#139 Flork Reviews: Nihilo - Made of Lies (2024)

Nihilo - Made of Lies (2024)
By Flork (IG,  FB)

Standing as a symbol of natural grandeur, the Swiss Alps paint a landscape of stark contrasts where the serenity of snow-capped peaks collides with the brutal force of the elements. For this music critic, Switzerland conjures images of an orderly and sophisticated society, with lots of money in its banks and where everyone wears a Rolex and keeps an oversized milking cow in the barn at the back of their gardens. And despite eating lots of cheese with holes in it and yodelling on the slopes of the Matterhorn (or is that Austria?), the Swiss still manage to do even death metal very well. I mean that. Nihilo‘s most recent compilation album Made of Lies, which was released earlier this spring at the end of May 2024, is a prime example of music played extremely well.

Formed in 2003 in Bern (or near Bern), Nihilo has spent over two decades developing a sound that is both haunting and mesmerizing, with thematic explorations focusing on themes that come with the territory of heavy music: death, hate, and war. Ragulan Vivekananthan‘s guttural vocals, which creates the soul (although this is anything but soul music) of the band‘s intensity, are as honest as they are distinctive. I say this because he’s been there since the band’s inception, with the rest of the members joining at various times over the years, deepening their evolution and progress with the vocals at the core. Their present lineup—Nils Hugi‘s precise rhythm guitar, Marco Kessi‘s sharp lead work, Damiano Fedeli‘s blistering drumming, and Flo Keller‘s tight bass grooves—the band‘s energy and ability to harmonise not just the music, but themselves as a unit, delivers an auditory experience that’s larger than life, much like the Swiss landscape that inspires them.

The title track Made of Lies opens the album and sets the tone for the album‘s raw, unrelenting energy. At just over two and a half minutes, this track is a rapid-fire declaration of the album’s power, with Nils and Marco‘s heavy guitars and Ragulan’s growling vocals laying down a relentless foundation that propels the song forward. The concise song structure only heightens the track‘s aggression and embodies the ferocity of their Swiss Alpine roots in a compact burst of energy. This is such an awesome track as it slows a bit towards the end, demonstrating creativity in the composition and those to follow.

 

Tracks like Homicidal Pleasures and Antichrist showcase the band‘s ability to add an element of complexity into their compositions while maintaining an unmistakable sense of brutality. Homicidal Pleasures shifts tempo expertly, creating an eerie tension with subtle atmospheric build-ups before unleashing a storm of riffs and rapid percussion. It’s a bit reminiscent of a psychedelic kaleidoscope, yet it still provides a deep, resonant pulse that adds a distinct layer of darkness. I like how Fedeli‘s drumming is tight and calculated, never overplaying, yet always serving the song‘s aggressive drive. In Antichrist, the guitar work creates moments of tension and release effortlessly, with almost ambient, yet melodic flourishes that contrast the track’s otherwise relentless pace. In fact, the whole album is relentless and deep, with very few moments to come up for air.

As the album progresses, tracks like No Fire Zone and Flaming Bed in Benum exemplify the band‘s technical range. No Fire Zone showcases Hugi‘s intricate rhythm guitar, weaving complex, palm-muted patterns that create a sense of urgency, while Keller‘s bass underpins the chaos, holding it all together. I love the spoken bit towards the end and the heaviness of the music that follows. Flaming Bed in Benum doesn’t disappoint, especially with regards to the vocals, which are managed beautifully between the two voices, kind of like a conversation between a younger demon and an older, wiser one. This track takes a more atmospheric approach, with over 5 minutes, making it the longest track on the album. The two vocals give the track an expansive, almost thought-provoking feel, and this is felt in Insomnia which follows.

The concluding track Meating encapsulates the album‘s closing sentiments. Here, all elements come together in a well-layed finale. Ragulan‘s vocals are as vicious as ever, the younger and older demon cut through the maelstrom of sound with an agreeing tone.The high notes on Kessi‘s leads mirror the chaotic energy of the song, while Fedeli‘s drumming and Keller‘s bass lines add weight and depth to the overall finished product. It‘s a masterful, concentrated burst of energy and ends as abruptly as the album begins, bringing Made of Lies to an explosive, yet satisfying conclusion.

And the Flork‘s prognosis? There’s no doubt that Made of Lies delivers a masterful exploration of contrast, especially in terms of vocal dialogues, which are as complex and multifaceted as the music that accompanies them. The blending of death metal with layers of crunch and grind is a work that is as intellectually engaging as it is aggressive in terms of sounds. Released at the end of May 2024, Made of Lies offers a snapshot of their career so far while continuing to push the boundaries of extreme music. Devil’s horns raised high on this one.

#247 Sekeromlat / Black Metal / J. / 4-11-2024

 

1. Čierna alchýmia v Krkavčine je názov vášho nového albumu, ktorý vyšiel po dvoch rokoch - ako album vznikal, čím bol inšpirovaný hudobne a lyricky, ako ste spokojní s výsledkom?

Původně bylo zamýšleno vytvořit samostatné album, které by vyšlo na LP. Jenže v roce 2023 jsme měli v kapele zásadní změny na postech kytary a basy, kdy nás opustili zakládající členové H. a K. Tudíž jsme se museli věnovat zaučení starých písní na nových členech N. a R. Nebylo proto tolik prostoru pro novou tvorbu. Za nový cíl jsme si tedy dali stvořit písně pro jednu stranu LP a vydat to jako split. To se povedlo! Nakonec však nebylo v našich silách a finančních možnostech vydat to na vinylu, a tak jsme se uchýlili ke staré dobré kazetě. Ta je u nás díky HEADLESS DULICATED TAPES velmi dobře a rychle dostupná. Navíc v neuvěřitelné škále technických a grafických možností. Pro spolupráci na vydání kazety, jsme oslovili spřátelený label VŘESOVÁ STUDÁNKA. Ten na to bez váhání kývnul, a tak jsme se mohli pustit do nahrávání. To se uskutečnilo za jeden víkend v Praze u našeho dobrého kamaráda Kuby (kytara ve WOUNDEAD KNEE a DGVM, one man projekt GENERAL DISARRAY) v jeho čerstvě vzniknuvšímu DISARRAY STUDIU. S Kubou jsme již v minulosti spolupracovali na nahrávkách pro naše další kapely KUNTA KINTE a WOUNDEAD KNEE. Výsledek byl vždy perfektní! Kuba má opravdu dobrý cit pro zvuk daného žánru, který zrovna nahrává. Ať už jde o punk, HC, nebo metal. Což se někdy úplně nedá říct o jiných zaběhnutých studiích na naší scéně, které drtí jeden a ten samý zvuk pro všechny kapely, bez rozdílu. DISARRAY STUDIO nám zajistilo nahrávání, mix a nakonec i master. Vše řešeno s jedním člověkem. Za týden bylo komplet hotovo. Výsledek je za nás krásně špinavý a famózní! Navíc nám Kuba udělal i intro a outro. Co dodat… Pokud by jsi měl o spolupráci s ním zájem, piš na disarraystudio@gmail.com. Co se týče zvuku této nahrávky, tak je zde myslím dobře patrný rozdíl tvorby nového člena N., který pochází původem z Kazachstánu. N. má, dle mého názoru, svůj velmi specifický, lehce orientální, styl hraní na kytaru. Kdysi mu náš původní kytarista H. řekl – Nehraj na kytaru jako Nor, ale jako Kazach! Zrod nové skladby většinou vypadá tak, že N. přinese do zkušebny rify, které se zde sehrají s basou a bicíma. Já si to nahraju na diktafon, a pak si do toho doma v klidu naroubuju text. Na další zkoušce už se to pak celé slepí dohromady a nová píseň je prakticky hotová. Pak už to jen drtit a drtit pořád dokola, až do finální krásy. Všechny texty na této desce jsem psal já. Skoro za každým mým textem musí stát nějaký silný osobní prožitek, zkušenost,… Často je to o místech, která jsem navštívil a ty pak ve mě zanechali nějakou nesmazatelnou stopu. Přesně tak je to zde s písněmi Schody co k nebi nevedou, Vatikán je brána do pekla, Wernersdorf Dämon a titulní Krkavčina. Sajtan Taben je pak pocta kazašským stepím a divokým hřebcům, kteří se zde prohánějí. Chrám masa zase pojednává o nekonečné lidské chamtivosti, marnivosti, sebedestrukci, obžerství,…

 

2. Album vychádza ako split s brazílčanmi Vazio, prečo práve oni a ako ste sa dali dokopy?

Na splitu se zahraniční kapelou je skvělé, že se deska dostane do jiné země, mezi úplně jiné posluchače. Nejdříve N. zkoušel oslovit nějaké Kazachy, ale to nedopadlo. Pak jsem si vzpomněl právě na VAZIO, kterým jsme se SCHMEICHEL KABINETT 666 dělali v roce 2017 koncert v Praze. Tehdy s kapelou začínali a vezli sebou svoji první vydanou kazetu. Jeli turné po Evropě ještě s brazilskými punkáči ODIO SOCIAL. Spali u nás na bytě. Hrozný mejdan. Ráno to vypadalo, jako by tam vybuchl granát. Rád na to vzpomínám! O dva roky později jsme ještě s SM 666 přispívali na vydání jejich LP splitu. Od těch dob se jim to pěkně rozjelo a vydali několik dalších desek. Však se podívejte na jejich bandcamp, kde to je všechno k poslechu. Pro mě je muzika VAZIO naprosto výjimečná a originální. U písně Eterno Vazio mi vždy naskakuje husí kůže. Když jsem jim psal dotaz na toto společné splitko, akorát měli čerstvě vydané LP Necrocosmos. Navíc ještě plánovali s novou deskou objet podzimní evropské tour. Nicméně se toho kluci nezalekli a hned mi potvrdili, že do toho s námi půjdou. Na svém turné mají naplánované i koncerty v ČR, tak se nabízelo, že to na společné akci i pokřtíme. A ono se to opravdu vše povedlo! VAZIO včas dodali svoji nahrávku, texty a navrch zajistili i grafiku obalu. My jsme zase zařídili s VŘESOVOU STUDÁNKOU vydání a kompletaci kazet a s NOISE WOLVES FAMILY pražský koncert, kde se splitko pokřtilo. Večírek se podařil náramně, kazeta krví byla zlita a kluky jsem po letech zase ubytoval u sebe na bytě. Tentokrát to bylo ale o dost poklidnější. Přeci jen jsme všichni zestárli a zmoudřeli, že. No každopádně i tak nám kluci brazilský za večer připravili několik napínavých momentů. Ale s tím se prostě už musí u kapely z Jižní Ameriky počítat.

 

3. V máji som vás videl hrať v Bratislave na lodi Pink Whale, kapela zahrala výborný set - ako naň spomínate?

Tento koncert byl třetí zastávkou na SEMIZ KUNÄLI TOUR 2024, které jsme jeli spolu s HNUS UMÍRAJÍCÍ. Ještě snad dva dny před akcí nebylo jasné, jestli se koncert vůbec uskuteční. Loď totiž vyhořela. ,,Naštěstí´´ to odnesl jen bar na horní palubě. Podpalubní kluby a technika zůstaly bez úhony. Ten den bylo dost sychravo, celá loď smrděla jako spáleniště. Prostě ideální podmínky pro hraní black metalu! Celkově je to tam takové zvláštní, až skličující místo. Což neříkám, že je špatně! Hrálo se nám tam dobře a vystoupení mělo myslím dobrou odezvu u publika. Z distra jsme tam dokonce prodali i přejetou ropuchu, která byla původně zamýšlená jen jako dekorace. Nakonec jsme na lodi i spali, čímž byl tento vodně spáleništní zážitek ještě umocněn. Více o tomto koncertu a celé tour se brzy dočtete v jednom skvělém tištěném zinu, kam připravuji obsáhlý tour report.


4. Všimol som si, že tam prebiehali fóry medzi vami a kapelou Hnus Umírající, vyzeralo to tak, že kapely majú spoločné historky - o čo šlo?

No nějak si nemůžu vybavit, co máš konkrétně na mysli… HNUS UMÍRAJÍCÍ jsou naši dobří kamarádi, kterým jsme ještě navíc celkem nedávno ukradli basáka. No a je jasné, že když spolu jedou takto dvě spřátelené bandy na turné, tak tam nějaké ty srandy a špičkování musí probíhat. Takže je dost možné že z jejich strany probíhalo nějaké pokřikování na našeho basáka R. ohledně změny působení. A naopak R. asi měl zase nějaké poznámky k nejapným projevům Sedlathöra během jejich setu. Případně se ještě mohly ozývat nějaké dozvuky z párty předešlé noci, kdy jsme po koncertu v Olomouci jeli spát k Dalbovi (kytara H.U.) na jeho chalupu.


 

5. Existuje odnož alebo subžáner v rámci black metalu, ku ktorej sa kapela hlási? Ako si hľadáte spriaznené kapely v rámci scény a pomáha pri tom "spoločný menovateľ" BM alebo je potrebné ísť hlbšie?

Vždy jsme chtěli hrát prostě surový black metal. Sekeromlat je pravěký nástroj a k tomuto období a cítění tíhne i naše hudba. Většina členů Sekeromlat vychází z HC punkového podhoubí. Takže tím punkem to asi bude také trochu načichlé. Ale určitě to není úplně záměrně, jako u spousty jiných (a skvělých) kapel, které se přímo hlásí k black punku. Co se týče spřízněných kapel, tak tam si to musí sednout hlavně lidsky a názorově. A samozřejmě se nám musí vzájemně líbit hudba, co hrajeme. BM v tom ale určitě není nějaké dogma, ač důležitou roli to jistě hraje. Já osobně mám rád v muzice pestrost, takže kvituji spolupráci napříč všemi subžánry metalu, ale i punku, HC, grindu, folku,… Musí to ale pak jako celek dávat nějaký smysl.


6. Na Slovensku sa v posledných pár rokoch podarilo pár BM kapelám zaznamenať výraznejší úspech v rámci európskej, možno dokonca svetovej BM scény (máme tu kapelu, ktorú vo svojej ďakovačke albumov Darkthrone už tradične spomína Fenriz) - v čom si myslíte spočíva tento úspech?

No musím uznat, že tady jsi mě trochu dostal. Nemám totiž ani tucha koho a kde zmiňuje Fenriz. Stará BM alba DARKTHRONE si rád poslechnu. Nejsem ale jejich šťastným majitelem, tudíž nemám ani nastudované, co se píše v jejich děkovačkách. Počítám ale, že tady půjde spíš o jejich pozdější tvorbu a ta už mě trochu míjí. Na netu jsem si našel, že bylo velké haló okolo jeho fotky s deskou MALOKARPATAN. Tak že by šlo o toto..? Úspěch je vždy daný hlavně tím, že kapela na sobě maká a hlavně dobře hraje. Pak to chce samozřejmě taky trochu toho štěstíčka a být ve správnou chvíli na správném místě, resp. správném koncertě. Dobrým lidem úspěch přeji, hajzlům zase zkázu! Ale bacha… Štěstí i úspěch jsou dost pomíjivé, zato zkáza bývá často nevratná!

 

7. Existuje niečo ako Československá BM scéna, v rámci ktorej kapely riešia spoločné koncerty a vydania alebo je tu skôr individualizmus a každý kope za seba?

Řekl bych, že mám celkem bohaté a pestré zkušenosti z pořádání HC/punk/grind, ale i metal, koncertů s kamarády z DIY promo bandy SCHMEICHEL KABINETT 666. Musím říct, že v této, výše jmenované, scéně to celé funguje trochu lehčeji a přirozeněji. Kapely si nevymýšlí tolik kraviny, jsou skromné, co se týče nabízeného backline, hracích časů, nemají problém ti cokoliv půjčit,… Ale samozřejmě ti zase do akce někdy dokážou vnést pořádnou dávku chaos punku :) Těch pár metalových koncertů, co jsme spolupořádali se Sekeromlatem, se od toho asi malinko odlišuje. Ale zase většina metalových kapel se k tomu staví, řekl bych více profi, což rozhodně cením. Ač si třeba občas vymýšlejí trochu blbosti… Jde spíš o ty pořadatelské zkušenosti, kterých zase na tom striktně metalovém poli, ještě tolik nemám. V HC punk scéně funguje skvělá věc a to kooperace labelů a dister na vydávání desek. Díky tomu jsme byli s KUNTA KINTE schopni vydat několik vinylů, které bychom si jako samotná kapela jinak nemohli dovolit. Také se zde dělají více splity, což také rozmělní náklady na vydání a zároveň rozšíří posluchačský záběr. V metalu tohle moc nefunguje, což je škoda. Takže když tě pod sebe nevezme nějaký label, který tě zafinancuje, je dost problém vydat velkou desku. Hlavně tedy vinyl. S kazetami to zas tak dramatické není a jeden skvělý label, který v tom za námi stojí, tu je! Jak jsem psal již výše v odpovědi na druhou otázku. Jinak si nemyslím, že by tu existovala nějaká čistě BM scéna (ale třeba se mýlím). Dle mého názoru se to celé dost míchá dohromady s dalšími subžánry metalu s přesahem ke grindu a punku. A to je za mě dobře! Skvělé akce tu dělá skvadra DNO ORGANIZAČNÍCH SCHOPNOSTÍ (R.I.P. Hájenka), nebo SOULBONDING CREW. Nemluvě o OBSCURE, kteří sem tahají neskutečné věci.

 

8. Do akej miery sú dôležité, resp. v čom pomáhajú vaše pseudonymy pri tvorbe a vytváraní atmosféry vašich skladieb?

Ve veřejném fungování Sekeromlatu není místo pro civilní jména. Zde je třeba se odprostit od svého všedního já. Nechat ho pod nánosem corpsepaintu, pod černou kápí. Zahalit se tmou, mlhou, dýmem z kadidla a rudým přísvitem. Jen za mihotání plamenů svíček a pod dohledem prázdných očních důlků lebečních se pak dá plně ponořit do hraní syrového black metalu.


9. Ako sa vyrovnávate s post-kovidovým pretlakom všetkého a všade navôkol? Nechýba vám niekedy to spomalenie, nedostatok všetkého a z neho vyplývajúci hlad po koncertoch, albumoch, kapelách?

Já už mám tuhle covidovou kravinu celou nějak v mlze. I když osobních prožitků z té doby bylo teda až až. V tom období jsem nastoupil do kapely. Takže pro mě to znamenalo velmi intenzivní zkoušení. Připravovala se deska Drápy a Tesáky, kam jsem hned začal psát i nové texty. Reakcí kapely na toto období pak byla píseň Virozvěst. Nemyslím, že tím obdobím by kapela nějak utrpěla. A žádný post-covidový přetlak na sobě necítím. A zpomalení…? Tak o tom si můžu nechat s dvěma malýma dětma jen zdát :) Člověk, by ale měl makat! Doma, v práci, v kapele,… Nejhorší je zahálka a pomalé zahnívání…

 

10. Čo chystá Sekeromlat v najbližšom čase - na čo sa môžu tešiť fans?

Určitě koncertovat, skládat nové písně a chrlit nový zajímavý merch! Před koncem roku tu máme výtečný koncert, pořádaný právě OBSCURE, kde zahrajeme společně s MIZMOR v podzemí ČKD na Kolbence. A na rok 2025 už se tam také pár akcí rýsuje. Snad se povede i zase nějaký zahraniční výjezd.

Díky za opětovný zájem a prostor ve Tvém zinu! Sláva ďáblu! J.

=====================================================================

Sekeromlat na jablkách:

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/12/124-sekeromlat-black-metal-z-prahy.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2022/04/22-flork-reviews-sekeromlat-drapy.html

#138 Flork Reviews: Hrobár - Mŕtvy Ťah (2024)

 

Hrobar - MŔTVY ŤAH (2024)
by Flork

Emerging from the sleepy, historic town of Banská Štiavnica, a place known more for its art galleries, charming cafés, and medieval architecture than for mosh pits and mayhem—Hrobar’s MŔTVY ŤAH is like receiving a high-voltage jolt from a faulty defibrillator after a lengthy cardio arrest, waking up the town and everything else sleeping nearby. This 19-minute, 19-track blitz of metal, crossover, and thrash is the auditory equivalent of an energy drink overdose, injecting raw intensity that contrasts gloriously with the town’s laid-back atmosphere.

Hrobar (The Undertaker) wastes no time in setting the stage with Hrobar je najlepšia kapela na svete (Hrobar is the best band in the World), a self-assertive opener that’s as much a proclamation as it is a manifesto. At a mere one minute and sixteen seconds, the track blasts through with a distinct confidence that becomes a recurring theme across the album. In fact, this is one of the longer tracks; the majority speed by in under a minute. Even the band’s punchy, provocative titles are as relentless as the music itself, with tracks like Morálny kódex (Moral Code) and Tvoje telo nie je moja voľba (Your body isn’t my choice) challenging societal norms and personal boundaries with unapologetic attitude.

 

The album plays out like a barrage of metal vignettes, each track a short, sharp shock to the system. All of it is sung in Slovak (I think), yet it makes no difference. Songs like Prísny sused (Strict Neighbour) and Tichá domácnosť (Silent Household) capture everyday tensions, while Priemerný fanúšik Slayeru (Average Slayer Fan) offers a satirical jab at thrash culture itself. Hrobar balances critique with a playful edge, as heard in Kalorický kódex (Caloric Code) and Agresívny kontextuál vs. Hrobar pôžitkár (Aggressive Contextualist vs. Hrobar Hedonist), which feel almost absurdist, yet both tunes add depth to the band’s gritty worldview.

So how can I describe their sound best? Like this: Every track is an aggressive sprint to the finish line, punctuated by chugging riffs, frantic drums, and growling Slovak vocals. It’s like every track starts at 100mph many moments before the trigger on the starter pistol is pulled. The brevity of the songs—the majority clocking in around a minute—keeps listeners off balance as the album pulses forward like an uncontainable force. The raw energy peaks in Toto je Hrobar tu je tvoj hrob (This Is Hrobar, Here’s Your Grave), a roaring 1:24 culmination of the band’s ethos: direct, brutal, and darkly humorous.

Ironically, each track somehow brings something distinct, because it feels like the album leaves no room to breathe. It’s a relentless experience designed to hit hard and fast. Closing with Progresívna voda (Progressive Water), Hrobar caps off this meteoric journey without any intention of offering any resolution—just a final riff and a short lingering echo of distorted defiance.

And the Flork’s prognosis? MŔTVY ŤAH isn’t for the faint of heart, nor is it meant to be. But I like it all the same. In fact, it’s an explosive reminder that, even in the most picturesque settings, raw energy and unfiltered expression can find their place. After all, the town was built on the mining industry, and so it shouldn’t be any surprise for heavy underground music to surface. And much like their previous first full-length album, Hrobar delivers a collection of fast-paced compositions that are as chaotic as they are captivating. Definitely a „must-listen“ for anyone craving a fresh dose of thrash madness.

DSW#16 Kazostroj - ŠPINA/HNUJ (2024) // Maroš, Mykey // 31-10-2024

 

1. Ahoj chalani, v auguste ste vydali svoj prvý dlhotrvajúci album - ako vznikal a ako ste spokojní s výsledkom?

Maroš: Najprv pomaly keďže sme veľa koncertovali popri skladaní, no počas zimy 2023 sme sa pustili len do skladania a vtedy sme nabrali celkom fajn tempo. Do jari sme naskladali zvyšok albumu a na prelome apríla a mája sme navštevovali kulturák v Žabokrekoch a spolu s Jurajom Kankulom sme nahrávali. Ono je to už celkom celé sprofanované a bolo to povedané asi tisíckrát, ale nahrávali sme to live, aby sme zachytili ten koncertný drive na nahrávke. Ja som s výsledkom veľmi spokojný, na albume je podľa mňa celkom zaujímavá zmeska vplyvov a rozdielnych žánrov. Aj hrávať naživo ma tie songy baví.

Mykey: Výsledný zvuk albumu dokonale naplnil pôvodný zámer preniesť živelnosť a surovosť, ktorú cítiť z pódia na koncertoch Kazostroja na hudobný nosič. Skladby vznikali prirodzene a bez nejakej vynútenej potreby vytvoriť niečo za každú cenu. Vždy keď niekto priniesol nejaký nový motív a nemali sme práve pred koncertom, tak sme sa mu spoločne venovali čas, a formou improvizácie sme sa postupne prepracovali ku konečnému výsledku.


2. Ste na scéne už pár rokov, čo vám dal a vzal život v UG?

Maroš: Zrovna nedávno sme sa rozprávali s Hugom cestou z koncertu, že aké neuveriteľné situácie zažívame vďaka tomu, že sa pohybujeme v undergrounde. Vždy keď v pondelok po koncertnom víkende prídem do práce, tak len tak čumím do blba a snažím sa vrátiť do bežnej šedej reality. Pozerám sa okolo seba a premýšľam nad tým, že veci, ktoré ako kapela zažívame sú neprenosné zážitky a s nikým, kto to nezažil sa o tom ani nedá diskutovať, lebo neocení ten bizár. Napríklad keď sa snažím o tomto hovoriť kolegom z práce, mnohým veciam nerozumejú, častokrát sa i pýtajú, že načo to robíme, keď z toho nie sú prachy. Raz dokonca padla otázka, že či mojej manželke nevadí, že hrám v kapele, lebo veď v bekstejdžoch to sú samé afterky, fanynky sa na nás hádžu, alkohol sa leje potokom a drogy sypú jak lentilky. Nemusím tu vysvetľovať, ako vyzerá realita. Práve naopak mi underground veľmi opravil morálny kompas, spomínam si, že predtým, ako som do tejto scény vstúpil som bol v mnohých smeroch celkom smrad a najmä angažované kapely s názormi mi dosť otvorili oči a správne ma životne usmernili. Ale priznám sa, že na druhej strane boli chvíle, kedy mi underground vzal takmer všetko.

Mykey: Ja som veľmi vďačný za všetky miesta, ktoré sme vďaka koncertovaniu navštívili, za všetkých skvelých ľudí čo sa v tejto prapodivnej komunite pohybujú a dá sa s nimi porozprávať aj dobre zabaviť a za všetky úžasné kapely, s ktorými sme mali česť zdieľať pódiá a zabaviť sa na ich show. Tých pár hodín chýbajúceho spánku kvôli neskorým príchodom domov za to stojí. Na druhú stranu tento rok v lete som prvýkrát pocítil aj obmedzenia, ktoré so sebou nesie koncertná šnúra, a kvôli našim koncertom som nemohol byť na festivaloch, ktoré by som inak navštívil. No funguje to aj opačne, vďaka Kazostroju som bol na koncertoch a festivaloch, na ktoré by som inak nešiel.

 

3. Náš prvý rozhovor sme robili v čase pandémie, keď aj introvert ako ja sa zo zúfalstva pustil do amatérskych rozhovorov s cudzími ľuďmi. Teraz je opäť všetko v plnom prúde a je tu pretlak všetkého - ste radi, že je to za nami alebo sú veci, ktoré vám z toho obdobia chýbajú?

Maroš: Vítam zmeny, ktoré to prinieslo, ako napríklad relatívne znormalizovanie home-office. Priznám sa, že kým nebola pandémia, tak som sa s takým konceptom ani nestretol. Z toho obdobia mi však chýba iba jedna vec – vravel som si vtedy, že aké máme vlastne šťastie v princípe, že na preľudnenú planétu prišiel mor a netreba to riešiť vojnou. No a pozri. Ak by mi niekto povedal, že terajšie vojnové konflikty zo dňa na deň skončia, ale bude opäť pandémia, bez váhania zoberiem ten mor. Proste mal som pocit, že toto je to najhoršie čo sa nám ako spoločnosti môže stať. Od februára 2022 som absolútne stratil nádej v dobrý koniec. A to som ho ešte počas covidu mal. Ten pocit nádeje a istoty mi chýba najviac.


4. Kam sa posunula domáca scéna za posledných pár rokov, stmelili ju krízy sveta alebo naopak?

Maroš: Ťažko povedať. Kapely, ktoré sú súčasťou našej undergroundovej scény majú plus-mínus rovnaké názory na tieto svetové krízy - kto má radikálne odlišný názor do nejakej našej spoločnej scény tak prirodzene nezapadá. Ak hovoríme o nejakom posune, postrehol som len jeden ktorý mi prekáža a respektíve to, že miera tolerancie odlišných názorov začína byť brutálne tenká. A to nehovorím o hore spomínaných zásadných veciach, ale o drobnostiach a malichernostiach. Nevieme diskutovať, vieme sa už len neosobne pohádať v komentárových vláknach a bloknúť sa navzájom. Pre mňa osobne je dôležité, aby sme sa zhodli v otázkach antifašizmu, tolerancie a slobody – keď sa nezhodneme v iných veciach, vždy sa o tom vieme porozprávať. Zažil som sám dokonca prípady, kedy normálna diskusia správne naviedla názorovo strateného človeka. U nenávistných debilov to samozrejme nefunguje, tak ako nefunguje diskutovať s niekým, kto ti ide rozbiť hubu.

Mykey: Nemôžem posudzovať ako sa scéna mení názorovo, keďže takmer vôbec nesledujem nejaké dianie vo vnútri komunity. Ak by som mal ale hovoriť o hudobnej evolúcii v UG tak sa mi páči ako sa čoraz viac prelínajú rôzne žánre aj u nás (hovorím u nás, lebo na západ od našich hraníc tento trend trvá oveľa dlhšie). Napríklad spojenie rapu, punku a elektra v prípade Berlin Manson, FVCK KVLT či Dušana Vlka. Alebo napríklad spojenie prvkov punku, black metalu a stoner rocku v prípade kapely Kazostroj.


5. Vidieť Ťa často v tričku Mayhem "Deathcrush" - basa na vašom novom albume mi pripomína Necrobutcherovský zvuk - ako vás ovplyvnila scéna nórskeho blackmetalu, ako vnímaš kontroverziu okolo tejto scény a aký je prienik medzi touto a vašou subkultúrou?

Maroš: Haha, odvážim sa povedať, že Mykeyho a Huga nijako. Mňa ovplyvnila masívne. Ja som v rannej dospelosti počúval veci ako Venom, Celtic Frost, Torr pre ich punkový a rakenrolový vibe. Konkrétne Mayhem som objavil krátko predtým, ako som založil Kazostroj a úplne ma položili emócie na ich debutovom dlhohrajúcom albume a surovosť spomínaného EPčka Deathcrush. Rovnako mám rád aj Pure Fucking Armageddon. Z nórskych blackových vecí mám ešte rád aj Darkthrone, ale paradoxne až tú neskoršiu éru, keď začali hrať pomalšie. Kontroverzie spojené s touto scénou vnímam najmä ako časť metalovej histórie. Je to zaujímavé čítanie, ale nevnímam tie ústredné postavy ako hrdinov, alebo idoly. V niektorých prípadoch práve naopak. Čo sa týka toho prieniku – pre mňa bol začiatok blackmetalu v niečom strašný punk. Proste špina, bordel a muzika viacej o emócii ako o inštrumentálnych výkonoch. To ma na tom baví najviac.

Mykey: Mayhem som nikdy nepočul a asi ani žiadny iný severský black metal, takže ma nijako neovplyvnil. Táto hudba vôbec nepatrí do môjho playlistu.


6. Ktorý koncert za posledné dva roky vám utkvel v pamäti a prečo?

Maroš: Za mňa to bola určite minuloročná Pohoda, kde sme hrali v rámci Garáže. Hrali sme o 3:45 v nedeľu v noci a napriek tomu sa tam pred našim vystúpením nakotili desiatky ľudí, ktorí decimovali zábrany už počas našej zvukovky. Na tomto koncerte sme inak prvýkrát v živote hrali song Špina/Hnuj. Bol to masaker proste, piesok som z nosa vyberal ešte tri dni a únavu dospával ďalšie štyri. Začali sme za tmy a keď sme dohrali, bolo ráno. Dosť punk bol aj koncert v Poráči na festivale Woodna Stocka uprostred lesa. Nič špeciálne sa tam nestalo, ale špeciálne bolo prostredie, atmosféra a ostatné kapely.

Mykey: Stoned Jesus na Pink Whale a The Ills v Lúči. Vynikajúci hudobníci, dobrý zvuk a príjemná komunikácia s publikom. Som rád, že sa mi občas podarí zájsť na koncert aj v roli fanúšika.


7. Čo chystá kapela v najbližšom čase - na čo sa môžu tešiť fans?

Maroš: Fans, akože ventilátory? Do konca roka dáme nejaké koncerty, nejako odpromujeme ešte nový album a asi rovno začneme skladať nové veci. S tým sme už vlastne začali. V novembri hráme doma na Celestial Helpfeste, radi by sme tam zahrali niečo nové. Včera zrovna sme začali skladať nové songy. Pripravujeme i nový videoklip, ale ešte k tracku z albumu Špina/Hnuj.


8. Čo počúva, pozerá a číta kapela v týchto dňoch?

Maroš: Ja si momentálne najviac užívam nový album Esazlesa. Neskutočne zadelili, už teraz mám „Dokud vím, co mám“ radšej ako predošlú Společnost psú. Odporúčam všetkými desiatimi. Pozerávam novú anime adaptáciu Uzumaki Junjiho Ita a reprízy Alfa na Markíze Klasik. Po sto rokoch som bol i v kine na nového Jokera. Mne sa páčil, veľmi dokonca. Ale chápem, prečo sa zvyšku sveta nepozdával. Tento rok sa mi moc k čítaniu nedarí dostať, jediné čo občas čítam je Springfieldske tajemství – kniha o tom, ako vznikajú Simpsonovci priamo od Mikea Reissa, jedného zo scenáristov seriálu. Prvých osem sérii považujem za najsvetlejšie momenty svetovej televízie. Zachytil som ale, že v češtine vyšla kniha Haunting of Hill House od Shirley Jacksonovej a prvýkrát v slovenskom preklade Koralína od Neila Gaimana. Dúfam že si ich obe nájdem pod stromčekom. Ale môžem ich dostať i k nadchádzajúcim meninám a narodeninám, to je jedno.

Mykey: Často si púšťam kapely ako King Buffalo, Fu Manchu, Stoned Jesus, The Truckfighters, Black Book Lodge a nedávno som sa tiež vrátil ku klasikám ako Morphine, The Doors alebo Radiohead. Naposledy som bol nadšený zo seriálu Sobík a nový Joker sa mi nepáčil 😊. Aktuálne čítam sériu Nadácia od Isaaca Asimova.

 

============================================================================

Die Schmutzige Wiedergabeliste: Kazostroj - Špina/Hnuj (2024)

 

1. Pri liečbe duše ideš po dlhodobej príčine alebo sa sústredíš viac na liečbu akútnych symptómov? Čo pomáha?

Maroš: Kedysi som sa sústreďoval na akútne symptómy. Tento rok som sa konečne prekonal a začal chodiť k cvokárovi. Som za toto rozhodnutie rád a odporúčam to každému, kto sa topí v niečom, s čím si už nevie dať rady. Len si treba dať pozor pri výbere psychológa, pretože na Slovensku stále panuje veľa fušérov, ktorý ti predpíšu lieky a pošlú domov a vybavené. Prípadne postupmi existujú v roku 1996.


2. Dá sa dlhodobo vyžívať v špine? Nemáš potrebu prejsť do "čistejšieho" prostredia?

Maroš: Ak hovoríme metaforicky a narážame na myšlienky pesničky na ktorú táto otázka naráža, tak nie. Asi to bude tým, že v skutočnosti nie som hudobník, len sa na neho hrám. Tým pádom si môžem dovoliť hýbať sa iba v prostredí ktoré je „špinavé“, ktoré mi odpustí moje diletantstvo. Milujem to.


3. Akú dobrú radu máš pre znudených ľudí?

Maroš: Aby si kúpili medvídka mývala.


4. Aký máš vzťah k požívaniu substancií a jedov?

Maroš: Veľmi striedmy. Ja túto plochu využijem na taký malý coming-out. Od roku 2015 som absolútne abstinoval, zašlo to až tak ďaleko, že som si nechal vytetovať straight-edge kérku. Koniec koncov to vlastne spomínam v songu na ktorý narážaš. Potom prišla pandémia, kedy som prvýkrát dostával panické záchvaty, ktoré sa mi pôvodne podarilo vyriešiť neurolom. Ten však rýchlo prestal fungovať a problémy neprechádzali. Počas covidu som zrovna oslavoval tridsiatku, v rámci ktorej som si po rokoch vypil a veľmi mi to pomohlo zresetovať hlavu. Odvtedy si tak tri-štyrikrát do roka snažím takto vyvetrať hlavu. To je všetko. Nič iné som v živote nemal ani neskúsil. Dokonca ani trávu.


5. Stojí celá tá rehoľa okolo udržiavania kapely a scény za to? Pocítil si už niekedy krízu a čo Ťa nakoplo naspäť?

Maroš: Určite stojí. Ja som strašne šťastný, že som sa do tohto sveta dostal a neviem si predstaviť, že by som sa tomu nevenoval. Často mávam krízu v duchu, že už popri všetkom, čomu sa musím venovať, nezostávame moc času riešiť skúšky, koncerty, výrobu nosičov, nahrávania, komunikáciu, sociálne siete a všetko ostatné čo s týmto súvisí. Sám ale viem, že reálne by som sa bez všetkého tohto zbláznil. Cez zimu, alebo po náročnejších obdobiach si dávame na pár týždňov kapelnú dovolenku, po ktorej sa vždy strašne teším, že znovu budeme hrávať, alebo skladať novú muziku. To ma zvykne nakopnúť naspäť.

 

6. Ako zvládať rodičovstvo a nestať sa úplnym debilom, ktorého budú vlastní potomkovia nenávidieť?

Maroš: Minimálne ja sa snažím deťom tvoriť bezpečné a dôveryhodné prostredie. Ja som nemal v detstve pocit, že môžem rodičom povedať čokoľvek, alebo že sa im môžem so všetkým zveriť. Toto vnímam ako najdôležitejšie. Keď budú mať obe moje decká 18 rokov sa ma spýtaj, či mi to vyšlo. 

A potom samozrejme je dôležité sa správať ako civilizovaná ľudská bytosť. Neznášam, keď sa dospelí nevedia kontrolovať a decká sú svedkami napríklad extrémnych hádok, násilia na sračky ožratých agresívnych rodičov, zanedbávania a celkovo záležitostí, ktoré nemajú čo hľadať v detskom svete.


7. Čo je ťažšie, byť samým sebou za každých okolností alebo život v mnohých nie úplne kompatibilných roliach?

Maroš: Oboje je ťažké. A je na každom, čo si zvolí. Najľahšie je byť sám sebou keď si nenávistný idiot. Preto je ich tu dnes toľko.


8. Čo je najťažšia úloha, s ktorou si sa musel počas sedemročného vzniku albumu Špina/Hnuj  vyrovnať?

Maroš: Ja len uvediem na správnu mieru, že my sme ten album nedávali dokopy sedem rokov. Na bandcampe sa píše, že to je kulminácia posledných siedmych rokov, ale v tom smere, že to je výsledok dlhoročného hľadania a formovania sa ako kapely. Najťažšie pre mňa je častokrát skombinovať kapelu s reálnym svetom. Počas troch dní, kedy sme nahrávali základy na album a robili sme od rána som si uvedomil, aké by to bolo úžasné môcť sa muzike venovať na plný plyn. Zobudíš sa oddýchnutý, s čistou hlavou, nezaťažený každodennou osemhodinovkou v kancli. Vtedy by sa diali úžasné veci.

============================================================================

Kazostroj na jablkách

https://jablkadaleko.blogspot.com/2020/06/1-kazostroj-lo-fi-blackened-post-punkhc.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/04/jblk-03-kazostroj-malomestska-mizeria-7.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/06/rk2-kazostroj-citanie-po-rannej-kave.html