Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?
Kuba: Jsem Kuba, hraju na kytaru a zpívám. Aktuálně si užívám volna v práci, které mám okolo Vánoc.
Vojta: Jsem basák Vojta, živím se jako grafik. Poslední dobou asi nic, co by stálo za chlubení. Kus toho a pak zase kus něčeho jinýho.. Znáš to. :)
Honza: Ahoj. Jmenuju se Honza, pracuju v korporátu a pak můžu hrát v kapelách jen tak a dělat věci kolem toho jen tak. Spoluvytvářím zin How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, byl jsem členem redakce Tutti Oi!, občas napíšu nějakou recenzi a občas pomáhám s koncerty. Baví mě spoustu věcí, hudba, sport, historie, politika, literatura, moje práce a snažim se mít nějakej jakž takž obecnej přehled. V týchto dňoch přemejšlím nad osobním ťop ťenem pro rok 2021. Ne že bych rád bilancoval zrovna s koncem roku, ale Silver Rocket žebříčky se blíží.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Kuba: Aktuálně PIAVA - kytara, zpěv a taky Zbytečnosti (nevim, zda je to oficiální název, nebo to máme jako pracovní verzi) - kytara. Předtím bylo několik více či méně zajímavých věcí, ale asi bych zmínil jen Naive Cactus.
Vojta: První kapely jmenovat asi ani nechci. Klasickej gympláckej punk jak řemen. To vše jsem drbal na kytaru.
2014-2017 Cirguz - kytara
2019-2020 Naive Cactus - basa
2021 Piava – basa
Honza: Relativně jen pár kapel, pár záskoků, hostovaček, několik projektů, který jsme začali a z nejrůznějších důvodů nikdy nedotáhli dál; občas jsem pro někoho napsal text. Skoro všechno za bicíma. Hrál jsem v Rock Café pro pět set lidí a hrál jsem v ještě větším sále pro dvacet, což tak nějak ilustruje můj přístup k muzice. S The Oxx jsem na jejich posledním koncertě zpíval She od Green Day a dost jsem ti to užil. Zvukař se mnou asi taky. Brno 2019. Tohle a když jsem po telefonu mluvil s Meky Žbirkou - to jsou dva vrcholy mý hudební kariéry. Kluky z Oxx, Miroslava a Billie Joea považuju za svý přátele. A když budu mluvit vážně, tak kluci z Oxx a Billie Joe jsou fakt moji přátelé. A s Mekym jsem fakt mluvil. A byl to člověk, kterej do československý hudby přinášel svěží vlivy zvenčí a dokázal vždycky držet krok se Západem. Meky a Laco Lučenič byli spolu neuvěřitelně invenční. A to tady nikdy nikdo neuměl a až na výjimky pořád nikdo neumí. Pusť si Sedím doma a polož se do roku 1988. Prostě neuvěřitelný. Hmm, na co si se vlastně ptal?
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Kuba: Mám toho hodně, ale co stojí za zmínku, tak je Squier Telecaster, na kterej hraju nejvíc, jsou tam dva snímače na způsob P-90 od RM Pickups. Aparát mám Marshall DSL20HR, box se dvěma Celestion V30. Krabičky TC Electronic Spark Booster, Boss DS-1 a celý to prznim delayem a reverbem z multiefektu Zoom MS-50G.
Vojta: Basu mám Squier Jazz Bass, kterou zapojuji přes krabičku Boss ODB – 3 k vypůjčenému zesilovači Ampeg SVT450. Bedna je taková menší lednička od Kustomu.
Honza: Teď nevim, jestli někomu budu dělat reklamu nebo ostudu. Už asi třináct let bicí Premier Cabria XPK, 22" bass drum, klasicky set snare-tom-floor tom a v posledních letech jsem si oblíbil činely Anatolian (hi-hat, 2x crash, ride a china). Čím větší, tím lepší. Časem by se mi líbil nějakej repasovanej retro kousek z sedmdesátých-devadesátých let, věk velkejch bicí souprav (něco jako měl Bobby Schayer nebo Dave Grohl v devadesátkách) a aparátů. Kdyby to někoho napadlo, tak si nepotřebuju nic kompenzovat. Za svoje tělo jsem se nikdy nestyděl, prostě mám rád dobře znějící a hlasitý velký aparáty a bicí :)
Je umenie subjektívne alebo objektívne? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Kuba: Subjektivní. Ale myslim, že to jde trochu ruku v ruce. Ta "manuální zručnost" může člověku pomoci k tomu, se nějak umělecky vyjádřit.
Vojta: Umění ať si každej asi vnímá jak chce. Za mě to musí něco člověku vzkázat, čímž se právě u mě odděluje umění od klasického řemesla.
Honza: Když si tu otázku postavil od začátku takhle, tak je čistě subjektivní. Ale takhle jednoduchý to neni. A umění vůbec nemusí být o manuální zručnosti. Pokud mi domů půjčíš na den klavír a stopky, naučím se skladbu 4'33" od Johna Cage. Můžu se pokusit vytvořit třeba abstraktní obraz, na kterej bych se mohl dívat jenom já. Právě proto by mohlo být umění subjektivní. A jenom ty rozlišuješ, jestli se ti něco líbí nebo ne. Nezávisle na tom, jestli to autor nebo veřejný mínění považuje za umění nebo ne. Líbil se ti Aulickýho a spol. Transgas? Mně jo a šel k zemi. Líbí se ti Chemapol? Mně jo a možná půjde k zemi taky. Líbí se mi i budova Slovenskýho rozhlasu v Bratislavě, tu si snad necháte. Areál železáren ve Vítkovicích je taky super. Tomu dokázali dát znova život. Mám rád industriální prostory a brutalistní stavby a často se setkávám s nepochopením :) Taky je potřeba říct, že občas nikdo nikdy z žádnýho uměleckýho odkazu nepoučí, viz Guernica.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať?
Kuba: Každej by si ho měl dělat a vnímat subjektivně, podle sebe.
Vojta: Myslím si, že by hranice mít nemělo. I když hned nachytám sám sebe, protože "umění" tvořený na druhý straně barikády mě celkem sere.
Honza: Umění chápu jako svět bez hranic, což zároveň ale taky znamená, že je snadno zneužitelný. Opery Richarda Wagnera retrospektivně zneužitý nacionálním socialismem (OK, to může souviset s jeho antisemitismem), Prokojfeva si soudruzi v SSSR taky přiohnuli jak potřebovali, těch příkladů je v historii tisíce. Vědomky i nevědomky. Zneužívání odkazu Karla Kryla, ten by zíral. Dead Kennedys (věřím Jello Biafrovi) a The Clash v reklamě na Levisky. "Should I Stay or Should I Go" zná každej. Myslíš ale, že lidi vědí, že jim reklamu na rifle podmazávali radikální levičáci, který už v tu dobu byli celkem bohatý ale pořád přinášeli do hry sociální témata? :) Paradoxní.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca?
Kuba: Asi něco, co není uplně v souladu s mým přesvědčením.
Vojta: Asi jak jsem psal v předešlé odpovědi…
Honza: To je taky dost citlivá otázka, vzhledem k tomu, co jsem napsal v předešlý odpovědi. Obecně asi násilí a samozřejmě ultrapravicový tendence, který se v podstatě staly součástí mainstreamu. Násilí a macho póza rapový scény, kterou mám jinak docela rád. To mě tam taky nebaví. Jakože "slapnu děvku" a podobný příšernosti. Pak takový vtipný věci, jako když si rapeři do klipů půjčujou drahý auta a tak. Nejlíp to vyřešil na poslední desce z letoška Schyzo. Ten mrsknul na obal černou Fabii, protože jí má doma a je to. Mimochodem, pro mě nejlepší letošní domácí rapový album. Pak už moc nezvládám takový ty bodrý a lidový písničkáře, většinou z Ostravy nebo Šumperka. Pár starejch věcí mám rád, ale teď už to neni někdo, komu bych potřeboval dávat víc prostoru. Podpora nejrůznějších autoritářů nebo hrůznostrašnosti typu - cituji: "Já jsem od začátku normální, kdežto buzeranti jsou nenormální, co si budeme povídat." Aha, aha. Hledáš koně a sedíš na něm. To by asi homosexuálové (a celá společnost) koukali, jak asi v praxi vypadá představa těchto pánů o "svobodě". No, takže mi pořád mi zůstal Greg Graffin, Jim Lindberg, Tim McIlrath, Roman Hulín a Oldřich Janota :)
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe?
Kuba: Nevim, to prostě tak nějak samo přichází.
Vojta: Většinou z toho, co právě poslouchám. Ale popravdě nepatřím v kapele mezi nejproduktivnější přinašeče nové tvorby. Spíš si vymýšlím jen to, co pak budu hrát já a to tak nějak přichází časem samo. I když jsem fanouškem spíše jednodušších basových linek.
Honza: Knihy, historie, politika, vztahy, život obecně.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo?
Kuba: Těžko říct, takhle z hlavy.
Vojta: Asi dvanáctipalec "Svět už je jinak" vydanej na konci kapely Cirguz. Je to asi nejkomplexnější dílo, kterého jsem byl od začátku do konce součástí. Do dneška, když to slyším, tak si vzpomenu, jak šíleně jsme to vymýšleli a nahrávali. To byla strašná prdel. :)
Honza: Nemám favority. Vždycky bylo to maximum, co se v daný době a čase dalo udělat. Zpětně bych pár věcí udělal jinak nebo je vůbec nenapsal, ale všechno přesně odpovídalo životní etapě a době, kdy se ty věci tvořily.
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok)?
Kuba: Viz 8.
Vojta: Tak tohle nedám. Vážně asi u nás nemám nic, co by mě bavilo natolik, že bych dokázal z patra tvrdit, že to je právě to ono.
Honza: To není úplně otázka na mě. Co si myslíš ty? Samozřejmě mám svoje oblíbený fragmenty no, prostě spíš útržky než celý texty. A několik z nich používám celkem i v běžný mluvě. I tady v těch odpovědích a ani to nepoznáš.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita?
Kuba: Ve dvanácti jsem chtěl být druhej Hendrix. Realita je teď taková, že už si člověk po x letech říká, že bych chtěl umět aspoň trochu uspokojivě hrát na kytaru a ocení to, že může mít kapelu, která relativně normálně funguje a baví ho to.
Vojta: Tohle srovnání s realitou je u mě celkem jasný. V patnácti jsem vzhlížel ke klukům z Cirguz. Obdivoval jsem, jak pořád jezděj někde po koncertech, furt nahrávaj a lidi na ně pařej… Když se k tomu pak člověk dostane, tak vlastně objeví tu hroznou naivitu, s kterou dřív vzhlížel. Pořád to je jen banda ochmelků, kteří si akorát našli dobrou záminku, proč někde furt kalit. Ale zjistil jsem, že mě to takhle vlastně baví. Dodneška se toho vlastně moc nezměnilo.
Honza: Hrát, dělat koncerty, nahrávat. Nevěděli jsme jak to máme dělat, neměli jsme potřebný vybavení, vždycky jsme si někde půjčili minidisc nebo digitální kameru a na to jsme to nahrávali. Organizačně jsme koncerty ze začátku taky moc nezvládali, ale když chceš, tak se všechny tyhle věci rychle naučíš nebo se spojíš s lidma, který už to umí a pak se to naučíš taky. A my jsme se učili od starších kluků. Pro nás tohle všechno bylo naprosto samozřejmý, když nám bylo 14-16-18 let - tam jsme měli velkou energii dělat všechno kolem kapely a chodili jsme na všechno, co tady bylo. Ambice tam taky byly, v rámci možností byly naplněný. Teď už je moje "tvorba" ambicí prosta, což ale zároveň neznamená, že to musí bejt blbý. "Punk neznamená přijít pozdě na zkoušku" (Bonus feat. Idea - "Mý místo"). Já jsem spokojenej s minulostí, přítomností a těšim se na to, co teprve přijde. No ale když jsem byl malej, tak jsem samozřejmě chtěl mít velkou kapelu, podepsat major label a hrát ve vyprodanejch hokejovejch stadionech. Pak mi došlo, že to není možný, protože se docela stydim a taky jsem pozdějc narazil na technický limity hraní :) Ještě mám takovej nenaplněnej sen, kterej se nestane. Nějaký delší, třeba měsíční tour po Evropě a třeba dvacet pět koncertů v tom měsíci. A jsem si jistej, že bych potom určitě seknul s hraním a byl už jenom hodnej Honza, což jsem samozřejmě i teď :) Ale tam bych si to všechno pro sebe uzavřel, co se týče aktivního hraní.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy?
Kuba: Nejsilnější je každej moment, kdy někoho baví a zajímá to, co děláš.
Vojta: Asi se rád chlubim víc jak tejdenním tour s klukama z KungFu-Girlz po východní Evropě, při kterém se vydalo společné splitko.
Honza: Každej další koncert, každá další nová skladba, každej kilometr strávenej v autě na cestě na další koncert je nejsilnější moment. Protože je zábava je i řídit, zvlášť cestou zpátky, kdy jsou většinou vyřčeny myšlenky, na který čekala filosofie tisíce let :) Taky osm koncertů v devíti dnech na tour, s šílenejma přejezdama, to bylo prostě o život :) Potulnej bleší cirguz a kluci z KungFu-Girlz v jedný dodávce, dodnes se o tom vyprávějí legendy. Pak hraní v nejrůznějších sozial zentrech a hausprojektech v Německu (nejde o ty koncerty, ale nikde jsem se tak dobře nenajed') a hraní v Británii. Ale nespojuj naší hudbu s uměleckou dráhou, to je troufalé :)
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie?
Kuba: Celkem dekadentní to bylo, ale slíbil jsem, že si to nechám pro sebe.
Vojta: S každou kapelou jsme zažili nějaké šílenosti. Jenže to se těžko pouští takhle veřejně ven. Buď jsou v příběhu jiný lidi, kterých by se to mohlo dotknout a když tam jsem jen já, tak to je třeba zase dost nechutný. Nechme to bejt.
Honza: Zažil jsem spoustu věcí a strašnou spoustu zábavy, která je jednak nepřenosná a místy taky nepublikovatelná. Taky jsme docela pařili. Ale nikdy jsme nikomu neublížili, maximálně sami sobě, když nás od smíchu bolelo břicho. Dekadence typu G.G.Allina jsme naštěstí nikdy nedosáhli. Nechci aby to znělo blbě, ale obecně si myslim, že to není v lidských silách všechno doopravdy pochopit, pokud si nikdy nebyl členem kapely a "na cestě..." A taky je potřeba říct, že ne vždycky je to zábava... Ale kdyby mě zejtra srazil bicykl, tak můžu říct, že jsem si to všechno moc užil.
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Kuba: Momentálně mám v plánu pokračovat v tom co dělám.
Vojta: Doufám, že s Piavou nějakej čas hrát budem. Konečně můžu hrát to, co jsem si přál. I když se naše minulost v takovém tom klasickém punk-rocku překrývá těžko, tak si myslím, že tam posun je a chtěl bych v tom dál pokračovat.
Honza: Každej další koncert, každej další novej song, každá další nahrávka, každej další kilometr v autě cestou na koncert. Dlouho jsem chtěl vytvořit emo kapelu, teď jí mám a baví mě to. Možná si trochu zakoketovat se synťákama, všema těma mašinkama a elektronikou celkově? Možná i jinym hudebním stylem. Teď je tu Piava. Uvidíme.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény? Ak áno, ktorej?
Kuba: Nevim.
Vojta: Pokud se tomu, co je na Mělníku dá říkat scéna, tak určitě jo!
Honza: Dřív jsem se docela vymezoval proti slovu "scéna", ale vlastně jsem nepřišel na lepší definici. Takže se sem tam cejtim být součástí undergroundový punk scény (jestli chceš, tak hardcore/punk scény - já to moc nerad dělim). Někdy jí vysloveně nenávidim, když se ta scéna prezentuje jako ta jediná správná a "true". Když se ti někdo ze scény snaží namluvit naprostý kraviny, který jsou proti prapodstatě tý subkultury samotný. Když si místní kapela z místní zaprděný scény vypýtává garance. "Víš, my potřebujem penízky, kámo. Ten aparát fakt něco stojí." Aha, to jsem nevěděl. Když tě nepozdraví někdo, kdo je dlouho součástí scény a koho si považoval za dlouholetýho známýho a se kterym jsi zažil spoustu věcí. Obecně asi über hardcore kids, to je něco odpornýho. To je fakt strašný. Takže tahle scéna (jako každá jiná) je prostě jenom zrcadlem majoritní společnosti. Jestli má někdo pocit, že je lepší než "lidi tam venku", tak se podle mýho plete. Tak jako tak nad tim všim doma často přemejšlim a jako zase proč bych se rozčiloval. Jdu a pustím si Circle Jerks a jsem zpátky ve hře :) Beat me senseless. Ale čím jsem starší, tim víc si ve svý hlavě tvořim vlastní scénu a "moje" hudba je tam nedílnou a letitou součástí. V mojí vlastní scéně taky neexistujou kreténi (kromě toho, kterým jsem sám), pouze lidi který mám rád a mám si s nima co říct, směju se s nima, dokážou mi něco dát, snad jim něco můžu dát i já, a můžu se od nich něco naučit a nekoukaj na mě spatra. A to mi vyhovuje. Když nad tim tak přemejšlim, už mě moc nezajímá kolektivní identita a tričková identita. Samozřejmě, když v hloučku neznámejch lidí uvidim někoho v triku The Damned, tak případně získáváme jedno "malý a společný" téma navíc. Ale o tom tričku to není.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Kuba: Narodil jsem se v roce 94, takže tu dekádu moc neporovnám. Hrát po kapelách jsem začal někdy ve 13-14 a osobně skrze ty roky asi nepociťuju zas tak velkou změnu. Možná jen mi připadá, že hodně věcí co nově vzniká, tak jsou ti samí lidé, co už někde kdysi hráli, ale možná že je to jen můj osobní pocit.
Vojta: Začal jsem scénu navštěvovat až po roce 2010, což je škoda. V devadesátkách vzniklo strašně moc dobrejch věcí, který mám moc rád. Je to doba, u které mam sklony jí těm lidem závidět. Třeba koncerty kapel, o kterých se nám už ani nezdá na místech, kam bysme se dneska báli jít i s největšíma kámošema.
Honza: Těžko říct. V devadesátkách jsem měl jiný starosti (rozuměj, neměl jsem vůbec žádný). Maximálně tak přijít ze školy a jít hrát hokej před barák. A pak koukat v Medúze na Kabáty, Mňágy a Žlutý psy, v Esu na The Offspring a v S.O.S na Primě u Anděla na Plexis a řikat si: "Ty jo, to bych jednou chtěl taky!" Já zpětně vidim devadesátky jako naštěstí neopakovatelný, krásný a příšerný zároveň. Vítejte v post-so východní Evropě. No, jinak nebyl internet, sociální sítě a streamovací služby, takže pokud si chtěl slyšet to či ono, musel si jít a to či ono vyzjistit (třeba z plakátů, od někoho, tzn. že si musel někoho znát...) a vyrazit na koncert. To jsem vlastně ještě trochu zažil a docela mi to chybí. Když lidem nehodíš něco přímo pod čumák, tak se o to skoro nikdo nezajímá.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby?
Kuba: V 90' asi nebylo tak těžký přijít s něčím ne tak okoukaným. Po revoluci asi byl celkem prostor pouštět se do čehokoli. Výhoda dnešní doby je v technologiích, internetech, sociálních sítích a lepší dostupnosti všeho.
Vojta: Výhodu bych asi viděl v té šílené euforii, která nakopla spoustu lidí k tomu něco dělat. Muselo toho bejt všude moc. Lidi to asi dost žrali a zároveň na to někteří dost tvrdě doplatili. Dneska je všechno takový dost klidný. Hodnoty se celkem posunuly. Některé asi trochu víc. Ovšem dneska vidím spousty kapel z devadesátek, který jsme dřív měli rádi a vlastně jsme na nich vyrůstali, ale dneska jsou už strašně vyčpělý a myslím, že by se na to měli už radši vykašlat. Samozřejmě to ale neplatí pro všechny!
Honza: Takhle nepřemejšlim. Hraju s kartama, který mám.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Kuba: Začínal jsem na Óčku, tam jsem objevil věci jako Sunshine, nebo Vypsanou Fixu. Pak jsem měl punková léta, to jsem hodně poslouchal třeba Houbu a spoustu kapel z bandzone, který už si teď ani nevybavim. Pak jsem měl nějaký období, ze kterého si pamatuju Esazlesa a The Sin of Lilith. Co CZ/SK jsem poslouchal potom, moc nevim. Momentálně mě baví třeba Remek, Pacino, Člověk Krve a Severní nástupiště.
Vojta: SK/CZ scéna je pro mě stěžejní dodnes. V pubertě jsem kradl ségře cédéčka punkových kapel. Strašně se mi tenkrát líbil ten jistej vzdor. Moje rodiče to celkem štvalo, což mě v tom ještě utvrdilo. Začínalo to klasicky punkovýma prasárnama ve stylu Éček, SPS, Slobodka atd.. Pamatuju, že třeba z kapely Jaksi Taksi jsem byl tenkrát vyřízenej a přiznám se, že si sem tam jejich starý alba pustím i dneska. Do toho se míchalo ale i všechno ostatní. Dodneska mám rád třeba i tu Slobodnou Európu. Kdyby mi tenkrát ale někdo řekl, že budu poslouchat třeba hip-hop, tak bych se mu strašně vysmál. I přes to jsem se dostal k tomu, že mi vlastně ten punk úplně nestačí. V ostatních žánrech se dá najít tolik dobrejch věcí. Ale pořád to pro mě musí mít nějakou myšlenku. Jen jsem si uvědomil, že ten hudební projev jako takovej není uplně všechno.
Honza: Oproti minulosti jsem výrazně rozšířil paletu žánrů a vlastně se učím vnímat hudbu jako celek. Hodně jsem začal poslouchat rap (víceméně teda jenom z Československa a Polska), EBM, psytrance a elektroniku celkově, snažim se pochopit skladatele jako právě John Cage, Arnold Schönberg nebo Rezső Seress nebo lidi jako je Sifon z WWW :) S tím rapem je to vůbec zajímavý, protože na konci základky, po Repertoáru všichni začali sjíždět hip-hop a tak dva tři jsme začali víc poslouchat punk a hlavně jsme rozhodně nechtěli nosit vytahaný trika trika a poslouchat, co poslouchá většina.. A punk rock jsem pak z těch dvou tří poslouchal už jenom já a ten rap přišel až o hodně let pozdějc :) Trochu synth-wave, trochu cold-wave a ostatní wavy. Sem tam trochu vážný hudby, sem tam pop, kterej se mi nevnucuje a nečouhá mu sláma z bot (např. Richard Hall, Amanda Jenssen, taky jsem měl rád Sporto, Komunisty a Prodavače). Na ty dobrý popový věci přijdu většinou až potom, co někdo udělá dobrej punk cover a až pak zjistím, že je to vlastně dobrý a má to melodii a nápad (Duran Duran, OutKast, Men At Work, Fleetwood Mac atd.) Docela jsem začal poslouchat i československý beat z konce šedesátek, to je dobrý. Pak něco z toho, co český koňáci ukradli svým americkým country kolegům... Ještě jsem nedospěl tolik, abych docenil US originál a koně před barákem taky ještě zaparkovanýho nemám. Víc se mnou pořád ještě házej třeba Adolescents. Ale věřím, že i to country na mě někde čeká a tak pomalu získávám kovbojský ostruhy třeba právě s Graffinem. Ten má super desky s klavírem, houslema a zkoumá relativně pořád ještě dost mělký kořeny americký hudby. Někdy trochu gospel do toho a tak. Dobrý. Prostě se snažim pochopit bryskní hudební průmysl na straně jedný a hudební podhoubí a zaprášený sklepení na straně druhý. Pak trochu tohle a tamto :)
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje?
Kuba: To že jsme lidi. K tomu aby ses cítil s někým spřízněně stačí, aby ti s jinýma bylo dobře. A rozděluje je to samé, jen naopak.
Vojta: Krom ostatního si myslim, že to dělá humor.
Honza: Spojuje je kreativita a rozdělujou je mj. peníze a ego. Vyzkoušeno (to druhý).
Čo ťa na domácej scéne serie?
Kuba: Asi ji neznám tak moc dobře, abych dokázal říct, co mě sere.
Vojta: Naštěstí ta scéna není homogenní. Ale myslím, že dost lidí žije v takové iluzi, že jsme všichni kámoši, kteří se neopouštěj, všichni jak jsme svým způsobem v myšlenkách stejný a máme se strašně rádi. Tak to ale není. Lidi se navzájem serou, mejou si prdele a nemaj se rádi a/nebo naopak. A to je přece dobře, ne? Takže mě paradoxně sere to, že si lidi myslej nebo si na to jen hrajou, že tu nikoho nic nesere.
Honza: Poměrně detailně popsáno vejš. Ale vlastně kdyby scéna byla perfektní, tak je to nuda a odpadnul by mi jeden dílek inspirace a spravedlivýho hněvu :)
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac?
Kuba: Zvukově mě moc baví Remek. Má to skvěle syrovej sound a hrozný koule. Artworkově se mi líbí Zahojí se to, jen když si to přestaneš škrábat od noAR+IS+. A klip nevim. Spíš hudbu poslouchám, než abych se koukal i na klipy.
Vojta: Na toto nedovedu odpovědět.
Honza: Mám rád takový ty D.I.Y studia plus co dělá Blum, Dan Šatra atd. Jarda Soukup umí nahrát dobrý věci, když se soustředí. Šaman dělá super finální zvuk, napříč žánry. Věci, který si sami nahrávají Pacino. Artwork mám rád většinou přehlednej, takže mě napadá "žlutá" deska od Thalidomide a pak jejich klip "Knowledge is a perfect crime(think)". Ale nejsem klipovej typ. Mám rád, když kapely víc dělaj písničky než videa. Z těch náročnějších artwork Andreje Bouzikova co dělal pro Lahar a taky se mi líbilo, co dělala Simona, Jure a Václav pro Remek, Fuego pro Palahniuk a Lakmé. Některý věci od Martina Grosmana a skoro všechno od Ma Rie. A co dělala Bára Voráčková pro nás :) Globálně spatřuju genialitu Jamie Reid v práci pro Pistole, Gavina Oglesby pro Sense Field, Ray Pettibon obecně, kdo dělal artwork na desce Ordination of Aaron - Acoustic a uplně nejgeniálnější je přední vs. zadní strana 7" Unbroken - Circa '77. Nechápu, proč to nenapadlo mě :)
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Kuba: Mohl bych někde psát bez toho proč? Prostě protože si mě to nějak získalo.
Album - INVSN - INVSN
Kniha - Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost od Vladimíra Dzura.
Film - Pán prstenů. Všechny tři (ale dvojka mě bavila asi nejmíň).
Seriál - Dr. House
Hra - StarCraft nebo Rise Of Nations, nemůžu se rozhodnout.
Tetování - nejlíp tetuje moje býválá kolegyně Terka, protože od ní mám tetování a dělá to fakt pěkně.
Pivo - asi vypiju všechno. Samozřejmě že si člověk dá radši nějakýho vymazlenýho ejla, ze kterýho mu druhej den bude hrozně blbě, ale Braník nikdy neurazí.
Vojta:
Album: Father of all Motherfuckers – když tě překvapí kapela, která se na to měla už dávno vysrat.
Kniha: Nuselskej punk – pokud rád čteš v MHD, tak budeš za blázna. Já rozhodně byl.
Film: Vážení přátelé, ano! – protože to nevidělo ještě hodně lidí a myslím, že to je chyba.
PC hra: Dirt Rally - kupte si volant a pojďte závodit.
Pivo: Géčko u Hanze – přijď a uvidíš!
Honza: Haha, moje oblíbený hřiště. Máš dost času? U piva by mi to šlo líp. Takže poslouchej:
Alba: Strašně se to v čase proměňuje, ale na co bych tak chronologicky dal i po letech? Asi první alba Lucie a Wanastovek, pak Kreyson - Anděl na útěku (to je úplně super - Láďa Křížek!!!) :) a Žlutý pes - Hoši z východního bloku. Guns 'N' Roses - Use Your Illusion II, KISS - Psycho Circus, The Offspring - Ixnay The Hombre + Conspiracy of One, Inekafe - Bez udania dôvodu (výborný texty!), Sex Pistols - Never Mind The Bollocks, NOFX - War On Errorism, Ramones - Brain Drain, Pennywise - From The Ashes, Bad Religion - Suffer + Stranger Than Fiction (texty, ty vole, ty texty!!!). Těch desek je ale strašně moc a jsou i dost fluidní. Zeptej se mě zejtra. Tohle jsou ale alba, který mi pustíš kdykoliv a zase je mi pět, deset, dvanáct, šestnáct. A pořád to na mě funguje, pořád se chytám a dám to slovo od slova. Z posledních dvou tří let pro mě jsou fakt pecka Fake Names. Nedávno mě teda nemile překvapil fakt, že jsem si pustil Jaksi Taksi - Online a už to na mě nefungovalo tak jako dřív. Zestárnul jsem nebo prostě všechny ty vyřčený věci patří do kontextu roku 2002 a svět už je jinak? Pustil jsem si to znova, muzika je furt super ale celkově už to nějak neni vono. No, to všechno ale už bylo, novejch nahrávek vychází hodně a já mám hodně co poslouchat. Je ale čím dál těžší se v tom orientovat. V nových TOP10 nahrávkách za rok 2021 u mě ale převažuje rap a elektronika nad kytarovou hudbou. Co to, co to?
Knihy: Aktuálně hlavně Paříž - Dakar z pohledu liazáků, z roku 1988. To byl vůbec povedenej rok. Čupr dobrodrůžo. Pak se těšim na Tábor smrti Lety, jestli se to tak dá říct, od Paula Polansky a Do What You Want: The Story of Bad Religion. Dlouhodobě Bukowski, Hemigway, Remarque - co vyšlo v češtině, to jsem přečetl ale budu to muset dát znova. Dost mi to splývá. Šabach, Rollins, Orwell. Všechno od Broken:Books a Absynt.
Filmy: Sedm hladových, protože je tam geniální věta, kterou si budu pamatovat do konce života. Nebo dokud mi ji nesebere Alzheimer. Půjčil jsem si ji, trochu upravil a použil jsem ji i v jednom starším textu, kterej jsme napsali spolu s Václavem Kopeckým. Kdo má chuť, ať hledá a napíše mi, jestli ji našel. Tag "zbytkyslavy". Báječná léta pod psa, všechny ty Kulový blesky, Vesničky, Samoty u lesa, Černí baroni a podobně. Pak určitě Big Lebowski, Samotáři, Na pokraji slávy, Legendy z Dogtownu, Muž z Acapulca, Zvíře; Dobré ráno, Vietname, Rambo: First Blood - ten konec má silně protiválečný poselství, aby ho v dalších dílech statečně zabili. V poslední době se mi dost líbil film Havel a já nejsem zrovna nekritickej obdivovatel tohohle dramatika.
Seriály: Nejsem seriálovej typ, takže max. Hospoda (Petr Nárožný vynikající) a M*A*S*H, ze stejnýho důvodu jako Dobré ráno, Vietname a Rambo jednička.
Tetovací studio - nemůžu sloužit. Herní série jednoznačně kompletní Mafia, ať si o tom Dan Vávra myslí co chce, pak WRC série a chtěl bych, aby zase jednou vyšlo NHL na PC. Historicky ještě Vietcong 1 a Operace Flashpoint.
Pivo: kromě obligátních korporátů, který mě bavěj, tak speciál od Petra Hokeše z Mělníka. A ten kluk se bude ještě zlepšovat!
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo?
Kuba: To asi nedokážu říct. Skvělá akce může být kterákoli. A špatná i ta, od který čekáš že bude super.
Vojta: Když já na ty pravidelný akce moc nejsem. Spíš ty kluby mě bavěj. Ale znovu bych asi klidně jel na Summer Punk Party do Volyně. To je tak super prostor a jak je to není uplně velkej festival, tak mě tam ty lidi zas tak nesrali.
Honza: Každý netradiční místo, bazény, podmosty, podchody, zkušebny atd. Všechno na 007 a Café Na půl cesty v Praze, na nádražích v Dejvicích a Všetatech, na Božáku v Teplicích, v Azylu v Liberci, Kabinetu múz v Brně, SF Mini v Olomouci. A super byl i Plan B v Ostravě. Ze zahraničí festival Punk Rock Holiday ve Slovinsku. No, NOFX jsem tam neviděl a Aleš Burian taky ne. Je to ale pořád příjemně malej festival na hezkým místě, na kterej ještě naštěstí nejezdí moc lidí z ČR. Pak Rebellion v Blackpoolu, kde jsou všichni návštěvníci 45+ a můžeš si tam poslechnout všechny svoje oblíbence z celýho světa a z dávných dob.
Vinyl alebo CD?
Kuba: Vinyl. Proti CD nic nemám, jen si je nemám kde přehrát a covery a booklety vypadají líp ve velkým.
Vojta: Vinyl.
Honza: Preferuju vinyl, ale i CD's mají stále svoje místa.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu?
Kuba: Asi nevím.
Vojta: Míra Krampera z KungFu-Girlz, prosím.
Honza: Steve Soto a Braňo Alex, ale to už se ti bohužel nepodaří. Tak Jozef Praženec a po něm Petr Wagner.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Kuba: Mír a lásku všem!
Vojta: Dík a čau.
Honza: Do what you want. Neni to moc blbý? :) Díky za prostor a vidíme sa spolu nabudúce! To je lepší. Omlouvám se za zdržovačky, nesouvislý odpovědi a větný spojení postrádající smysl. Ale jak jde o tyhle věci, tak jsem jak utržená brusle :) Dovi!
==============================
Linky:
No comments:
Post a Comment