Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Kdo jsem, to je dost velkolepá otázka. To nevim. Jednu věc si myslim/chci myslet, ale co jsem ve skutečnosti, dekonstrukce jednotlivejch osobnostních mechanismů, která vyplouvá na povrch třeba na papírech, to je tvor poněkud pochybnější, než idealizovaný sebeobraz. Tuhle jsem se v sobě morálne zklamal dokonce i za střízliva... čo to robíš, čo to do mňa pcháš, ma to bolí, ty sa usmieváš...
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Pokud nepočítám různý píčoviny, když člověk začínal, tak asi Kombucha - blicí kanální emanace, didgeritrubkismus, krabičkismus a trapná divadelní čísla, Un Cri Bleu - nejdřív kytara, pak bicí, pak zase kytara, když jsme si bicí naprogramovali, Piko - bicí, Ing.Králík - jelikož to byla nejdřív kru breakcorovejch livesetařů, která morfovala v např. elektronický offspring revival, sunnO))) revival s trianglem a dřívkama, a nakonec se změnila v Techno, což byl takovej rozlámanej death/black/mathmetal, no a z těch, který fungujou, tak Peace Is Dead, což je poctivě špínotechnobreakcorepunkerskej soundsystém, a Inspiratio - squatterskej kinderanarchopunkcrusthc, kde otravuju vzduch basou. No a věčné nezmarství zvané yarrdesh, což jsou moje eheh sólovky napříč žánry, původně to teda byl breakcore, občas z toho lezou orchestrální paskladby, teď je to takovej všelijakej bimetal se subnázvem Blití po keťáku, kterýžto zmutoval ve vážnost z elektrodeathmetalové zábavovky DM_drogerie_karaoke s Kazeťákem za nekrofonem.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Já hraju x let na to samý a omlácený, aby mě nesralo, že to tahám někde na technu v bahnu, nebo že to ztratim po cestě z hospody. Věci jsou prostě jenom věci. Ale jo, vlastně nedávno jsem si koupil sedmistrunnou kytaru, takže Kubovi Kaifoszovi můžu po 15ti letech vrátit tu jeho, co mi tehdá prodal za 3 litry a já mu je trapně furt dlužim. To je podle mě hodně zaujímavý a vypovídající.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Abchom se tu všichni nepovraždili v hádkách o základních věcech, tak máme nějaká objektivní kritéria. Na nich pak stavíme subjektivitu, která je individuální. Řekněme tedy, že objektivita je takřka terminologická a faktická lázeň, ve který máčíme umělecké dílo, a pak ho vstřebáváme do žil filtrem subjektivity. No a chuťové buňky ducha pak posuzují, nebo jen tak hodují. Moment, který odděluje manuální zručnost od umění, je dle mého ten, kdy zhmotnitel abstraktního díla, vykonavatel umění, říkejme mu třeba Uměj, přidá do provozu vlastní invenci. Je to jednoduchý, autorský moment. Pokud Uměj nepřináší vlastní materiál, je to jenom řemeslník. Stačí i tak málo, jako změnit pár notiček při hraní v zábavovce, nebo na zdařilou reprodukci realistické malby přikreslit pár kálejících psů, nemusíš nutně složit od nuly symfonii ve 4 tóninách najednou.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Hranic je několik. Dříve jsem třeba velmi jasně vnímal jako hranici míchání nebezpečných ideologií v Um. Ale poté, co jsem se zamyslel nad strhující funkcí estetiky/umění v nacismu, či stalinistickém pseudokomunismu, nad křehkými hranicemi mezi exhumací etnických folklórů a krvelačnými pogromistickými písněmi za občanské války v bývalé Jugoslávii, změnil jsem paradigma a myslím si - že ač s ním nesouhlasím - má i tato tvorba své právo na existenci z hlediska umění. Ostatně sám mám (nevydané) album dekonstruovaných džihádistických písní, neboť mě uhranuly emoce v jejich blízkovýchodní melodice. Nutno dodat, že originály jsou dle mého nebezpečné písně, kterým lze lehce propadnout. Ale i to je umění a nelze kádrovat. Lze nesouhlasit, nutné je udržet nadhled a odstup resp. zůstat věrný svým ideím po vynoření se ze samotné fikce, předkládané daným dílem Um, fikce, kterou je třeba prožít pro umělecký zážitek.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Jak jsem říkal, hranic je několik, ale když osobně, tak - asi kvůli depresím ze života v nereflektované destruktivitě kapitalistického zřízení - nejsem ochoten akceptovat umělecké subjekty, které jsou od počátku produkty, vyzobávájící třešničky a smetanu z umělecké tvorby a prodávající tak přeslazené, přehnané dorty, které slouží jenom k další akumulaci kapitálu. Hudba jako investice. Marketing jako nutná součást uměleckého provozu. Parazitování na subkulturách a kolonizace jejich unikátních prvků při přerodu v neautentický produkt. Produkt nemá pravdivé sdělení. Pro-estabilishmentový pop. Pro mě teda obludnosti.
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
To by mě taky zajímalo. Myslel jsem, že v drogách, kterých se nedostávalo, pak že spíše v střízlivosti, které se nedostávalo následně, kdy se mi naopak drog dostávalo dostatek, paralelně s tím v emočních prožitcích, ale jak si vysvětlit, že má hudba je celou dobu temná a emoce mé já v průběhu bytí přitom ochutnává z obou stran barikád? Tyto odpovědi jsou tedy mylné. Je dobré si ale přiznat, že bez vnímání jiných uměleckých děl bych vůbec nevěděl, co vlastně můžu dělat, kam se vydat. Kolem probíhá neustálý vývoj. To vlastně platí i pro ehm ony vnitřní zážitky. Člověk to pak prožene sebou samotným, překroutí si to podle svého, a k tomu potká své já, které k tomu pokaždé přiloží věčný zmar. Jsem smutný, že mi mr.Já, obecní pobuda, nikdy nepředhodil místo zmaru třebas Michala Davida. Jistě by ocenil hraniční zážitek na dřevěné pagodě. To by byl blackmetalový skřehot!
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
Přiznám se, že se vykousnu vždycky na tom posledním, co složim. Takže objektivně nemůžu říct a aktuálně je to tudíž skladba Umrznutí ve spánku/Tryzna za bezdomovce.
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
Ha, z hlediska objektivní síly to bude jistý džihádistický remix. To jsou vychytralé verbovačky :) Ale s touhle silou se neztotožnuji. Jinak bych si asi stál za : "největší hajzlové, jsou policejní fízlové + politici". No vidíte, jak to nakonec mám jednoduchý ... To bude tím, že nic duchaplnějšího a vyzrálejšího nemám.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Co dodat k hraní "jede traktor je to zetor" na fotrovu španělku se třemi strunami a kýblem místo bicích v obýváku rodného paneláku? To ambicemi přímo přetékalo a plnily se fiktivní stadiony. Nyní ambicemi dlouhodobě opovrhuji. Akorát mě teda po letech začalo srát skládat věčně do šuplíku (nebo srát do šuplíku? skládat sraní do přihrádky?), tak jsem si po 15 letech začal dělat i fyzické nosiče. A nebo možná akorát už míň chlastám, a tak dokážu ušetřit na výrobu pár desítek kusů kazet, aby bylo co rozdávat po kamarádech.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
Jak vědět, jestli nejsilnejší moment už nebude následnován silnějším momentem, a nepropadnout smutku blížicí se stagnace a smrti? Smíření? Za nejsilnější momenty považuju ty dekadentní zážitky, na které - - -
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
- - - odpovím teď. Tak třeba jak jsem na festivalu Lubeňská Lodyha nezahrál, protože jsme se s Cataractem /souputník z ing.králíka/ předháněli v tom, kdo sežere víc papírů a pak, když jsem měl hrát, tehdy to byl breakcore liveset z počítače, jsem nedokázal na ploše najít ani total commander. Tak to za mě musel jít odehrát Cataract, akorát ten odpadl po 3 tracích, že na to taky nevidí, a normálně jsme šli vytuhnout před hrací stolek, než to přejde, zatímco kolem zmateně pobíhal dvourozměrnej revizor, tvrdící, že je DJ, a že teď ještě hrát neměl. Nebo jak takhle na jednom fesťáku v Izra-palestině vyndaný sereme s Technem /jako kaplea/ vedle v takovým remízku a najednou si vzpomenem, že nás orgové varovali, že je to Kobrový high. Utíkali jsme bez utření prdele s vlajícími kaštany. Nebo jak si chčijem s částí soundsystému do kalhot před bednama a nazýváme to sofistikovaně vědecká mikce, protože kdo by přeci odbíhal chcát ke stromečku a obtěžoval se rozepínáním poklopce, taková pruda, když ty kalhoty za chvíli v letní výhní před bednama stejně uschnou a po 10tým pivu chčiješ jenom vodu, takže to ani nesmrdí. Nebo jak mi přirozbili hubu rude boys ve skinheadským stanu na Mighty Zounds, protože jsem se tak vyndal, až jsem usoudil, že když mají bílej stan, že jsou to náckové, vzal jsem si 3metrovej strom a šel jim převrátit gramce, že takhle ne. A abych prošel až k nim, tak jsem se zamaskoval hákáčem na čelo, říkal jsem si, že tak lépe zapadnu. Normálně mě tam nacpali do odpadkovýho koše, a to jsem si zasloužil. Hubu jsem měl jak havajský domovník. Nebo jak jsem přišel při hraní na Freezefestu o kalhoty a hrál nahatej (nahatý tam pak byli všichni). Kalhoty zůstaly na jedné kobietě, která zmizela a já se pak nemohl dostat za 3 dny domu, protože v těch gatích byly klíče. O nesčetných extempore s Kombuchou radši ani nebudu začínat mluvit. Jeden čas bylo vlastně každý hraní pokus o vyšší laťku v dekadenci, zvláštní, že se mluví o laťce vyšší, když je to vlastně pokus o absolutní dno, no a to bych řekl, že jsou pro mě nejsilnější a nejmilejší momenty!
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Vydat rozdělané death/black/sludge album s yarrdeshem, dodělat vinyl s Inspiratiem, no a mrknout se na zoubek některejm svejm breakcoreovým starobám, který by zasloužily vyhnat z krypty ven. Líně leží v rakvích a tlejí, když by mohly vysílat kouřové signály z komínu krematoria a začernit tak nebe popelavými dušemi.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Asi breakcoreove, akorát ta už je mrtvá...nebo spíše já jsem v tom mrtvý. Tyhle dva úhly pohledu je snadné zaměnit. Člověk něco obviní, že už to umřelo, přitom se na to akorát ve skutečnosti vysral, protože je páprda, a ono to zatím jede. Pak ještě pocit součástí DIY punkové scény a anarchoteku obecně. Obě tyhle "scény" bych nazval squatterské. No a dále působím řekněme jako taková zábavná kuriozitka na ug disso-metalové scéně. Něco jako chodící náhrobek Josefa Zímy pokrytý hovny. Přeci jen nejsem úplně kapela. Ale naštěstí tam mě nikdo nezná, nebo neví, co si o žánrových proměnách během sprintu po spirále času vlastne myslet.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Tyvole to je ňáky dlouhý. Už bych si dal oběd. V 90tkách jsem hrál počítačový hry a četl brak, takže nevim. Mě to ( kulturifikace vlastní existence ) začíná až po přelomu milénia. Samo tím neříkám, že si tehdejšího pokládání kořenů nevážím, bez jimi vybojovaných bojů by nemohly ty další začít/pokračovat dál.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Tak v 90tkách byla spousta věcí nových a jednodušších, což je výhoda i retrospektivně nevýhoda. Za prvé byli lidi zabedněnější v množství společenských otázek, neboť vývoj societé neustále pokračuje. To, co bylo dřív ostrakizovaný, tak dneska je už třeba respektovaný a zpětně nám to přijde poněkud nevhodný, jak se k tomu stavělo, ale člověk by měl respektovat zákonitosti vývoje a nesršet tak vehementně morálem z přítomnosti zpátky do minulosti, když "to" (nějaký_společenský_jev) tehdy ještě nebyl imorál a bitva ani nezačala. Ale když už se bojovala, tak už bych se hodnotit zůčastněné strany nebál. Za druhé bych řekl, že bylo taky těžký se dostat k nářadí na provozování uměleckýho provozu, jako aparáty, repráky, nahrávací studia který by nechtěly po DIY kapele prachy jak po Rolling Stones, dneska toho máš napohodu 3 prdele, apec seženeš za málo a nahrávat obstojně se dá v domácích podmínkách, což s tehdejší technikou plodilo hrozný výsledky. Třetí bod bude obrácený, v čem to bylo lepší. A to je míra společenské a osobní svobody vzhledem soukromí. Vem to na squatterský scéně, dneska maj fízlové uzavřený ulice 2 hodiny po začátku okupace baráku a vrtulník ti svítí do ksichtu, ještě než dohráje první kapela. Před kamerama se neschováš a subverzivní činy jsou tak mnohem složitější. Pochcanej internet, kterej nejdřív vypadal jako božský nástroj vhodný k rozvíjení decentralizovaných společností a organizací, je dneska plnej fízlů, ztotožnení, říděj ho komerční subjekty a je totálně komodifikovanej. Postpravda, populismus, sračka, která navíc dokáže postmodernisticky relativizovat úplně všechno a z celejch revolucí dělá zvířata v klecích v zoo, na který se choděj koukat normies a v případě potřeby je utratí veterinář, kterej je má stále pod dohledem. Dřív když jsi se utopil ve sračkách, tak jsi chcípl a hotovo. Ale dnes je ta hromada hoven je tak veliká a hmotná, že trhá pletivo reality a zasahuje do několika dimenzí najednou, to má jeden obavu i umřít.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Čoveče - entito? milá jablká!, co jsem měl rád v minulosti, si s chutí pustím znovu i dnes. I když vím, že to je třeba objektivně primitivní, překonané a blbé, subjektivní pocity mi z toho vznikají i nadále stejné. Akorát třeba řeknu, že je to objektivně sračka, což jsem v tom tehdá neslyšel, ale líbí se mi to i nadále, s tím nic neudělám. Nechám se pohltit fikcí, kterou dílo buduje, a užiju si ji, když se trefí do mých citovo-abstraktně nepostižitelných preferencí.
Nicméně to se týká spíš zahraničních interpretů z doby dospívání, za něž se člověk trochu stydí. SK/CZ UG : z kytar mě v minulosti fascinovali Intervalle Bizzarre, Lykathea Aflame, Imperial Foeticide na Unrelenting Inhuman Synthesis, no a taky v kontrastu k těmto technickým sypanicím třebas N.V.U. a Balaclava. Dneska jsou až na NVU všechny ty kapely mrtvý. Neumírající stálíci (to je něco jako králíci) jsou Made By The Fire. Sice se za těch cca 15 let přerodili z meshuggahema v mathhcjazz kytarovku, ale baví mě obě polohy. Dalším věčným stálíkem je pro mě Umbrtka, která bude chrlit ze svých komínů špínu do slunce i po zániku lidstva. A když bych vzal poslední rok, tak mě hodně oslovila poslední deka Vole - Tohle není prdel. Šikana normies! Nebo poslední Perfecitizen, to je náklep jak má být. Heaving Earth. Mám radost, že disonance se napevno usídlila v aktuálním black medálu, např poslední Mallephyr. Nutno říci, že to nějak extra nesleduju..hrobužel mě víc baví věci zpoza hranic.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
To je otázka pro stroj. By ti vyhodil průniků, že by člověk ty slova radši neviděl. Chlast, drogy, prachy, pivo, rokenrol, tekno, dívky, muži, lidé, jablka, daleko, od, stromy, raketomety, džihád, tanky, skanky, dekly ... Ale vážně : spojuje je nějaké hledání svobodného vyjádření. Rozdělujou se sami. A rozdělujou je strachy a prachy. A rozděluje je systém. Ano a spojuje vzepření se mu.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Mě vlastně asi vůbec nic. Akorát by hudba mohla bejt hrůzyplnější a nepříčetnější.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Zvuk nevím. Bavíš se s noiserem, který si libuje v distorzlém bílém šumu řvoucímu z 10kw technostěny. Artwork a videoklip nevím - já nějak na tu grafiku a pohyblivé obrázky nejsem, nevyznám se v tom, chybí mi erudice. Mě šlo vždycky o pravý vnitř nosiče - "muziku".
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Kniha - hmm hmm, naposled mě zaujal antropologický výzkum Radana Haluzíka - Proč jdou chlopi do války, krásná dekonstrukce toho, jak se radostně, nadšeně a bezelstně dokážeme hnát do upalování sousedů a házení granátů do oken tetkám přes ulici jen pro to, že jsme přilnuli k nějakému národnímu mýtu a vyvolali v touze po myšlenkové čistotě a v nerespektu jinakosti druhých (a nevidění jinakosti své) občanskou válku, za potlesku mocných, které to drží u moci. Ale dlouhodobě bych doporučil Vzpoura přichází od Neviditelného Výboru, Nahý oběd od Burroughse a Idarat-at-Tawahuš od Al Quaedy - pěkné shrnutí guerrilového boje, svým způsobem kompilát MaoCeTunga a Guevarry v danném povstaleckém oboru, a pěkný návod na svržení státu v jednom :)
O filmech, seriálech, počítačových hrách a tetovacích studiích nemám moc co říct, z piv mimo malejch pivovarů, který bejvaj takřka vždy dobrý, takže o nich se bavit nemusíme, ta jsou dobrá takřka vždy, z konzumního revíru doporučim akorát tak Svijany na hrubou spotřebu alkoholika, Bránu lahvátǒrr jako základ alkopunku a nealko pivo Störtebeker - Atlantic ale pro období nepití a střízlivého dohánění prochlastanejch průserů. Pro mě nejlepší z nealkopiv. Žádná vodovatá břečka jako český nealka, pěkně masitá chuť ejlu. Hudobný albumex - tak třeba Arnold Schoenberg - Drei Klavierstucke op. 11 . A ještě jednou Kniha - Lukášovo předplatný časopisu Svět Holubů. Tos neviděls.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Slovtek. Přesněji Slovakian free artists gathering. To je teknival křížený s rurálnem, jak má být. Nebo Rotek. Rumunská verze obsahuje ovšem více méně bačů. Jinak všechny reclaim-resist-refuse jednorázové DIY koncíky ve veřejném prostoru mšstském. Člověk má příjemný pocit, že si tu kolonizovanou srágoru nachvilku vzal od kapitalismu zpět a rozezněl ho a fest zmrdal taky on, aniž by se někde musel doprošovat nějakýho feudálního vlastníka, kterej k tomu přišel vykořisťováním bezmocných.
Vinyl alebo CD ?
Kazeta, disketa a zásobník od AK s SDkartou přilepenou z boku, to jsou mí favorité hudebního nosiče. Však je to jen nosič..
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Tyvole jablka toho tam maj tolik, že vůbec nevím. Hlavně nechápu, že to někdo dočetl až sem ... kdo to dočetl až sem, bude si se mnou muset dát malou zelenou. Protože to je hnus, kterej se táhne celej den. Obojí.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Spěchej pomalu. Pyčo to je dlouhý.
===========================================
Linky:
No comments:
Post a Comment