#249 Nuummite / Post Rock / Marek / 9-12-2024

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch? Ahoj, jsem Marek a hraju na kytaru v Nuummite . Nejvíc teď bojuju se svým pesi...

Najčítanejšie za 7 dní

Monday, July 29, 2024

#137 Lord Belial Reviews: Samael - Blood Ritual (1992)

 



Samael - Blood Ritual (1992)
By Lord Belial


From the north, from the south, from the west, from the east
I summon you, gods of the pit, come to us, infernal legions
Satan, father of men, god of gods
Take a look at your children
Tonight, they give you their souls
Samael – Total Consecration


Napriek neodškriepiteľnej kvalite kultového Worship Him, skutočnú kvalitu ukázali Samael na svojom druhom albume Blood Ritual, trestuhodne prehliadanom v tieni debutu a tretieho opusu Ceremony of Opposites. Ovplyvnený najmä domácou legendou Celtic Frost (Hellhammer) prinášajú pomalú, okultne temnú verziu black metalu, dištancujúc sa od akýchkoľvek nepodstatných citov a zbytočných romantických vsuviek.

Po úvodnom zlovestnom recitály Epilogue album otvára Beyond the Nothingness, pomalý, ťažký,  monotónne znejúci song, plný hutných riffov a Vorphalackovho neľudského vrčania. Pochmúrna atmosféra a opakujúce sa akordy pôsobia hypnoticky a budú sprievodným javom celého tohto famózneho opusu. Ešte stále, po toľkých rokoch a toľkých vypočutiach cítim tie isté zimomriavky, ako vtedy prvý krát.

Poison Infiltration ide v šľapajach svojho predchodcu. Ťažké riffy, temný škrekot, náznak melanchólie, drsná monotónnosť, jasné poznávacie znamenie týchto neznabohov. Hoci o zúrivom tempe tu nemôže byť reč, stačia dva songy na to, aby krčné svalstvo dostalo riadne zabrať. Nemusia to vždy byť extrémne rýchle a tvrdohlavo brutálne kompozície, ktoré premasírujú naše v mladosti vytrénované krky; práve Samael našiel recept, ako znieť extrémne, ale súčasne zrozumiteľne, a to s pozoruhodnou ľahkosťou. 



 

After the Sepulture je jedným z vrcholov albumu a za mňa aj celej tvorby Samael. Opäť a znova pomalé tempo, doslova ubíjajúce a určite nezabudnuteľné riffy, zaujímavý rytmus bicích, tentokrát aj na samaelovské pomery melodický refrén a jedno zlovestné posolstvo bezbožnej duše po tom, čo telo spočinie v hrobe. Perfektná štruktúra najmä v refréne, ktorý je vygradovaný bravúrnym  gitarovým podkladom,  a Vorphov prirodzený, zrozumiteľný ale predsa extrémne agresívny rev. Samael nič nenecháva na náhodu, toto je ich poznávacie znamenie, ich pekelný kumšt. Tá monotónnosť akoby zintenzívňovala celkový dojem, halucinogénne vnímanie piesne, dostane sa do hlavy a neprestáva sa pripomínať.  

Melancholickou vybrnkávačkou začína Macabre Opereta, potom pritvrdí ale nezrýchli, celú ju sprevádza pomalý rytmus. Skladba sa postupne vyvíja, pestrými riffmi a záhrobnou atmosférou definuje dark doom metal v plnej paráde. Jedná sa o jeden z najstarších songov Samael ešte z roku 1988 a autenticky vystihuje hudobné a myšlienkové pochody kapely z ich najrannejších čias. Dokonalý chválospev na temnotu, satanský žalm, odmietnutie poslušnosti krížu, odsúdenie falošnej viery. Je veľká škoda, že od tretieho albumu sa začali od tohto zvuku čoraz viac vzďaľovať.

Po najpomalšej skladbe prichádza najrýchlejšia, titulná Blood Ritual, zahraná rýchlejšie a prepracovanejšie ako na demo verzií (kde bola spolu s Macabre Opereta). Je zrejmé, že kapela mala už v začiatkoch skvelé nápady, ale nedokázali ich naplno realizovať; bol to správny krok vdýchnuť im novú podobu, ukázať progres, zaznamenať  dve éry jednej legendy. Blood Ritual začne bicím introm a po krátkej vyhrávke  Samael prináša krvavý black metalový rituál, ktorý excelentne zakončí outrom Since the Creation s jasne vysloveným záhrobným odkazom.



 

With The Gleam Of The Torches je ďalší z vrcholov tohto zásadného albumu, jeho bolestný žalospev. Začína skutočný rituál, sme lačný po čerstvom mäse, smädný po posvätnom nápoji, túžiaci po zasľúbenej panne. Melodicky skoro heavy začiatok prejde do klasického ťažkého riffovania, ktoré sprevádza  rozhovor kňaza so zhromaždením. Skladba má autentickú atmosféru, jedinečne presvedčivú. Z hudby sa vynára temnota, nepredvídateľné zvraty, podmanivé melódie a Vorphalackove mučivé škriekanie. My sa o vás postaráme ... . 

Total Consecration je jednou z tých skladieb, ktoré vyjadrujú skutočný talent Samael. Klavírna etuda vytvára miestami depresívnu, miestami melodramatickú atmosféru a jednoznačné, jasne vyslovené posolstvo. Xytras tu odviedol skvelú prácu, nakoniec ako na celom albume. Stará sa o bicie aj klávesy, kombinujúc rôzne tematické zvuky a rafinovane vrstvené  tajomné efekty. Predposledná Bestial Devotion, koncepčne nadväzujúca na With The Gleam Of The Torches, je to očividná pocta Celtic Frost a samotnému diablu. Ťažko znejúce sekané riffy, zvláštne obskúrna melodika a atmosféra podzemia, ktorá reflektuje fakt, že krvavý rituál ešte neskončil, a ani neskončí, kým krv bude prúdiť v žilách bezbožnej pobehlice. Sláva ti, Ounis! Sláva a chvála Ounisovi! Sláva Samael!

Celé toto grandiózne arcidielo zakončí Until the Chaos. Uvedomujem si jednu zvláštnosť, ktorú som doteraz nepostrehol, a to že na celom albume absentujú klasické metalové sóla. Gitarové ekvilibristiky tu supluje mix ťažkých riffov, klávesových atmosférických intermezz a neľudsky znejúci, avšak dosť  zrozumiteľný vokál.

Čo k tomu dodať ... Blood Ritual je pozoruhodné hudobné dielo, jedinečné, nesmrteľné. Bez umelej surovosti a prvoplánovej agresivity ukazuje, aká vie byť extrémna muzika nádherná, keď sa kladie dôraz na prirodzené vyjadrenie temnoty, okultnej atmosféry, zloby a rúhania samotnou kompozíciou. Znie súčasne úhľadne aj agresívne. Zlovestne zúrivo až hrozivo, ale s iným prístupom ako ich vtedajší severoeurópsky subžánroví súputníci. Lenivé tempo, prepracované kompozície, ekvilibristické aranžmány a tajuplné melódie tvoria rituálne dark black metalové dielo, absolútnu klasiku, ktorá ani po viac ako tridsiatich rokoch nestráca na svojej unikátnosti, naopak, smelo nastavuje zrkadlo moderným metalovým žánrom. 

===============================================================

Linky: 

Lyrics: http://www.darklyrics.com/lyrics/samael/bloodritual.html



 


#129 Flork Reviews: Abuol - Povzbudenie do života (2023)

 

Abuol - Povzbudenie do života (2023)
By Flork


Every now and then, a little encouragement in life makes a world of difference. And, although Povzbudenie do života was released more than a year ago, the tracks on their full-length release resonate louder this year as Abuol extends its perimeter from faraway Prešov in Eastern Slovakia. Povzbudenie do života is kind of a clarion call that marries the raw, unbridled energy of punk with the introspective musings of alternative rock, consisting of a tempestuous blend of blistering guitar riffs, pulsating rhythms, and lyrical introspection. The vocals are shared by Samuel (bass) and Štefan (guitar), both carrying messages of defiance, hope, and existential contemplation.

 


 
The album begins on an upbeat note with the title track, but ends almost as quickly as it begins, setting the tempo and mood for an auditory ride that is both deeply personal and universally relatable. Abuol gives the impression of being skilled at crafting anthems for the weary and the hopeful—songs that reverberate in the hearts of those of us who are navigating the labyrinth of life’s frequent and not-so-pleasant challenges. And like the title track, each track pulses with a sense of urgency, yet still holds a visceral beauty and melodic undercurrent that offers solace and redemption. The music somehow cries with a cathartic release, full of bitter irony and foreshadowing, all the while maintaining an upbeat vibe.

Songs like Mysli na zdravie shine with brilliant guitar work (lighter picking of the high strings) and poignant messages, while tracks like Načo ti je mozog? and channel pure, unadulterated punk/alternative fury. Don’t get me wrong, it is not Green Day reincarnated in Eastern Slovakia, nor is it a Sex Pistols tribute band, but rather a unique and original sound that culminated from a variety of influences, including pop and anthem rock, and certainly the grassroots of British punk. The band’s guitars (Lukáš) weave some interesting tapestries of sound that soar and dive with an almost reckless abandon, while the drummer’s beats (Stanislav) provide a heartbeat to the chaos. The album’s lighter moments, such as Kohútik, offer a brief respite (and I stress brief), a chance to catch one’s breath before diving back into the fray.


 
 

The themes of the album traverse a broad spectrum—from questioning societal norms (Chuj zo života, Mole v smole) to advocating for mental health (Lietajúci jazvečík), as well as expressing gratitude (Vďaka), and grappling with the absurdity of existence (Jahodové líce). The entire album is sung in Slovak, so their audience may be somewhat limited to the home turf, but regardless of this fact, Abuol is a fun group to listen to and can make waves either on their own or in a lineup with other performers. Certainly, a fun summer band with an encouraging future.


Monday, July 22, 2024

DSW#14 Kaviar Kavalier - Hairy Hairy (2024) // Tom Kohout // 17-7-2024


PART I. - Entreé


I. Ahoj Tome, kedy a pri akej príležitosti si dostal impulz k tvorbe posledného albumu Kaviar Kavalier - Hairy, Hairy?

Celé to začalo po návratu z termálů na Ischii, kde se mi horkem z termální vody uvolnily ledvinové šutry o kterých jsem neměl ponětí a začaly mi způsobovat nesmírně bolestivé koliky. Ihned jsem pod dojmem toho utrpení složil Koliku. Jinak o chlupatém konceptu jsem se rozhodl po návratu z Asie, kde jsem si uvědomil jak moc jsou chlupy na ženách pro mě důležitý a jaké potěšení mi způsobují. Bylo na čase je oslavit novým KK albem.


II. Ako si v priebehu svojej existencie vnímal kultúru hippies a do akej miery bola kompatibilná s projektami, ktorých si bol súčasťou?

Možná to bylo na chvilku v době ke konci základky kdy jsem poslouchal Beatles. Chodil jsem v důchodkách, dlouhým huberťáku, ve vytahanejch  svetrech po kolena, s koženou loveckou brašnou s velkým koženým hipiesákem na krku, pěšinkou uprostřed a snažil jsem se tvářit co nejvíc dementně a zfetovaně. Pak jsem začal poslouchat metal, na krku mi pribyl i obrácený kříž a někdo na Barče mi řek ať schovám jedno, nebo druhý, že nemůžu nosit oboje, tak jsem hipiesák vyhodil a stal se satanistou :) Moje projekty a kapely neměli s tímhle hnutím nikdy nic společnýho a nikdy mě to nijak nezajímalo. Nedávno jsem ale viděl na Ntflxu seriál Serpent (Had) o vraždách hipíků v Thajsku a na legendární hippie trail a začalo mě to spolu se stylem, sedmdesátkovou estetikou a třeba i tím příběhem Ch.Sobhraie, nebo Manson family znovu fascinovat.

 


 

III. Ktorý moment z tvorby posledného albumu Ti utkvel v pamäti?

Asi ty nejbolestivější, kdy jsem dost trpěl a kdy mi hrozily operace a já je ihned zhudebnil. Čili Kolika, nebo Po stovkách zánětů.

============================================================================

PART II. - Die Schmutzige Wiedergabeliste


Kaviar Kavalier - Hairy Hairy (2024)

1. Hairy Hairy
2. Koh Chang
3. Grüner Veltliner
4. Po stovkách zánětú
5. Hévíz
6. Chlupatá
7. Karavänseráj
8. Hey, hey mister
9. Pneumonium
10. Pantagruel
11. Kolika


1. Ak by Miloš Forman režíroval film Hairy Hairy, kto by stvárnil hlavné postavy a za čo by dostal oskara?

Vůbec nevím. Nějací chlupáči, třeba Abrhám s Talpovou. Musel by se udělat  konkurz na největší chlupatice. Oskara za scénář k celému tomu krásnému ději, atmosféru a hlavně za hudbu.


2. Ako ďaleko od pravdy je momentálne Thajská polícia s vyšetrovaním podpaľačstva chyže neďaleko White Sand Beach?

Vyšetřování už skončilo. Je to případ z předloňska. Policie obvinila a poslala do vazby několik barmánců, co kousek odtud makali načerno na stavbě. Pak se do toho ale vložil šéf stavby a nechal nařídit prostudovat záznam z kamer na pláži, kde byla zachycena má žena Marie, která holku napadla na pláži, přerazila jí nadvakrát čelist a podpálila chajdu, kde holka, kterou jsem si na pár dní na Koh Changu koupil žila. Ve spojení s imigračním Marii odhalili a vyšetřování se přesunulo do Prahy. Nakonec se to vše podařilo penězma urovnat a dokonce i Kik odvolala trestní oznámení. Za vším stojí jen hloupá a nesmyslá žárlivost.


3. Mohol by si prosímťa odporučiť hanblivejším čitateľom nejaký overený tip na zoznamku v kúpeľoch?

Párkrát jsem se o něco pokusil a byl jsem starými dámami nahlášen a poté plavčíky upozorněn, že příště budu z termálů  vyhozen. Bylo to v Györu v termálech, kde byla taková temná jeskyně a já myslel že do ní dámy vplouvají kvůli sexu. Už na to radši kašlu a zaměřuju se na lázně, kde jsou hydromasážní trysky, které mě i mojí ženu dovedou dostatečně ukojit.



 

4. Pri liečbe chronickej fimózy odporúčaš homeopatickú alebo tradičnú liečbu, prípadne návštevu rabína?

Záleží v jaké je fázi. Mně pomáhá mastička Pinďa, co se koupí v lékárně.


5. V čom zásadnom sa líšia maďarské kúpele a pobyt v nich od tých našich na Slovensku prípadne v Čechách?

V Čechách je prd a na Slovensku znám jen Velký Meder a díru v poli v Chorvatském Grobu. Maďarské termály mají své kouzlo a zvláštní temnou atmosféru. Návštěva jezera Hévíz je v sychravém počasí, kdy se při mírném deštíku z vody kouří něco naprosto magického. Výjev staříků zavěšených v nafukovacích duších, nebo s plavacími křidélky připomíná vyloženě scénu  z onoho světa. Vše to ještě umocňují plavčíci-lapiduši na loďkách, křižující v intervalech jezero, coby charóni, převážející blaženě se tvářící, nafouklé, přestárlé pacienty na druhý břeh. Jinak tam všude voní síra, paprikáš, pálinka, drštkový perkelt a uzené sýry. Miluju to tam. Miluju staré pánské turecké lázně v Budapešti, kde se chodí jen v tenkých rouškách a pohled na polonahé, statné římany louhující se v horké vodě v hypnotickém polospánku, kde na ně dopadají paprsky slunce skrz barevně prosklené otvory v osmanské kopuli je také výjev jakoby z jiného světa.



 

6. Čo podporuje rast pubického ochlpenia?

Silové tréninky, hormony, opalování a medikamenty na léčbu epilepsie.


7. Čím Ťa zaujal román Ostrov Biancy Bellovej a máš ďaľšie zaujímavé knižné tipy na leto?

Je to snová kniha s magickým příběhem a úžasnou, pohádkovou atmosférou, která mě vtáhla do orientálního světa, plného dálek, vůní, korábů... Mám rád Biančin spisovatelský jazyk a její obraty, které jsem použil do skladby Sejdem se v Karavanseráji. Jinak další magickou, pohádkovou knihou, kterou jsem teď nedávno dočetl je Příběh Slonovy lásky, což je epos napsaný podle staré thajské báje. Jinak krásná prázdninovka je i kniha od Alexandra Grina Cesta nikam.


8. Na aké netradičné flirtovné oslovenia si počas svojich ciest narazil?

Letos na ostrově Koh Samui. Hey, hey Mister, I’ll sell you my sister.


9. Ktorá časť tela je posvätnejšia - perineum alebo svatý teřich?

Přetěžká otázka. Jsou to dva nejposvátnější body. Nechci jeden z nich preferovat, abych neurazil ten druhý. Je ideální nechat si orálně uctívat perineum, když je dobře naplněn teřich.


10. Ak by si si mohol vybrať do akého umeleckého slohu sa narodiť, ktorý by to bol a prečo - gotika, renesancia alebo realizmus?


Baroko.


11. Čo je povinná súčasť tvojho cestovného "medical kit-u"?

Kamagra, mastička Imacort a špunty do uší.

============================================================================

PART III. - Dessert


IV. Aké máš plány s projektom Kaviar Kavalier v blízkej budúcnosti?

Udělat několik klipů, nasypat nové album na digitální platformy a pak uspat, abych ho mohl zas po čase probudit dalším vyjímečným albem.



 

V. Čo môžu fans čakať od ďaľšieho pokračovania projektu Necrocock, budeš sa naďalej venovať gurmánskym témam a psychickým poruchám?

Na takové úvahy je ještě brzy. Přemýšlím o nějaké další detektivce, třeba z nemocničního prostředí, ale nevím. Je brzy.


VI. Ďakujem za odpovede a prosím o slovo na záver.

Navštěvujte www.necrocockworld.com, kupujte si nové album, zabalené v luxusním sedmdesátkovém digipacku s texty a chlupatými fotkami, noste Hairy Hairy trika, která mám v Necroshopu v pánském i holčičím střihu ve dvou designech a propagujte kde se dá zarostlé klíny a návrat chlupů do ženských rozkroků. Přeju všem svým fans hezké prázdniny a mnoho chlupatých dobrodružství.

============================================================================ 

Linky:

www.necrocockworld.com

https://www.facebook.com/profile.php?id=100052890326968

https://necrocock.bandcamp.com/

https://soundcloud.com/tom-necrocock 

https://www.youtube.com/@Necrocock

 

Kaviar Kavalier na Jablkách ďaleko od stromu:

 
Júl 2024 Recenzia Kaviar Kavalier - Hairy Hairy (2024)



Monday, July 15, 2024

RK#40 Čítanie po rannej káve s Unsolved Case / HC / 28-Jun-2024


 

1. Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - kto na nej spolupracoval, ako vznikala, ktorý song máš najradšej a prečo ?

EP vzniklo během ledna 2024 v Golden Hive Studiu v Praze. Komplet nám to nahrál, smíchal a zamástroval mistr zvuku Amak. Spolupráce byla nadmíru příjemná, s velmi přátelskou a otevřenou atmosférou. Jsou to naše děti, takže to milujeme.


2. Na ktoré akcie sa v najbližšej dobe chystáte ako kapela a kam sa chystáš ty osobne?

Na otázky odpovídáme v době, kdy se chystáme organizovat akci spolu s kámošema, co jezdí na mtb sjezďákách, takže my zvuk, oni skáčou – akce se jmenuje AIRBAGPARTY. Letos to bude již pátý ročník. Odehrává se nedaleko naší domoviny Kralupy nad Vltavou, kousek v malebné vesnici, na koupališti v Otvovicích. Víceméně jak spolu tak odděleně navštívíme festivaly jako Obscene Extreme, Summer Punk Party, v Kralupech Unity Rage a koncerty tak nějaký po republice, ale nejvíc v Praze, Eternie, Sedmička...



 

3. Čo od vás môžu fans očakávať najbližšie?

Vyhodili jsme čerstvě klip, na písničku Maze z posledního stejnojmenného EP. Připravujeme nový materiál, nějaký ty koncerty u nás v domovině, tak venku mimo. A kdyby někoho něco natolik oslovilo, zavolaj a my iděm. Máme merch.


4. Čo sú dôležité míľniky v živote českej UG kapely ?

První zkouška, první koncert, první nahrávka, první problémy, první lásky, malé i velké.


5. Stačí mať talent alebo treba na sebe makať ?

Jsou to spojené nádoby – talent bez dřiny je jen půl úspěchu. Všichni chceme vidět pot a krev.


 

6. Keby si sa mohol narodiť v minulosti, v ktorej dobe a kým by si chcel byť?

Na to si dovolíme odpovědět pomocí citátu ze seriálu Červený trpaslík – ,,Vrátil bych se do minulého čtvrtka..!!!“ (píšeme to ve čtvrtek). Vším tím čím jsme byli, jsme byli rádi.


7. Čo ťa naposledy vytočilo?

Lidská hloupost. Věčný zdroj inspirace. Naveky nasratý!!! (Betonní kopirajt)


8. Posledný videoklip, ktorý ťa zaujal a posledný album, ktorý si si točil dokola ?

M: album - GrideVyzobat 2024, klip - Kinky mature cucks hole in da street
D: album – GatecreeperDark Superstition 2024, klip – Worst - Determination
P: album - GlebDlhá cesta domov 2024, klip – DrainGood good things
K: album – ScoopCurb Justice 2024, klip - VoleStín růže ze zadnice mládí


9. Filmová tvorba - naj horror, komédia a niečo pri čom si poplačem ?

M: Nestárnoucí klasika – Brazil, případně Medvěd na koksu a Žraloci v Paříži.
D: Nevím. Ale hlavně filmy pro pamětníky.
P: U všeho jsem usnul, takže nevím.
K: Horor – Vémola film. Komedie – Star Wars po Turecku. Plakání – Jan Werich dokument



 

10. Vyraďovačka - koho/čo si vyberáš a prečo ?

Beatles alebo Rolling Stones?

Jak říkal Lemmy – Beatles, byli to tvrdí chlapci z Liverpoolu, co by ti dali do držky, kdežto Rolling Stones jsou slušný univerzitní slušňáci, co se válí jako kámen.


Ramones alebo Sex Pistols?

Ramones


Suicidal Tendencies alebo Agnostic Front?

Oboje nebo nic, za nás 2:2.


Robert Eggers alebo Quentin Tarantino?

Roberta vůbec neznáme, každopádně určitě musí smrdět hodně po vajcách, takže Tadamtyno.


E.A.Poe alebo H.P.Lovecraft?

Určitě Warcraft. Lovecraft vypadá jak pásek od nás z hospody, takže spíš on.


Pivo alebo víno?

Pivo – nebo straight edge – 3:1.


11. Umelecké vyjadrenie ako únik z reality alebo naopak aktívna súčasť a odraz diania v spoločnosti?

Obojí – princip spojených nádob.



 

12. Majú sa hudobné žánre a subkultúry miešať alebo je lepšia "žánrová čistota"?

Subkultury by neměli mezi sebe pouštět nenávist, kretény a hloupost... Jinak je hudba jen jedna - třeba diy dechovka , není to třeba náš styl, ale proč ne...


13. V akom momente je už lepšie hudobné remeslo zavesiť na klinec a prenechať miesto mladším?

V momentě kdy to přestane člověka bavit a dávat mu to smysl. (až do konca života!)




Monday, July 8, 2024

#128 Tom/EZR Reviews: Kaviar Kavalier - Hairy, Hairy (2024)



Kaviar Kavalier - Hairy, Hairy (2024)
By Tom/EZR


Keď maestro Tom Kohout oznámil začiatkom leta vydanie nového albumu Kaviar Kavalier, príliš dlho som nečakal a kontaktoval ho ohľadom kúpy CD digipacku, ktorý vzápätí  dorazil už tradične v opečiatkovanej obálke s mini kalendárom na rok 2024. 

Tom, ktorý na prelome 80’s a 90’s umelecky vyrástol v nadčasovej legende Master’s Hammer v posledných dvoch dekádach vypúšťa na striedačku novú hudbu pod hlavičkami Necrocock a Kaviar Kavalier. Kým Necrocock je tematicky zameraný na psychické poruchy a bonvivánstvo spojené s prípravou a požívaním gurmánskych pokrmov, Kaviar Kavalier sa venuje zážitkom spojeným s cestovaním a vylučovaním – a to so špecializáciou na dva typy ciest - exotické a močové. Oba typy ciest sú v lyrike Kaviar Kavalier pevne previazané a Tom každým novým albumom dokazuje, že je skúseným svetobežníkom.  

 

 

Ako napovedá názov a estetika albumu Hairy, Hairy, Tom tentokrát zacestoval aj do minulosti, konkrétne do rokov šesťdesiatych, kde sa na západnom pobreží USA zrodila kultúra vlasatých milovníkov voľnej lásky, psychadelických drog a blues-rocku. Avšak, chlpatými pazuchami a husto zakučeravenými ohanbiami hippies je nový album inšpirovaný len vizuálne, hoci v hojnej miere. Hudobne Tom ostáva v známych vodách jeho vlastnej melodickej variácii goth-rock/synth-metalu, ktorú od čias regulárnej koncertnej prvotiny +KLINIK+ (1996) Tom zhýčkal, rozmaznal a prispôsobil pohodlnejšej domácej produkcii. V nej sa predstavujú Tomovi tradiční spoluhráči Honza Kapák (bicie) a Sambar (basa), ale aj dve vokalistky Nazaru Bokaz a Andrea Baslová známa aj z kapely Forgotten Silence

V jedenástich skladbách nového albumu Tom vzdáva hold chlupatým klínum - napr. úvodný “Hairy Hairy”, kde sa okrem iného spieva “prsty bloudí hebkým lesíkem … depilátor bude popraven” a cestám do turistických destinácií Thajska “Koh Chang” a Maďarska “Hevíz”, ktorý ma najsilnejší refrén na celom albume, earworm, ktorý si pospevujem aj pri písaní review, a v ktorom mimochodom zachytávam text, ktorý sa rýmuje s názvom tohoto obľúbeného maďarského letoviska “…pod stolem nám líže koule a to je nejvíc…”. Už si googlim kde v Maďarsku sa nachádza termálne jazero Hevíz a hľadám ubytovanie pre rodinný pobyt, keď v tom momente počujem Toma spievať "...vedle plave exkrement... ” tak nič, dovolenka pri jazere nebude. Skladba “Chlupatá” má rockabilly nádych a basa mi v momente pripomenie Tiger Army a ich hitovku “Forever Fades Away”. “Hey, hey Mister” je postavená na melodickom synthwave až EBM-kovom podklade a má výborný spev – pri počúvaní textu sa zamýšľam či sa nejedná o pokračovanie z cyklu ódy na samého seba ako bola napr. skladba „Tomáš Kohout“ z albumu Musik aus Ordinationen (2013) s nezabudnuteľným refrénom.



 

O novom albume Kaviar Kavalier a asociáciách ním vyvolaných by som mohol písať celú noc, ja však v tomto momente vyzdvihnem hlavne Tomov zmysel pre tvorbu chytľavých melódií, klávesových vyhrávok a kombinácie rôznych vokálnych štýlov - napr. rapovanie a navrstvené vokálne harmónie v “Pneumonium”, ale aj využitie ženských backing vocals naprieč celým albumom. Taktiež jeho schopnosť komponovať skladby s jednoduchou, efektívnou štruktúrou, ktorá je doplnená rozmanitými, často záhadnými zvukmi a samplami. To celé je prešpikované textami, ktoré nútia človeka pátrať a googliť a domýšľať si, čo všetko a kde všade sa Tomovi na jeho cestách prihodilo. Hairy, Hairy je ‘die Einladung’ pre fanúšikov z kategórie “Nur fur starke Nerven”, povinnosť pre generáciu, ktorá vyrástla na Master’s Hammer a verím, že aj pre ďaľšie generácie a indivíduá, ktoré sa radi ponoria do bizarných príbehov v lahodnom hudobnom obale. V tomto momente ľutujem, že už medzi nami nie je Miloš Forman, ktorý by určite nezaváhal a s libretom Hairy, Hairy by to dotiahol na ďaľšieho filmového oskara. Keďže sa tak nestane posielam aspoň jedného pomyselného oskara Tomovi do jeho pražského Gummistudia. Grazie maestro, najbližšie dva týždne nechávam svoj Gillette hrdzavieť!!
 

Monday, July 1, 2024

#127 Flork Reviews Gig: Dool, Tengri @ Modrá Vopice, Praha (7th June 2024).

 



Concert Review: Dool, Tengri @ Modra Vopice, Prague, Czechia (June 7, 2024) 

By Flork


On a warm, summer evening in Prague, the intimate venue of Modra Vopice played host to the entrancing sounds of Dool, a  psychedelic rock band hailing from Rotterdam. Although somewhat unknown in this neck of the woods, they are quite established on the alternative music scene in Western Europe, but after this night’s performance, will have gained new fans and ground here in this part of the world.

Driving into the outside seating area of the Modra Vopice music club felt more like approaching the lumber yard of the local Home Depot rather than arriving at a psychedlic rock concert. We parked next to a couple of construction-site toilets and quickly took in our surroundings. The area was large, kinda hidden off a major road in the Nové Vysočany district of Prague 3 and far enough away from the Old Town district and the Prague that most out-of-towners are familiar with. There were several picnic tables as well as an outdoor bar where people could smoke and talk, even the the warm-up band Tengri and members of Dool themselves were hanging out there before their sets. I liked Modra Vopice right away, especially the friendly reception of the people at the front door who even let our gracious driver in for a beer without the need of paying the entrance fee. Artists here can play as loud as they want without any fear of receiving noise complaints from their neighbours. 


The Prague-based atmospheric post metal group Tengri began their set around 19:30 and the crowd gathered quickly. Tengri is a quintet with heavy guitars and an electric violin. They have no lead singer nor vocalists of any kind, which is interesting to listen to, although some of the crowd lost interest in their performance, at least those who were unfamiliar with this group, and chose to wait for Dool in the outside seating area. But Tengri showed no worries, they played tracks from their latest release Kontinuum and entertained their fans with songs that told stories without words, getting the crowd in the mood for the night ahead.

And it needs to be said that the atmosphere was amazing. The following day, my colleague from Jablka remarked that despite being a „buda“ (wooden hut), the acoustics were really good. But the best thing about watching this show at Modra Vopice was its small size. Even if you weren’t standing right up front (there are tables and places to sit off to the side), you still had the feeling that you could reach out and touch the band.  So when Dool came on, there was an immediate mutual energy and connection, which could be felt between the members of the band itself and the members of the audience. The night could be described as a meeting of like-minded individuals—rockers and intellects of all ages and walks of life.


The concert began with the electrifying Venus in Flames, instantly captivating the audience with its intense energy and setting the tone for the performance ahead.  This is an amazing track which also leads off their third and latest release, The Shape of Fluidity.  The setlist was comprised predominantly of songs from The Shape of Fluidity, while also paying homage to their earlier work with selections from Summerland, and Here Now, There Then. Raven’s voice is so captivating and her presence alone is hard to resist. Anger, pain, and determination, even hope exuded in every track she sang. Her bandmates added to the experience with their energy and devotion to their instruments, bringing this concert to a true next level. It was like being swept away in a current of deep emotions charged with introspective themes of dissenchantment and disagreement, but also relentless determination. At carefully-timed moments, the spirits of the 50 or 60 of us who witnessed their performance that night were lifted by the melodic and expansive soundscapes. Not one person in the room wanted to let go of the moment.

The show was undoubtedly immersive, with Raven providing background to some of the songs and taking time to speak to audience members after the set. My colleagues also got to speak to the guitar player (who also provided vacals) and drummer, who mentioned that just the night previous, they had performed to 2,000 people in Poland, yet just as much enjoyed the ambience of the show in Prague. They were so receptive to us, talking in depth and showing no sign that they were being held up from taking their instruments off stage and loading their van. Dool are those types of rockers who appreciate their fans.

And since returning to Bratislava, the band has taken the number one position in my Spotify library.  Definitely a band worth keeping inside your radar, they will continue to play shows throughout the summer in Europe and, fortunately for us, come to Vienna in autumn, where we look forward to repeating the sensation left to us on this summer evening in Prague.