential, and I try from time to time to watch a film or read a book, though that usually takes me quite a long time. At the same time, after a certain break I’m returning to the creative process, so in the coming weeks and months I’ll be dedicating myself to that quite intensely.
2. How, when, and why was Mallephyr founded alongside all the other bands you were involved in?
At the end of 2013, mainly because I wanted to compose something different from what I had been doing in my previous band. I wanted to follow my own path a bit more, through my own ideas that I felt the need to materialize. At that time, none of us were involved in as many bands as we are now, so finding time for Mallephyr wasn’t an issue. The main reason was therefore both a genre shift and a compositional shift.
3. Looking at the band lineup, I see that at least three members previously played together in the deathcore band Gate of Illusions. How did you get from deathcore to blackened death metal? Was it a long journey or a specific impulse?
It wasn’t entirely deathcore — more of a mix of various genres. There were elements of black, thrash, death, heavy metal, and some core influences. This actually ties back to the previous answer: in Gate of Illusions, everyone participated in the songwriting process, often in that typical “composing in the rehearsal room” style. That might suit some people, but I personally realized it didn’t suit me at all. On top of that, we were all quite genre-diverse as individuals, and that was reflected in the final result — the songs were a bit all over the place. Toward the end, I started to realize that I was being pulled in a different direction, that I wanted to anchor myself both genre-wise and thematically.
4. A common denominator in your previous projects seems to be death, solitude, and destruction. How have these motifs evolved across your three albums? And how do the individual records differ from one another?
I’m not entirely sure about the previous projects, but with Mallephyr it’s generally the case that the lyrics draw heavily from my inner self — from, let’s say, its more painful parts, which only open up within the lyrics and nowhere else. It’s more about self-destruction than the destruction of everything around, although that does surface in certain moods as well.
If you mean thematically, the first album was more blasphemous and more genre-standard. Starting with Womb of Worms, the concepts became truly introspective, often hidden within vague metaphors — it’s not easy to open up directly in writing.
Musically, the albums differ by moving away from what I’d call standard black/death toward a more personal approach (even though a huge number of influences and inspirations are clearly audible, and there’s nothing to be ashamed of in that). There’s a shift toward more expansive compositions, greater multilayeredness, and some perhaps slightly atypical elements, such as occasional clean vocals. The latest album, Ruins of Inner Composure, is certainly far more diverse than the debut.
5. When dealing with these themes over the long term, do you still find something new in them? Does it change you as people and artists, or does routine eventually set in?
As I mentioned, the lyrics come from my inner self, my own experiences and feelings. This source is, in a sense, inexhaustible. That said, composing in this way requires a certain mindset, a specific mood — it can’t be forced. At least at the moment, routine definitely isn’t a threat; there are plenty of things I still need to write out.
6. What impulses do you process as inspiration for new material, and how do the individual members tune in to a unified level when the perception of reality is so individualistic and solitary? Is there any shared overlap in how you perceive darkness?
I’ve already outlined the impulses above. I don’t think we all share exactly the same view of something that is essentially an internal, emotional statement — that’s not really possible. Musically, however, we are able to tune into the same wavelength, and in my opinion the result is a cohesive entity, where everyone clearly understands the vision and how to approach it.
7 The new album “Ruins of Inner Composure” was in the making for six years – was this process slowed down by the pandemic, or rather by work on other musical or personal projects? How did the studio work go, and were there any complications?
The actual songwriting of the album took about a year and a half at most. The process was slowed down both by the coronavirus pandemic and by delays in finding a suitable label to release the album, as well as by the search for the final sound. I wouldn’t really call these complications, though – everything had its own development, and there’s no need to rush. What matters most is the result, which I’m still satisfied with even in hindsight, although I already know that on the next album we’ll move a bit in a different direction.
Working in the studio with Karel Švejnoha (also the drummer of Inferno, Stíny plamenů, etc.) is always absolutely pleasant; there were no complications at all. The most important thing is to enter the studio with a clear sonic vision – then finding the final form becomes a joy. Unfortunately, for the next album we’ll have to go elsewhere, as Karel no longer runs the studio, but trying something new isn’t a bad thing.
8 Is the new album influenced by a specific philosophy or line of thought, or is it more of an intuitive, emotional process?
I think I’ve already described that above. Everything is strongly based on emotions, feelings, the current state of mind, and the inner self.
9 What is your stance on occult and ritualistic traditions and their connection to music?
You won’t find anything like that in Mallephyr’s music. However, as a lover of black metal in many of its forms, I do have a positive attitude toward such things. With one big BUT – many bands only play at these ideas; you simply can’t believe them. If an artist approaches it genuinely, studies these directions in depth, then they have my full support. Unfortunately, there’s also a lot of fake occultism and ritualism in the genre, often as an attempt to attract attention when the musical side is lacking.
.
10 Have you experienced any contact with the supernatural during your artistic career, or is it rather cold matter – a kind of “metalworking”?
Not contact with the supernatural, but a kind of inner escape into an “outer universe” happens to me quite often, whether during composing or live performances. It’s definitely not cold matter – on the contrary, music is an enormously intense thing for me.
11 How is Mallephyr’s music created? Is it a gradual build-up around one or two ideas, or do you have a clear concept of a song from the very beginning?
Basically, I first create the initial form of a song in my head, without using instruments. I then translate a similar vision through guitars into a tangible form, although during this process the original idea can transform into a significantly different result. In any case, I start by putting together the guitars, multiple layers; the song then has a clear shape, and only afterward does Tom create the drums. I’d say we share a certain musical–spiritual bond; we know very well what to expect from each other, so after this process the songs don’t undergo any major changes. It’s a very natural process, which is extremely important to me. Either it comes out on its own, or there’s no point in forcing anything.
12 Is there a specific domestic or international scene that Mallephyr belongs to, and which CZ/SK bands do you get along with the most?
Whether we belong somewhere is for others to judge; we try to go our own way in that regard. We definitely get along with a number of bands on both the Czech and Slovak scenes and enjoy playing together. Besides bands that are personally connected to us, I’d mention Inferno, Depths Above, Můra, Infer, Ceremony of Silence – the list could go on and on. I’m always glad to see these guys, whether during the show itself or before and after.
13 The Czech Republic has a rich history of black and death metal – which domestic bands do you consider part of your DNA?
You’re right about the history; in the past, a number of bands emerged here that managed to break beyond the borders and imprint their own face on the genre. In this respect, Master’s Hammer or Root naturally come to mind. That said, I have the feeling that the current Czech black, and actually death, scene is somewhat stagnating. It doesn’t seem to me that there’s a large number of bands approaching things in a truly personal way, really pushing themselves forward, putting more of themselves into the music… but maybe I’m just too much of a skeptic. Either way, it seems to me that the Slovak black and death scene has been surpassing ours lately.
14 How far has Mallephyr’s music reached – either physically as a band or through listener feedback?
Through feedback and album sales, Mallephyr have reached quite a few places – off the top of my head India, Australia, the United States – though of course these are just individual reactions or copies. Physically, we’ll be getting to some interesting places this year, for example Bucharest for the fantastic Underground for the Masses festival, or London for the Cosmic Void Festival.
15 The latest Mallephyr album was released by the French label Epictural Production. How did the collaboration come about, and how satisfied are you with what the label does for you? Previous albums were released on Polish and Georgian labels. What do you see as the added value of a good label compared to self-releases?
Finding a label willing to release an unknown band from the Czech Republic amid the flood of releases took quite a long time. However, Renaud from Epictural got back to us about half a day after we sent the promo materials, with a clear offer and genuine interest that immediately convinced me it was the right choice. This was later confirmed through further cooperation and communication.
Last year, however, Renaud decided to end his journey in life, which was a huge blow… A month before that I met him in Switzerland; we talked at length about all sorts of things, about future musical plans (he was also a great musician himself – see Ferriterium)… a true passionate soul who came from France to Switzerland, where we were playing with Cult of Fire at the time, just to hand me the vinyl records in person because delivery services had failed us several times. You never know what’s going on inside…
Honestly, I wouldn’t even have the time to handle a release myself – all the necessary matters, pressing, printing, and so on. I’m not experienced in that; a label knows what to do and how. It can provide proper promotion and take care of distribution. We’ll see where the next album takes us…
16 What do you see as the pros and cons of physical formats (vinyl, cassette, CD)? Is there a format that no longer makes sense today?
I love physical formats and have been steadily expanding my vinyl collection lately. Of course, the advantage of the digital age is that you can play anything you think of within a second. But sitting down, switching off your thoughts, putting on an LP and spending several dozen minutes focused solely on that – nothing compares to that kind of musical experience. In my opinion, all of the mentioned formats still make sense; each has its own charm. Our latest album should also be coming out on cassette in the near future, via Monastyr Records.
17 Nergal from the Polish band Behemoth recently “advised” young people not to start bands, but rather to study and work, saying the scene is overcrowded and that investing time in music makes no sense. Do you think there’s any truth in that, or is it just generational cynical talk?
I didn’t catch that statement and don’t really follow such things, but I don’t see why anyone should tell others whether they should play, start a band, and so on. The scene is crowded – that’s true, and it’s hard to break through in some way – but that doesn’t mean one should just give up on everything right away. If you want to express something, if you have a vision, or if you simply want to play your favourite stuff with a group of friends, why shouldn’t you? And 99 percent of people who play in bands also study or work at the same time anyway, so that argument seems completely off to me.
18 An interesting anecdote from the band’s life that you always return to when reminiscing about old times.
One often returns in their mind to successful concerts, great shows and the like, but no other anecdotes come to mind off the top of my head like this… or they’re not publishable, haha.
19 Which album, artwork, and music video have impressed you the most recently?
I’ll choose albums from recent times that will resonate with me for a long time: Martröđ – Draumsýnir eldsins, Lychgate – Precipice, Enthroned – Ashspawn, Arkhaaik – Uistis, Patristic – Catechesis, or Malefic Throne – The Conquering Darkness. And for example, the artwork of the new Enthroned album is truly excellent. I don’t really watch music videos.
20 A music album, book, film, series, video game, tattoo studio you’d recommend – and why.
If I were to pick a music album over a broader time span, there would be countless ones, but I’ll allow myself to highlight one: Rebirth of Nefast – Tabernaculum from 2017. A transcendental work – for me, one of the best albums I’ve ever heard.
As for books, I’ve been reading a lot of Zola and Dostoevsky lately. Offhand, I’d recommend The Assommoir, The Beast Within, or The Chase by the former, and The Idiot or The Adolescent by the latter.
I don’t really manage to keep up with new films; lately I’ve mainly been watching classics with Schwarzenegger or films with Mads Mikkelsen. But the 2023 film The Master and Margarita is definitely powerful, and the recent DiCaprio film One Battle After Another is also good.
21 Is there someone on the scene whose interview you’d like to read on Jablká ďaleko od stromu?
From Czech and Slovak bands, for example those I mentioned in answer 12. From abroad, there would be hundreds.
22 Motto / favourite quote or a final message.
Don’t resist the darkness, for there is beauty at its core… (Dødsengel)
