RK#31 Čítanie po rannej káve s Mrakomor.

1. Ako došlo k spolupráci so Suicidal Solitude na poslednom albume "Life Goes On"?

Ahoj, předem bych chtěl všechny pozdravit a pochválit tvůj blog, protože podobně laděná záležitost u nás v ČR chybí a to je škoda!

Ale teď k otázce. No k spolupráci došlo těžce “neblackmetalově” a to prostřednictvím domluvy na Instagramu. Před nějakou dobou jsem vydal debutové EP V Dekádách Dekadence a na základě toho mě Suicidal Solitude kontaktovali a po několika měsících je album na světě!!! Škoda, že v tom není více emocí, vražd a vypalování kostelů, jak je v black metalu zvykem, ale dobu nezastavíš, tak někdy něco dobrého vzejde i z toho Instagramu.


2. Boli ste dohodnutí na určitom koncepte - hudobnom, textovom alebo album vznikal spontánne?

No koncept byl dán už samotným spojením, které mi přišlo funkční a zajímavé. Suicidal Solitude je čistá sebevražedná deprese a moje hudba je spíše melancholická a sentimentální. Takže mi přišlo zajímavé ty záchvaty deprese proložit melancholickým rozjímáním. Proto jsme i volili to, že se naše skladby střídají, což tomu pomohlo.

Koncept by mohl znít takto. S Mrakomorem se zasníš nad dávnými vzpomínkami, které odnesl čas a to tě uvrhne do deprese, kde člověka beznadějně roztrhá skladba od Suicidal Solitude!!! 

 

3. Ako si spokojný s výsledkom a aké ohlasy na album si zaznamenal?

Spokojený jsem velmi, jak jsem si album přehrával, tak bych zpětně nějaké změny udělal, ale minimum. Skladby od Suicidal Solitude jsem zařadil do svého playlistu a snad se to líbí i lidem, vyšly na to slušné recenze a hodně lidí to poslouchá i opakovaně, to potěší nejvíce.


4. Ako je DSBM žáner akceptovaný v rámci širšej BM scény a sú tam nejaké prieniky ako spoločné akcie, spolupráce, ...? 

To je těžko říct, já ani neumím odpovědět. Protože když jsem s black metálem začínal , tak to bylo před nějakými osmnácti lety. To snad DSBM nebyl ještě ani moc etablovaný jako subžánr black metalu. Já jsem jako inspiraci a vzor měl pozdější alba Burzum, kde mě oslovily pomalejší a depresivnější skladby a když jsem někde na kazetách mezi “věrné” šířil dema, tak jsem svůj styl specifikoval jako black-doom metal. Potom jsem na mnoho let hudby nechal a když mě před nějakou dobou vnitřní pnutí donutilo vzít do ruky kytaru,  tak jsem najednou zjistil, že hudba podobná té moji má vlastní subžánr, tak jsem do té škatulky naskočil.

Takže nemám moc přehled, ale párkrát jsem jsem pochytil názor, že DSBM není vlastně ani metal, takže tam bude spíše nějaká rivalita mezi klasickým blackem a pomalejšíma nebo atmosferičtějšíma odnožema, ale mě je to celkem jedno, poslouchám obrovské množství hudby různých žánrů a na kádrování muziky moc nehraju.


 

5. Kto sú pionieri DSBM v Čechách a na Slovensku ?

Rozhodně projekt Trist!!! Dneska je už bohužel delší dobu neaktivní, ale svého času dosáhnul světového věhlasu. Byl to one-man projekt z Olomouce a měl jsem tu čest být s Tristem i v kontaktu v době, kdy byl aktivní. Dodnes je mi obrovským vzorem a je to rozhodně nejlepší DSBM, který doposud vzniknul. Takže v rámci tohoto žánru máme v ČR silnou tradici!


6. Keby si sa mohol narodiť v minulosti, v ktorej dobe a kým by si chcel byť?

Vždycky mě fascinovalo 19. století, chtěl bych zažít na chvíli ten pocit optimismu a víry v lidský a technologický pokrok, než byl zadupaný do země dvěma světovými válkami.

A kým bych chtěl být? Asi básníkem v 19. století vrcholil romantismus, tak bych chtěl na jeho vlně tvořit. Básně píšu i teď, ale psát ve stejné době jako Byron nebo náš Mácha, tak to bych si nechal líbit, sice bych skončil ve vyhnanství, chudobě nebo s kulkou v hlavě, ale stálo by to za to!!!


7. Čo ťa naposledy nasralo?

Já se naseru docela těžko, ale naposledy to byla vlna horka, člověk se potí a pokud poslouchá metal a chodí v černé, tak se potí ještě více.


8. Posledný videoklip, album hod song, ktorý si si točil nonstop dokola ?

Jak jsem už říkal, tak mám široký záběr hudby, kterou poslouchám, poslední dobou často poslouchám Ramones a jejich skladbu Poison Heart, pohrávám si s myšlenkou coveru a taky poslední dobou dost jedu Johnyho Cashe, Johna Denvera a jiné country. A ano poslouchám i country, kde jinde bych bral inspiraci na ty teskné melodie!!

 

9. Filmová tvorba - naj horror, komédia a niečo pri čom si poplačem ?

Horror? Tam bych to viděl na Osvícení, skvělý film a ještě lepší knížka. Komedie? Kterýkoliv film od Monty Pythonů i přesto, že některé jejich absurdní skeče už jsou dneska obrazem reality. A doják? Cokoliv, kde přijde k úhoně nějaké zvíře, to na mně funguje nejvíc! Nevadí mi když ve filmu umře 150 lidí, ale jakmile si pes zlomí drápek, tak je zle.

10. Krátke (alebo aj dlhé) komentáre k nasl. hudobnej produkcii (linky dole):

Gotika, tohle můžu! Když jsem začal vnímat rockovou hudbu, tak jsem začínal poslouchat XIII. století a doteď jsem velký fanoušek. Tohle je hodně dobré.

Perfektní námět a dobré změny tempa. Klip taky zajímavý.

V jedné z odpovědí říkám, že mám rád Ramones, takže hodně dobrý!!!!

Zní to skvěle a ten klip je osmdesátkovější, než kdyby byl z osmdesátek!!!

Co napsat? Absolutní kult! Vidět Frantu Štorma prolézat kryptou to člověku zákonitě udělá den.

Skvělá záležitost, mám rád folk a tahle temná variace je úžasná, kdybych uměl lépe čistě zpívat, tak bych klidně něco podobného hrál!

Hodně dobrá alternativa a zajímavý klip, instrumentálně na vysoké úrovni

Perfektní věc, ambientní a synťákové věci jsem chtěl vždycky do hudby zapojit, ale neumím s tím krom kytary a basy je programování bicích můj strop. Klobouk dolů!!

Slyším Sisters of Mercy s krásně uchylným videoklipem, hudebně jsi mi nabídnul samé skvělé věci a tuhle část rozhovoru jsem si užil.


11. Vyraďovačka - koho/čo si vyberáš ako spoločnosť/médium na pustý ostrov a prečo ?

Beatles alebo Rolling Stones?

Rolling Stones! Byla by to větší pařba a John Lennon by mě sral hipísackýma kecama!!

Bathory alebo Venom?

Vždycky Bathory!!! Památce Quorthona jsem věnoval i svou část splitka a moc rád bych se ho na spoustu věcí zeptal. Na pustém ostrově by na to byl čas.

Mayhem alebo Burzum?

Rozhodně Burzum, Varg je prostě Varg. Můžete o něm říkat, že je vrah, nácek, blázen, kriminálník, ale i přesto je to hlavně hudební génius a člověk se zajímavým pohledem na svět. A navíc by u sebe určitě měl sirky, což by se se na pustém ostrově hodilo.

Necrocock alebo Franta Štorm?

Určitě Franta Štorm, Necrocock by mi tam dělal hrozný věci s tělesnými otvory!!!

Robert Eggers alebo Quentin Tarantino?

Těžko říct, Eggers točí Nosferatu, tak bych ho mohl zásobovat radama a s Tarantinem bych pokecal o footfetishi. Obojí je lákavé!

Poe alebo Lovecraft?

Asi Lovecraft i přesto, že jako spisovatele mám raději Poea. Lovecraft byl větší podivín a s těma já rád trávím čas a bývá s nimi větší zábava.


12. Umelecké vyjadrenie ako únik z reality alebo naopak aktívna súčasť a odraz diania v spoločnosti ?

Každé umění by měla být především čistá emoce a pokud v někom ty emoce dokáže vzbudit aktuální dění nebo fiktivní světy, tak je to jedno, umělecké vyjádření by hlavně mělo být opravdové a pokud není tak se to ani nedá nazývat uměním!

 

13. Majú sa hudobné žánre a subkultúry miešať alebo je lepšia "žánrová čistota" ?

Žánrovou čistotu jsem uznával naposledy, když mi bylo 15, doteď si pamatuju, jak jsem byl pohoršen, když mi jeden z tehdejších idolů z black metalové scény řekl, že poslouchá i třeba starší alba Michaela Jacksona. Teď už ho chápu. Hudba je buď dobrá nebo špatná a žánrová čistota dobrou hudbu automaticky nedělá.


14. V akom momente je už lepšie hudobné remeslo zavesiť na klinec a prenechať miesto mladším  ?

Až člověk nebude mít co říct, já třeba nic nenahrál 13 let a až po třinácti letech jsem něco vytvořil, prostě jsem to tak cítil. Jak jsem psal, hudba a black metal zvláště, je čistá emoce, pokud ty emoce chybí, je to o ničem. Člověk by měl přestat dělat hudbu ve chvíli, kdy přestane hudbu dělat srdcem a začne ji dělat hlavou, to je ta práva chvíle, kdy skončit.

#89 Flork Reviews: Zapaska – Pomalu (2016)

Zapaska – Pomalu (2016)

by Flork

 

Not long ago, the Ukrainian duo Zapaska (Pavlo Nechitaylo and Jana Shpachynska) played alongside their Slovak counterparts Longital at the Pink Whale in Bratislava. And as much as I would love to review this performance, unfortunately I can't. Why? Well, for one thing, I wasn't there. I kick myself for missing them (both bands actually). Zapaska is not new to performing in Slovakia, in fact, they have built up a sizeable audience with fans since performing at the Pohoda festival in 2014. They returned after a long delay to Pohoda again in 2023 and continuously tour around their home country and Europe. And as the final days of summer approach, the old Florkster finds himself once again in the hills of Western Ukraine, spending a week visiting old friends and making new ones, as well as getting some much needed dental work.

And as I begin to eat my second helping of vareniki (or perogies as we call them in English), a feeling of hope and nostalgia overcomes me, something these days I only experience here, in Ukraine. Perhaps it's the environment I am immersed in, where the Carpathian hills leave my adopted home of Slovakia and extend for a brief moment as they curve south and then east, rising mightily at their final destination in Transylvania. I think about all the bands I've reviewed since joining Jablka, with all the tales of witches and demons who dwell in the Carpathians, and the trees that conceal their secrets. I've always enjoyed and appreciated the incorporation of folk elements in music, whether it is black metal or pop or whatever. Today, however, I am listening to Zapaska, with their 2016 album Pomalu (Step by Step) playing the duo's blend of dream-pop, jazz and folklore from my bluetooth speaker.

If you have never listened to Zapaska, I encourage you to do so. They have a couple previous Ep releases and two full-length album releases (including Pomalu) since they began around 2009. Pomalu begins with the title track, a well-thought composition that is simple in nature, but with intricate instrumentation and delicate vocals. This is such a cool song, both jazzy and bluesy with Jana's vocals adding touches of beauty and depth in the refrains. The album maintains a level throughout where each composition could be considered the best track on the album. Harno (Beautiful) follows and is full of washes of sound from the keyboards and pedals with the light acoustic guitar sounds creating a celestial landscape of birds and flowers, much like here in Zakarpatia.

Zapaska do not employ real drums in their music, but rather a drum machine and other percussions. And they make this work well as it hardly sounds electronic, instead just a subtle background beat. All of the songs are sung in Ukrainian, although they have sung in English in the past. To be honest, I am not quite sure which language the final track Generosity is sung in, it may be English, but no matter, it is beautiful as it is. 

Whether Zapaska have plans for a new album release this year or next, I cannot tell you nor find any information at the moment. But they tour frequently and 2023 has been a busy year for them and you should be able to find out from their website where their next perforfance takes place. For the moment, I am content listening to Pomalu. Songs like Chuhajstra, Zapytajsia, and Vikna Vidchynyty are catchy and addictive, receiving frequent clicks of the repeat button. I also need to note that Pavlo too is an amazing singer (Svarka) and thus their chemistry and resulting chemical reactions heard in the compositions are more than magical. Pomalu is sung predominantly by Jana, but I think this is more because the songs are better suited for her voice and style. Or perhaps this is just a natural part of the evolution of their sound in general, either way I like it. The remaining songs of the 10-track album are all outstanding on their own.

And so, as I look out the window towards the low rolling hills of Zakarpatia here in Western Ukraine, I can't think of a better balance going on. The beauty of this music only enhances the beauty of Ukraine and is full of hope the country and world needs right now. I press the repeat button once more, but this time from the beginning of Pomalu. Listening to Zapaska is much like the vareniki I just devoured. I want a second helping.

#88 Flork Reviews: TangerinecaT – Glass (2022)

 

 

tAngerinecAt – Glass (2022)

by Flork

 

Late one night, I stumbled upon this group purely by accident. I was either looking for a cat video on YouTube or maybe a Tangerine Dream clip or something citrus, in any case, it was serendipitous that I landed on this Wales-based duo with their dark and ambient sounds full of creaky doors and droning backgrounds (like a John Carpenter movie). The song that I landed on in particular was called Ask Owl, the opening track to TangerinecaT’s latest album Glass (released in April, 2022). And, in addition to the ominous 2-note drone one can hear throughout Ask Owl (sometimes more notes can be heard on other tracks, and this sound is made from a Western-Ukrainian instrument called a duda, something like a Scottish bagpipe), listeners will also notice the sounds of shattered glass, like footsteps on a concrete floor crunching on a broken bottle or vase. I should also note that the album centres around the theme of broken glass on a stone floor after the band recorded Something Broke Inside (which is, by the way, one of the coolest tracks on this album).

If you read the description of the album on the bandcamp website, you will learn that the songs are all part of a larger story about a man named Eugene and his struggles to survive in the world (poverty, mental health, violence, etc.). He comes from Ukraine and is a survivor of the Chornobyl disaster. And, from what I can gather, he’s ended up in several dark places. Moreover, in addition to the eerie sounds of Ask Owl, where the out-of-tune fiddle paints a picture of a barren forest on a haunted night, conjuring images of bare branches of trees swaying and sending shivers up your spine, listeners are told an insightful yet haunting story of one man’s personal journey to the depths of hell and back.

Each track seizes my attention, especially the different vocal harmonisations used. On the second track Anti-Lullaby, Zhenia Purpurovsky and Runa de Luna (Runa composed this track and is a guest on this album) unite to create a dark, dark energy that sets the tone for the rest of the album (Paul Chilton, the other member of TangerinecaT, sings on this track as well). Yet despite the chilling darkness, there is an apparent element of beauty that listeners will also perceive. The music is much more than avant-garde or experimental, it is also well-rehearsed and crafted, creating an atmosphere of ghoulish ambience with the sounds of the duda and broken glass present in each track. This is evident in Mass of the Black Cats and Molfar (which is partially sung in Zhenia’s native Ukrainian). The latter track introduces the creaky violin once again, yet the beat of this song is also lively at moments. My two favourites on Glass are Hereafter (a beautiful instrumental) and Something Broke Inside (the harmonies are epic here… And screaming one more time), which is a magnificent tune that incorporates the full beauty of the group’s sound with Eugene’s difficult journey and eventual healing (yes, the whole album is amazingly beautiful, TangerinecaT create colossal beauty out of darkness). I love the power in this track, especially the sounds of the duda (or is it a violin?), so full of bleakness and dark, death energy, but performed ironically with a beat. The album ends perfectly with Spell, both Paul and Zhenia (especially Zhenia) sending hope to the listener in their beautiful vocals.

And so, my inability to type an understandable command into the YouTube search bar was providential. Glass is truly a treasure chest of original compositions and sounds I have never heard before, and I am going to keep this duo within my radar for a long time. If you are an adventurous type, TangerinecaT is worth your attention. Their ability to transform the listener into the world of a desperate and lost individual in a world with similar ailments is a mesmerising experience, one that I myself won’t forget. Glass speaks volumes regarding the current state of the world with its thought-provoking sounds and lyrics and should resonate within you for a long time afterwards after listening to it.

 

 

#87 Flork Reviews: Kurvy Češi – Šnečí Med (2023)

 

Kurvy Češi – Šnečí Med (2023)

by Flork

 

As the warm temperatures return to us here Central Europe, the heat seems to have a way of infusing its intensity into the punk rock music scene. And I’m glad for this as punk and its anarchic vibes and messages are what I need right now, especially with the world being the way it is these days, with its newfound state of new normal that confuses many of us to death. And so, with a backdrop of sweltering days and balmy nights (at least for this Canadian), the rebellious spirit of punk resonates louder than ever with the August release of Šnečí Med (Snail Honey) by the Prague-based group, Kurvy Češi (Fucking Czechs).

The album kicks off with Hezky (Nice), a track that immediately establishes Kurvy Češi's louder-than-life identity. The distorted guitars and frenetic drumming create an atmosphere of controlled chaos, while the gritty vocals convey a sense of urgency. This is a highly-appropriate song to begin with, it’s full of turbulent energy and gets my blood flowing to a near-dangerous level. I can tell already at this point that the goal of this album is to push the boundaries of conventional punk to its limits. As I begin to craft this album review, I can’t help but embrace the raw energy of the music as it mixes beautifully with the fervor of a summer that refuses to be ignored. Let’s just say that I‘m wondrously aware of how stimulated my senses have become.

Čerti, Plameny a Tvoje Oči (Demons, Flames, and Your Eyes) showcases the band's ability to blend noise elements with punk roots seamlessly. Of course, neither the music nor vocals are flawless, otherwise, how could we call what I’m listening to punk. But the juxtaposition of dissonance and melody adds depth to the track, creating an immersive experience that invites listeners to explore the nuances of each layer. Feťák Bahno (Mud Junkie) follows suit, allowing this track to round off a trio of standouts at the intial stage of Šnečí Med, delving further into the realm of experimental soundscapes. In fact, this song really captivated me, its fiery atmosphere full of cool guitar riffs and vocals reminding me of sweat-drenched crowds and chaotic mosh pits, a more-than-necessary catharsis in the form of a primal detox. Gotta love it.

But the fun doesn‘t stop here. Tracks like Tribalus Nemakačenko Fuchs (No idea how to translate this) and Ohavné malé ohavné (Nasty Little Hideous Ones) fully maximize the ever-present cacophonous nature of this album, and the band knows how to use cacophony as an artistic tool. You can hear it in the worldviews of Patlal Motal and tones of Magion, as well as on the other tracks, which are all examples of the band's outlook and support of social movements in the noise punk genre. These two tracks alone are some of the wildest your ears will ever be treated to.

A notable highlight is also the track Šnečí Med. This title track is a culmination of Kurvy Češi's musical vision. It encapsulates their mastery of blending aggressive punk instrumentation with unexpected shifts in dynamics. I totally got off on its raw energy and passion, and placing it at the end of the album makes you appreciate the destination, even though the journey getting there was more than amazing on its own.

And my prognosis? Kurvy Češi deliver an album that not only challenges conventions, but also demands active engagement. It can hardly be called background music— it's an experience where listeners can fully immerse themselves in all of the clever arrangements and sonic landscapes while taking a joy ride of sorts through the last days of the hot summer months. Definitely a must-listen-to for any fan of punk music who loves a band that pushes itself over the limits while all the time feeling no guilt, just pure pleasure while doing so.

 

 

#86 Tom/EZR Reviews: Stangarigel – Metafyzika barbarstva (EP, 2023)

Stangarigel – Metafyzika barbarstva (EP, 2023)

by Tom/EZR

 

Stangarigel tvorí duo hudobníkov vystupujúcich pod pseudonymami Lesodiv (gitara, basa, synťák) a Stalagnat (spev, bicie). Pár klikov vo vyhľadávači a potvrdím si, že cez Lesodiva je Stangarigel prepojený na zoskupenie domácich BM spolkov so zvučnými menami, ktorým sa v poslednej dekáde podarilo zaznamenať výrazné úspechy hlavne v zahraničí, ale samozrejme aj doma napriek tomu, že v podobných prípadoch často platí staré známe „doma nikto nie je prorokom“. Áno jedná sa o kapely Malokarpatan, Krolok a Remmirath.

Trojskladbové EP Metafyzika barbarstva je druhým počinom nadväzujúcim na minuloročný album Na severe srdca. Materiál o dĺžke niečo vyše 20 minút vyšiel v júli 2023 na belgickom labeli Medieval Prophecy Records v štyroch rôznych edíciách – 2 rôzne vinyly, kazeta (mimochodom už vypredaná) a CD.

Prvá skladba skladba Modré kryštalické sály začína dramatickým slákovým introm, ktoré skvele navodzuje atmosféru Jakubiskom šmrncnutého stredovekého hororu. Intro sa pretaví do rýchlejšieho blacku so zvukom založeným na nahallovaných gitarách a riffoch hraných unisono so synth podkladmi čo ako celok vytvára epický dojem skladby. Vokály a bicie používajú tiež hall a celkový zvuk tým pádom naberá echo (𝔱𝔞𝔧𝔬𝔪𝔫ý𝔠𝔥 𝔷á𝔨𝔲𝔱í 𝔷𝔞𝔡𝔶𝔪𝔢𝔫𝔢𝔧 𝔱𝔪𝔞𝔳𝔢𝔧 𝔧𝔞𝔰𝔨𝔶𝔫𝔢 𝔬ž𝔦𝔞𝔯𝔢𝔫𝔢𝔧 𝔩𝔢𝔫 𝔣𝔞𝔨ľ𝔞𝔪𝔦 𝔭𝔯𝔦𝔪𝔦𝔱í𝔳𝔫𝔶𝔠𝔥 𝔟𝔞𝔯𝔟𝔞𝔯𝔬𝔳 𝔨𝔩𝔞ň𝔞𝔧ú𝔠𝔦𝔠𝔥 𝔰𝔞 𝔰𝔳𝔬𝔧í𝔪 𝔭𝔬𝔥𝔞𝔫𝔰𝔨ý𝔪 𝔪𝔬𝔡𝔩á𝔪). Štruktúra sklaby strieda rýchle tempá, trioly a strednotempový „bumčvach“, aby v strede vyústila do atmosférického rituálneho intermezza. Záver patrí zbesilému opakovaniu dvoch monotónnych motívov, ktoré utvrdzujú pohansko-primitívny feeling. Jazda preludov decembrovým nebom je druhou skladbou a je to úlet do čistej atmošky. Jednoduchý klávesový motív so samplami vetra, zvončekov a trúb mi z nejakého dôvodu evokuje retro 80’s náladu – povedal by som, že je to viac retro-synthwave než dungeon synth, alebo povedané filmovými referenciami, je to viac Turbo Kid než Barbar Conan. Záverečnú skladbu Metafyzika barbarstva otvára krásna akustická vyhrávka, opäť navodenie atmosféry a stredovek ako z praku. Následuje epický riff a-la nórski pohania Hades (predtým než sa premenovali na Hades Almighty) a pokračovanie skladby s využitím prvkov spomenutých už pri prvej skladbe. Dôrazný rytmus, istá dávka monotónnosti vyplývajúca z repetície motívov a zároveň povznášajúco oslavný ústredný riff. V strede skladby opäť retro-synthwave pasáž, po ktorej nastúpi zbesilé finále.

Asi sa nedá nevšimnúť, že toto EP ma vyslovene bavilo, čo by som však na záver rád vyzdvihol je kombinácia atmosféry (zvuk, štruktúra skladieb, spev) a melódií tvorených gitarou alebo synťákmi, tzv. „riffing“. Myslím, že chalani našli šablonu, v ktorej vedia na maximum uplatniť svoje inštrumentálne a kompozičné schopnosti a k tomu sa nedá povedať nič iné než „Well done“.

 

DSW#011 Ahoj - Stres (2023) // Kočo, Justin, R., Alica // 21-7-2023

 

I. Čo bolo vašou inšpiráciou pri tvorbe posledného EP "stres", ktoré vyšlo ako 7" u labelov Stoned to Death / High Forehead press ?

Kočo: Celkom dosť sme počúvali Muníciu, Skládku a po ceste z koncertov Devín.

Justin: Pri ostatnych projektoch mavam konkretnejsiu predstavu o hudbe a konkretnejsie inspiracie. Pri ahoj nikdy nevies co vznikne, riffy prinesene na skusku vzdy dopadnu uplne inak. Takze len nieco podvedome, na predstavy a inspiracie som tuto zanevrel

R: To uz ja ani nepamatam, niektore tie songy vznikli pred tromi rokmi.

Alica: určite za veľa môže Skládka ale aj život sám (teda čo sa textov týka) 

 

II. Absolvovali ste nedávno turné s kapelou Vole - kde všade ste boli a čo všetko ste
zažili?

Kočo: Nebolo to tak úplne s Vole ale pár spoločných dní sme si spolu užili. Bola to naša prvá tour čo trvala viac než víkend a bola aj mimo čiech a slovenska. Celé sa to udialo hlavne vďaka partii z holandského DIY festu, kde nás zavolali už minulé leto a aby sme sa tam dostali potrebovali sme vyplniť cestu tam a späť. Medzitým nás ešte zavolali na Please don't cry fest do Krakova týždeň predtým a tak sa trasa v podstate definovala sama. Začali sme doma v kubíku, potom nasledoval Martin, Krakov, Olomouc, Praha, Plzeň, Mannheim, Lille, Nijmegen, Linz a Viedeň.
S partiou z Vole sme šli spolu od Prahy, potom sa oddelili keď sme hrali v Lille a oni chvíľu od nás v Bruseli, zase sme sa našli na DIY feste a po víkende sme dali ešte pokus o camping v nemeckých lesoch ale celú noc sme prekecali v aute keďže pršalo jak nikdy haha.
Pozažívali sme toho fakt mega veľa - všade plno lásky a vegánskeho jedla. Možno sa raz hecneme a vydáme nejaký zin alebo cestopis z tour. To by sme ale museli poriadne zaloviť v pamäti a fotkách v mobiloch.

Justin : Tak dajak. Paradoxne bol najprijemnejsi zazitok mozno cigaretkovy hotbox v dodavke. Alebo ich soundcheck v Nijmegene ktory som si nahral a raz mozno skonci na youtube. SMOKING BEERS. ale pri vole vzdy vznika velmi specialna a intenzivna atmosfera takze vsetko bolo super a siel by som s nimi na vylet znova

R: Mali sme tour, aj vole mali tour a mali sme par koncertov spolu (Plzen, Mannheim, DIY fest). Zazili sme vsetky tie veci po ktorych rozmyslas ci sa oplati este ist naspat.

Alica: nemám čo viac dodať. veľa lásky, veľa sĺz od šťastia

III. Aké máte plány na leto?

Kočo: Chceli sme trochu pokojnejšie leto ako minulý rok. V podstate počas leta máme len nejaké 3 koncerty. Brno, Praha a Košice. Inak kľud, pojdeme na nejaké srdcové festivaly a skúsime si oddýchnuť.

Justin: Koco myslim zabudol na nejake koncerty a na tie kam nas este pozyvaju :D Chcel by som trochu klud, posledny polrok bol fakt velmi stresovy a vsetko co si teraz prajem je aby napatia opadli.

R: fluff & ffud, a potom par koncertov kde hrame….inak iba kupanie, grilovanie, vylety a kamaratenie

Alica: oddych, knižočky, kávičky, behanie a tak

============================================================================

𝕯𝖎𝖊 𝕾𝖈𝖍𝖒𝖚𝖙𝖟𝖎𝖌𝖊 𝖂𝖎𝖊𝖉𝖊𝖗𝖌𝖆𝖇𝖊𝖑𝖎𝖘𝖙𝖊: Ahoj - Stres (2023)

 

1. ahoj 01:07
2. ti sere na tvár 01:26
3. blekmetal 01:18
4. no future 01:26
5. nožik 01:16
6. bleju střeva 01:51
7. nula rešpekt 01:21

============================================================================


1. Ahoj ako sa máš a čo porábaš?

Kočo: nič take konkrétne

Justin: pokusam sa o relas

R: fajne, teraz nic

Alica: keď zapadne slnko mám sa väčšinou dobre, inak sa potím

 

2. Kde v Trnave majú najlepšiu čokoládovú zmrzku?

Kočo: Odkedy kamoška zavrela Gio som v trnave zmrzlinu nemal. Sem tam si kúpim vegan magnum keď majú v jednote v zľave

R: Uz jedine v kauflande vegan korneta

Alica: čokoládovej zmrzke moc nefandím

 

3. Is blekmetal dead?

Kočo: myslím že ne ešte

Justin: no neviem, malo horia kostoly. naco su nam warpainty

R: Este Svidnik to drzi

Alica: neviem ale určite mi to je jedno

 

 

4. V akom veku človeka končí budúcnosť?

Kočo: asi keď sa o ňu začne zaujímať. Pre mladých ľudí (aj ja sa ešte radím medzi) to je fakt nahovno situácia keď si uvedomíš, ako veľmi to tu ide do riti. Že nás ten voľný trh asi teda nezachráni, krajná pravica v uliciach aj v parlamente tiež nesľubuje nič pekné a prvom rade klimatická kríza čo už prebieha. ach boha

Justin: bodaj by koncila

R:

Alica: asi hneď ako sa narodí

 

5. Čo je lepšie mať nabrúsené - jazyk alebo nôž?

Kočo: Nôž do stehna náckovi bude bolieť asi viac než nadávka.

Justin: Ked ma nacek v parlamente/na facebooku nabruseny jazyk, brusi nackom v uliciach aj noze

R:

Alica: rozhodne nožík

6. Z čoho ťa momentálne najviac napína?

Kočo: hmm neviem asi keď pozerám na policajné násilie a nejaké ezo-konšpirační zachráncovia sveta čo veria vo svoju jedinečnosť

Justin: z homofobie a sexizmu

Alica: momentálne zo seba asi najviac

 

7. Zvíťazí pravda a láska nad lžou a nenávisťou?

Kočo: ''’...pravda zvíťazí.'' - jak povedal Maťo Ďurinda v ľanovej košeli a tigrovaných nohaviciach

Alica: asi nie 

==========================================

Ahoj na Jablkách ďaleko od stromu:

Flork Reviews (2023-Máj): Ahoj - Stres (2023) 

Interview (2020-Júl)