#251 Death Culture Deprivation / HC Punk / Marek, Kruppa, Komor / 21.12.2024

  1 Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ? Marek : Ahoj Tome, jmenuji se Marek, v DCD hraji na kytaru, a díky jistý...

Najčítanejšie za 7 dní

Tuesday, December 31, 2024

#251 Death Culture Deprivation / HC Punk / Marek, Kruppa, Komor / 21.12.2024


 

1 Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Marek: Ahoj Tome, jmenuji se Marek, v DCD hraji na kytaru, a díky jistým okolnostem jsem se před půl rokem postavil i k mikrofonu. Co dělám? Právě poslouchám LP A holocaust in your head od Extreme Noise Terror, ale pokud tě zajímá práce kterou se živím, tak zasklívám eurokna,  docela makačka. Začala zima a v těchto dnech obvykle poslouchám hudbu ještě víc než v létě. :)

Kruppa: Kdo jsem a kam kráčím? To není vůbec lehká otázka na start – hehe. No budiž, ve stručnosti. Jsem bubeník, pracuju ve stavební firmě a nejvíc mě teď zajímá, jak natáhnout den, protože poslední 3 měsíce řeším rekonstrukci Baráku a není na nic jiného čas. 

Říkají mi Komor, v práci se vrtám v počítačích, v současný době v rekonvalescenci a klidovým režimu po zdravotní pauze, takže jsem v poslední době specialista na český krimi série :D
 

2 V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral ?

Marek: Gross Rosen ( exp-noise), Mrtvá Budoucnost ( basa), Festa Desperato (kytara), Evidence Smrti (zpěv), Coffin Varnish (zpěv), D.C.D. ( kytara, zpěv), projekty bez nahrávky nebudu jmenovat.

Kruppa: Hrál jsem všude na bubny, i když mé lákala kytara. Třeba v budoucnu se poštěstí. Hrál jsem v punkových Cannal Terror, 4stok a pak pár projektů, které byly spíše výplňovka a nic z toho nevzešlo.

Komor: V současnosti basa v D.C.D., kytara v Náměstí Míru, a v průběhu let bylo i několik různých dalších projektů, od black metalu po elektro.


3 Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?

Marek: zesilovač: Orange - rockeverb MKII 100W, cabinet: Orange 4x12" s V30, Marshall 1960 4x12" s GT75, kytara: Epiphone Explorer , snímač: humbucker  F10 Naked Lynch od RMPickups, struny: D'Addario 12/60. Ladím C. Momentálně experimentuji s BOSS HM-2 a BOSS Overdrive. Uvidíme co z toho bude. Každopádně zvuk, který nakroutím přímo v zesilovači, se mi prozatím líbí úplně nejvíc. Orange je typický pevným soundem, ale občas mám chuť hledat a posouvat hranice.
Domácí aparatura je Orange micro terror, 20W + Orange 1x8"

Kruppa: Mam Sonor-force bicí (díky Mihi), které jsem koupil z druhé ruky a činely Paiste-Rude a dvojšlapka Mapex. Činely jsou asi nejlepší, které jsem kdy měl a už příště měnit nebudu (dík Gusto za tip).

Komor: basa AriaPro II Precise bass ze 77', Ampeg SVT3Pro zesilovač, SBR boxy 1x15 a 2x12, overdrive, wah, ladička.



 

4 Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Kruppa: Trochu se mi motají vzpomínky, co vůbec byla poslední nahrávka. Technikálie nechám na sekci zvukařobasokomora. Já si jí každopádně užil a byla to dobrá zkušenost, protože jsem poprvé nahrával na živo komplet nástroje bez dohrávek. Ještě, že nám to neřekli na začátku a já bych se začal soustředit, abych neudělal chybu a stálo by to zahovno, bez nasazení. Takže dobrá práce s lidmi Komore – hehe.

Komor: Snažíme se nahrávat každou zkoušku, máme 8mi stopý rekordér, kupu otřískaných mikrofonů, a pro náš způsob tvorby je super, že můžeme doma rozebírat a jammovat s podklady ze zkoušek, a nebrzdit ostatní řešením detailů na zkoušce. A jako bonus se Kruppa otrkává a zvyká si na studiový press.

Poslední studiosession byla v listopadu 2023 v AB records v nedalekých Škrdlovicích. Příjemnej prostor ve starým venkovským kině, ostřílený borci co nahrávaj od Lycanthrophy po Ilonu Czákovou (nekecám, fakt!). Nahrávaly se tři válce, co nejvíc naživo s minimem oprav. Veliká zkušenost, a pro nás asi nejvěrnější zachycení atmosféry a zvuku. Master jsme posílali Jackovi Controlovi. Session vyjde na CZ/PL sampleru na Ultima Ratio.

 

5 Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe?

Marek: Vždycky je to náladě a určitě i jiné kapely, motivace je důležitá.

Kruppa: 40% co zrovna poslouchám – ať chceš nebo né, ten vliv tam vměstnáš, 10% co zvládnu zahrát a zbytek co vyplyne z kolektivu, když to dáváme dohromady na zkoušce.

Komor: Asi momentální nálada a stav mysli, hehe. Někdy vzniká riff měsíc, někdy to z člověka vypadne během minuty. Ze mě teda lezou většinou punkový, veselejší věci, který pak s Márou musíme potemnit a zašpinit, protože je to jinak přece moc hezký, kua.


6 Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol?

Marek: O svých textech a riffem rád nechám uvažovat jiné.  Ale je zde text k songu Dobro. Napsal ho náš bubeník, a pro mě je to stále aktuální téma. Jak snadno vyměníme svobodu za párek v rohlíku a za přislib vlastního prospěchu zradíme i úctu v sebe sama?

Kruppa: NEJSME – vzniklo to jako prdel na rozehrání při zkouškách a postupem času si myslím, že to je nejlepší z nejlepších, bez příkras, není tam nic navíc, sype to, baví to.

Komor: Tohle je těžký říct, každej vál vznikal v určitým čase a náladě, a jen čas ukáže, zda obstál, hehe. Samozřejmě mraky věcí bychom teď udělali jinak, nebo je nedělali, ale to je normální vývoj, hlavní je nedělat stejný chyby. Myslím, že třeba vál "Prach" je tu s náma od 2019, a hrajeme ho v mírně pozměněných verzích dodneška, text je moc povedenej a nadčasovej.


 

7 Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Marek: Emoce.

Kruppa: myslím, že není hranice, hodně to spolu souvisí. Spíš jde o to, jestli to vnímáš srdcem, nebo to jen nacvičíš, odehraješ a píchneš píchačku. Teda když o tom tak přemýšlím, tak tvorbu odděluje pocit, zda to děláš, že chceš, nebo to bereš jako práci.

Komor: Zákeřná otázka:) Myslím, že je to ten faktor "srdíčka", v našem případě pořádně černýho a shnilýho, kterej se do jinak rutinní činnosti přidá.


8 Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?

Marek: Otázka pro každého jednoho, hele, umění by určitě hranice nemělo mít, nebo si alespoň nejsem jistý, jak bych je vyměřil. Samozřejmě jsou nějaké společenské zákony, které jsou neporušitelné, některé je naopak důležité posouvat.  Punk taky vždycky nebyl běžně uznávaný hudební a životní styl.

Kruppa: Hranice si určujeme sami. Tedy pokud s tím nemáš problém sám, nemělo by hranice mít ani umění. Samozřejmě někoho zabít, už hranice je.

Komor: Fantazie nemá hranice, a umění je hlavně o fantazii, nápadu. Nemusí se ale líbit každýmu.


9 Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
 
Marek: Do dekadence jsem se narodil, takže když jsem začal na přelomu 80/90 dospívat, uměl jsem jen jediné, zabíjet své mozkové buňky po milionech.  Jelikož jsem jiný vzor neměl, bylo jednoduché strhávat veškerou pozornost na moje prapodivné alkoholem nasáklé projevy. 10/10 - loučení se nacistickým pozdravem s plnou hospodou severomoravských punks. Utíkat jsem nemusel, těch 13 velkých vodek a 5 piv udělalo své. 10/10 - pád z mostu do řeky, při pokusu ujít cca 1000 m z hospody k domovu. 9/10 bych dal pokusu o přichycení se velkým zvonem co se používá na čistění odpadů ke stropu kuchyně kulturního centra v Zorru / Lipsko... Naštěstí jsem nikde nemočil ani nekálel, ale klidně by mi to mohl kde kdo namluvit. Pádů cti jsem za svůj život absolvoval tolik , že bys klidně mohl vydat příručku jak se rozhodně nechovat. :)

Kruppa: no nějaká by byla, ale bohužel ty nejlepší jsou ty, které si napamatuju – hehe.

Komor: Zajímavý bylo setkání s fanynkama Ortelu na benzínce při návratu někde u Olomouce, strašidelnej materiál. Jsem hodnej kluk. Dekadenci nechávám na ostatních😀 I když, třeba takovej pokus o stage diving na koncertu Lunetic ve žďárským kulturáku, nacpaným třináctiletýma holkama s rodičema, a následné vyvedení ochrankou, to nebylo vůbec špatný, hehe.


10 Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Marek: V těchto ohledech příliš neplánuji a tvořím dle možností. Jasně, sním neustále, ale to nejsou plány, pakliže se alespoň zlomek povede, je to důvod k radosti. Co se týče samotné kapely, určitě dodělat skladby na naše LP a jít do studia. Nemohu se dočkat.

Kruppa: teď jak se zredukovala naše sestava, je jen plán, vymyslet a vyzkoušet, jak si to sedne se staronovým zpěvákem.

Komor: Určitě vydání LP. Možná další animovaný videoklip. Vždycky se něco najde. Trochu se trápíme s logem a celkovou grafikou,  takže kdyby se našel někdo šikovnej, mrk mrk...


11 Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Marek: Okraj okraje scény řekl bych. :) Když se podívám mnoho let zpátky, zcela jistě jsem se cítil součástí toho všeho. Teď se víc soustředím na to, co chci dělat, ať jsem uvnitř nebo venku.

Kruppa: Tak určitě.

Komor: V DCD jsem od 2018, takže vlastně nováček😊 Jsem součástí mnoha scén, a vlastně žádný. Zdravím všechny, do kterejch jsem roky žďuchal při zvučení Krátkejch rychlejch hlasitejch v Hamrech a Batyskafu.


12 Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre UG scénu?

Marek: Na tohle není zcela jednoduchá odpověď. V roce 1990 jsem byl svědkem velkého rozčarování nad svým okolím, a to mě dostatečně znechutilo. Ale proud punkové scény, ve které jsem  se začal pohybovat se začal rozvíjet tak, že mě uhranul na dalších 30 let. 

První dekáda byla především o objevování a vyprofilování se, dělo se toho neskutečně mnoho. Byli jsme jako houby nasávající vodu a celá ta inspirace západem, která se sem hrnula byla neskutečně plodná. Samozřejmě, nic není černobílé.

Po roce 2000 cítím jisté sklidnění, ale jak se číselník zvětšoval tempo se zrychlovalo. Tato dekáda po c19 je dle mého dost zaralá na to aby se opět sbližoval punk a metal, zázemí a možnosti jsou úžasné, takže je potřeba všechno tohle využít. 

Všechny dekády znamenaly spousty skvělých kapel, fanzinů, desek. Potkal jsem tolik úžasných lidí a získal tolik inspirace, prožil tak moc zážitků. Pokud mluvím o scéně kde se pohybuji, přes všechny negativní věci vidím zcela funkční subkulturu.

Komor: Devadesátky mě úplně pohltily, bylo mi 18 a já stál u obchodu s muzikou, kde pouštěli MTV na velký televizi, repro na ulici a hrála Nirvana. Hudba na nás začala útočit odevšad a bylo jí tolik... Přece jen se ale člověk ještě musel trochu snažit, a hledat to svý pravý ořechový... Časopisy a ziny byly hlavním zdrojem informací, pak rádio, koncerty. Rád vzpomínám na přehrabování v CD shopech a půjčovnách, debaty s obsluhou, co je dobrý, odchod domů s úplně jiným albem. Nultý roky znamenaly příchod internetu, a najednou měl člověk “všechno”. Torrenty nažhavený do běla... Další vlna přehlcení. Mraky výborný muziky na pár kliknutí. Dnes už je všechno na youtube, a co není, brzy bude.

Každopádně jsem napříč těmi věky (hehe) měl možnost potkat spoustu skvělejch lidí, slyšet hromadu parádních kapel, koncerty v garážích, i mega festivaly, a děkuju za to, že jsem mohl být toho všeho součástí.
 


 

13 V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?

Marek: Tak mnoho muzikantů, budu mluvit hlavně za sebe, bylo naprosto nezkušených a nemajetných, takže cokoliv se dělo musel jeden dělat na koleni a být naprostý samouk. Dnes si sedneš k youtube a za 2 hodiny je z tebe Gilmour hahah...samozřejmě  si dělám srandu. Co nás pojí? Touha tvořit. Dnes před mnoha muzikanty smekám. Ale to jsem vlastně dělal vždycky.
 
Kruppa: V dnešní době je určitě jednoduší publikovat, vydávat desky a vůbec tvořit. Možná ale právě tím to ztratilo to kouzlo zakázaného. Drželo se víc při sobě, každej za každým stál. Nemyslím si, že to teď tak není. Nechci, ale aby to vyznělo, že brečím nad starejma časama. Každá doba má svoje problémy a výhody, které jsou té době poplatné. Dneska není problém hrát s Hellshock v Brně. Což je určitě moc dobře.

Komor: Určitě to bylo dřív se sháněním informací, gearu apod. jiný, možnosti jsou dnes neskutečný. Ale bez určitý píle to nešlo tehdy, nejde to ani dnes.


14 Ktoré SK UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes? Ktoré ti naopak lezú/liezli na nervy?

Marek: Z těch starších SK určitě Chromatic Absurdity ( sakra někde jsem projebal jejich demo), Non conformist a hlavně Blawa scéna Hell on Earth, Nihilobstat. Skvělé. Později Beton, Roxor, Sangre de Idiotas a určitě jsme na někoho zapomněl. Pamatuje si někdo na Mentally Parasites? Když jsme u těch žánrů (celosvětově) mohu poslouchat kapely od Crass až po Blood Incantation a jsem spokojený.

Kruppa: Určitě se mi libí Abortion a Concussa.

Komor: Mám slabost pro zpívanou slovenštinu, takže za mě dobrý:) SK UG scénu nesleduji, v 90. mě bavili, co si vzpomínám, Sundown, Flaps, Chiki-liki-tua, Jesus Underground band... pak taky Idiots Parade, Superapes...


15 Počas pandémie sme zažili spomalenie a izoláciu, v rámci ktorej sme chodili na ilegálne koncerty a vážili si všetko čo vznikalo - dnes sme späť vo svete kde je pretlak koncertov, novej hudby - ako si vnímal ten čas spomalenia ty a nechýba ti aspoň trochu?

Marek: Ne nechybí. Mám to jednoduché, bydlím na vesnici, takže mohu kdykoliv zmizet a zpomalit jak potřebuji. Období C-19 otevřelo hodně věcí, ale i ran, ano, možná spousta lidí přehodnotila své životní postoje. Je to zcela jistě milník, o který jsme nikdo nestáli, byť se nakonec zdá, že měl mnoho pozitivního přínosu.

Kruppa: Já ani izolaci, ani zpomalení nějak nezažil v době covidu. Po tuto dobu se pro mě vůbec nic nezměnilo. I ty koncerty tak nějak byly, jen jich bylo méně. Spíš jak uvádíš v otázce. Po covidu se se vším roztrhl pytel a ten přetlak byl až na škodu. Mám na mysli, že když děláš tři koncerty v jeden den, v jednom městě a na každý přijde po deseti lidech – není úplně gut. Stačilo se domlouvat aspoň v rámci města, okresu. Ale chápu, že chuť byla větší.

Komor: Nijak mě to nesemlelo, měl jsem jezevčí období už předtím, takže mi vlastně paradoxně vyhovovalo, že je všude míň lidí, ale jo, úplně šťastný období to nebylo.


16 Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?
 
Marek: Tak třeba rozhovor s Peste Noire, kde se Famine otevřeně přihlásil k italskému fašismu. To bylo velké zklamání, od té doby jsem je neslyšel. Jsem poměrně benevolentní člověk, kapely nemám ve zvyku lustrovat, a nebudu svoje návyky měnit jen proto, abych splnil kredit čistých lidí, přesto jsou chvíle, kdy si řeknu, že mi podpora kapely/umělce nestojí za můj životní čas. Popravdě bych si nerad idealizoval cokoliv. Jak mám asi brát punkovou kapelu, jejíž kytarista má na kytaře nálepku se srpem a kladivem a veřejně se hlásí ke komunismu? Jednou mi jeden  vyprávěl, my jsme ale ti jiní.... Famine může být taky "ti" jiný a taky to tvrdil... Takže tady jsou ty hranice. Ne proto, že bych chtěl lidem nutit, jak mají přemýšlet, ale protože mi nestojí za ten čas, díky kterému bych byl ještě víc nasraný.

Kruppa: Tak to nejsem schopen takhle jednoduše odpovědět. Záleží na konkrétním případě a pak to umím vnitřně posoudit (odsoudit).

Komor: Určitě násilí, přetvářka. Ale je to fakt případ od případu, a čistě osobní věc.


17 Čo ťa na domácej scéne serie?

Marek: Poslední roky asi nic, možná to je tím, že jsem starý kkt a ze spousty věcí co se dějí mám radost... lidi jsou kreativní a to je skvělé.

Kruppa: Že je málo mladé krve. Začíná to být jak sraz mládeže po šedesátce.

Komor: Nemám připomínek. Doufám ,že těch srazů bude ještě co nejvíc😊


18 Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?

Marek: Několik let moc necestuji a po konci  Fluff Festu je těžké najít náhradu. Uvidíme o čem bude nový All/On festival... Pak samozřejmě držím palce všem. Rád bych zase zavítal na OEF, nebo se konečně podíval na BA... nechám to otevřené.

Kruppa: Žádná a zároveň všechny. Každá akce, která se dělá s nadšením má pro mě cenu a stojí za mojí i vaší pozornost.

Komor: Mám rád akce typu Krátký rychlý hlasitý, menší klub, kontakt kapel s lidma je k nezaplacení... Bloudění po velkých areálech a přebíhání mezi stage už mě úplně neoslovuje, ale i to má svoje kouzlo.


19 Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?


Marek: Kreativita vs. vkus, ale klidně to může být i kreativita vs. soutěživost. Lidi rozděluje kde co, a umělci jsou lidi jako každý jiný.

Kruppa: Společným spojovatelem je určitě chuť hrát a hudba samotná, akce, to co rozděluje jsou názory (minorit/majorit), kolikrát až absurdně.

Komor: Chuť něco tvořit, a podělit se s ostatními.


20 Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa v súčastnosti zaujal najviac ?

Marek: Nové LP Faust zní skvěle, jejich sound není úplně krystalický metal, a to se mi líbí, druhý 12"Hyacinth, tvl, solidní hate a hodně srdcí rozsekalo, poslední album Lycanthrophy je bezkonkurenčně brutální grindcore, song Pride ti ve 22 vteřině zuje boty, sakra přísný! Brünner Todesmarsch - Fragging 12" jednou bude kult.
 

Kruppa: Teď jsem celkem zahálel – ve smyslu poslechu nové hudby. V poslední době tedy nic.

Komor: Mám to podobně jako Kruppa, ale zaznamenal jsem namátkou Doomentia records, Amaka, Seeruuse, Mituru. I v ČR se už dá udělat dobrá produkce, jen tak dál.



 

21 Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Marek:  Seriály Sandman (včetně komixu) a Hry o trůny (včetně knih), na uvolnění Červený trpaslík, ale i Hercule Poirot a Vraždy v Mirdsommeru :) BirellIPA a tetování moje žena (Siwa Cat).
Těch alb je celá řada. Teď hodně poslouchám:
Bad Breeding - Contempt LP
Carcass - Symphonies of Sickness LP
Grief - Come to  Grief LP
Hellshock -s/t LP
Dystopia - Human = Garbage LP
Schizophrenia - Alive From The Abyss LP
Sovereign - Altered Realities LP
Líbí se mi práce mnoha umělců Nick Blinko, SKV, Pushead,  Mark Riddick, Mid... Obaly desek Dystopia, Capistalist Casualties, Man is the Bastard... hnusný sound His Hero Is Gone a Tragedy a naopak vymazlené Slayer (South of Heaven) a Death (Leprosy).

Kruppa: System ShitBloody Phoenix / Punks Eat Punx, Unholy GraveAngry Raw Grinder + Radegast

Komor: LP Portishead - Roseland NYC Live, kniha Choosing death - antologie death metalu, spektákl Velká žranice, seriál True Detective, hra Duke Nukem 3D, TATOO HLAWA, a pívo? Husťan.


22 Vinyl/CD/MC ?

Marek: Mám rád všechny nosiče, vinyl samozřejmě vede i když ta bublina kolem mě dělá trochu nervózním.  CD vůbec není k zahození, hodně hudby za rozumné finance, takže začínám běžně kupovat.

Komor: Páskáč/DAT/MD! ne, beru všechno, z čeho leze muzika. Jakýkoli fyzický nosiče jsou krásnej fetiš.
 

23 Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?

Marek: Hyacinth, Lycanthrophy a Brünner Todesmarsch.

Kruppa: Lilli Elbe

Komor: Sucháč


24 Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

Marek: Neřídím se motty, teda alespoň si teď nemohu vzpomenout. Děkuji za tvůj zájem o naši kapelu. Doufám, že někdy po novém roce ve zkušebně nahrajeme demo se současným soundem a konečně zase budeme koncertovat. Možná že už nejsme nejmladší, ale ty koncerty chybí

Kruppa: „přišel jsem, viděl jsem, nepochopil jsem, odcházím“…to mam asi již 20let a čím dal víc mé to utvrzuje o pravdě těchto slov.

Komor: Díky za prostor, stay punk!

Monday, December 23, 2024

#250 blve_velvet / Punk, Indie / Rob, Ris, Nin, Mis / 14.12.2024


1. Vyšiel vám prvý album Zmysluplná náhoda, ako dlho ste na ňom makali a ako ste s ním spokojní?

Rob: na albume sme pracovali nieco cez pol rok, zacalo to okolo marca 2024 a dokoncil sa par dni pred vydanim:DD, myslim ze vsetci sme spokojni


2. Ako ste zvládali prácu v štúdiu, bavila vás alebo to bolo skôr nevyhnutné zlo?

Rob: v studiu vdaka Viktorovej (Viktor Ori, pozn. Tom/EZR) pritomnosti bolo super, velmi kamosske ale zaroven sme sa ani nezajabavali, ja som si to uzil aj ked po par hodinach pocuvania do okola jednej veci to uz zacinalo boliet



 

3. Mali ste predstavu ako by mala znieť vaša nahrávka alebo ste si nechali "kecať" do výsledného zvuku?

Rob: predstava bola, ale nebola nijako presna, a hlavne sme nemali predosle skusenosti, cize Viktor nam s vela vecami dopomahal a myslim si ze s jeho upravami to skoncilo o dost lepsie ako by to dopadlo bez nich


4. Album je zatiaľ dostupný na Spotify, plánujete aj iné platformy, prípadne fyzický nosič?

Rob: tento album bude iba digitalny, spotify, apple music a vsetko co existuje, ale dalsie projekty by sme chceli minimalne zopar cdcok, idealne vinyl ale uvidime co sa podari


5. Na vašich koncertoch je dosť živo, neprivítali by ste skôr statickejšie publikum? ;)

Rob: ja vnimam zivo ako kompliment hudbe, ale to je velmi upnute na zanre, ked hrame rychle hlucne pesnicky beriem "zivo" ako znak ze sa to ludom paci, ale respektujem kazdeho kto stoji a kyve hlavou, ja som rovnaky. radsej sa sustredim na vnimanie hudby ktora ide zo stageu, cize aj statickejsie publikom vitam s otvorenou narucou

Mis: Určite hej. Ale tiež to je vec do ktorej asi človek musí dospiet.  ja snivam o dni kedy nase publikum bude tak zazrate hlbkou celeho aktu koncertu ze sa nebudu vediet ani pohnut



 

6. Ako sa volá figurína, ktorá s vami vystupuje na pódiu a aký je jej príbeh?

Rob: figurina je Betka ako ju nazval moj brat Damian, ktory ju celu vyrobil. V tychto veciac je to vcelku spekulant, robi vselijake vymozenosti. Betku sme si vlastne ani nepytali, bol to cisto jeho napad ked raz s tymto za nami prisiel, povedali sme si ze by to mohla byt frajerinka, a tak jedneho dna priniesol Betku, a odvtedy nas sprevadza.


7. Čo vás priviedlo k hudbe, ktorú hráte - mali ste spoločné obľúbené žánre prípadne niekoho kto vás inšpiroval?

Rob: spolu hrame kym nieco nevznikne, vacsinou sa v tom nenachadza nejaka struktura.neriadime sa vyhradne inspiraciami, aj ked  individualne sa v clenoch urcite podvedomo vyskytuju osobitne inspiracie




8. Veľa sa písalo o tom, že počas kovidu trpela najviac generácia dnešných sedemnásť-osemnásťročných, lebo sa počas lockdownov nemohli socializovať s rovesníkmi. Máte pocit, že vás toto dočasné odlúčenie od spoločnosti kreatívne ovplyvnilo, resp. že by bez neho vyzerala vaša tvorba a texty inak?

Rob: ja nie, v tom case som ani nerozmyslal nad tym ze budem robit hudbu

Ris: No ja som pocas lockdownu hral od rana do vecera na gitare…a v podstate techniku ktoru mam vznikla vtedy, neviem ako by to vyzeralo teraz. Socializovat som sa vtedy nesocializoval takze to je jedno


9. Čo vás vaše pôsobenie na scéne naučilo, čo vám dalo a čo vzalo?

Rob: mna naucilo ze meskat neni az tak super a asi si na to treba davat pozor, taktiez pit zly alkohol. dalo mi roky dospievania presne ako som si ich predstavoval, a taktiez mi dalo na co spominat cize top shit

Ris: Ze nemam miesat alkohol a verit ludom v ziline, ktori ma pozyvaju na pivo, pretoze nakoniec musim zaplatit aj to ich pivo takze mi to vzalo tych 5€



 

10. Čo počúva, pozerá a číta kapela?

Nin: ja momentalne čitam The secret history od Donna Tartt a počuvam Fiona Apple, David Sylvian, Bôa, Viktor Ori a plačem

Mis: Citam Clověk a jeho symboly od Junga a pocuvam minus od Daniela Blumberga

Ris: Ja citam cenovky v obchodoch a snazim sa co najlacnejsie nakupit. A pocuvam slovo Jezisovo

Rob: ja teraz pocuvam najviac veci ako Eduv syn, post hardcore picovinky, shoegaze, slowcore a tak,(Viktorov novy album) a citam co mi pride pod ruku. cirou nahodou som tyzden dozadu docital Secret history hahaha


11. Kto postavil egyptské pyramídy?

Rob: mimoni

Mis: Židia žijúci v egypte. Dlho som si myslel ze to boli otroci, Ale neskor som si niekde cital nejake fun facts o egyptanoch a zistil som ze to stavali nieco ako staroveke "firmy" pre ktore ludia normalne pracovali za mzdu.

Samozrejme zidia boli pod utlakom zo strany egyptanov lebo egyptania boli dost xenofobni ale neznamena to ze ich zotrocovali. Neboli to len zidia, samozrejme aj nizsia spolocnost vtedajsich kralovstiev, cize chudobny obyvatelia severnej afriky


 

12. Dá sa veriť ľuďom nad tridsať rokov?

Rob: iba niektorym iba niekde iba v niecom

Ris: Niekedy neverim ani sebe


13. Nie je spoločenský život trochu preceňovaný?

Rob: Zalezi jaku mam naladicku

Mis: Určite to záleži od spoločenskej udalosti a tiež o daných ľuďoch. Ja moc spoločenský život nevediem a nevadi mi to, ale verim ze su ludia ktorym to doplna dopamin. Poznam ludi co su stale na akciach a maju mnoho znamosti. Ja taky nie som, cim som starsi tym viac si vazim vlastny klud a prichadzam na to ze ticho je ta najkrajsia hudba a pokoj ten najlepsi recnik




14. Čo hovoríte na trend foodbloggingu, cestopisných reláciách o varení a spoločenskej obsesie konzumovaním potravy?

Ris: Som breatharian, neriesim, mnau


15. Koho výrok je vám bližší "I wanna be me" (Sex Pistols) alebo "I don't wanna be me" (Type O Negative)?

Rob: i wanna be bohaty

Ris: I wanna die young and sell my soul, use up all your drugs and make me come.


16. Umelecké vyjadrenie ako únik z reality alebo naopak aktívna súčasť a odraz diania v spoločnosti?

Rob: trochu z oboch, hlavne unik z reality

Ris: beham iba na vlak a stratil som okuliare, respektive iba utek



 

17. V akom momente je už lepšie hudobné remeslo zavesiť na klinec?

Rob: ked je na tvari viac vrasok ako pesniciek v diskografii

Ris: ked ma clovek doma vlastne kladivo a klinec

=========================================================================

Linky:

https://www.instagram.com/blve_velvet/

https://open.spotify.com/artist/626TVvJY4L39ZZO56lsT14?si=J6eOdivKQp-hIVpXz8Ettg

Monday, December 16, 2024

#249 Nuummite / Post Rock / Marek / 9-12-2024



Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?

Ahoj, jsem Marek a hraju na kytaru v Nuummite. Nejvíc teď bojuju se svým pesimismem ohledně stavu světa, války na Ukrajině, klimatické krize a podobných věcí. 

 

V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral?

Před Nuummite jsem hrál na kytaru v death/black metalových Errantes, kde působili i Michal s Lukášem, kteří se mnou teď v Nuummite hrají. V té době jsem měl taky death metalový one-man projekt Antizen, který jsem poslal k ledu v podstatě hned potom, co jsem nahrál jeho jediné EP. Později jsem chvíli hrál na basu v blackových Sukkhu, ale to byla opravdu krátká epizoda.


Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?

Moje primární kytara je teď Hagstrom Ultra Max. Je to krásný nástroj, co sice tvarem připomíná Les Paul, ale skoro ve všech parametrech se od něj liší. Pro mě je asi nejdůležitější, že má delší menzuru, a tak tam kvůli podlazení nemusím dávat moc tlusté struny.

Dal jsem tam jiné snímače se silnějším výstupem a jako u všech svých kytar jsem změnil zapojení tak, abych mohl jedním pohybem přepínače změnit zvuk z “jedovatého” kobylkového snímače v sériovém zapojení na “cinkavý” krkový snímač v paralelním módu.

Ohledně aparatury jsem se po krátkých experimentech s pedalboardem a lampovou hlavou vydal na cestu totálního downsizingu. Všechen zvuk řeším multiefektem Line6 Pod GO spolu s malým class D tranzistorovým zesilovačem. Ve spojení s 2x12 bednou to zní dobře a snadno se s tím cestuje.



 

Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval?

Naše poslední nahrávka je čtveřice singlů, co jsme nahráli ve studiu Riversound u Petra Bučila po vydání naší debutové desky Celestial Triarchy. Jsou to Můry, Doublethink, Bicycle Day a Insomnia. Zatím to vyšlo jenom na internetu, ale bavil jsem se z Obstíkem z Noise Mafia, že bychom to mohli dát na nějakou limitovanou edici kazet - uvidíme.

Nahrávali jsme sice ve stejném studiu jako v případě desky, ale trochu jinak. Předně jsme se vykašlali na reamping a přešli čistě na digitální simulace aparátů, což nám dalo víc prostoru v úpravách zvuku a mastering jsme si tentokrát nechali udělat přímo od Petra.

Hudebně je to někde uprostřed mezi první deskou a hudbou, co děláme teď. Vzdalujeme se black metalu a skladby už mají jasnější strukturu, i když je to pořád založené víc na riffech než na nějakém celkovém dojmu,.

Ke skladbě Můry napsal a nazpíval text Martin Šindelář, který už nám hostoval na desce.


Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe?

Podvědomě asi všechno, co v životě vnímám. Samozřejmě mě inspiruje hudba, kterou zrovna poslouchám. I když si ale občas říkám, že bych někde mohl použít postupy, které jsem slyšel jinde, většinou stejně skončím u nějakého náhodného riffu, který se mnou pocitově něco dělá, spíš než že bych ty inspirace nějak plánovitě využíval.


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol?

Občas se rád vracím ke skladbám, které mi dřív lezly na nervy a už je ani nehrajeme naživo. Asi bych měl ale zmínit jednu z našich nových skladeb, má pracovní název Owls. Myslím, že je skladatelsky zajímavá a zároveň neztrácí na chytlavosti. Zatím ale není nahraná.

Co se týče textů, tak vzhledem k instrumentální povaze naší hudby můžu mluvit jenom o skladbách na kterých hostoval Martin Šindelář. Z nich se mi teď nejvíc líbí Můry, protože korespondují se situacemi, ve kterých poslední dobou žijeme.


 

Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Umění je nápad, který do nějakého už existujícího kontextu přinese nový pohled na věc a tím ten kontext mění. Manuální zručnost umožňuje s tím nápadem pracovat.

Myslím si, že to rozdělení teď vyniká na příkladu umělé inteligence, která dokáže kompilací existujících zdrojů vytvořit řemeslně povedená díla, kterým ale chybí nápad.

Další příklad zručnosti bez nápadu jsou všechny ty blackmetalové předělávky Bedřicha Smetany, se kterými se v posledních letech bůhvíproč roztrhl pytel.


Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať?

Ty hranice se posouvají s kvalitou díla, ale pokud je nějaká umělecká performance založená na vraždění nemluvňat, asi by neměla proběhnout.

Nenastavoval bych ale žádné hranice specificky pro umění, spíš bych se na držel toho, že člověk - autor je omezován různými společenskými nebo morálními pravidly. Ty je někdy potřeba překračovat se všemi následky, ale jestli to za to u kterého díla stojí, si musí rozhodnout každý sám.



 

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie?

Hodně dekadentní byly koncerty s Errantes, hlavně v období, kdy s námi zpíval Wolkman (schválně to psal takhle). Ten člověk měl po nějaké bouračce v lebce několik děr, nevlastnil mobilní telefon a nepsal si texty. Pokaždé zpíval něco jiného. Dřív pracoval jako hrobník, ale vyhodili ho a za časů Errantes se živil jako stěhovák.

Jednou se kapelníkovi Robertovi rozbilo auto, a tak abychom se dostali na koncert v Benátkách nad Jizerou, půjčil si Wolkman auto od svojí přítelkyně. Když jsem přišel ke zkušebně, už v něm seděl jeho kamarád Frankie Dlouhán, co byl tak našrot, že nedokázal mluvit. Prý je to dlouholetý rodinný přítel a pojede s námi na koncert. Za celý večer jsem mu rozuměl asi dvě slova (kytary a “Kissáci”). Walkman to na dálnici šněroval od čáry k čáře, evidentně řídil tak podruhé v životě, Frankie se dusil v záchvatech bezdomoveckého kašle a Robert se vzadu tiše modlil. Dojeli jsme kupodivu v pořádku a ten úspěch samozřejmě Frankie s Wolkmenem hned běželi oslavit na bar. Tam se Wolkmanovi zalíbilo a tak potom uprostřed koncertu odložil mikrofon a odešel z pódia pít. Podobné zážitky z velké části přispěly k rozhodnutí nemít v Nuummite žádného zpěváka.


Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Dodělat hudbu na druhé album Nuummite, zatím jsme tak ve dvou třetinách. Po nedávném brněnském koncertě jsme se shodli, že tomu budeme chtít dát nějaké jednotné téma a v diskuzi tam zazněla spousta dobrých nápadů. Ale bude to ještě nějakou dobu zrát.



 

Cítiš sa byť súčasťou domácej scény?

Já ten pojem “česká scéna” už většinou slýchám jenom v sarkastickém zabarvení. Přijde mi, že je tu hromada různých skupin lidí, co se častěji vídají a různě spolupracují, přičemž ty skupiny ani nemusí být nijak žánrově vyhraněné. Ale mezi jednotlivými partami nepanuje moc velká sounáležitost.

Nějaké mosty mezi nimi jsou a mně osobně vyhovuje občas proplouvat jimi napříč, ale myslím si, že snažit se některé ty lidi spojovat by způsobilo víc škody než užitku. Samozřejmě ne všechny party jsou mi sympatické a ne se všemi se dokážu nebo chci bavit. A u některých k tomu ještě nebyla příležitost, nebo je prostě moc neznám.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre UG scénu?

Narodil jsem se v roce 1993, takže o devadesátkách ti toho moc nepovím. O hudbu jsem se začal zajímat někdy kolem roku 2005, tou dobou jsem se učil na kytaru a někdy okolo roku 2010 jsem začal zkoušet hrát v kapelách a chodil na koncerty svých kamarádů. To byl většinou studentský alkopunk, ale mě spíš zajímal metal.

V roce 2011 jsem hrál na prvním ročníku Žižkovské noci, což byla (a je) dost důležitá událost pro pražskou klubovou scénu a úplně každý, kdo se v Praze věnuje hudbě, má k tomu festivalu nějaký vztah (dobrý nebo špatný). Ve stejném roce taky proběhl první ročník Zelífestu. Tenhle festival mám spojený s letenským barem Barré, kde jsem potkal spoustu umělecky aktivních alkoholiků, a později s klubem Balada, kde proběhla spousta skvělých koncertů napříč žánry a ze všech pražských klubů měl největší schopnost spojovat lidi. Podobných “scén” kolem klubů a festivalů tu je několik, z nich bych tu chtěl ještě zmínit aspoň dejvickou Klubovnu a s ní související festival Povaleč.


Roky 2014 - 2017 jsem strávil objížděním poloprázdných kulturáků s Errantes, abych se pak rozhodl s tím vším seknout a celkově se vzdálit metalové subkultuře. To rozhodnutí mi vydrželo asi rok a půl, než jsme si s Michalem a Lukášem založili Nuummite. Potom ve všem zas nadělal paseku covid, spousta klubů skončila a kultura šla ke dnu.

Teď je takové období pomalého zlepšování. Některé akce jsou super, ale spousta lidí, co dřív chodila na koncerty, si pořídila rodiny. Mladší generace je zase poznamenaná dvěma roky lockdownů ve věku, kdy má člověk na kulturu nejvíc času a energie.


V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby?

Nedokážu si představit domlouvání koncertů a zkoušek, když mobil mělo jenom pár lidí a internet byl v plenkách. Člověk neměl moc možností, jak dát vědět, když nastal problém. Veškeré vybavení bylo dražší a slušně znějící nahrávku nešlo udělat doma v obýváku, jako je tomu teď. Moc výhod oproti dnešku tam nevidím. Samozřejmě, kdo se tomu vydržel věnovat od devadesátek až do teď, má často status legendy.
Nebo je to úplná troska.


Ktoré SK UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes? Ktoré ti naopak lezú/liezli na nervy?

Dřív jsem poslouchal hodně death metal, teď už skoro vůbec. Pak jsem měl takové post-rockové období a od té doby si rozšiřuju obzory do všech možnách žánrů. I když v některých mě baví jenom tak 10% věcí, na které narazím. Nesmí to být moc dementní (nebo to naopak musí být absolutně dementní).
Co doteď nedokážu vystát, ačkoliv nemám žádný důvod ten žánr nenávidět, je reggae a ska.



 

Počas pandémie sme zažili spomalenie a izoláciu, v rámci ktorej sme chodili na ilegálne koncerty a vážili si všetko čo vznikalo - dnes sme späť vo svete kde je pretlak koncertov, novej hudby - ako si vnímal ten čas spomalenia ty a nechýba ti aspoň trochu?

Pozoruju na sobě, že jsem se stále nevrátil do stejného stavu, co byl před pandemií. Před covidem jsem byl mnohem aktivnější, častěji jsem chodil na koncerty, víc jsem hrál, celkově jsem stíhal víc věcí.

Během doby, kdy se nemohlo hrát, jsme nahrávali první desku, takže to nebyl úplně promarněný čas, ale strašně jsem zlenivěl. Jak jsem to vnímal? Znuděně a s pocitem ztráty mládí. Rozhodně mi to nechybí.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta?

Tam, kde to jde, odděluju autora od díla. Dokážu si užít dobrou hudbu i od interpreta, co je jinak dost špatná osobnost, ale na pivo bych s takovým člověkem nešel. Když mě nějaká hudba zaujme, nestavím na tom svůj vztah k osobě umělce. Dost často vůbec nevím, co je to za člověka. V osobní rovině mi vadí burani s xenofobními názory, co šíří dezinformace a podporují Rusko. A pak samozřejmě takové ty obecné věci, jako když někdo lže.


Čo ťa na domácej scéne serie?

Štve mě, jak jsou někteří lidi posedlí dosažením nějakého “komerčního” úspěchu - viditelně je zajímá víc než samotná hudba, kterou dělají a jsou ochotni kvůli tomu ztratit veškerou sebeúctu. V nejhorším případě pak kvalitu hudby posuzují výhradně podle její popularity. 

Žánr, který hrají, podřizují aktuálním trendům, členy kapely vybírají podle pohlaví a vzhledu a ve snaze vytvořit virální obsah se ztrapňují přiblblými příspěvky na TikToku ve stylu Aleny Schillerové.

Bohužel tenhle fenomén podporují někteří hudební influenceři a promotéři a poškozují tím autenticitu české klubové scény. Vykašlete se na ten sen o rockové hvězdě a dělejte to, co vás baví. Umění dělá člověk v první řadě pro sebe a až potom pro druhé.

Jasně, propagace je důležitá, ale musí sloužit dílu, ne aby bylo dílo podřízené propagaci.
 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo?

Rád bych tady vyzdvihnul Post-Rock Fest, který organizuje můj kamarád David z kapely The New Horizons. Je to relativně malá akce s line-upem poskládaným ze zajímavých domácích i zahraničních kapel operujících v žánru, kolem kterého tu neexistuje prakticky žádná subkultura. Na rozdíl od jiných akcí podobné velikosti tahle zatím po dvou ročnících neskončila totálním bankrotem a Dejv už plánuje třetí ročník.



 

Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje?

Umělce rozdělují různé světonázory, vkus a mnohdy ješitnost.
Spojuje je většinou chlast a jiné psychoaktivní látky.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa v súčastnosti zaujal najviac?

Zaujalo mě nedávno vydané album Music for Firewalkers od Blind Ruler Cursed Land. Zvukově je to v tomhle žánru nejdospělejší česká nahrávka.

Mimo to musím zmínit Elegii Propastnou od Slati. To album nahrávali v Golden Hive Studios, kde teď nahrávají snad úplně všichni (napadají mě Drom, FDK, Mayon, NOIX, milion dalších). Není divu, ten zvuk je sázka na jistotu.

Pěkný videoklip nedávno vydali Mayon ke skladbě V těle a zemi, i když těch 9 a půl minuty je tak na hranici toho, na co dokážu udržet pozornost. Nejkrásnější artwork má jednoznačně Hairy Hairy od Kaviar Kavalier.


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Album: Mountainscape - Acceptance. Pozdější tvorba už mě tolik nebaví, ale jejich první album je naprosto geniální a je to pro mě dobrý příklad toho, že i ve třech lidech se dá dělat instrumentální hudba líp, než by to zvládly mnohem větší ansámbly.
Kniha: Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera - knížka spojující matematiku, umění, informatiku a kognitivní vědu. Je překvapivě čtivá, odkrývá souvislosti ve zdánlivě nesouvisejících oborech a dochází k ohromujícím závěrům.
Film: Šílení (2005) od Švankmajera - už jenom kvůli Janu Třískovi v roli markýze De Sade.Seriál: Bavila mě první série Twin Peaks, ale na seriály moc nejsem.
Hra: Zaklínač 3, nic lepšího jsem zatím nehrál.
Tetovací studio: doma, pomocí DIY strojku s kytarovou strunou místo jehly
Pivo: Asi Radegast 12, ale zvládnu v podstatě cokoliv. Nejsem moc velký znalec piva.


Vinyl/CD/MC?

Hudbu poslouchám v podstatě už jenom digitálně, ale jako sběratelský artikl mi dává smysl buď kazeta nebo vinyl.


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu?

Tengri, Postea, Mayon, Drom, FDK, Mancy Sono, The New Horizons, Obstík (Usnu?, Futile Mourning, Noise Mafia), Karel Braun


Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

“Dám to poslechnout svým dětem a jestli se jim to nebude líbit, tak je dám do děcáku!” - paní, co si koupila CD od všech kapel na koncertě ve Farářově Sluji v Mladé Boleslavi

======================================================================

Linky:
https://www.nuummite.eu/
https://nuummite.bandcamp.com
https://www.facebook.com/nuummiteband
https://www.instagram.com/nuummiteband/

Monday, December 9, 2024

#140 Flork Reviews: Endless Well - Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} (2024)

 


Endless Well - Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} (2024)
By Flork (IGFB)


With Christmas quickly approaching, I was excited to hear that Endless Well had recently released their third full-length album. One reason is that I enjoy listening to this group immensely. I first heard them around a year ago and was instantly mesmerised by the contrasts in sound this symphonic doom metal band produces. I remember at that time Чырвоная ніць {Red Thread}, took top spot on my Spotify library for months. It is such a cool disc with plenty of occasions when Maryia Bulda’s beautiful operatic vocals lulled me into a trance, like a Greek siren luring me into her realm with her irresistible voice.  And with a backdrop of heavy instruments behind her, I felt like a sailor in a stormy sea, with Maryia’s voice as a beacon to safety and solace. 

And like Чырвоная ніць {Red Thread}, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} still makes me feel this way. It continues to take doom metal to different and higher levels. Having formed in 2017, the 5-member group from Minsk are purveyors of the spirit of doom, with their unique style of symphonic doom metal slowly reaching beyond the boundaries of the genre. It’s also important to note that this album is conceptual in nature, since it is anti-war and incorporates images of love, birth, and death with a backdrop of Belarusian folklore behind it. 

What strikes me first is the evident progress the members of the band have made. I mean, not only in terms of playing their instruments better, but how they come together as a tight-knit unit. While Maryia hits the very high notes and beguiles the listener, the other members make their presence felt as well. This balance between the vocals and the instruments works magically. You can hear it from the very outset, with Інтра (Intro) leading us through the abyss and mystery ahead. The ambience is mesmerising, and one doesn’t know what they will find on the other side. But Endless Well doesn’t disappoint, their familiar sound is still there, and Змена (Change) sends a strong signal that the band has only improved rather than changed. 

 

I particularly like Барбара (Barbara) with its impressive composition and symphonic layers of deep metal and angelic singing. The contrast around the 5-minute mark is so cool, where the beauty of the piano and harmonies of the vocals meet the keyboards and single strings of the lead guitar. And then the crescendo, a huge growl and a plunge back into the brutality of life and the harshness of the world. This track lasts almost eight minutes and is the longest on the album, yet with its various changes and emotive provocations, especially its suspenseful premonitions, it feels much like an oratorio, a performance of ambient imagery, and somehow eight minutes doesn’t feel long enough.

I am also swept away by Раство (Birth) and колькі каштуе любой (How much is love worth), both tracks with deeper meanings that delve on the themes of birth and love. Both songs showcase some amazing talent on the instruments, especially the former, where the bass stands out. And it is precisely here on the album where I am convinced that Endless Well has reached a new height since its inception, with its musical future lying ahead confidently, like a road that is welcoming rather than daunting. There is no confusion about which direction the band is heading in, the songs just get better and better.
The album concludes beautifully with адзінота (Loneliness) and смерць (Death), two of the strongest tracks on the album. These may not be the most positive of themes, but remember, the album is conceptual and leads us around the emotions and conflicts of life, where we eventually arrive at our final destination. Again, the bass comes alive at the beginning of адзінота (as well as throughout the track), and along with Maryia’s vocals, a chemical reaction beyond description is produced. This is continued in смерць, although this time everyone is all in. And what an ending! No huge crashes or bangs, but rather a subtle pause in the guitars that signal a “to be continued…” 

And the Florkman’s prognosis? Endless Well is definitely worthy of attention. The beauty in the darkness of this album speaks volumes. There might be some fans of classical doom out there with a more critical eye than mine, arguing that it’s not “doom” enough, but I would take what they say with a grain of salt. Endless Well’s brand of doom lies within its originality, where instead of copying or “borrowing” from other artists, the group focuses on translating the issues and sentiments of life and death, which is transcended by their mutual energy, through a sound that is difficult to replicate.  Like Чырвоная ніць {Red Night}, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} is an album that any fan of metal can get into and appreciate. And although Christmas will not be merry for everyone this year, because life, death, and war won’t be taking any breaks, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} is still very much an album worth enjoying.

Monday, December 2, 2024

#248 Thulsa / Stoner Crust / Matúš / 22-11-2024


 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Ahoj, volám sa Matúš. Druhý mesiac som na materskej s dcérkou takže najviac sa motám okolo nej, staršieho syna, manželky, psa, kapely, muzike..


V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral ?

Hippie Killer bubny, Roxor gitara, HAARP bubny, FAT gitara, Tummo/Thulsa gitara..


Aký máš vzťah k svojmu nástroju/aparatúre a myslíš, že využívaš jeho/ich plný potenciál?

Vzťah mám kladný, ale žiadny extra cit k nemu nemám:). Mam rád aparáty, gitary a veci okolo.. sú to také hračky pre veľké deti. Potenciál môjho gearu využívam tak na 7%...



 

Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Nahrávali sme to 14.-16.7.2023 v Pražskom Golden Hive štúdiu pod dohľadom Amáka. Počas jesene sa riešil mix+master (tiež od Amáka), a 7.3.2024 uvidelo svetlo sveta Lp Přikryti stíny. Doska vyšla na „domovskom“ labeli Kabinet records.. Doska by si zaslúžila viac pozornosti, ale tento rok sme tomu moc nedali a viac koncertov sa nám zrušilo ako sme odohrali.. Každopádne na doske máme dvoch hostí a to v prvom songu si vokál s Banánom strihol Krýštof Eichler z kapely Faust a v poslednej skladbe je recitát v ruštine, o ktorý sa postarala Olga Petrova. Text pesničky je vytiahnutý z básnickej zbierky Osem hlav šialenstva od ruskej spisovatelky a novinárky Anny Barkovovej, ktorá prežila časť života v gulagu kvôli svojej neústupnosti režimu či otvorenosti svojou lesbickou orientáciou.. O obal sa postaral Chris Kiesling (Misanthropic art). Chris je prevažne death/black metalový ilustrátor (veci pre Dismember, Asphyx, Demonical, Uada etc etc), ale jasne dáva najavo vo svojom arte aj svoj postoj k homofobii a ľudským právam, čo je pre nás samozrejme velmi dôležité...


Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe ?

Asi psychické rozpoloženie, ročné obdobie a muzika na ktorú som v tom čase namotaný.


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?


Uf, fakt neviem. To by som nechal na iných..


Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Ambícia bola a stále je robiť muziku ktorá ma baví, s ludmi, ktorých mám rád. Hrať koncerty a vydávať muziku na vinyloch. Realitou to je takže fajn..




Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?


Za tých pár rokov sa toho stalo dosť veľa.. samozrejme “najzaujimávejšie“ príhody sa stali tak 15-20 rokov dozadu a motali by sa okolo kvartetu Roxor heheh.. haluz je, že aj pri týchlo mega starých príhodach boli moji momentálni spoluhráči! Napr, ked kapela Balaclava prišla zahrať jeden z ich posledných koncertov k nám do Vranova... to si myslím, že musel byť pekný bizár hehehhheh. (hlavne teda pre našu vzácnu návštevu..) To bolo pred 17-timi rokmi a nikdy by ma nenapadlo, že niekedy budem mať kapelu práve s Milanom.


Čo chystáš v blízkej budúcnosti?

Som na materskej s dcérou takže nič extra nechystám... príjemná rutina mi vyhovuje tak ako psom, alebo slabším povahám.. každopádne s kapelou plánujeme nejaké koncerty + máme na február 2025 booknute štúdio opäť u Amáka. Uvidíme ako to dopadne..



 

Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Nemám potrebu sa nejak takto cítiť... Vyrástol som v tejto komunite a je v nej veľa ľudí, ktorích si mega vážim.. pozdravujem každého!


Akú emóciu alebo reakciu chceš svojou tvorbou vyvolať ?

Stačí, keď sa nám podarí preniesť na nahrávku a do živého hrania to, ako to baví práve nás..


Snažíš sa v rámci tvorby k niečomu priblížiť alebo naopak sa od niečoho odlíšiť ?

Jasne že priblížiť!! Hellacopters mixnutý Gorgorothom je cieľ!


Máš nostalgiu za nejakým retro žánrom alebo dekádou ?

Retro žánre sú inn takže nostalgiu nemám.



 

Ktoré dnešné trendy v rámci subkultúr môžeš, a ktoré ti naopak lezú na nervy ?


Uplne na nervy mi nelezie nič. Každý robí, čo ho baví. Momentálne..


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?

Asi hocijaká známka nejakej diskriminácie, rasizmu, homofobie.. takéhoto človeka prestanem akceptovať nie len ako interpréta, ale aj ako človeka.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Veľa kapiel má super zvuk. Taký outstanding je pre mňa asi Tábor - Údolí hvězd LP. Ani nie kvôli zvuku, ale kvôli atmosfére.. doma si spoko s deťmi pustím Darkthrone, ale toto radšj iba sám. Artwork jednoznačne nový Slať. Videoklip ani neviem, že niekto ma heheh..


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Scorpions Taken by force, Žabák Julián, Terminátor 2, Prince of Persia (1989), tetovač Sergej, Krušovice nealko alebo Thrills - Get the fig outa here (Barell aged wild ale s figovými listami)



 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?

Ffud Fest, Velvet Suicide série v Kabinete, rôzne diy metal punkové akcie..


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu
?


Jiří Kučera, Milan Trachta, Tomáš Vedra a Marek Stalmach


Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

In Kiss we trust..