Being a part of the Christian faith has often been associated with a
conventional lifestyle and living as best and accordingly to the Holy
Bible. Over the years and throughout the history of Rock ‘n Roll,
Christian themes and imagery have played instrumental roles in several
genres such as Motown and Southern rock as well as Christian rock
itself. Metal, however, has always been a bit of ‘pushing the envelope’
for Christian musicians looking to create a rougher edge to their sound,
especially those who love death or black metal and its gloomier side.
But Christian death and black metal eventually did get played and has
built up a significantly large audience, although it hasn’t been an easy
road to travel down. I mean, isn’t Black Metal all about Satan
worshipping and cults and generally in opposition to God and the
conventions of Christianity? Isn’t Black Metal evil? According to
Toreva, the first “unblack metal” band from Slovakia the Florkster has
ever heard, yes. It is. Still, this doesn’t mean that the music itself
cannot be combined with the divinity of God’s word and love. After all,
Christianity, too, has seen its fair share of pain and misery throughout
the ages. And so, it all becomes a matter of reaching those who only
hear Satan’s message, using the music as a language to connect with them
in hopes they will hear the other side of the story. Toreva achieves
this with masterfully-crafted compositions and prove that both good and
evil can coexist within the same genre.
Toreva not only spreads the word of God in their lyrics, which are
beautiful and deal with themes of poverty or those accursed by the evils
of the world, but also display extreme talent in their instruments and
ability to write thought-provoking music. The tracks are not overly long
nor short, with several around 7-8 minutes but interspersed with
shorter ones, such as the intro Doznievajúce údery and the closing track
Smútok a pokoj. Everything in between is mesmerising, blending an
atmospheric backdrop with demonic vocals. The album is hard and
generally fast, although its speed is still far enough away from a tempo
that leaves you exhausted or out of breath. My favourites are V peci
biedy (In the chamber of poverty) and Márnosťou utešovaní, the latter
being a colossal 15-minute ‘piece de resistance’ of epic proportions.
And my overall opinion? Damnatio Memoriae is brilliant and something I
could listen to over and over, without any feelings of guilt or
betrayal. I love this album and look forward to hearing their older
stuff, as well as future releases.
Originally, my first thought was not focused on the music, but rather
on the hometown of the 7-member band, since Dunajska Streda is perhaps
the last place I would guess that an atmospheric doom metal band could
hail from. Yet, when I think about it, why not? Cities that offer a
wealth of interesting things to do and places to visit often distract
potential artists from developing their talents. Moreover, spaces for
practising are limited with neighbours complaining, and those which are
available come with high rents or limited time for use. And so, it’s
quite possible that the small city of Dunajska Streda on Slovakia’s Rye
Island offers the ideal setting for aspiring musicians to master their
crafts, especially for artists from the darker and heavier genres.
By far one of the better albums to come out this year, Cataclastic is
an atmospheric journey of contrasts through the life of an individual
struggling to justify their own existence. Sophistication and talent are
evident in the song-writing, which blends the melodic tones of both the
singers and musicians with the sad and delicate lyrics of the songs
themselves. This is especially heard from the opening track Igneous, a
beautiful song of pleasant riffs and vocals that contrasts with the
growls and rage that express the despair of the song’s content.
Fundamental Ingressions continues with the contrasts, beginning with
folklore elements in Marta’s opening of the track and continuing
throughout the composition. Like in all the tracks, the song is
interspersed in several parts by demonic vocals and atmospheric pauses
thus creating one of the best pieces on the album. This style is also
heard on Crossing the Waves, pure beauty, especially the part with
Marta’s vocals and the blend of piano and solo guitar notes. The album
has so many contrasts that work so well together, such is heard in
Briolette Cut, where conversations run through the head with conflicts
of emotions and logic. Marta has an amazing voice as does N. An angel
and a demon who are in total sympatico with each other.
The remaining tracks are pure bliss to listen to, especially the
final track Lithos, which ends on a softer tone, much like the way the
album begins. And my overall impressions? Absolutely a big thumbs-up. It
is obvious that thought and care was put into every audible moment of
the compositions, allowing the songs to progress naturally without any
need to fill in gaps with unnecessary noise for the sake of continuity.
And this is exactly why I love this album, because all the contrasts
cooperate perfectly with each other rather than create conflict and
confusion. Sadness and despair struggle simultaneously with beauty and
hope — our present existence.
Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Ahoj, jsem Lukáš, posledních cca 13 let Gagarin, tam sem hrál na kytaru, mačkal klávesy, občas i zpíval a psal texty, aspoň většinou. Teď mě asi nejvíc zajímá přležitostný projekt Dinya, kterej děláme na dálku Praha,/já/, Olomouc/Roman/, Bogota/Jumper/, za pár dní máme první koncert tak jsem zvědavej a natěšenej :) Teď zrovna jedu vlakem na zkoušku do Olomouce. Pak mě zajímá nejvíc kdy se dostanu aspoň na pár dnů někam hluboko do lesů, kde bud sám a sám!!
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Tak jo :)) 1613-kytara,zpěv, GORO- kytara, ANGRY BRIGADE-kytara, RAINCOAT 34- kytara,zpěv, GAGARIN -kytara,klavesy, korg monotron, zpěv, ART//FAGS – basa no a teď DINYA, kytara, trochu zpěv.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Tak v tomdle jsem trochu hovado, to se omlouvám !! Poslední roky jsem hrál na 40 let starou kytaru Takoma ,kombo jsem měl špatnýho tranďáka od Randall ale kluci v kapele řikali, že nepotřebuju kvalitní lampový aparát, že to nechtěj tahat, nevejde se to do auta a k tý elektronice, že je to prej fuk :) Teď mám o něco lepšího lampovýho Randalla ale začal jsem hrát na basu a z toho jsem fascinovanej, mám zesilovač Warwick velikosti osmdesátkovýho walkmana, nestojí to moc, můžeš to nosit v kabelce a hraje dost dobře!!
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Podle mě subjektivní, objektivita jako taková vlastně ani neexistuje, nebo joo?? Hele manuální zručnost není moc důležitá, myslím / nebo jak pro co, no / aby to bylo umění musí to mít nějaký přesah, opravdovost, emoci, něco co jde z hloubky člověka, co ho nutí jít s kůží na trh.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Nedokážu si představit téma o kterém by umění nemělo mluvit, spíš naopak, čím je téma bolestivější, osobnější, nepříjemný jak osobně tak společensky tim víc by se mělo nacházet v umění a v jakýkoli jiný smysluplný diskusi. Rád bych řek, že hranice neexistují ale tak to asi neni, letmo mě napadá, třeba násilí to je nepřijatelný vždycky!
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Pokud propaguje jakoukoli formu násilí, všechny ty fóbie vůči lidem atd. Teď vzniká znova otázka na koncertech, co s blbem, kterej je mladej nebo ožralej a má potřebu zvedat pravici/hajlovat nebo jen tak posilat všechny a všechno do prdele, všichni víme, že to neni nácek, že je to forma provokace, nebo prostě jen málo soudnosti a moc chlastu. Ale osobně je to pro mě už za hranou a je trochu smutný, že to po dlouhé době zas začíná být aktuální téma :(
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Pravděpodobně ve frustraci, vzteku, nemohoucnosti a bolesti. Když se cítím štastně a spokojeně jsem možná schopný to dávat dohromady ale né vytvářet.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
Tak to asi nemám žádný konkrétní, možná až si to poslechnu za 100 let tak si řeknu "ty jo, todle je dobrej song" a nebo taky ne :)
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
Jak jsem to vypozoroval tak asi u Gagarinu "nepatrim nikam, tam ani sem.." nenapadlo mě, že se tak cítí i někdo jiný ale asi jo. Jinak určitě s Raincoatama 34 "slunce nesvítí a kytky nevoní" :))
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Tak to jde o to asi kdy?? Nejdřív jsem chtěl hrát u ohně Wabiho , pak umět metalový sóla :)) atd. Postupně jsem byl vděčný, že jsem schopen hrát 3 akordy na pódiu a neutéct!! Realita je taková, že umím 4 akordy, neutíkám a pokud v nějaký kapele můžu sdílet s ostatníma nějaký opravdový emoce tak jsem šťastnej.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
Asi takový moment nemám, nejsilnějši umělecký momenty bývaj v autě cestou na koncert. Nebo vlastně jo, ten pocit kdy stojíš hraješ a najednou to nějak sedne, skoro citíš co se honí hlavou ostatním a jak se cítí a je úplně jedno jestli je to ve zkušebně nebo na akci pro víc lidí!! To je asi to subjektivní umění.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
No asi nic extra, nerad to řikám :( Já po určitém množství alkoholu přestávám komunikovat a chci spát, takže žádný divočárny :) Ptákoviny, že se táhneš přes celý město protože umíráš hlady, konečně najdeš pizzerii, která je otevřená, objednáš si jídlo, usneš, kluci z kapely ti to sežerou a pak tě milostivě probudí aby sis to zaplatil a že se jde spát, nebo strašně moc chceš po koncertu kopec, kterej budeš moct sjet na skejtu a pak tam ztratíš boty i skejta o důstojnosti ani nemluvim, to jsou vlastně takový skautský legrace, hraju jen ve slušnejch kapelách se slušnejma klukama a holkama!!!
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Jak jsem řikal teď pár koncertů s Dinyou. S ART//FAGS máme kazetu na cestě tak jsem na to dost zvědavej a s Romanem po létě začnem pracovat s různýma kámošema na novém projektu, zatim jediný plán je se neomezovat ničim a hlavně ne kapelama kde jsme nějak figurovali.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Cítím se být součástí jakési scény v širšim slova smyslu ale vlastně si to možná jen přeju. Momentálně nevidím v Praze nějakou scénu. Je spousty kolektivů, který dělaj skvělý věci, je super, že v Praze funguje Eternie a další místa. Ale svět se za poslední roky pro mě ůplně roztříštil na kousky.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Na tohle nemůžu zodpovědně odpovědět, v 90kách jsem určitě byl mimo jakoukoli hc/punk/alt scénu ale ten dozvuk jsem ještě zažil, to nadšení hraničící s fanatismem, smysluplný témata na koncertech, bylo to fajn.Vždycky mě teda trochu vrtalo hlavou jakto, že scéna, která je otevřená všem rasám, barvám, sexuálním orientacím je složená z bílých heterosexuálů :)) Ale i to se změnilo, jenže už neni ta scéna ale to vlastně nevadí, důležitý je, že se dějou dobrý věci!!
Když se ptáš na specifika tak nemůžu nezmínit velkou nenávist v určitých letech vůči všemu spirituálnímu / naboženskýmu. To jsme trochu slízli s Gorem /zpěvák byl a je husitský farář/dalo by se vzpomínat / joo John Ball to taky myslím trochu schytali / na nadávky do fašounů, zrušený koncerty ..dneska to zní uplně srandovně a když to občas vyprávím těžko se tomu už věří a to je skvělý.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Co já můžu posuzovat tak ta výhoda byla větší soudružnost lidí, větší nadšení..dneska se to tříští, děsně a co čekat když pár kliknutíma na mobilu můžeš poslechnout téměř jakýkoli album, kapelu, proč pak kupovat desky, proč vlastně ještě chodit na koncerty a hlavně i kdybys chtěl už se to ani nedá stíhat a uplatit.
Ale možná todle všechno povede k tomu, že lidi zas začnou hrát a zpívat sami doma a v parcích a v hospodách a trochu obloukem se to vrátí do těch 90ek..teď jsem naivní idealista já vím :) ale to by mohla být ta výhoda.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Na toho je móóóc :) Ale určitě velkej zářez v životě mi udělal Bonus, zatim to nic nepřekonalo, asi. Vzhledem k silným osobním vazbám byl pro mě strašně důležitý John Ball, možná pro mě trochu iniciační kapela. Teď je toho tolik a o tolika kapelách se mluví v superlativech, že už se v tom utápim ale co mě nějak vzalo v poslední době?? Sinks, Nicota, Prohra Praha, Zmar, Patole, Piava, Post-hudba ...a ano vlastně taky Dingo.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
Nejsem umělec, bůh suď :)) Já bych si myslel,že spojuje v nějaký formě láska, ne?? A asi když nejseš kokot tak to vždycky pomůže. Snaž se mít rád lidi a nebejt kokot :)) Recept k jednotě mezi umělci a vůbec..
Čo ťa na domácej scéne serie?
Něco už jsem tu ventiloval tak se nechci opakovat. Ale určitě a jednoznačně a nechápu proč s tim skoro nikdo nic nedělá /taková hanba a ostuda/...opravdu je velice málo, žalostně málo benja na scéně!!! Snad až bude víc banja a foukacích harmonik mezi „náma“ tak si lidi přestanou stěžovat na sociálních sítích kde s nima kdo vyjebal, kdo je nepozval na koncert, kde kdo spal málo na punk atd. Jo možná mě fakt sere, že je málo nadhledu, pochopení a odpuštění. Všichni sme jen chybující zoufalci co hledaj naději a vymezovat se vůči ostatním aby sme si dokázali, že náš posranej život ma nějakej smysl je cesta ke dnu.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Ještě existujou studia? Já myslel, že je nahradil Ableton :) Tak Bonuse už jsem zmiňoval..no včera mě dost zaujali PATOLE na půdě v Eternii a nedávno sem se uplně dojal u KONCE SVĚTA a jejich posledního EP, vlastně uplně super „pop“ a doufám,že bude ještě nějaký poslední EP.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Cokoli od Woody Guthrie cítim tam kořeny nekomerčního punku se smysluplným přesahem. Tetování nejlépe diy od kámošů a kamarádek doma nebo na louce. Počítačovou hru fakt netušim ?? Asi Pong od Atari :) nejspíš jsem ani jinou nehrál :) považuje se to ještě vůbec za počítačovou hru ?? Knihu…tak třeba Ph.K.Dick-Klany Alfanského měsíce, Dick je prostě skvělej, tohle není asi to nejznámější od něj ale je to prostě dobrý a třeba u toho přijdeš na to, že i když si myslíš, že seš úplně vyšinutej tak seš možná jedinej normální.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Fakt nevim, nejsem soutěživej a snažím se nesoudit. Takže tady je moje odpověď uplně na prd :)
Vinyl alebo CD ?
Vinyl a a když je před výplatou tak kazeta, cd už nikdy víc!!!
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Určitě s klukama z Piavy, předpokládám, že žádný rozhovory dělat nechtěj tak to by mohlo bejt zajímavý.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Lidé nejsou dobří jeden k druhému snad kdyby byli naše smrt by nebyla tak smutná
Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Volám sa Filip Olejka a som hudobný skladateľ pre filmy, hry a seriály. Tvorím hudbu už desať rokov a druhý rok pracujem v štúdiu Hansa Zimmera a Lorna Balfa zvanom 14th Street Music v Los Angeles. Vo voľnom čase chodím do posilky, utekávam, starám sa o psa a vždy keď môžem veľmi rád strávim čas aj so svojimi známymi a rodinou.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Nehral som v živote ani v jednej kapele, venujem sa filmovej hudbe už od malička a skladateľ pracuje väčšinou sám v uzavretej miestnosti. Rád si myslím, že viem hrať na klavír, ale bez softwaru , v ktorom robím hudbu by som sa ďaleko nedostal. Pracoval som na projektoch ako „Man vs Bee“ s Rowanom Atkinsonom na Netflixe, seriálový hit Amazonu Prime „The Wheel of Time“ alebo mini seriál „Dopesick“, ktorý bol nominovaný na 14 cien Emmy a v hlavnej úlohe Michael Keaton.
Popíš svoju výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je pre teba zaujímavá?
Počítať, klavír, tony hard diskov s nástrojmi a efektami. Pracujem v programe Cubase už 9 rokov a neviem si ho vynachváliť. K tomu mám v štúdiu klavír od M- Audia, na ktorom komponujem všetku svoju hudbu a starú strunovú gitaru, po rodičoch.
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Projekt samotný je najlepšia inšpirácia. Hneď ako vidím emócie hercov a postáv, viem ktorým smerom mám ísť. Ale ak nedostaneme scény včas, tak ďalšie inšpirácie prúdia z komunikácie s režisérom či producentom a on alebo ona ma už nasmerujú správnou cestou.
Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?
Ťažko povedať, na tracku sa dá pracovať do nekonečna, ale náš soundtrack k The Wheel of Time mi príde veľmi jedinečný a originálny. Nahrávali sme ho na Abbey Road v Londýne, hlavne teda spev a vokály, ktoré spievali text preložený do jazyka, ktorý je zasadený v univerze seriálu.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Hneď ako som sa spoznal so skladateľom Lornom Balfom v 2015tom, vedel som, že chcem pre neho pracovať a našťastie sa to stalo realitou v roku 2020, čiže to čo som chcel som aj dosiahol.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?
Neviem či nejakú zaujímavú prihodu mám, keďže my skladateľia sme zavretí v tmavej miestnosti, sami, kde tvoríme. Najzaúmavejšie bolo pracovať so Rowanom Atkinsonom a predstava, že hodnoti moju hudbu bola neskutočná. Alebo sa mi raz stalo, že som bol na hovore s režisérom, zapisoval som jeho poznámky a po dvoch hodinách hovoru nam vypadla elektrina a všetko som stratil. Teraz vtipné, ale vtedy mi do spevu moc nebolo.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?
Hudba do filmov, hier a seriálov na slovensku takmer neextistuje, čiže je pekné, že možno práve moja generácia bude pionierom v tohto žánru na Slovensku, ak sa to uchytí. Čo sa týka iných žánrov, ktoré sú na Slovenskú tvorené, tých sa súčasťou necítim, lebo naše žánre nemajú toho veľa spoločného.
Je rebélia stále dôležitá? Proti čomu, alebo za čo sa dnes "bojuje" v skúšobniach a na koncertných pódiách ?
Dnes sa bojuje hlavne o to, aby sa hudba ďalej nahrávala s reálnymi hudobníkmi. Ktokoľvek dnes môže chytiť virtuálne nástroje, ktoré znejú kvalitne a tým ušetriť veľa peňazí z rozpočtu, ale takej hudbe chýba duša, ktorú tomu dá hudobník. Čo sa týka rebélie, veľa krát začínajúci umelec musí tak trochu rebelovať proti okoliu, nepočúvať iných názory a kritiku, že to nevyjde a že je to zbytočné. Ak človek miluje tvoriť hudbu, musí urobiť nejaké obety a aj ísť občas hlavou proti múru.
Ceníš si viac v rámci scény originalitu alebo skôr dôležité osvedčené žánrové postupy ?
To záleží od projektu. Originalita je to čo nás posúva ďalej. Vždy je potrebné prísť s niečim novým, aby sme sa odlíšili od druhých, vynašli nové spôsoby tvorby, nové melódie, nástroje, zvuky a tak ďalej. Niekedy je jedinou cestou ako sa posunúť ďalej zaexperimentovať so zvukmi či nástrojmi, ale aj to môže mať nejaké hranice. Napríklad, používať elektronické synťáky vo filme z druhej svetovej môže znieť originálne, ale do takej miery, aby ste sa stále dokázali vžiť do danej doby.
Ako vnímaš nostalgiu za retro žánrami (image, hudba, zvuk) - sú to vykrádačky alebo pocta starým kapelám, ktorú treba tolerovať?
Nemyslím si, že sú to vykrádačky, teda pokiaľ skladatelia podobných trackov nepoužívajú už vytvorené melódie niekým iným, nedajú credit a nezaplatia royalties. Inak mi to neprekáža.
Poznáš interpretov vo svojej scéne, ktorí prerazili? Ako to prijala scéna?
Bohužiaľ, z blízkeho okolia nepoznám žiadneho interpreta, ktorý by prerazil v tvorbe hudby akéhokoľvek žánru. Ťažko sa preráža do priemyslu, v ktorom je tak veľká konkurencia.
(Lorne Balfe)
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať alebo počúvať interpreta ?
Nad podobnou otázkou som nikdy nerozmýšlal, asi nemám žiadne hranice, pokiaľ sa mi daný interpret ľúbi, vypočujem si to nech je to akéhokoľvek žánru.
Ktoré žánre treba skombinovať, aby vniklo niečo nové a zaujímavé ?
Filmová hudba spojená s metalom alebo rockom. Keď sa spojí orchester, elektrická gitara a k tomu bicie, vzniká skvelá a originálna zohra zvukov. Najlepší príklad je hudba od Ramina Djawadiho k filmu Iron Man alebo hudba Joela Goldsmitha k filmu Kull Dobyvateľ.
Čo ťa na domácej scéne teší a naopak čo ťa serie ?
Slovenskú pop hudbu nepočúvam, nie je to môj štýl. Príliš veľa rapu, spevu o láske a príliš málo kvalitnej filmovej, hernej a seriálovej hudby. Verím, že sa to čoskoro vybalancuje.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
No určite štúdio 14th Street, pre ktoré pracujem. Lorne a Hans sú najlepší v priemysle. Taktiež milujem hudbu Joela Goldsmitha, Haralda Klosera, Ramina Djawadiho, Howarda Shorea, Justina Hurwitza, Briana Tylera alebo Toma Holkenborga. A zo slovenskej tvorby, Horkýže Slíže vždy potešia. Aj keď to pravidelne nepočúvam, track od Horkýže Slíže a DMS zvaný Rampa ma dosť zaujal.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.
Čo sa týka albumu, nedá mi nespomenúť soundtrack album k filmu Midway, The Hobbit alebo First Man. Najlepšia kniha je Pán Prsteňov, z tohtoročných filmov to je určite najlepší Top Gun, seriály Stargate Universe a The Boys a počítačová hra Battlefield. Žiadne tetovacie štúdio zatiaľ nepoznám a čo sa týka piva, vypijem akúkoľvek značku, pokiaľ je čapované a správne vychladené.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?
Nemyslím si, že nejakú mám, ale veľa mojich známych si pochvalovalo „Rock for People“ v Čechách.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Rozhovor s kýmkoľvek z kapely Horkýže Slíže by som si rád prečítal.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Motto, ktoré spomenul streamer Restt, „Každá myš si nájde svoju dieru“. Dáva to nádej, že nech máte akúkoľvek konkurenciu v svojom obore alebo nech sa akokoľvek nedarí, raz si človek nájde to správne miesto, do ktorého patrí.
Describing the 4-song Ep by God and Eve is a bit tricky. On one hand,
I imagine myself in a smoky, beatnik poetry café with dark, graffiti
walls and chewing gum stuck to the floor. On the other, there’s a
definite class to the music, especially the crafty lyrics and talented
singing abilities that are expressed from the front lady’s vocal cords. I
guess I would say that it’s something like choosing a Cabernet
Sauvignon or Shiraz over a draft or bottled beer. Even a double Scotch
and soda would be appropriate while chilling to the sounds of the
quartet from Bratislava. The ambience is so chill that a beer somehow
wouldn’t seem right. But I’m sure you’d be forgiven if a Stella or two
were included in your drink order, since this band also has a rough edge
about them. You wouldn’t doubt me if I said that these guys wouldn’t
have any problems booking gigs at either stinky watering holes or uptown
jazz cafés. This is a first-class group that rocks some kind of genre
that probably doesn’t include rock in its name.
To start, the cabaret-style atmosphere opens with a 2-part track
called Decisions. Part 1 is full of funky guitar rifts that complement
the vocalists singing and picks up weight and depth at the end of the
track. Eva Sajanová’s singing is certainly classy, but also has a
razor-sharp edge that heightens the raunchiness of the instruments. The
track is even better in Part 2 of Decisions as it adds piano along with
several vocal harmonisations. God and Eve master this combination
beautifully and transition smoothly to the Perfect Song. Yes, the
Perfect Song, track three, which is a great name for this soulful tune
as Eva demonstrates her remarkable vocal abilities. It becomes clear at
this point that hers and the band’s talent is diverse and exudes an
abundance of sexiness. Perfect Song is a great name for the track, as is
the name of the band and album too, and I can’t wait to listen to their
previously-released stuff.
The all-too-short Ep ends with Dear Diary, which is an awesome
example of alternative art jazz. However, this is hardly the best label
if they were classified into a specific genre, since they incorporate
elements of rock, pop, and neo soul into their sound as well.
Undoubtedly though, The Fastest Way to Deep Clean a House is certainly
not long enough with only 14 minutes or so of music, since it leaves the
listener with a desire to hear more. Hopefully these guys will put out a
full-length album in the near future and that I get the chance to
review it too.
Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
T: jsem zaměstnaný jako technik v hotelu, děláme čtvrtým rokem rekonstrukci, takže práce po kokot a brigádně dělám sekuriťáka. Je to super brigáda, vybírám si, co půjdu hlídat (letos to byl dvojkonzert Rammstein, Iron Maiden, Airbourne, Metallica, Red Fang, Steel Panther, Sting … budou ještě Kissáci – I Was Made For Lovin You kurva!) a když nějaký píčusi neotravují, je to OK a peníze za to taky nějaký jsou. NO LIMIT! Můj oblíbenej bordel Moulin Rouge, kam sem chodil otravovat už zbourali, haha, takže v těchto horkých dnech o víkendu sbalím cajky, ulovím si maso v albertu a jedu někam do lesa si to opýct nad ohněm, přespat venku a ráno si jdu zaplavat. Druhá varianta je, že o tom jen přemýšlím a jdu na pár piv na Skleněnou Louku, ehm.
J: pocházím z valašska a žiju v brně. Živím se datovou analýzou ve videohrách. Zajímá mě uplně všechno, nejvíc asi videohry, hiphop, politika a konec světa.
K: jsem taras, hraju na basu v Kapele Smrti a v posledních dnech mě nejvíc zajímají požáry.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
T: když sem měl pět, tata se díval na videu na Apocalypse Now, já sem vytáhl všechny hrnce z kredence a začal do nich vařekama mlátit a vzhledem k tomu, že nemohl vstát z postele, protože byl nemocnej se zádama, tak sem ani nedostal po hubě. Pak někdy ve čtrnácti jsme s kámošema v paneláku blbli na covery Mrtvé Budoucnosti. Pak až hraju s těmahle chujama.
J: měl jsem nějaký pradávný kapely který odehrály nula až jeden konzert, jmenovaly se Kontramatka, Vladimír Remek a Aljašský Ropovod. Kapela Smrti má za sebou tři konzerty a to už je podezřele mnoho. Hraju na bubny.
K: předchozí projekt se jmenoval SKARAZ, hrál jsem tam na synťáky … drum machine, sampler, nějakej modulárek tam byl, trochu něco na komplu…
Popíš svoju výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je pre teba zaujímavá?
T: kytara ESP-LTD EC1000 Vintage Black, střídám ji s Epiphone LP Gothic, prostě černý kopie Gibson Studio. Hlava kopie plexi Marshalla od Rožďála, občas používám ENGL Screamer 50. Bedna Marshall 1960a, na který se Miloš Dodo Doležal propálil devadesátkama. Efekty BOSS HM-3, DS-1, DD-3. Na zpěv klasika Shure SM58, kterej někdy krmím Rolandem VT-3. Na doma mám no name partcastera opálenýho z ohně s krkem do luku, na kterýho se mi stejně hraje nelíp a malé kombo Ibanez. Zajímavý je, že se furt něco z aparatury sere a nefunguje.
J: mám starý bubny pearl target, které jsem koupil od kamaráda co se uplnou náhodou jmenuje jonáš a to je na nich zdaleka nejzajímavější fakt.
K: momentálně mám 4-strunný precission nejnižší řady Harley benton, Ampeg PF-500, zelenej PI Muff od Electro Harmonics a Roland SP404. Zajímavý na tom není nic.
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
J: napsal jsem nějaký texty o architektuře nákupních center, ale kapelu mám hlavně kvůli tomu hluku který ty nástroje dělaj, to je hlavní důvod proč se tímhle zabývám.
T: většinou z filmů nebo co se mi stane. Teď mám ale spíš krizi, nevím o čem psát, vše mi přijde stokrát omletý a vážně zvažuju, zda není na čase si najít jinou zábavu, třeba zvedání kil v posilovně a nechávat si rozmlacet držku někde mezi lanama.
K: ve sprše, někdy na záchodě, občas mě inspirace přepadne v práci, nebo v hromadný dopravě.
Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?
T: většinou jsou to takové slepence, připadnu si občas jako generátor náhodných slovních spojení. Text je pro mě napsat v pohodě, horší je ke každýmu udělat originální muziku, ale neřeším to a řežu do toho pokaždý jinak. Nahazuju ti poslední text, pro kterej mi byl inspirací Yukio Mishima a obecně stav v Japonsku po 1945, kdy císař řekl, že už není bohem, ale obyčejným člověkem:
Death In Order: This sun bringing me down This sun casting my steel In a centuries of an empire I shall prevail and serve. //
Imperial lust for war wheel Black sun standart burning In this night I count the dead In this night I ave death in order. //
Immortal noblesness purity seek I shall laugh from my grave eternally dying forever in battle nor in sheets of bed this death in order is my peak of existence. //
Redeem the Elysium fields / Once more redeem the deity.
Noble and courageous souls are ignored Blood is defiled, everywhere, apathy Pure blood dries up The wing of idealism is clipped If you talk of glory The white ants laugh at you
In such days how can the Emperor lower himself to be merely human?
J: myslím, že nejsme tenhleten typ kapely tyjo.
K: Na bandcampu před nějakým časem byl vál co se jmenuje „Greto, pojď píchat“. Tomáš už to asi odstranil. To je fajn písnička.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
J: uplně nejdřív jsem chtěl kapelu, abych si skrz ní našel hodně kamarádů, z týhle ambice zůstala spousta kamarádů a žádná kapela. Pak jsme se chtěl naučit hrát hodně rychle na bubny, zatím to moc neumím, po čtyřech letech nepříliš intenzivního cvičení ale pociťuju určitej mírnej progres.
T: bez komentáře, přeju této kapele rychlou smrt, žádné koma ani mumii.
K. Nic.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?
K: sežraná makrela, vyhozená do koše na zkušebně. Tlela tam tak tejden teďka v létě. Najít ložisko smradu byl docela zapeklitej úkol…
T: Fotosession a hraní s warpaintem na LSD bylo výživný. Možná až budem míň pít piva a víc hrát, vyskytne se něco dalšího.
J: myslím, že nejsme uplně tenhleten typ kapely tyjo.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?
J: mám hodně kamarádů co maj různý kapely a chodím docela hodně na konzerty. Jo.
T: Ne.
K: Ne.
Je rebélia stále dôležitá? Proti čomu, alebo za čo sa dnes "bojuje" v skúšobniach a na koncertných pódiách ?
T: Ve zkušebnách a na podiích se hraje muzika. I když na metal-archives.com je psaný o nás, že lyrickým tématem je: darkness, politics. Boba Marleyho sponzorovala CIA. Též bych chtěl nějakou vatu od tajný služby. Kdybych chtěl „rebelovat“ opustím kapelu a přidám se k ALF, k ETA nebo k IRA. „They shot down wives and children in their own heroic way – and the black and tans like lightning ran from the rifles of the I.R.A.“ Myslím, že nejsme uplně tenhleten typ kapely tyjo.
J. rebélie je naprosto klíčovej element, nicméně je třeba si uvědomit, že punková kapela jako taková už nějakej pátek není ten nejdůležitější vehikl pro masovou distribuci radikálních myšlenek, zaprvé protože je ti piču rozumět a zadruhé si kapela a publikum na punkovým konzertě obvykle myslí v 99 procentech otázek víceméně to samé, lidi nechoděj na konzerty primárně kvůli nějakýmu intelektuálnímu obohacení. Radikální a angažovanej máš bejt furt, nechávat si to na konzerty je málo.
K: asi pořád ty samé věci co před 50ti lety plus to, že se nám sype klima na hlavy. Já nejsem aktivista, takže do toho nechci moc kecat. Na pˇodia to uplně nevidím a hudbu o aktivismu taky neposlouchám, naposled RATM někdy v pubertě.
Ceníš si viac v rámci scény originalitu alebo skôr dôležité osvedčené žánrové postupy ?
T: mám rád starý vykopávky, nový věci musej bejt dost originální, aby přestály zub času a málokterejm se to povede, ale tak revival hrát necheš, že jo, tak se snaž bejt originální a ne dvacátápátá kopia Bathory.
J: zajímá mě především co nejdivnější muzika, ale námrd faktor je taky důležitej.
K: Originalitu.
Ako vnímaš nostalgiu za retro žánrami (image, hudba, zvuk) - sú to vykrádačky alebo pocta starým kapelám, ktorú treba tolerovať?
J: punk jse starej cca padesát let, crust a metal asi čtyřicet, v dobách kdy tyhle hudby začínaly byl stejně starej žánr třeba jazz, tím pádem beru celou punkovou scénu jako takový retro. Neříkám, že se k tomu nedá přistoupit inovativně, ale ten cutting edge je dneska v uplně jinejch žánrech.
T: Roleplaying games jsou v pohodě. Čekám na reinkarnovaného GG Allina a nenažraný plebs konečně dostane svůj chléb.
K: Drogy, hej.
Poznáš interpretov vo svojej scéne, ktorí prerazili? Ako to prijala scéna?
K: Scéna nás ještě moc nepřijala imho.
J: jestli prorazili znamená komerční uspěch, tak asi neznám nikoho kdo se autorskou hudbou přímo živí.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať alebo počúvať interpreta ?
T: Poslechnu si kapely jako Clandestine Blaze, Peste Noire, Baise Ma Hache a Absurd. Na zkušebně za to dostávám hašte. Black Metal Is War, ale taky hodně často k smíchu, zmalovaný ksichty po padesátce a hajlovačky v jakýmkoliv věku, LOL. Hitler by to všechno zplynoval jako dekadentní delikventy. Samozřejmě rozumím tomu, proč je např. hajlování nesnesitelný pro lidi a tak se snažím nehajlovat ani ze srandy, stejně jsou to debilní fóry. Ale „užil“ sem si svý a lidi okolo mě se mnou taky. Jinak je ale pravda, že nějaký hranice moc nemám, snad jen ty všemožný pathological gory o syfilitidě vagín, to fakt nemusím.
J: mrdám nazi shit a rappery co maj ambice, ale nemaj co říct, mi vole v každým tracku vykládáš, jak strašně moc potřebuješ hodně peněz, ale je naprosto zjevný, že kdybys nějaký dostal, tak si za ně koupíš drogy nebo auto nebo něco podobně fascinujícího, kemo nechápu, proč si kvůli takhle nízkejm cílům nenajdeš radši nějakou hoknu jako všichni ostatní nudaři.
Ktoré žánre treba skombinovať, aby vniklo niečo nové a zaujímavé ?
J: teď zrovna dost poslouchám speedcore a gaber a vážně uvažuju o tom, že ty bubny nechám nějakýmu schopnějšímu stroji.
Čo ťa na domácej scéne teší a naopak čo ťa serie ?
J: jsem spoko. Přijde mi divný kolik lidí baví dělat furt dokola konzerty a je paráda, že jsou muzikanti pro který je zrovna tahle hudba tolik důležitá.
K: Nevím, hodně poslouchám zahraniční věci, scéně nevěnuju moc pozornost.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
K:Bert and Friends – piš mi básně .)
T: kapela Inferno. Obal taky Inferno, David Glomba tuším. Poslední video co sem viděl bylo od projektu Krmelec. Moc domácí scénu nesleduju, podle jména znám hromadu kapel, ale naposlouchaný je nemám. Líbí se mi např. 10“ Bahratal – Lágry všem z roku 2019, ale to asi každý zná. Poslední dobrej brněnskej black byla kapela Crux.
J: líběj se mi Kurvy Češi, Yperitiff, Chorobopop, Orban, Sheeva Yoga, Severní nástupiště, Stříbrný Rafael, Fobia Kid, Opak dissu, Toyota Vangelis, desky nesbírám, takže obalů moc neznám. Videoklipy moc nesjíždím.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.
T: mám rád starší francouzský filmy. Doporučím ti Les Égouts du paradis (1979), Sans toit ni loi (1985), La Vouivre (1989), Les raisins de la mort (1978) a filmy s Jean Gabin. Seriály jebat, počítače a kérky taky. Doporučím chodit do lesa místo toho. Pivo pet doporučuji petkové „U fleků“ nebo různé speciály, které můžeš zakoupit v brněnské pivotéce na České ulici, kde sídlí vydavatelství Mladé Fronty. Maj tam velký výběr, nebudeš odcházet nespokojený. Pivo točené v hospodě „V Sudu“, brněnská Skleněná Louka. Když budeš nad ním ohrnovat nos a já tam zrovna budu, dostaneš přes hubu, což doporučuju, aspoň se skamarádíme. Jinak nejlepší pivo v Brně je podle mě v hospodě Na Božence, ale nebyl jsem tam několik let. Já jsem spíš kvantitativní pivař. Bydlím ve čtvrťi Lesná, chodím naproti mýmu baráku, kde mám hospůdku „U Koudelků“. Doporučuji navštívit.
J:m1dy – kakuseiki is back, v.jerofejev – moskva petušky, zpáteční, wrong cops, hospoda, cruelty squad, jehel se bojím, lahvovej radek deset.
K:Prosanctus Inferi – Noctambulous Jaws Within Sempiternal Night, Monolithic Undertow - Harry Sword, Hereditary, život, Exanima, v Brně na Rybářské ulici v prostorách co mělo dlouho FAVU ateliéry tetuje Sergiy Startsev (at/ygnoranttattoo), pivovar Schrott asi všechno od nich nejradši ty jejich kyseláče.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?
T: finskej STEELFEST, ukrajinskej HERETIC FEST, norskej BEYOND THE GATES a česká PORTA, hehe. Nejlepší eskalace opilství pak bude nepochybně WACKEN, ale znám to spíš z videí a fotek na netu. Moc na žádný akce nechodím.
J: setkání svobodných duší, fotbal proti rasismu.
K: V Meziříčku u valmezu každoročně pořádá párty Mayapur. Jinak teda velký dík za HRADBY SAMOTY!
T: HRADBY SAMOTY, jo!
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
J: Vratislav Parikráma.
T: Adolf Vitáček.
K: Dagmar Andrtová Voňková.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
T: LVDUS.
J: myslím, že nejsme uplně tenhleten typ kapely tyjo.
I don’t mean any disrespect to Slight Lie, but I think the guitarist
from the eastern Slovak group should make this solo project his main
focus. Prologue to Madness is Demo’s debut full-length release of
original compositions, which he describes as “old school thrash death
power metal oriented”. So true, and couldn’t be described any better.
It’s apparent from the outset that talent abounds and not just in the
skill of the instruments, but also in the vocals and vocal harmonies.
I’m not sure whether Demo is actually singing or not, since no musicians
or vocalists are credited, but one thing for sure is that the singing
and depths of whoever’s voice is heard is top-notch and mostly
intelligible, since all the tracks are also sung in English. Songs like
Monster, Blood, and Echo all stand out as instant classics with cool
melodies and even cooler choruses. It’s like taking old Alice Cooper and
revving it up a few thousand decibels. Or even still, think of doom or
black metal but with a positive vibe. I mean, the energy gets better and
stronger as each track moves from one to the next. This is the ‘old
school’ that Demo describes above, when thrash and death metal were
genres full of shock and life, times when it was not just fun, but ok to
be ‘happy crazy’. Nowadays, negativity dominates over the dark metal
genres where everything is a serious matter, leaving no room for any
amount of optimism. Demo revives those old days and beginnings and
masters the craft beautifully. Take Stranger, for example, a fast and
catchy tune that’s kinda reminiscent of early WASP. The entire album was
written, recorded, and mixed by Demo himself.
Although there are 10 tracks listed on the album, there are actually
only 5 compositions on Prologue to Madness. The other 5 tracks are
either smoke or piss breaks, mere background noises with no meaning or
purpose, or shorter instrumentals like Escape or Nowhere that for some
reason or another never progressed further. No matter, it’s all good in
the end and Prologue to Madness will satiate any metalhead’s hunger for
cool music and originality.
Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Ahoj. Volám sa Peter, niekoľko dní v týždni chodím do práce a snaď sa mi podarí tento víkend sa konečne dlhšie vyspať
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Oficiálne som nikdy fyzicky nepôsobil v kapele, ale vlastne áno, sídlisková sušiarenská kapela, na konci´80 a začiatkom´90 rokov, tam som tuším hral na bass gitaru. Myslím, že od roku 2014 to je oneman virtuálny projekt pod anagramom "AnAstromo" a potom od roku 2016 je to ďalší virtuálny projekt pod názvom "580_Miles", kde je tiež angažovaná speváčka a textárka "Miriam Christina"
Popíš svoju výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je pre teba zaujímavá?
Iba pár hardware syntetizátorov, Sub Phatty, Nord Lead2x, Ultranova Novation, MiniBrute Arturia, Korg Volca series, Strymon BigSky, analógový mixer Mackie Onyx 1220i, toto používam pre výrobu reálnych zvukov, ale väčšinou to mám prepojené cez audio interface Motu 828 do DAW(PC) s pomocou MIDI keyboardov/kontrolérou a tu je mnoho a mnoho virtuálnych (VST) nástrojov, kde je naozaj z čoho vyberať, a čím sú zaujímavé? Niekedy je to celkom drina, vyrobiť originálny a zaujímavý zvuk (hluk) :)
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Som samouk a nie som ani dobrý klavirista, rád však používam syntetizátory, dokážu v mnohých situáciach pomôcť, ale aj to je potrebné sa učiť. Takže viacmenej to je vo väčšine opakovanie si postupu, hľadanie a prepisovanie v danej chvíli vhodného "patchu", následne ukládanie, zapamätanie si cesty. Vo väčšine zo základnej linky, či už basovej ( prípadne sequencie ), alebo nejakého PAD motívu, sa postupne prepracujem k nápadu na tému danej skladby, ktorú následne postupne rozvíjam, vrstvím do možnej konečnej podoby danej piesne. Používam dva, tri, štyri tóny (akordy), nie som hudobník, nehrniem sa do zložitých kompozíc, ak sa mi aj podarí dať dokopy nejakú harmóniu, som šťastný ako blcha, ale dlho zvažujem či ju použiť. Skladbu následne odložím na neurčito, potom sa k nej vrátim a ak ma aj počase osloví a mám z nej pocit že ma stále oslovuje, tak ju uzavriem a pustím ďalej (na Bandcamp) , tam to pre mňa končí :)))) , ale niekedy sa stáva, že dostanem nápad v priebehu hodiny či dvoch, vtedy sa zastavím, lebo dostávam sám zo seba strach.
Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?
Uff ... Každý album AnAstromo je odlišní od toho predchádzajucého, či už témou, atmosférou, spôsobom nahrávania, zakaždým sa skladby posúvajú ďalej, ale ak mám naozaj vyzdvihnúť nejakú skladbu, tak na prvom albume je titulná skladba "Promethia" tu som spolupracoval s maďarským
hudobníkom "musicformessier", nahral tu gitary, za čo som mu neskutočne
vďačný
Druhý album " UNDERWATERTIME "
je postavený z 80% na analógovom zvuku syntetizátorov, takže, nedávno som si to opätovne počúval a stále ma prekvapuje. Niektoré piesne by som teraz nahrával asi inak, ale je to dobré ako to je, páči sa mi, ako sa to nanič nehrá ... i keď, som si asi pri nahrávaní albumu myslel niečo iné :) . Následne nastalo obdobie, keď som chcel robiť viac piesňovú formu, chcel som skúsiť niečo odlišné. Podarilo sa mi osloviť speváčku, skladateľku a textárku Miriam Christina, vytvorili sme projekt "580_MILES" a následne publikovali E.P "DROIT". Tu je potrebné povedať, že som absolutne nemal potuchy, do čoho sa púšťam. A musím poďakovať Miriam, za jej trpezlivosť so mnou a zároveň za čas, strávený, nekonečným opätovným nahrávaním vokálov.
o niečo neskôr sme publikovali singel "MINEFIELD"
ten sa následne objavil na kompilácii " Dark Tunes from Czech and Slovak Caves Vol·I " , SANCTUARY.CZ nás vybrali, a som za to moc rád, človek nemá žiadné očakávania a potom príde toto a následne opäť ďalší výber do kompilácie, tentokrát "SYNTH SLOVAKIA Vol.2 (Compilation 2020) "
Na albume AnAstromo " Lights, Noise, Words and Universe " som oslovil poetku a fotografku " SUDLICE " ku spolupráci na dvoch skladbách, tu sa schovala pod pseudoným
" Alien 13*8*3 "
a práve SUDLICE má prsty v nasmerovaní a naslednom napojení na speváka, hudobníka, skladateľa a textára žijucého v nemecku " NINO SABLE " , ktorý následne otextoval a naspieval skladbu " Wir sind noch hier "
aby toho nebolo málo, tak to vyustilo k opätovnej spolupráci so SUDLICE spoločne s NINO SABLE, tak vznikol skladba " HEAT "
Skladba " MIRROR " už bola iba čerešnou na torte. To, že si NINO našiel čas a mal chuť ísť do toho, tak za to som veľmi vďačný a bola to pre mňa opäť nová skúsenosť.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Neboli žiadné ambície. Ponechal som to čisto tak, nech to pláva vesmírom. Ako som už v predchádzajúcej otázke popísal, snažil som sa využiť ponúknutý moment tak, ako som najlepšie v danej chvíli vedel. A myslím, to platí stále. Ak má dnes alebo zajtra osloví niekto o spoluprácu, rád sa tejto príležitosti chopím, a ak ma nikto neosloví, nevadí, život pokračuje ďalej ...
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?
V tomto našom " 21.storoči" ti jebne PC a stratíš jeden rok hudobných nápadov.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?
Tak teraz neviem, myslím si, že sa necítim byť súčasťou domácej scény, ale " JABLKAdalekoODstromu " mi poslali tieto otázky, začínam mať pocit, že nejaká súčasť tu bude :))) Mnoho kapiel a projektov hudobného podhubia, subkultúry, iná hudba tvz underground, dnes ale i v minulosti, funguje hlavne na princípe " DIY " ( urob si sám ).
Máme tu sociálne siete, kde je možnosť sa individuálne prezentovať, dať a o sebe vedieť, sme celosvetovo prepojený internetom. V priebehu jednej sekundy ( minúty ) cez streamovaciu platformu zistíš, že to, čo robíš ty, robí aj ďalších desať kapiel, projektov a ľudí na svete. Používajú sa rovnaké nástroje, nahrávaš takmer identických domácich štúdiach, nápady sú podobné ako vajco vajcu. Jedine v čom sa odlišujú, je jazyk prezentácie. Doma o teba nikto nazakopne a prídeš do nemecka a rozpohybuješ celý klub, v čechách ti tlieskajú, zo Spojeného Kráľovstva odchádzaš z rozliatým pivom na ksichte a v Taliansku rozpredáš posledné kusy CD/LP, ktoré si za posledné vlastné " €urače " nechal vylisovať, a za to si rád, pretože v predchádzajúcich krajinách nebol záujem. Takže, je to domáca scéna ?
Je rebélia stále dôležitá? Proti čomu, alebo za čo sa dnes "bojuje" v skúšobniach a na koncertných pódiách ?
Pokiaľ si rebéliu pamätá aj história, tak asi áno.
Ceníš si viac v rámci scény originalitu alebo skôr dôležité osvedčené žánrové postupy ?
Orginalitu určite, len nesmie naraziť na žánrové postupy, ale ľudia nemajú rady zmeny, takže osvedčené žánrové postupy budú stále preferované, i keď aj tie sa musia prispôsobovať.
Ako vnímaš nostalgiu za retro žánrami (image, hudba, zvuk) - sú to vykrádačky alebo pocta starým kapelám, ktorú treba tolerovať?
Vyrástal som a počúval hudbu ´80 a ´90 rokov, čo som počúval vtedy, počúvam i dnes, a z niektorých rádio staníc to prehrávajú neustále, i keď môj osobný playlist je sofistikovanejší a stále sa drží tejto doby, tento playlist dopĺňam aj o nové kapely ( projekty ). Ak natrafím na novú hudbu a zaujme ma, rád si ju opätovne prehrám, ale musím sa priznať, už to nie je také intenzívne ako v minulosti. Ak v novej nahávke počujem nejakú "vykrádačku" od nejakéj starej kapely, tak "starouši" to urobili dobre a dá sa to chápať i ako pocta, čí to tolerovať ? Človek je vo svojej podstate individualista. Sto ľudí, Sto chutí. Mne to nevadí, je to oživenie toho, čo už poznám, také imaginárne cestovanie časom s novými hodinkami :) . Nám, už starším, to pripomenie dobu, v ktorej sme to počúvali, oživí spomienky, lásky i starosti a mladším ročníkom, to môže otvoriť dvere hudobnej histórie, ktorá tu bola pred ich narodením a opätovne oživiť záujem o danú "starú" kapelu.
Poznáš interpretov vo svojej scéne, ktorí prerazili? Ako to prijala scéna?
Skúsim tak vo všeobecnosti, kedže počúvam aj iné hudobné žánre ( scény ), nie je možné síce počúvať všetko, a z jedného žánru by človek asi zidiotel. Kapela "GLOOM", myslím, že celkom idú a posúvajú sa, mne to robí radosť, majú chuť. Tak isto aj " The Last Days of Jesus ", šlape im to stále, takže za mňa áno :)), z Čiech, onewoman projekt " ISIOLIA " , dúfam, že to nevzdá !
a aj niekoľko zaujímavých interprétov zo " SYNTH SLOVAKIA " : ImiAFan, IAmNøt . A aj ľudia okolo " ALIENS PRODUCTIONs " produkujú z roka na rok silnejšie veci. A opäť v čechách to je človek, ktorý si hovorí " Moimir Papalescu ", je to elektronický guru, ktorý je súčasťou mnohých projektov a zarýva svoju autorsku ihlu do vinylu čoraz intezívnejšie. Jeho projekt " MAGNETIK " stále žije a som rád, keď príchádzajú s novými trackmi .
Tak ako sa rozpína vesmír, tak sa aj elektronická hudba posúva, a to sme ako ľudstvo chceli syntetizátorovú hudbu chceli zakázať. Dnes, našťastie, je syntetizátor ( alebo jeho ekvivalent ) súčasťou takmer každého profesionálného ale i domáceho štúdia a používa sa ako pevná súčasť projektu, takže áno, scéna to prijala.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať alebo počúvať interpreta ?
Každý interprét zodpovedá za svoj obsah tvorby. Je to produkt, či chceme alebo nechceme. Hranica tolerancie je veľmi tenká. Neprekáža mi farba epitelu interpréta, ani jeho vierovyznanie, pokiaľ nie je reprezentované ako to jediné správne, či už podprahovo alebo priamočiaro. Určite nepôjdem na koncert, kde 87 *okotov má zdvihnutú pravicu. Nebudem počúvať hudbu, kde v textoch, ochranný oddiel vraždí, len preto, že môže. Ako ľudia, sme stále nepoučiteľní, a hlavne, a to ma veľmi desí, i ľahko ovplyvniteľní, len by som rád vedel, či je to z nechcenej nevedomosti, alebo vychcanosti myslenia človeka samotného.
Ktoré žánre treba skombinovať, aby vniklo niečo nové a zaujímavé ?
Ale ono stále objavujeme niečo nové ! Prečo mám z tejto otázky pocit, že všetko už bolo objavené. Aj vesmír, i keď sa nám zdá, že je tmavý, pri bližšom pohľade, v skutočnosti je to nekončiaca paleta farieb, tvarov a posúva našu predstavivosť k poznaniu, že je tu stále niečo, o čom sme ani netušili. Pri hľadaní sa netreba bát, zahodiť predsudky o čarodejníctve a pannenstve o nebi, o pekle.
Čo ťa na domácej scéne teší a naopak čo ťa serie ?
Už 33 rokov si tu môžeme slobodne, bez obmedzení a reštrikcií, tvoriť !!! A ľudia sa tu u nás, stále topia a vracajú k sentimentu režimu, kde tieto obmedzenia boli praktizované.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.
Hudobný album: NINO SABLE - sedate ⊚ seduce Kniha: STEPHEN HAWKING - Ilustrovaná stručná história času ANDREW COHEN a BRIAN COX - Planéty Film: RIDLEY SCOTT - Alien 40th Anniversary [4K UHD] Seriál: The Expanse Počítačová hra: nehrávam, takže nemôžem odporúčať Tetovacie štúdio: kérku nemám, takže zatiaľ bez odporúčania Pivo: 4135 dní už úspešnej oddolávam, takže nebudem odporúčať žiadné
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?
Nechodievam moc často na hudobné akcie, a dva roky Covid obmedzený asi tomu tiež moc nepomohlo, takže spomeniem len tie, ktorých som sa zúčastnil pred Covidom. Páčila sa mi akcia " SYNTH SLOVAKIA " a potom akcia " A DAY OF SOUND " v Kutnej Hore.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Určite, chalani zo " SYNTH SLOVAKIA " odvádzajú poctivú robotu a zaslúžili by si rozhovor .
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
" Ex nihilo nihil fit " Budem úprimný. Tie otázky mi dali zabrať a dosť ma vyčerpali :) , ale je to taká príjemná vyčerpanosť. A ďakujem za pozvanie a prajem mnoho ďalších a zaujímavých rozhovorov."
.jpg)
.jpg)
%20%E2%80%A2%20Instagram%20photos%20and%20videos.png)
%20%E2%80%A2%20Instagram%20photos%20and%20videos.png)
%20%E2%80%A2%20Instagram%20photos%20and%20videos.png)
%20%E2%80%A2%20Instagram%20photos%20and%20videos.png)
