#119 Tom/EZR Contemplates: Righeira – Vamos a la playa (SP, 1983)

  Righeira – Vamos a la playa (Single, 1983) by Tom/EZR “Vamos a la playa La bomba estalló Las radiaciones tostan Y matizan de azul” Pred It...

Najčítanejšie za 7 dní

Friday, April 29, 2022

#158 Massola // Experimental Jazz-Grindcore // Ada // 15-03-2022.


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Jmenuju se Ada pracuju jako topič v nemocnici a právě v těchto dnech mě zajímá pořád jen hudba.  


Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.

Takže vezmu to od začátku ještě v totalitě a tu jsou kapely a projekty-Heparoid, Presidents, Absolutní Bezedno, Zdá se že u Hyklů je vše v pořádku, Betonová Zahrada, Absolutní Bezedno 2 a tyhle dvě poslední už vznikly začátkem 90let a budu pokračovat až do dneška Černý Potkan, Stará Dobrá Ruční Práce, dj Ada, Supertankers, Jindra Holubec + Ada, Mancuso, Zabloudil, Ada+Black Rat, Aerodromon, Dj Forest+Ada, Massola, Sklo, Otloukánek, Mara Tons, Strakův Pojízdný Cirkus většinou jsem hrál na saxofon a v některých projektech na klarinety což trvá dodnes a v jednom případě jako dj na gramofony.


Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?

Tak poslední můj nástroj je kontraaltový klarinet předposlední největší klarinet za všech a je pro mě zajímavej svým spodním basovým rejstříkem.
 


 

Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Pro mě určitě subjektivní a moment oddělující manuální zručnost od umění je podbízivost a snaha uměním vydělat za každou cenu.


Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?

Určitě a můj názor je že by nemělo zasahovat do politiky.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?

Kriminální a politická aktivita umělce.


Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?

V obyčejném životě ve filmech a v pivu.


Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?

Nejradši mám první album Massoly pro její spontánní provedení a syrovost.


 

Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?

Bohužel rád bych uvedl texty Absolutního Bezedna ale už si je nepamatuji.


Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Uplně jednoduché jen hrát a hrát svou hudbu mimo oficiální kulturu, svobodně,nevýdělečně a tak to mám i v dnešní realitě.  


Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?

Určitě tyhle kapely - Absolutní Bezedno, Černý Potkan, Supertankers, Betonová Zahrada a Massola.



 

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?

Tak příhod bych měl více, ale sna postačí jedna, takže ještě za doby komunistické jsme měli hrát s Betonovou Zahradou na svazáckém festivalu Rockfest, což já jsem moc nechtěl a ani tam nakonec nehrál, před koncertem jsem se v Ostravě, kde se to konalo totálně vožral v hospodě Spolek a pak jsem se rozhodl, že se tam podívám na chlapce, sotva jsem vešel do plného klubu šel jsem hned pod podium, hrála zrovna Betonová Zahrada, v tom mě spatřili, přestali hrát a basák nasraně ani se mu nedivím vykřikl do mikrofonu - to je náš saxofonista vyvedte ho ven a takhle skončilo moje hraní s Betonovou Zahradou sebral jsem se a šel a od té doby jsem viděl už jenom kytaristu a co se týká druhé části otázky, tak na vrchol dekadentního žebříčku jsem se dostal ještě na základní škole, tuším tak v sedmé třídě měli jsem přinést všichni do školy svou moč, asi kvůli nějaké zdravotní prohlídce a nějak mi jeblo a já tu svou moč vylil spolužačce na hlavu a potom mě vyloučili z pionýra a to mě hodně štvalo, že jsem nemohl na letní tábor či co, ale postupně to přebolelo a já byl nakonec rád že mě vykopli, rodiče z toho neměli moc radost, ale co už a spolužačku jinak moc pěknou ženu, byla hezká už tenkrát jsem pak po letech potkal a téhle podivné až nechutné příhodě se zasmáli i když tehdy to moc sranda nebyla no vlastně není i dnes.


Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Moc neplánuju spíš žiju ze dne na den i když ted mě oslovilo pár kapel abych jim nahrál saxofon do nějakých skladeb, dokonce i jedna zahraniční kapela, mám studio doma v compu a nemusím nikam jezdit a v klidu domova nahrávám, živého hraní v téhle pojebané covid době moc není, tak jsem vděčnej alespon za tohle, ale zrovna píšu tuhle část a pomalu se u nás rozvolnuje a my máme s Massolou už nějaké koncerty takže doufám že budeme hrát více a že se vše pro kapely v dobré obrátí a my budem zase hrát koncerty které mě nabíjejí energii a dávají mi chut něco dělat a hlavně žít, ale jsem spíš pesimista tak uvidíme jak to dopadne.



 

Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?

Necítím se být součástí nějaké scény i když někteří to mohou vidět jinak, ale já prostě kopu sám za sebe.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?

Domácí scéna v 90 letech byla alespon pro mě nejplodnější jak v Česku tak na Slovensku, najednou mohli hrát svobodně kapely, které měli za komunismu zákaz, anebo neměli příležitosti k hraní my jsme se s Absolutním Bezednem z totáče přehoupli do svobody a najednou toho hraní bylo více i stylově jsme se posunuli od Plastikovského undergroundu k experimentálnímu rocku s freejazzovými prvky, tak nějak to bylo podobné ve Staré Dobré Ruční Práci, kde jsem hrál souběžně s Černým Potkanem s první kapelou to byl takovej punk s freejazzovým nádechem, Černý Potkan byl už ve znamení bluesu a jazzrocku, od půlky 90 let tuším tak 1996 jsem přičuchl k elektronické hudbě a hrál ji z gramofonů a už tehdy se mnou hrálo pár živých muzikantů většinou studovaných jazzmanů, abych tu elektroniku trochu oživil hudebním nástrojem, více se mnou hráli dechaři a basák a někdy klávesák a prakticky až do dnešních dnů jsem pořád s někým hrál a hraju, nesledoval jsem moc ostatní spíš mě bavilo, že kapely různých stylů a žánrů mě oslovovali a oslovují ke spolupráci.


V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?

Tak určitě měli výhodu, že najednou  se ocitli z totality do svobodného světa a byl hlad po zajímavé a nekomerční hudbě, oproti tomu co jsme slýchávali v komunismu, takže založit kapelu nebyl problém a hraní bylo rozhodně pro tyhle kapely více než za totáče, desky se moc netočili spíš probíhaly živé koncerty, no a dnes samozřejmě taky není problém založit kapelu a hrát, dnes muzikanti mají větší výhodu oproti 90tkám, protože prezentace náhrávek probíhá na internetu kde tu hudbu můžete za okamžik dostat k lidem.


Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?

V minulosti jsem měl rád Plastic People of The Universe, Mikoláše Chadimu, Už jsme doma, E, Z Kopce, Pro Pocit Jistoty a ze Slovenska Bez Ladu a Skladu a z těch neundergroundových Fermátu, Collegium Musicum, Deža Ursinyho a skvělého saxofonistu Lubomíra Tamaškoviče. Jinak co se týká žánrů tak to jsem široce rozkročenej,poslouchám co mě zaujme a styl neřeším a tak to mám i dnes.V současnosti se občas vracím k Plastikům a Fermátě, ale jinak mám moc rád Sheevu Yogu, Pražský Improvizační Orchestr a tři saxofonisty Marcela Bártu, Michala Záčka a Miru Totha, samozřejmě poslouchám toho daleko více, ale to by se sem nevlezlo kdybych měl všechno vyjmenovat.



 

Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?

Určitě je spojuje přátelství, spolupráce a podobné hudební postupy a myšlenky a rozděluje jich závist a zloba.


Čo ťa na domácej scéne serie?

Prakticky nic, protože se necítím být součástí žádné domácí scény,  


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Tak zvukové i hudebně všechny alba Tomáše Dvořáka aka Floex, artwork je pro mě naprosto skvělej obal desky Machinarium od Tomáše Dvořáka a z klipů mě nejvíc zaujal Im (Not Really) Optimistic od Exstasy of Saint Theresa.  


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.

Album určitě John Coltrane - A Love Supreme, protože je jedno z nejdůležitějších jazzových alb vůbec tohoto saxofonisty, které ovlivnilo spoustu muzikantů po celém světě. Z knih doporučuju Kosti mistra od George Crana, která popisuje cestu buddhistického mnicha za ztraceným srdcem Číny. Film Jaro, léto, podzim, zima.... a jaro neskutečně krásnej fim od skvělého korejského režiséra Kim Kiduka a to proto že kniha i film nám ukazují pokoru, smíření, znovuzrození i pomíjivost tohoto pozemského života. Seriál každopádně Červený trpaslík a proč no protože je skvělej a zábavnej. Počítačové hry a tetovací  studio jdou naprosto mimo mě a pivo jednoznačně Zubr Maxxim speciální čtrnáctka, kterou vaří hlavně okolo vánoc a velikonoc a má skvělou hutnou chut a velice dobře se pije.



 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?

Tak domácí akce pro mě určitě Play Fast or Dont, kterej probíhal asi 10let každej rok v Hradci Králové a byl to festival punkové a extrémně tvrdé hudby, sice nejsem skalní fanoušek této hudby, ale líbilo se mi tam, protože za prvé jsme tam hráli s Massolou na jednom ročníku a na druhém jsem byl jen jako divák a posluchač a za druhé se mi líbilo, že to bylo taky hlavně o veganství a vegetariánství, pozitivním přístupu bez hulvátů, ochranky a dalších kokotin no naprosto skvělé mě tam zaujali dvě Japonské noisecorové kapely Sete Star Sept a Final Exit, ale samozřejmě jsem tam objevil spoustu dalších zajímavých kapel no jinak z první jmenované s námi v sobotu večer vystoupila basistka Kae a byl to nářez a škoda že tenhle skvělej nekomerční festák už skončil. A zahraniční ač jsem tam nebyl nikdy osobně, většinu jsem slyšel a viděl na youtube a to je Montreux Jazz Fest ve Svýcarsku a proto že na tomto jazz festu, kromě jazzu byl taky ke slyšení a vidění funk, hiphop, rap, soul, blues, freejazz, jazzrock a spoustu další zajímavé experimentální hudbya a v tomto žánrovém a stylovém rozkročení na festu, kterej má v názvu jazz vidím tu pozitivitu v hudební pestrosti a otevřenosti.


Vinyl alebo CD ?

Každopádně vinyl!!!!!  


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Tak naprosto přesně to vím a tím hudebníkem je skvělej kytarista se kterým jsem měl tu čest si zahrát a je to Tomáš Zavadil alias Hermaphrodit/Hermafrodit pro mě naprosté zjevení!!!!!


Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.

Oblíbený citát na závěr zní "Učení končí až smrtí" a řekl ho můj oblíbenej saxofonista Peter Brotzmann.


==========

Linky:

https://massola.bandcamp.com/releases


Wednesday, April 27, 2022

#23 Flork! Reviews: Small Town Life - Common Grey (2021)


 

Small Town Life - Common Grey (2021)
By Flork (contact)


Quite often, I am completely amazed about what is hidden in parts of the world unknown to those who come from North America (and Europe too). Small Town Life is a garage rock/punk band from the small and nondescript town of Šaľa in southwestern Slovakia, an inconspicuous place on the river Váh where very little goes on, while its residents preferring to keep it that way. I was there once, in fact, and can’t say that I had a memorable experience or anything to write home about, but I do remember the fried cheese and Kofola I ate on the main pedestrian strip was quite tasty. Small town Slovakia at its best, where time passes slowly. But don’t get me wrong, I am not dissing the place, in fact, I quite liked the nicely-painted houses and zateplované panelaky, a sleepy little town to chill and live a peaceful and happy life. I could live in Šaľa.

But the Florkster has found another reason to like Šaľa. Small Town Life is a trio of rockers who write great, original tunes that are all sung in English and would please any audience of any age. The sound is reminiscent of 90s grunge, the tunes being catchy, even though descriptions of their debut album describe Common Grey as a shift to darker territories, at least sound-wise when compared to their debut EP. In fact, it’s very similar to the 90s album Legal Drug by Gladiator, although I’m sure the band members would argue with me on this point. Just sayin’. 



 

Still, I can’t make any comparison to this album and the EP, since I haven’t actually listened to the EP yet, but I wouldn’t describe Common Grey as dark or depressing at all. In fact, all the tracks are lively and full of heavy bar chords and short guitar solos. Take Out of Lights, for example, one of the longer tracks on the list. This song isn’t totally upbeat, but does have a positive energy around it. Likewise, You Said, another song that sounds great with a great slowed-down tempo. Whether it was intentional to be played at a slower pace or not, I really don’t know, but I could see this track really grabbing attention if it were sped up a gear or two.  In fact, several of the tracks could use an infusion of caffeine, but again, I don’t want to get into any arguments with the band. Maybe they just like their coffee with one sugar instead of two. I did mention they come from Šaľa.

One thing that is important to note is that these guys do have a solid hold on their instruments and vocals. They’ve played gigs all over Slovakia and the Czech Republic and have the potential to go very far with the current album beyond their current borders. The title track Common Grey is extremely good, as is Your Way, which combines a great riff on the higher notes of the guitar and the singer’s raw vocals. He really is a good singer and I can imagine this group rocking out on stage.


 

All in all, I give the trio from Šaľa high marks. The album is a great listen, there’s no denying that, but I can see these guys making a bigger impact on their audiences in their live shows. Production and mixing are top-notch, and there is potential for these guys to grow. Some of the tracks do tend to sound alike, so there is still room for them to write outside of the box and make each track unique from the others. But for a debut album, Common Grey is still an amazing effort in translating their sound into the studio.

Monday, April 25, 2022

#157 timmi & Řehole // electronic-drone & label // Adri // 14-03-2022.


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?


Som Adriana, venujem sa baristike a profesionálnemu foteniu. Zaujíma ma vesmír, história elektronickej hudby, príroda, duchovno, podstata bytia, história fotografie...


Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.


Niekoľko rokov som spievala v zbore, bola som speváčka v jednej nemenovanej kapele, počas strednej školy som hrala na bicie v jednej dievčenskej gruge kapele, ktorá nikdy nemala koncert ani nič nevydala, ďalej sme začali spolu hrávať s Koroze (pred rokom sme odohrali spolu koncert v pražskom Puncum). Momentálne hrávam a skúšam s kamarátom nejaké veci na synťákoch, sme také "KORG" duo. Uvidíme, ako sa to bude vyvíjať.


Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?


Hrávam na starých klávesoch CASIO, ktoré mám už asi 17 rokov, na nich som sa učila hrať na klávesové nástroje. Tento synťák mi vyhovuje hlavne v tom, že je to jednoduché hardware, prepájam ho so samplerom, pedálmi a hrám v reálnom čase. V ďaka sampleru Roland si viem stopy nahrať priamo, s čistým zvukom bez skreslenia a ďalej s tým pracovať ďalej (alebo to nechávam tak). Málokedy spracúvam svoju hudbu v pc, teda- spracúvam, ale pariamo nevytváram. Upravujem hudbu iba "kozmeticky", ale striktne sa tomu nebránim. Ďalej používam klasicky mikrofón, vrstvené vokály cez sampler, prípadne jeden vokálový efekt ZOOM V3, s ktorým som odohrala iba pár koncertov.  


Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Umenie je subjektívne. V súčasnej dobe je umenie skôr stret kontextov, ktoré potom vytvárajú celok. Ten moment, ktorý oddeľuje manuálnu zručnosť od umenia je prítomnosť duše, citov a zámeru. Technická zručnosť je skvelá v tom, že vďaka nej sa vie človek lepšie vyjadriť a byť flexibilný, tvoriť veci konštruktívne, nie len intuitívne.



 

Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?

Umenie nemá hranice, teda- opäť sme pri tej konetxtualite.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?

Dobrá otázka... Čo znamená akceptovať? Cielene toho umelca vyhľadávať alebo "neakceptovať" v zmysle, že sa mu budem vyhýbať? Rozhodne nebudem vyhľadávať tvorbu človeka, ktorý napríkald pácha násilie priamo na ľuďoch alebo na zvieratách. Tých forem môže byť viac. Nemám tým na mysli násilie po vzájomnej dohode s druhou osobou.


Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?


Všade? 
Často počúvam niekoľko hodín denne v práci internetové NTS rádio, ktoré je nevyčerpateľnou studnicou inšpirácie. Ďalej taktiež internetové rádio KPISS. Inšpirácia sa dá ale získať skutočne kdekoľvek, niekedy aj v sne, na prechádzke v prírode, alebo na poriadnom koncerte.


Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?


Najradšej mám Slzavé údolie. Pre mňa je to jedna z najemotívnejších skladieb, kde som použila viacero vrstiev, a takmer "vypľula dušu". Vznikla v období, keď samotná existencia v tomto svete bola veľmi náročná a všetko bolo na pi*u. Lockdowny, existenčná a existenciálna kríza.


 

Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?


V mojej hudbe sa texty často nevyužívajú, teda nie sú hlavným nositeľom informácie. Je tu ale jeden krátky text, ktorý som si napísala do skladby Biotops. Mám ho rada a je stále aktuálny. 



"Sediments of an ostensibly sentimental call
 Cover me with your blood, the green bitter healing coat...
with the fields of biotops and crystal gates
we withdrew voluntarily
 Calling you from the world beneath the mud of summer nights and autumn flooding rivers. I am calling you from the swamp full of cybernetic sorrow, from the whisper of spring herbs, penetrating my soul
borders of my spectacular self,
to what extent it is authentic
juxtaposition of a higher self and the body, animalism... it is all, it is unity, consequence of decisions born under expired love, which doesn´t make me feel guilty
Like a wreck has its own beauty
The biotops and its consciousness, the will of human nature tryin to appropriate eternal wisdom, nailpolish on my old hands, seems to be like the matter, atribute of a selflove
Body as a temple"



 

Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?


Moja veľká hudobná ambícia bola zahrať si v Puncum v Prahe. Keď som začínala, nepredpokladala som, že si tam hahrám niekoľkokrát. Ďalšia ambícia bola zahrať si v nejakom sakrálnom priestore. To sa mi podarilo v jeseni 2021, AEOD kolektív zorganizoval hudobný event v starej barokovej obradnej sieni v Karlových Varoch. Bolo to nezabudnuteľné.
Pripadá mi, že realita je ešte lepšia, než ambícia. Nemám na mysli iba spomínané hrania.


Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?


Najsilnejší moment bol, keď som si zahrala na minifestivale, ktorý som zorganizovala s kamarátom, spoluzakladateľom kolektívu/labelu Řehole. Hrala som ako jedna z posledných ľudí, dokonca som myslela, že to už nedám. Bola som nesmierne vyčerpná a nevyspatá z organizácie eventu. Napokon sa na mieste vytvorila úžasná close atmosféra, pozerali sa na mňa ľudia, ktorých mám rada a vzájomne sme boli všetci nejak prepojení. A zároveň som už nemala žiaden stres. Bolo mi to jedno, a vďaka tomu som nadobudla pocit ľahkosti a koncert dopadol super (aj keď napríkald vypadol prúd z centrály), haha.


Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?


Ťažko povedať. Dekadencia sa v mojom živote objavovala v istom období dosť výrazne, ale to som sa hudbe nevenovala ešte tak intenzívne do hĺbky.


Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Plánujem vydať nejaké kazety s vlastnou hudbou, bude to asi dvojkazeta. Ďalej budeme vydávať ako Řehole pár releasov najbližší polrok. Teším sa na to a som zvedavá. Čo sa týka hudby, tak pláujem jeden timmi projekt, ktorý bude troška iný. Sama som zvedavá, ako to dopadne, nebudem viac prezrádzať.


Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?


Cítim sa byť čiastočne súčasťou pražskej elektronickej scény. Necítim sa však fixovaná na žiadnu zo skupín. Všetko sa rýchlo mení.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?


V 90´s som chodila na keyboard na zušku a do zboru, spievali sme  v kostole a natáčala nás popradská televízia. Mali sme na sebe rovnošaty. Bolo to bizár. Ale som za to rada. V tom období v Poprade vznikali skvelé metalové kapely, a ja som to len ticho obdivovala.



 

V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?


90´s bolo prelomové obdobie asi pre všetky hudobné štýly, ukončenie starej éry 80´s a začiatok nultých rokov. Nové tisícročie mi pripadá hudobne úplne iné než staré. 90´s bola temná, no zároveň zlatá éra bez inernetu, obdobie rave parties kdesi na poli za mestom, kam ľudia chodili na škodovkách 105 či na Favoritoch. Toto sa už nezopakuje. Kapely alebo hudobní tvorcovia zažili to obdobie po revolúcii na vlastnej koži, pocit znovu nadobudnutej slobody.


Ktoré UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?


Aphex twin, The Cure, Antestor, Arvo Pärt, Hildegard von Bingen, Depeche, Diamanda Gals, Vangelis, Jean Michel Jarré, Tool...


Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?

Spája ich napríklad atmosféra, hĺbka, nejaká životná filozofia (napríkald dekadentná, alebo dystopická)...A naopak ich rozdeľujú napríklad iné životné hodnoty a priority,


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?


To je veľmi ťažké posúdiť, lebo by to vyznelo dosť ultimátne, ale môžem povedať, čo ma zaujalo v poslednej dobe, čo mi utkvelo v pamäti viac, než iné veci, ale to ARBOZEN ELECTRONICS E​.​P. od N.B.D.Y. (hudba). Týmto pozdravujem tvorcu.


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.

Doporučujem album Aftertouches od Kara-Lis Coverdale, Sheila Chandra, Albatros - EP od Raze de Soare, Solitude od Ramihrdus, Veľa vecí od Lustre, kniha Tao Fyziky, film Melancholia od Triera, Záhrada z 1995, kerky od kamarátov u nich doma, pivo: Apa od Zichovca.


Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?


Počula som výborné ohlasy na akciu Jednota, tohto roku sa ju chystám navštíviť.


Vinyl, CD, kazeta alebo digital? 


Kazeta a vinyl.


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?


Scivias


Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.

Nemám.

======================================

Linky:

https://linktr.ee/timmmi



Friday, April 22, 2022

#22 Flork! Reviews: Sekeromlat - Drápy a Tesáky (2022)



Sekeromlat - Drápy a Tesáky (2022)

by Flork (contact)

 

One of the first things I noticed when I listened to Sekeromlat was that their style of black metal was a bit different than the genre. I would describe it as something like black metal with a punk attitude, where the songs still remain purely black metal, but with a touch of post-punk thrown in. So blackened punk describes it best, but I still think the music leans towards black metal, at least in its soul. 

Take for example, Trůn Bolesti (Throne of Pain), the 2nd track off of Drápy and Tesáky (Claws and Fangs). This track doesn't go into heavy detail with speed drumming or atmospheric keyboards, but rather stays simple with few changes in keys and no dramatic pauses. The sound is punkish, but the vocals are definitely black metal at its core. And yet, Sekeromlat is a group that shuns costumes and makeup and takes and plays their music seriously. They play what they like and have no problems whatsoever breaking and bending the rules. In fact, the compositions are all very short, I don't think any of them are longer than 3 minutes (except for the last trach), and so Sekeromlat can rightly call themselves a blackened punk metal group.

But let's focus on the music. The songs have both simple and complicated riffs, and power chords can be heard throughout the entire album.  Žalobce (The Accused) and Hadí Noc (Night of the Serpent) are amazing tracks that evoke imagery of pandemonium and anarchy, darkness that allows in just enough light to keep things hopeful. Many of the tracks focus on animals and their pain, as the album's title makes the reference. Take Vymřelý Druh (Dying Species), the final track that sends chills down my spine, a composition that combines all the elements of black metal and more, such as beauty and bleakness, hope and despair, love and hate, everything and anything where one needs the other to exist.


All of the tracks are written and sung in Czech, not because they don't want to sing in English, but rather because English wouldn't translate the mood of the album properly. I also have to add that the mixing and production are top notch. The album was recorded in late 2021 and released last month in March of 2022. Definitely worth giving a listen to.

Tuesday, April 19, 2022

#156 Vyšehrad // Dungeon Synth // 14-03-2022.


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Jsem Středoevropan v ranně-středním věku žijící v post-socialistickém-latté-kapitalismu, který miluje vše opravdové, ryzí a neodkouzlené. Jinak je mi třicet jedna a mám kapelu sám se sebou, co víc k tomu uvést. Snad jen, že dny, do kterých sám sobě vnáším světlo, nikdy nebyly temnější, a ono světlo je nebývale jasné. Je Válka, tak co už?


Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.

VPF, Nouze, Vychcaný knedlíky!, C:/lean Water. Ale tahle otázka se opakuje v každém rozhovoru, který dávám. Vím, že to asi lidi může zajímat, ale já mám za to, že moje současná tvorba nijak s mojí tvorbou v kapelách a minulosti nesouvisí. Zaujímá v mém životě podstatně jiné místo a vlastně cítím, že na tuhle otázku jak vystřiženou z kádrových dotazníků odpovídám se setrvačností a rozhodně bez radosti a chuti do dalších odpovědí.


Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?

Moje výbava jsou především retro-nástroje a retro-gear. To souvisí i s mým částečným odporem k moderním technologiím, které jako všechny sektory zaplavují i hudební průmysl. Zároveň nejsem bohatý (což považuji za ctnost) a nenávidím banky a jejich půjčky (programy na otročení lidí), takže většinu vybavení si kupuji z druhé ruky, či jsem jím obdarováván ryzími lidmi. Některé věci mám v dlouhodobé výpůjčce. Moje poslední sestava, kterou používám aktuálně k nahrávání nové desky, je elektrická kytara, automatické bicí, klávesy, akustická kytara, efektový chain, mixák, nintendoDS, kazeťák, walkman, dětské klávesy od popelnice a několik perkusních, povětšinou vyrobených, nástrojů.

Většina z částí gearu je pro mě něčím zajímavá, přitažlivá a je za ní nějaký příběh. Nejspíš nejsilnějším příběhem je ten v pozadí kytarového efektu BOSS DS-1, který jsem použil už při nahrávání poslední desky „Léto/Summer“ – ten vlastním zhruba od svých šestnácti let, kdy mi ho věnoval můj strýc emigrant jako dárek, zhruba o deset let později jsem efekt v záchvatu kalení a nenávisti ke světu i k sobě prodal v hospodě jednomu kamarádovi muzikantovi. Ten s ním hrál a vlastnil ho další roky, až do loňského léta, než se rozhodl náš svět dobrovolně opustit. Jeho jméno jsem na efekt napsal a budu si už vždycky pamatovat, jak to všechno bylo a nemělo být.

Kytaru mám půjčenou od mojí kamarádky skvělé Lucie, která jí má zase od kamarádky svojí kamarádky – no každopádně tuhle konkrétní modrou baronku (jak kytaře říkám) v roce 2012 rozmlátila pop-indie-rocková kapela The Prostitutes ve svém klipu Hearth of Stone, pak jí někdo (asi z nich) opravil a dal jí na hraní, přítelkyni. Už jsem na ní nahrál dvě desky a nemůžu si kytaru vynachválit. Pokud hledáte dobrý nástroj na blackmetal tak kupte kytaru a zajeďte za klukama z The Prostitutes.



 

Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Obojí! Ale bez chytroprdských koncovek a univerzitních –ismů především!

Moderní společnost nám nutí interpretaci první: Subjektivní – vrcholně individuální, které je ale zároveň alibismem k tomu, abychom do svého vkusu vpustili cokoliv, a cokoliv tím omluvili, nebo označili za umění. Potom je tu ten druhý přístup, který se obrací na nějaké estetické koncepty z minulosti – zde už se daleko více pozoruje rozdíl mezi manuální zručností a estetickým nadáním. Umění je dnes široký pojem, kdybych měl svůj vkus definovat například v rámci vizuálního umění, tak by to byly spíše formy, které hledají nějakou objektivní krásu a um, než individuální vyjádření nebo interpretace.

Jinak si myslím, že dnes je především podhodnocena manuální zručnost, a řemeslnost je z umění téměř vyškrtnuta. Jako v jiných oborech zde vládnou především peníze a těm je jedno, co je vkusné, krásné, nebo nevkusné a nevhodné. Nevím, co přesně je obecně myšleno momentem oddělení, pro mě je umění dobře vyrobená skříň, postel, obraz krajiny, dobře zahraná stupnice nebo správně seřízená věž na tanku. Pro jiného je to zase vysypaný koš v rohu galerie, nebo kapela nudných vysokoškoláků hrající neumětelsky nudný vysokoškolský rock. Takže: Je umenie subjektívne alebo objektívne ? JE VÁLKA!


Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?

Ne, umění je tak jako jiné formy vyjádření, nebo reakce nezávislé na hranicích/bariérách nebo pozicích jiných lidí. Může být například těžce interpretovatelné, nebo urážející pro někoho z jiné kultury nebo stavu. Například existuje kniha s názvem Vražda jako krásné umění. To někomu vadit může, a proto by mělo umění (nebo spíše lidé, kteří jej vytvářejí) počítat s tím, že umění je projev živoucí, který vyvolává reakce, a ne jen „sekularizovaný/od-osobnělý kus práce v galerii.“

O muzeálním konzervování, které oddaluje od reakce přímé a emoci obrušuje, a nabízí pouze re-interpretace, revizionismus a hipsterství, by mohla vydat svědectví nejedna umělecká forma. Skvěle se to ukazuje na umění, které bylo dříve součástí normálního života: sakrální, nebo užité umění, anebo i na daleko svobodnějších formách, jako jsou například graffiti, které se postupně z ulice nechali vyhnat a zavřít do galerií a muzeí. Pro mě je projevem živoucího umění například rozhodnutí jedné skupiny strhnout sochu diktátora a skupiny druhé jí bránit. Nese to v sobě mnohem víc toho opravdového, než když někdo další obě skupiny smíří tím, že sochu umístí do neutrálního prostoru a udělá z ní zvířátko v kleci, objekt za výlohou. Splněná přání…  


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?

Pokud je to jen o vydělávání peněz – ono to jde v té současné záplavě špatně vidět a navíc ten svět zejména západní populární hudby je nastaven tak, že interpreti vlastně už tvoří s tím, že jde o věc, která má vydělávat. Líbí se mi všechno ryzí, autentické a především nepodílející se na současné hromadné kultuře a globální společnosti. To co takový svět vytváří a podporuje, neberu vůbec vážně, a spíš než jako umění to beru jako zbraň – propagandu proti tomu opravdovému. Jinak jsem ochoten akceptovat například překročení některých mezí, které jsou u běžných konzumentů života vnímány jako nepřekročitelné – třeba akcent na soukromý majetek v otázce graffiti, témata navázaná na konkrétní kultury, anebo tradice, které mohou v účastnících jiných kultur a tradičních/netradičních skupin vyvolávat negace – například chápu, proč vadí lidem v islámské kultuře zobrazování Alláha, a proč to někomu vychovanému v západní Evropě nepřijde strašné, negativní a naopak zákaz zobrazování v něm vyvolává zmatek. Za mě je pochopitelné to překročení hranice obousměrně – tedy to, že Evropan bezskrupulózně zobrazí Boha Alláha a i to, že muslim takovou věc odsoudí, nebo si jí ve vlastních zemích ponechá zakázanou například pod hrozbou trestu.


 

Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?

Je to různé. Dalo by se říct, že mám v sobě jakýsi celoživotní náboj, který mě nutí tvořit a zároveň i v normálním životě si všímat detailů. Prostřednictvím paranoidního přemýšlení, nebo jen přemýšlení, nad nimi pak uvažovat a interpretovat je. Velká inspirace ke mně přichází samozřejmě skrz knihy, které miluji a rád čtu, přírodu, kterou považuji za něco posvátného, prostřednictvím hudby jiných, která je i v mém pracovním životě tou hlavní náplní a tématem. Inspiraci ale klidně najdu ve starém filmu, pěkné procházce s rodinou, nebo jen ve svých myšlenkách nad světem, životem a tak. A taky se nechám klidně inspirovat tím, čím ostatní opovrhují, třeba kapelou Tři sestry, nebo Alešem Brichtou. Nemyslím v rámci hudby nebo textů, ale v rámci lehkosti, se kterou oba zmíněné subjekty tvoří produkty, které mnoho lidí nasírají a mnoho lidem nedají spát, dokud o nich neřeknou, že jimi opovrhují jako nízkým uměním.


Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?

Mám vždy nejraději, ten, který aktuálně nahrávám. Nicméně asi nejvíc mám rád písně z posledních dvou alb „“ a „Léto/Summer" a splitka s projektem BudečWencezlas“.

 
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?

Asi motto Vyšehradního sebe-vydavatelství „Vlčí nora/Wolf burrow“:

BEZ SPOTIFY / BEZ MERCHE/ BEZ STUPIDNÍCH FANOUŠKŮ
KEIN SPOTIFY / KEIN MERCH / KEINE DUMMEN FANS
БЕЗ SPOTIFY / БЕЗ МЕРЧЕ / БЕЗ ГЛУПЫХ ФАНАТ
NO-SPOTIFY / NO-MERCH / NO-STUPID FANS



Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Já jsem asi nezačínal, já už se tak narodil. Sice bych mohl datovat přesně některé mé dětské projekty a nahrávky, ale v podstatě dnes mohu říct, že motiv tvorby a vytváření směrem hudebním u mě přetrvává od útlého dětství. A ambice? Hory, motorku, řízek a lakovaný máry, a aby tu Tři sestry dlouho zanechali stopy.


Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?

Především odchod ze sféry kapelního hraní a rozhodnutí se, tvořit sám za sebe.


Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?

Těch je mnoho, a hodně jich mám ještě z období, kdy jsem hrál v kapelách. V posledních letech už neabsolvuji tolik akcí za rok, takže většinu událostí, na které jedu vystupovat plánuji dopředu a přesně, aby na mě někde nečekala nějaká dekadentní situace, a já si mohl vše užít, tak, jak to mám rád – včetně návštěv socialistických samoobsluh a svatostánků v okolí.
Veselých historek jak se někdo opil a zapomenul přijít na vlastní koncert, nebo se přefrkal v back stagy a pak si myslel, že je Lemmy, bude mít každá kapela v rukávu pět, Já ne, protože mě to nezajímá.

Neuvěřitelně vtipná historka je ale ta o Češích, kteří bojovali při třetí křížové výpravě s muslimy. Jeden islámský kronikář tehdy jejich obraz zaznamenal takto: „V tom okamžiku se tento nevěřící v sedle vztyčil, pravou nohu pokrčil a neuvěřitelně hřmotný prd vypustil – až se zdálo, že se klenba brány otřásla. Nato pak hlasitě zvolal: 'Vpravdě má tohleto větší cenu, než všechna ona věhlasná a velká hrdinství kolem vašeho pěkného města, všechny ty chrabrosti, zmužilosti i ona přeslavná udatenství, pro něž tolik vašich a našich dobrých rytířů své životy v poli nechati muselo!'. A vskutku nejen z úst mu věru proudila tato bezesporu převeliká moudrost.“ To se stalo u Ikoniónu kolem roku 1190 a vždy mě to neskutečně pobaví.



 

Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Vychovat syny, rozšířit rodinu, říkat si hurikán, pracovat dál na tom co mám rád – nehmotné i hmotné bohatství rodinné, a do toho dál tvořit, jak to dělám teď – tak jak se mi chce, v jakém tempu a náladě potřebuji, a podobně. Konkrétní tak můžu být jen s informací o připravované desce na rok 2022. Prakticky, ale tvořím skoro denně celý rok – každý den mám v ruce kytaru, nebo sedím u stolu a něco bastlím, kroutím zvuk, nebo prostě jen zkouším. Jednou bych také rád napsal televizní operetu, protože to je žánr, který miluji, a fascinuje mě.


Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?

Vlastně ani ne. Cítím tu určitou spřízněnost s tvůrci v oblasti Dungeon synthu, protože jsme v kontaktu se všemi českými a některými slovenskými jmény.
Jinak pro mě bylo spíš překvapení, že Vyšehrad jako takový vzbudil vlastně tolik reakcí, a tolik lidí ty písničky poslouchá. V rámci disciplíny one-man-blackmetalu jako takového, jsem tu pravděpodobně za Čechy sám, když nepočítám slovenský projekt Tma, který sídlí v Praze. Součástí scény kapelního blackmetalu nejsem – nejen že ty lidi neznám, ale většina z těch kapel mě vlastně ani nebaví a stát po jejich boku nikterak netoužím. Rock´n´roll never die – anebo klidně! Rád hraji s lidmi, se kterými mám nějaké osobnější vztah, který ty žánry překračuje. Vždycky když mi někdo nabídne hrát na nějakým „metalovým“ koncertě, tak mám dopředu hrůzu kolik kožených bund s nášivkami Motorhead tam zase potkám, když mi někdo nabídne hrát na koncertě pražské „nezávislé scény“ tak mě zase děsí kolik znuděných crusterů a hudebních-hipsterů tam bude postávat. Takže asi nejlepší „párování“ zažívám se scénou psychedelického rocku, ambientu, industrialu a noisu.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?

Tak jako v jiných žánrech, které k nám přišly západní cestou, byla raná scéna nevyhraněná, zmatená, a z mého dnešního pohledu i docela ne-blackmetalová. Musí se těmhle pionýrům, ale nechat jedno: Organické a autentické výpovědi, které po sobě v podobě demíček a desek zanechali. Pro mě osobně je nejdůležitější (podle dnes již zavedené terminologie) druhá vlna severského /nebo norského blackmetalu/, a v podstatě cokoliv, co je vzdáleno světu, a principům rockových kapel – one-man projekty, avantgardní a netradiční postupy a přístupy, lo-fi tvorba, prvky elektronické hudby a podobně. Jsem přesvědčen o tom, že blackmetal má mnohem blíže k elektronické hudbě, než k rocku, i když některé jeho atributy samozřejmě nese /a já je tak ctím/. Dnes se zahraniční „scéna“ natahuje různým směrem – je tu sféra tzv. post-blacku, kde se blackmetalové prvky kombinují s žánry jako „stoner-rock“ nebo početná komunita tvůrců dungeonsynthu kombinovaného s blackem. Vznikají nové projekty a z hlubin času se vynořují ty zapomenuté – stále je co hledat, objevovat a z čeho se radovat.


V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?

Dneska je tím propojením a globalizovanou společností jednodušší dostávat své nápady mezi lidi, což je ale zároveň i úskalí. Já si tedy nemyslím, že se to vztahuje pouze na prostředí kapel, undergroundu, nebo tvorby ale na celé lidské společenství. Přijde mi, že naše společnost v té době možná byla /z pohledu západní kultury/ zaostalá, možná byla nekorektní, buranská, ale byla především autentická. To mi dnes chybí i v hudbě – vše je takové umělé, neautentické a někdy i samo před sebou před-posrané. Existuje samozřejmě vše-relativizující pohled, podle kterého všechno jest nahodilé, dle kterého společnost, kterou já vidím, jako autentickou, ve skutečnosti nikdy autentická nebyla. Já tento pohled nesdílím. Who only Europe know?


 

Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?

V rámci blackmetalu toho mnoho nebude – ctím zde samozřejmě starou generaci Törru a Rootu, pro důvody které jsem uvedl, i když jejich nahrávky mi nikdy zvlášť neučarovali. Mojí oblíbenou (a je nutno dodat, že k tomu mám velmi osobní přístup a vztah) byla kapela Katarze, která existovala po roce 2005. Jejich album a především EP Underwoods z roku 2008 považuji za jednu z českých věcí, která mě přivedla k žánru – samozřejmě musím uvést, že mým hlavním lanem do žánru byly zahraniční projekty a kapely. Dnešní Katarze je bohužel úplně jiná kapela jiných lidí. Z historie bych ještě uvedl Holomráz, desku Black Prophet od Infernal Blaze a Umbrtku. Ze současných kapel bych uvedl Voluptas, Zmyrnu a Adonis DNA. Na Slovensku to je jiné, protože tu blackovou scénu neznám – tedy až na Tomáše a jeho kysuckou TMU, která ale sídlí v Praze. Určitě bych zde podtrhnul dva projekty, které často zmiňuji a doporučil mi je můj kamarád, vydavatel a pořadatel koncertů Walda a to projekty: Strigor a Stvor. Jinak z českého undergroundu mám nejraději Pavla Zajíčka, pozdní věci DG 307, elektronické desky Mejly Hlavsy z devadesátých let a pozdní vlnu undergroundu – BBP a New Kids Underground. Ale poslouchám i třeba klasickou pop-music 70 a 80 letch minulého století nebo československý synthpop. Baví mě samozřejmě nějaké noisové a industriální projekty, ale zdráhám se více rozepisovat, nakonec by na ty koncerty začalo chodit moc lidí – část noisové subkultury už jistým trendům propadla, či byla uchvácena „cool lidmi“.  


Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?

Asi, že jsou to muzikanti a tvůrčí lidi je spojuje, a rozdělují je tak nějak ty normální věci – jako věk, místo původu, představa o vlastní osobě, a to jaká je jejich tvůrčí vize. Ono takhle – ta otázka je položena tak, že podsouvá názor, že spojování jako takové je positivní, zatímco rozdělování (rozdělení) ne – to si já vůbec nemyslím. Ty rozdíly dávají možná posluchačům i tvůrcům víc možností, se lépe a konkrétněji identifikovat s tím, co se jim líbí, a co mají rádi.


Čo ťa na domácej scéne serie?

Já se tedy necítím moc součástí a komentáře které k tomuto tématu dávám, jsou velmi subjektivně laděné. Mně prostě vaděj lidi, kteří tím chtějí za každou cenu lepit složenky, chtěj v tom mít velký peníze, kupovat si drahý nástroje a pak si o tom povídat ve vlastních pořadech a psát si o tom do vlastních medií. Serou mě hipsteři, který vymyslí tu nejnudnější variantu vysokoškolského rocku, napíšou nejnudnější verše pod sluncem, vyfotí si banální černobílou fotku a nazvou se post-hudba – ale to je takový to nasrání s drobnou dávkou ironie, protože je mi to vlastně více jedno – narazím na to až v momentě, kdy mi to nějaký člověk, kterého si za jiných okolností vážím, nabídne jako věc, kterou musím znát. Podobně mě serou všechny post-blackened-gazy a žánry, který jsou vlastně jen názvy pro to, co někdo vymyslel před padesáti lety a dneska to nějaký jiný otrapové restaurují. Jinak – a to se o mě tak nějak ví – mě sere vlastně úplně všechno, vždycky a všude.



 

Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

To nejsou vůbec metalové věci, pokud má jít jen o black pak platí to napsané v odpovědích výše. Jinak pokud bych měl říct, který zvuk se mi líbí a nelíbí – nelíbí se mi ten, který má každá druhá kapela v Čechách. Doporučil bych zde zase Toma a jeho Kysucku TMU, to je nádherný blackmetal plný struktur stojících na přístupu přineseném z elektronické hudby. Z kapelního světa musím zmínit Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip pro jejich dokonalé postihnutí psychedelického zvuku a obecně kultu, který pěstují kolem své kapely, úchvatným zážitkem jsou pro mě vystoupení noisových umělců – kamaráda Erika Dréna a samozřejmě Uncle Grasha Fliing Cirkus a Blind Ruler Cursed Land.


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo kto-ré odporúčaš a prečo.


Zde je toho mnoho - tak použiju obligátní odpověď: Vše co stojí v přísném kontrastu k modernímu světu a společnosti. Věci, které oslavují minulost, původnost, magičnost světa a lidí.

Zkusím ale dát od každého něco:

Hudební album – je toho opravdu mnoho, zmíním tedy alespoň oblíbené interprety (zejmé-na z žánrů, kterým se věnuji): Burzum, Xasthur, Drudkh, Hate Forest, Forgotten Woods, Hermóðr, Ifernach, Evilfeast, Mgla, Urna, The Austrasian Goat, The Ruins of Beverast, Blut aus nord, Death in June, Death in Rome, Rome, Revolutionary Army of Infant Jesus, Backworld, King Dude, Ostara, Current 93, Čajkovský, Strauss, operety, vojenská pocho-dová hudba, a stovky dalších věcí.


Knihy – Evropské ságy, pověsti a pohádky, Tak Pravil Zarathustra, Thoreaův Walden aneb Život v lesích, Pán Prstenů, Cesta Jacka Londona, a tisíce dalších. I když je pravda, že beletrii a krásnou literaturu v posledních letech odkládám pro čtení naučných knih zejména z oblasti filosofie, náboženství, historie a světové politiky. V současné době mám rozečtené téma Republiky Rhodesie a Jižní Afriky v několika knihách a příznačně: Historii východní fronty druhé světové války v oblasti dnešních bojů Ukrajinsko (Evropsko)-ruské války.

Filmy – mám rád ty staré – několik okruhů – filmy československé před rokem 1989 (a teď nemyslím žádný artový věci, nový vlny nebo trezory, ale běžný filmy s hudbou Zdenka Lišky), filmy nejstarší z celého světa, s dobou vzniku v první éře filmu. Mám rád komunistické seriály a ruské poválečné filmy. Miluju filmy o druhé světové válce a největší filmové dílo našeho věku je (když to sečtu a podtrhnu) Pán Prstenů.

Seriály – tuhle formu vlastně nenávidím ze všeho nejvíc. Dávkovaná zábava pro ta nejspodnější patra životních forem. Zrádná stoka, která vtáhne i jinak přemýšlivé lidi. Musím ale zmínit i zde několik věcí, které přesto mám moc rád. Jsou to socialistické seriály Dnes v jednom domě, Byl jednou jeden dům, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města a ještě mnoho dalších. Rozhodně bych si ale s chutí nepustil nic televizního vyprodukovaného po roce 1995.

Tetování - je pro mě natolik osobní věc, že bych si nedovedl představit jít na něj do tetovacího salónu. Jelikož judaismus, křesťanství i islám tetování zakazuje je pro mě permanentní ozdoba těla duchovním spojením ke kultuře před-monoteistické.

Počítačové hry a technika - jen něco málo do roku 2006. V tomhle jsem zastáncem retra.

Pivo – jsem přísný abstinent od roku 2017. Pivní kulturu nesnáším.


 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?

Určitě Hradby Samoty – čímž zdravím velikého Waldu! A Soulbonding trip.


Vinyl, CD, kazeta alebo digital?

Klidně všechno – ale bez Spotify a merche.  


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Rozhodně s velikým a slovutným Waldou, pořadatelem Hradeb Samoty a mým vydavatelem a povšechně renesančním člověkem.


Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.

Rock´n´roll will never die – anebo klidně!
Make „Jebať fizlov“ Great Again!
Pět neděl v kamenolomu ještě nikoho nezabilo.
Make Love, Peace and War. 

=======================================

Linky:

https://vysehrad.bandcamp.com/


Wednesday, April 13, 2022

#155 UGFC / Blind Ruler Cursed Land / Pravěk Noise Section // Dark Ambient / Drone // Willhelm Grasslich // 13-03-2022.


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Čest,jsem Willhelm Grasslich a nejvíc mě v těchto dnech zajímá válka. V čemž nejsem sám. Ale tím, jak se jí věnuji v umělecké tvorbě, tak to má pro mě takovou příchuť...tyjo ani to zatím nedokážu popsat.

Co dělám...předně UGFC/Uncle Grasha’s Flying Circus, můj první a přední sólo projekt. Prošel dlouhou cestu – nejdřív jsem chtěl dělat naprostý chaos noise anebo zvukové dadaismy tipy Hirsche nie aus sofa. Postupně převážila totalitně industriální poloha, která tam byla ostatně neustále, ale ne vždy tolik dominantní.

                    
 

Loni jsem začal vystupovat s novým projektem Blind Ruler Cursed Land, což je drone/ambientní martial industrial s prvky temné esoteriky. Dále je tu vlnovitě se obrozující duo Surfin’ Bazooka, hrajeme avantgardu v polohách free jazzu a noisu. S Karlem Braunem (& The Black Magic) působím jako případný doprovodný hráč na elektroniku. Dále mám duo s Instinct Primal, do budoucna budeme hrát už jako nový projekt. A vzniká ještě jedna nová věc, kde spojím síly s Dimmacherem a Violence Junkie, zatím nic víc neprozradím,ale nebude to v rukavičkách, naopak, spíš v pískových rukavicích.
 
Konečně je tu i kapela, kterou s entitou WG nespojuji, ale zmíněna být musí – Bambulkyně Dobrodružstvá. Je to něco mezi milou melodickou hudbou a grindcorem, něco mezi GG Allinem a slovenským večerníčkem z konce 80 let. Tam obstarávám vokál. Záležitost, která by si možná zasloužila vlastní tematický rozhovor, hihi


Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.

Působil jsem před časem v alternativní kapele Yamabushi, kde jsem hrál na eletrkoniku, hluky, perkuse a theremin. Co se týče zrovna tohohle nástroje, tak jsem měl v minulosti projekt thereminového kvinteta, ale nevydrželi jsme aktivní moc dlouho a nahrávka po nás žádná nezůstala. Poté tu ještě byl (anebo možná i je anebo někdy zase bude) drone/doomový projekt Lhostejnost, který založil můj tehdejší druh v UGFC Petr Habrych.



Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
 
V současnosti už výhradně hraju na syntezátor Roland system 1 a na bicí používám Alesis samplepad PRO. Což je dost poruchová věc, ale zase její zvuk má velký potenciál. Všechno kreslím pedály, nejradši mám značku Modtone. Na Blind Ruler Cursed Land používám sitár modulační pedál od Danelectro. Svátek je, když mohu vytáhnout i gong. V Surfin’ Bazooce dostává hodně prostoru widara jednoanténový theremin (někdy i dva). A pak jsem také v nedávné době zkusil hru na vlastní genitálie pomocí kontaktního mikrofonu a mohu to vřele doporučit.


Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Umění stojí na NÁPADU, MYŠLENCE, EXISTENCIÁLNÍM PNUTÍ. Když to hodně teoreticky zjednoduším, tak pouze zručný člověk dokáže cokoli vyrobit, zpracovat, opravit, ale už ne vymyslet či vnuknout ideu.

Určitá snaha o objektivní kritéria by ale existovat měla, protože na základě čeho má umělec dostat zpětnou vazbu, že už ta určitá věc není jen nepochopený nápad, ale prostě jen shit? Myslím, že rezignovat na snahu o objektivitu je stejná past, jako ji křečovitě hledat.



 

Má mať umenie hranice resp. sú témy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?

Tohle je obecně jedna z nejsložitějších otázek, pro mě naprosto klíčová vzhledem k tomu, že že tvořím umění na hraně, provokující, symbolikou, nahotou, ofenzivním přístupem...Navozuje navíc mnoho dalších ještě závažnějších, proto se u ní zdržím.
V podstatě jde o totéž jako o hranice svobody slova  - jsi ochotný bránit svobodu slova i s rizikem toho, že potenciálně povolíš hlásat i těm, kteří hrozí omezit svobodu některých či rovnou všech?
Anebo kupříkladu pacifismus – když někdo řekne, že pacifismus je nejrychlejší cestou do plynových komor, že jít s květinama proti pendrekům je čistá naivita, nikdo nemůže říct, že se mýlí. Ukrajinci nepotřebují květiny, potřebují stingery. Jenže máš tu druhou stranu mince, že čím pacifističtější společnost je, tím menší je obecná ochota někoho zabíjet a jít válčit.
Umění by si správně mělo dovolit naprosto cokoliv a neomezovat se přesto i právě proto, že se v současným světě zpolitizovala v podstatě většina běžných úkonů. Jenom teda důležité upřesnění – za umění nepovažuju přímou agitku, čili tvorbu, kde nejde o nic jiného, než propagovat určitý názor. Což neber nutně pejorativně, však se mnozí takoví tvůrci vlastně ani jako umělci nechápou.
 
Ještě jinak - jsme odsouzeni k „dobrovolnému“ otroctví a nevyhnutelné poslušnosti,k podřízení se a nezastavitelné nutnosti vyhledat znovu útlak. Huxleyho antiutopie se stala realitou. Umění je sféra, kde se může zhmotnit dříve nevysvětlitelná a jakkoli iracionální myšlenka a skutek, takže je pomyslnou poslední obranou linií svobody. Až dojde na situaci, kdy se umělec nechá dobrovolně formovat a přijme nutnost myslet v před-cenzuře ve jménu principu „neurazit,“ pak padne klíčová pevnost svobody, i když si toho možná ne každý hned všimne. Kdo si myslí, že se přemírou korektnosti a přitakání cancel culture vytvoří podmínky pro lepší a spravedlivější svět pro utlačované, by se měl zamyslet, jestli právě nepřestoupil do týmu plíživých katů kultury. Z odvahy tvůrců jednat nekonvenčně a nebát se urazit se rodí síla bořit hranice a vytvářet cesty k přijetí odlišnosti. Útlak tkví v každodenních běžných věcech, rodina, práce, kariérní postup, budování sociálního kapitálu. Bezpečným prostorem si často jen stavíme zdi kolem sebe.





Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?

Moje odpověď tkví v tom, co jsem psal výše. Rozlišuji umění a pouhou agitku bez přesahu. Neakceptuji zloděje umělecké svobody obecně, ale samozřejmě rasistická nadřazenost a podpora nebezpečných aktivit je pro mě taktéž jasná věc k odmítnutí. Abych ti dal konkrétní příklad toho, kde tu hranici vidím - třeba Boyd Rice byl pro mě vždycky o umělecké provokaci a práci s vlastní personou a ambivalencí, takže si jeho dílo vždycky užiju, dokážu ty jeho texty číst jinak, než se na prví pohled zdá, a desku bych si koupil (mám dvě). A na druhé straně - Peste Noire mě hudebně velice baví, což ostatně myslím nejsem sám, ale protože se ten člověk angažuje v čem se angažuje, tak si od něj desku nekoupím. Ale ještě takhle - kdo zažil časy útoků nácků na hardcorové koncerty, u toho se nedivím, že si to s sebou nese a má tu hranici daleko ostřejší.


Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?

Nejvíce asi ve skutcích velkých géniů lidství, tedy rozuměj diktátorů, masových vrahů, náboženských fanatiků... ale vlastně i v běžných rituálech průměrných strávníků masových pokrmů.
Pro určité věci mě inspiruje vnitřní nenávist, ale i strachy a šrámy z vlastní minulosti. Fascinuje mě vlastní upadání do izolace, o obecný rozklad hodnot a hledání si vlastního místa v takovém světě. Fascinuje mě moc, poslušnost a podřízení se. Dlouhodobě pak hledám krásu v hnusu, děsu, úpadku, fanatismu, heroismu,ve smrti a v sebeobětování. Je schopnost položit život za něco „většího“ pomyslným vrcholem svobody?   





Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?

Takovou otázku si nepokládám, ale musím říct, ze úplně nejvíc se vracím ke skladbě Huzun Horns z desky UGFC Ost a vlastně k celému prvnímu EP Blind Ruler Cursed Land Chrysantheme delirium. Ze starších je to hlavně skladba od Surfin’ Bazooky Super Bazooka Trooper, kde ještě hrál na saxofon Honza Grunt. Tohle už nebude mít nikdy obdobu.




Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?

Takový bych nevybral, ale dám ti jeden žel docela aktuální:
ze skladby UGFCA Man From 1945“ (volně přeloženo z němčiny)

My jste ty hlasy děl a zbraní
když mlčíme
tak jen spíme
Však nás brzy rádi probudíte!



Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Vždycky jsem chtěl šokovat, útočit, testovat meze vlastní výdrže. Umění bylo a je mojí hlavní životní náplní.
Moje životní situace se ale neustále mění a s tím i pocity, perspektivy, nálady... Co bývalo dřív především zábavou, se postupně proměnilo v regulérní práci, alespoň tedy na mentální rovině. Úroveň její „výdělečnosti“ si asi dovedeš představit. Což je ovšem tím spíš větší „oběť“. Představa toho, že by mě to mohlo/mělo nakonec zabít, postupně získává konkrétnější a usazenější obrysy. A to nemluvě o tom, že mi to třeba nakonec i jeden zblázněný Voloďa usnadní...


Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?

Snažím se, aby nejsilnějších momentů bylo co nejvíce, proto dávám do hraní a tvoření všechno. Nechci úplně upadat do srovnání nebo nostalgie a tou minulostí příliš žít. Ale jsou momenty, na který se nezapomíná, přirozeně - set s Drénem „hanatarash revival“, když létaly vzduchem dělbuchy a sklo. Koncert UGFC na Korfu. Hraní na hradě Pecka. Kolaborace Massoly a Surfin’ Bazooky... a mám za sebou právě proběhlý koncert v Istanbulu, což byl rovněž zážitek, na který nezapomenu.




Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?


V letech 2017-2018 jsem měl takové svoje nejvíc GGAllinovské období. Na koncertech tekla krev i další lidské tekutiny a na stage jsem šel i po dvou a půl lahvích vína a papíru. Jeden koncert Surfin’ Bazooky jsem hrál toliko na výbušniny. V Libeňské synagoze jsem hodil tak silný dělbuch, že se svíjeli v bolestech i ostatní hudebníci...
  ...udělal jsem snad ale jen jednu opravdu špatnou věc, co si mám důvod dlouhodobě vyčítat, a to jedno ošklivý zranění osoby, která si ho nezasloužila a nebyla zahrnuta do okruhu diváků „poučených o možném riziku“ … už se asi nedozvím, jestli jsem to „jen“ vyprovokoval, anebo přímo způsobil.
Jinak jsem si z toho období odnesl to, že i ty nejdrsnější impulzivní performance musí mít přípravu, jakýsi systém mentální dálkový kontroly, která by podobný věci preventivně omezovala, snižovala pravděpodobnost, že spustí ničivou řetězovou reakci. Možná to jen naznačuje přirozenou lidskou potřebu dostat věci do rovnováhy. Ale zároveň se mi po těch časech pořád stýská.


Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Těch je...v diáři vypadají vždycky jako velký skok vpřed, div ne kulturní revoluce. Samozřejmě málo z nich přežije první střet s nepřítelem. Nicméně se Surfin’ Bazookou by nám v květnu měla vyjít kazeta „Retribution Angels“, s Blind Ruler Cursed Land chystám hned dva releasy, jednak pro projekt klíčový singl „For The Flower Called Sacrifice Sun Never Sets,“ a pak také splitko s Arabian Family Payback. S UGFC letos vyjde již přes rok zrající kolaborace se Zintaerem  a někdy v budoucnu splitko s Totengräber. No a s oběma chystanýma projektama samozřejmě rovněž natáčíme.




Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?

Já ti nevím, jestli se dá v dnešních podmínkách ještě hovořit o scéně/scénách v širším slova smyslu. To, čemu se dřív říkalo „scéna“ a bylo to nejvíc vidět v hardcore-punku, už možná zaniklo. Necítím, že by existovalo nějaké sdílené vědomí a aktivně žitá sounáležitost na dejme tomu celorepublikové úrovni, spíš zbyly jen střípky.
Nicméně scény pořád zůstávají žité, když je vnímáme jako kolektivy a emocionální komunity určitých prostorů a akcí. V tomhle ohledu jsem součástí scény pražského Balada baru, brněnského Bajkazylu a festivalu Hradby Samoty a More Noise for Life.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?

To je spíš otázka pro pamětníka, kterým já nejsem. Mohl bych jen opakovat a interpretovat, co napsali jiní (doporučuju Filipa Fuchse, Juraje Harina, Roberta Vlčka, Štěpána Stejskala, tým subkulturního archivu Mira Michely…). Osobně mám ranou devadesátkovou syrovou a nekorektní estetiku rád, hudbu rovněž, i když osmdesátky mi byly vždycky blíž. Následně mě pak hodně baví zvuk raných nultých let, kdy se už třeba styl hudby na koleni etabloval, ale věci stále bývaly syrové a nedodělané (zlatá éra porn-grindu, pak taky léta Hate Forestu atd).


                                               
foto: Anhalas Illusionity
 

V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?

Tak jak praví autoři výše, scéna v 90. letech začínala prakticky od nuly.
Slýchám, že v devadesátkách byla scéna daleko soudržnější, v dnešní době nepředstavitelný. To nemohu posoudit. V dnešní době už si ty věci nemusíš vybojovávat, už to není nebezpečí z permanentních útoků naziskinů apod.
Moje generace se už narodila do éry sobeckosti a kapitalistického individualismu a když to tak vidím kolem sebe, tak si říkám, co zdědí ti po nás, jestli teda nějací budou. Protože bez schopnosti si rychle vybudovat sociální kapitál má v dnešní době málokterý umělec šanci se prosadit.


Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?

Vyrůstal jsem na metalu, a to drtivou většinou na mainstreamovém metalu. Než jsem se dostal k undergroundu, to pochopitelně chvíli trvalo. A pak klasika, první album Plastiků, nejranější Dégéčka, pak alternativy Máma Bubo, věci Mikoláše Chadimy, OZW...k těmhle věcem se vracím rád vždycky, oproti tomu třeba ke starému punku ala Šanov nebo HNF už o poznání míň.


Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?

Myslím, že základním tmelem by měla být sounáležitost a etika, daná tím, že jsme většina z nás začínali v undergroundu, ať mu říkáš jak chceš. Když jezdím po tom našem východě, stále potkávám skupiny a osobnosti, které se snaží takto žít s vědomím, že když i oni se na to vyserou, tak možná už nic nebude. Spojovat by nás mohl i onen feeling k tvorbě a stejná či podobná zkušenost a prožitky.  

Rozděluje nás z mainstreamového prostředí přejatá nutnost být dalšímu umělci vlkem. Vidět spíš konkurenci než spolupráci a tlačit jen a jen sebe a pokud spolupracovat, tak jen proto, aby se lépe šplhalo na vrchol.
Potom samozřejmě v naší zemi revivalů je pomalu hřích zkoušet jít vlastní cestou, jakoby se tu stávalo pravidlem, že něco musí znít a vypadat „jako“. Nutnost přirovnávat s nějakým velkým zahraničním zvukem, křečovitě zoufalý hledání nutně kopírovaného vzoru, aby se poznalo, že to znáš a že máš „správný vkus“. Odráží to podle mě mimo jiné i nízký národní sebevědomí, takovou tu českou nanicovatost...když se i ta jakože progresivní část společnosti bojí hledat vlastní cestu, tak se nemůžeme divit, že se její bahno bojí čehokoliv cizího.  


                                                    foto: Dreadlock Fibijane
 

Čo ťa na domácej scéne serie?

Už se trochu budu opakovat, ale ještě takhle – když jsem čítal DIY ziny staré třeba 10 let, dočetl jsem se tam mnohá varování o tom, jak scéna stále více podléhá sektářství, elitářství a sobeckosti. Dneska jsou tyhle jevy naprostá norma a nikdo s tím už asi nic neudělá. Tedy takhle – rozhodně v Praze. Určité kluby tu mají svoje sociální bubliny založené už pomalu na třídním ukotvení. Covid tohle jen prohloubil. Někdy mám pocit, že už nejsme subkultura, ale jen béčko firemní kultury. Hyperkorektnost do tohohle jevu logicky přímo zapadá.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Já se musím přiznat, že domácí původ je aspoň z hlediska toho, co vyhledávám k poslechu, až sekundární kritérium. Snažím se věci vnímat univerzálně a slovo „nej“ mě spíš provokuje k opačný reakci.
Zvuk? Určitě Ondřej Ježek, AutopsiA, Magadan, Phragments, Brada, Miro Tóth...
...nová deska Sól, Zmyrna, Naurrakar, Chandra, Outward, Brauncholda, Zabloudil/a, Pakosteň a hlavně přímo excelentní prvotina Oči Vlka, to bych  snad i označil za nejlepší domácí black metal. Dále ostravská buňka Massola/Sheeva Yoga/Otloukánek, naprostý top byla kolaborace Massola-Sedem Minút Strachu. Určitě taky ansámbl Radka Kopela Eine Stunde Merbauten, dva jejich prvně vydané počiny jsou naprostá pecka.

Vizuály? Violent Oppression Records, Tomáš Braun, Hnisvit, Anhallas Ilusionity, Honza Goll, Markéta Wagnerová, projekt Rusty Illusions…

Z videoklipů jsem docela rozpačitý, většino se mi spíš nelíbí. Kde jsou ty časy Cold Turkey od Ahumado Granujo! Ale vždycky byli jistota Hentai Corporation, i když už je tolik nesleduju. Kámoši Nuummite, Faüst a Acid Row mají povedené klipy.

A když už jsme v tom, rád bych zmínil i aktivity jako Zaniklé pražské kluby, Zádruha, Kolyma Tales, projekt Manifest Úzkosti...hodně vysoko cením počin Jiná hudba - Czech Experimental and Progressive Compilation od Josefa Šetka, labely Sky Burial, Urbsounds, Salto Mortale music… Samozřejmě miluju tištěné a staré ziny, především Hlubokou orbu, to tu hodně chybí, Drunk nach Osten, Napalmanach...

A konečně – vážím si práce všech umělců, se kterýma spolupracuji či jsem spolupracoval, jinak by to ostatně ani moc nešlo. Potkáte se s nimi porůznu na cestě mými diskografiemi. Bez rozdílu stojí za pozornost.


                                                                foto: Elvis Fledermaus
 

Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovstacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.

Podle aktuální nálady:
Album – DrudkhBlood in Our Wells, Grazhdanskaya OboronaVojna  
Kniha – Carl von Clausewitz – O válce  
Seriál – Ruské impérium: Začátek

PC hry jsem nikdy nehrál a nehodlám s tím začínat, ale jeden můj známý mi řekl, že deska UGFC Ost by klidně mohla znít ve hře Bioshock.
Tetování jde mimo mě, ale dvě jména ti dám – Jáchym/Violence Junkie a Wiki Ink

A pivo? V zákopu či krytu je ti k ničemu, pij vodku


Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?

Hradby Samoty, jednoznačně, asi nemusím rozepisovat proč. Obscene Extreme býval v minulosti vždy super (když si odmyslím tu přestřelenou výroční edici), ale kvůli hraní jinde už jsem tam párkrát nebyl, tak už se nebudu pouštět do soudů.
Do zahraničí bych moc rád konečně už na Tower Transmissions a do Wroclawi na Industrial fest.  

Moje srdce ale vždycky bylo v malých DIY festivalech, a to v mnoha scénách, Nejvíc to byl Obstíkův Noisefest, který už nejspíš pokračovat nebude...dále punkový More Noise for Life, hovadsky blackově punkový Triumf Vůle anebo takové ty milé všehochuťové Hájenka a Garage fest.


Vinyl alebo CD ?

Vinyl...a kazeta


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Jej, těch by bylo, namátkou Nuummite, Zintaer, Amoclen, Obstík/Usnu?, Plague Called Humanity, Urbanfailure, Onany Boys, Blanka (Rosa Parks, MarnE, Futra…), Sweeps 04, Kult Ofenzivy, Sea of Poppies...a především oslov znovu Marka Zemana, ale tentokrát opilého.


                                                    foto: MORBUS
 

Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.

Někteří lidé nemusí hledět do propasti, neboť se v ní už narodili.

„Když cítíš výkal, to tě volá matka země“
Jukio Mišima

Psi, chcete žít věčně!?“
Friedrich II. Veliký

„Revoluce znamená milovat člověka, který ještě neexistuje“
Albert Camus

„Poměřováno se západním světem jako celkem jsou Sověti daleko slabší. Jejich úspěšnost závisí na míře soudržnosti, pevnosti a síle západního světa. A to je faktor, který je v naší moci ovlivnit.“
George Kennan, 1946
 
Všechny moje aktivity najdeš tady:
https://linktr.ee/willhelmgrasslich

A konečně
East is still the Best!