(fotky: Bandcamp a Facebook kapely)
Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
Martin: Na otázku “kdo jsi” se obecně blbě odpovídá, můžu se zkusit zařadit do té asi nejstupidnější možné taxonomie osobnosti, tj. do pěti rozměrů osobnosti: Otevřenost vůči zkušenosti: vysoko; svědomitost: střední; extraverze: nízko; přívětivost: střední; neuroticismus: vysoko. Hlavně jsem ale, pro potřeby tohohle dotazníku, ten, kdo se nějak kreativně podílí na tom, aby Voluptas nebyli jenom náhodná skupina pěti týpků co spolu choděj na pivo. Zajímá mě ledacos, jsem zvídavý člověk.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Martin: kromě Voluptas to byli (jsou?) Adonis DNA, kde jsem hrál na basu a příležitostně si zařval. Kromě toho několik teenage projektů co nikam nevedly.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Martin: Hraju už patnáct let na Jackson DK2 a nehodlám to měnit, je to všechno co potřebuju… nejsem úplně sběratel nástrojů a moje Jacksonka, na to, že to je spíš vyšší střední nižší třída, má, díky Seymour Duncanům, vážně překvapivě dobrej zvuk. Hlavu mám Orange TH30, a k tomu nějaké krabičky (velmi si považuju Polaru od DigiTechu). Sám jsem si několik krabiček vyrobil, ale ve Voluptas je nepoužívám, většinou mi stačí to co leze přímo ze zesilovače a reverb.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje manuálnu zručnosť od umenia?
Martin: Podle všeho asi existují nějaké antropologické konstanty, ale neřekl bych, že se dá říct, že je umění objektivní nebo subjektivní. A dokud si dostatečné množství lidí myslí, že jde o umění, je to umění. Vymysleli to lidi, tak by to měli lidi i posuzovat.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Martin: Pokud to není nějak přehnaně kriminální tak by se to asi zakazovat nemělo. A i když to přehnaně kriminální je, tak to neznamená, že by to bylo za hranicí umění: je to jenom za hranicí zákona, a to jsou úplně jiný systémy. Ale já jsem malej pán, jsou lidi co se odborně zabejvaj etikou celej život, a já jsem jenom její uživatel. Lidi mají asi vážně přehnanou potřebu sdělovat druhým co by se podle nich mělo dělat a co ne. To já asi nechci. Jsem k tomuhle tématu spíše indiferentní.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Martin: Jako… Charles Manson přece měl docela dobrý písničky. Takže asi nic. Na druhou stranu chápu ten argument, že se člověk chce vždycky nějak ztotožnit s umělcem, a nějaký zjištění může znamenat i konec tohohle pouta. Ono lidé mají umění rádi často pro to, že vyjadřuje jejich pocity, jenom lépe. A my jsme přece všichni dobrý lidi, tak nás sere, když se člověk, co cítí jako my (nebo ke kterýmu vzhlížíme), odkope jako kanibalistickej nacistickej pedofil. Na druhou stranu, v extrémní hudbě bývala ta tendence přesně naopak. Dnes už jsou vody hodně rozčeřený.
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Martin: Je to nějaká bazální introspekce. Život nějak působí, něco zanechává a některý ty pocity jdou vyjádřit hudbou. Klíč je být vágní, to je podle mě dost podceňovanej, ale důležitej aspekt tvorby. Když vhodně rozmažeš okraje a dobře to oblečeš, projde ti i dementní písnička o šukání jako vysoký umění.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
Martin: Hudebně asi Thargelii, je to relativně kompaktní song. Textově Of Gnosis and Agony, což napsal náš druhej kytarista Honza. To jsou ale starší věci. Z těch, co zatím nevyšly, mám asi všechny radši, což je logický, protože jsou čerstvý.
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
Martin: vyjma Of Gnosis and Agony asi Between Terror and Erebus, ale jak je to můj text tak mám samozřejmě pokřivený vnímání. Text ať si vážený posluchač dohledá, alespoň to bude mít i s kontextem. Mám sice takovej dojem, že je to zároveň asi nejmíň posluchačsky oblíbená skladba, kde není vůbec nic novátorskýho, ale když jsem ji psal, tak jsem s tím počítal - jednoduše jsem si chtěl zkusit napsat přímočarej blackmetalovej song založenej na jednoduchym posouvání oktáv po stupnici a kontrapunktu prakticky dronickýho Dčka (velmi oblíbenej postup myriád folk-blacků, z nichž to do dokonalosti dovedli třeba Primordial).
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Martin: Možná jako puberťák jsem si občas představoval, že budu hrát v black metalový kapele. Což hraju, takže mission accomplished? Kdysi dávno jsem si hrál s hudbou víc, učil se různý věci, skládal na kompu a tak… z toho období mám jednu dokončenou a relativně obstojnou klavírní aranži a dost možná sto nedodělanejch věcí (od folku přes ambient po neoklasiku), který asi shnijou bez toho, aniž bych je použil jinak než k vlastní reminiscenci toho období, kdy jsem je skládal.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
Martin: všechno okolo kapely se prostě nějak tak děje a příliš nad tím nepřemýšlím. Nejsilnější momenty jsou pro mě ty, který jsem si danej okamžik užil. Častokrát to není ani tvorba, ani zkoušky nebo koncerty (všechny tyhle věci umí být často i nepříjemný a stereotypní), ale taková blbost, jako cesta na koncert, nebo sezení v backstagi.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
Martin: obávám se, že to, co chci říct, není publikovatelný vůbec nikde, a víc vanilkový věci nemá smysl říkat.
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Martin: nový album je z většiny složený, takže zbejvá se ho naučit, udělat aranže, nahrát to a vydat.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Martin: určitě jo, s českými UG kapelami jsme do nějaké míry docela propojený, často i přímo personálně. Ale naší hudby se to příliš netýká. Nemyslím si, že bychom se vzájemně příliš podobali kapelám se kterými se bavíme. Výjimkou je asi Adonis DNA, kde mi už několik lidí říkalo, že je ten rukopis podobnej. Ale to není moc s podivem.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Martin: Tak já jsem ve svých early thirties, takže devadesátky přímo nepamatuju. Hudební vkus se mi začal formovat v nultých, a co si pamatuju, málokdo tu tehdy hrál něco pořádnýho. Bylo tu veľa grindu a nějakej death metal, na ledacos jsme chodili, ale vlastně si asi nepamatuju žádnou českou/slovenskou blackmetalovou kapelu, která by za to stála. To přišlo až potom. Obecně vidím docela pokrok, ale ten odér provincie tu máme pořád. V podstatě bych řekl, že i ve chvíli, kdy nějaká kapela nahraje fakt dobrý album, tak to posuzujeme podle jinejch měřítek, ala “na českou/slovenskou kapelu dobrý”. I nás myslím lidi posuzují takhle.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Martin: výhodu určitě spatřuju v name recognition. Kor u nově vznikajícího žánru je to výhoda ohromná, protože jakmile nastane boom a senzace, ty už seš na stagi a i když hraješ relativně špatný věci, seš u toho a máš náskok. Třeba první nahrávky z Norska taky nebyly nějak oslňující, ale kucí do toho pak šlápli a výsledek každej zná. Dnešní doba má velkou výhodu v tom, že si člověk může všechno udělat doma na koleni, nicméně tu ohromnou inflaci nápadů to úplně nevyvažuje. Kdybychom to, co děláme, dělali v roce 95, tak jsme bezesporu avantgarda, zatímco dnes nejsme ani úplně experimentální, byť se to o nás říká a trochu s tím pracujeme.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Martin: na českej ani na slovenskej black jsem se dříve příliš nezaměřoval, protože mi jednoduše nepřišel zas tak dobrej. Výjimkou byli vždycky Master’s Hammer. Jednu dobu jsem poslouchal takový ty srandy jako Hyperborean Desire (což s odstupem moc nechápu, to je fakt pytlovina), Stíny Plamenů a ostatní tyhle plzeňský projekty, ale jak tak přemýšlím, nejsem si vlastně schopný vybavit nic, co bych vážně žral. V současnosti je to trochu lepší. Mám vážně moc rád Oči Vlka, nový album Sekeromlatu je vážně skvělý, baví mě některý polohy Vyšehradu, Můra, kde řve náš zpěvák, je taky docela cool… a to jsou jenom vyloženě spřízněný kapely. Z těch který neznám osobně tak třeba Plague Porter. Ze slovenských např. Krolok nebo Malokarpatan.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
Martin: Tuhle otázku asi úplně nechápu. Tak jak ji chápu je odpověď totiž hrozně jednoduchá: obecná potřeba se vyjádřit je spojuje a způsoby vyjadřování je někdy spojují a někdy rozdělují.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Martin: Českou UG scénu spojuje podle mě to, že je UG. Vytváří se v ní různé kliky, a zrovna ta klika, které jsme součástí my, mi přijde plná inspirativních lidí, jak kapel tak pořadatelů… s dovětkem, že když se objeví nějakej kretén, většinou se s ním vypořádá relativně slušně ignorem a opovržením.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Martin: Rozhodně, vzhledem k výše zmiňované klice, musím co do zvuku zmínit šíleného Švéda Anderse Axelssona z Dödsmordu, který dělal inženýra nám, Můře, Zmyrně nebo Sekeromlatu. Upřímně musím říct, že žádný kulervoucí artworky jsem na český scéně moc nezaznamenal, s jednou výjimkou, kterou je, samozřejmě, Franta Štorm. Co se videoklipů týče, je to snad ještě horší, a jedinej klip, kterej mi teď vytanul z paměti, je Wanderers of the Dark od Vellocet Roll, což teda ale nemá s blackmetalem vůbec nic co dělat, ale můžete v něm vidět našeho saxofonistu Ondru.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Martin: To, co bych doporučil, se hodně liší podle toho, komu to doporučuju. Co se beletrie týče, asi bych každýmu doporučil zkusit číst Faulknera. A taky bych rozhodně nedoporučil si z literatury, kor z beletrie, brát příklad pro to jak myslet a co považovat za správný. Co se týče filmů a seriálů, tak si to udělám docela snadný: Twin Peaks. Počítačová hra Age of Empires II, tetování nemám a nechci a k pivu asi cokoliv od Zichovce.
(Voluptas - 2022 - Towards the Great White Nothing)
Ktorá domáca a zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Martin: Jestli “akcí” myslíš festival, tak budu trapnej a řeknu Brutal Assault. Lidi jsou fuj a lidí je tam požehnaně, ale docela to vyvažuje vážně bezkonkurenční nabídka kapel. Nicméně trpím jistou afinitou k malým festiválkům jako je třeba Šumava Against, ale na takové akce se kvůli nedostatku času dostanu v poslední době jenom v případě, že na nich hrajeme.
Vinyl, CD, kazeta alebo digital?
Martin: Z vinylů co mám se mi asi nejvíce líbí speciální edice Ulver trolsk sortmetal od Osmose, kde jsou i fotky Ulver z období 1993-97. CDčko zas asi speciální edice, tentokrát Negury Bunget, nazvaná originálně “cd box”, kde jsou dvě první alba a kompilace dem. Kazety skoro nemám, a to málo co mám jsou většinou kompilace.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Martin: Těžko říct. Možná Oči Vlka. Nepamatuju si, že bych s nima někde četl rozhovor… a pozornost si fakt zasloužej.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Umění ve štěstí okrasa, umění v neštěstí útočiště.
==================================================
Linky:
No comments:
Post a Comment