#249 Nuummite / Post Rock / Marek / 9-12-2024

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?

Ahoj, jsem Marek a hraju na kytaru v Nuummite. Nejvíc teď bojuju se svým pesimismem ohledně stavu světa, války na Ukrajině, klimatické krize a podobných věcí. 

 

V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral?

Před Nuummite jsem hrál na kytaru v death/black metalových Errantes, kde působili i Michal s Lukášem, kteří se mnou teď v Nuummite hrají. V té době jsem měl taky death metalový one-man projekt Antizen, který jsem poslal k ledu v podstatě hned potom, co jsem nahrál jeho jediné EP. Později jsem chvíli hrál na basu v blackových Sukkhu, ale to byla opravdu krátká epizoda.


Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?

Moje primární kytara je teď Hagstrom Ultra Max. Je to krásný nástroj, co sice tvarem připomíná Les Paul, ale skoro ve všech parametrech se od něj liší. Pro mě je asi nejdůležitější, že má delší menzuru, a tak tam kvůli podlazení nemusím dávat moc tlusté struny.

Dal jsem tam jiné snímače se silnějším výstupem a jako u všech svých kytar jsem změnil zapojení tak, abych mohl jedním pohybem přepínače změnit zvuk z “jedovatého” kobylkového snímače v sériovém zapojení na “cinkavý” krkový snímač v paralelním módu.

Ohledně aparatury jsem se po krátkých experimentech s pedalboardem a lampovou hlavou vydal na cestu totálního downsizingu. Všechen zvuk řeším multiefektem Line6 Pod GO spolu s malým class D tranzistorovým zesilovačem. Ve spojení s 2x12 bednou to zní dobře a snadno se s tím cestuje.

 

Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval?

Naše poslední nahrávka je čtveřice singlů, co jsme nahráli ve studiu Riversound u Petra Bučila po vydání naší debutové desky Celestial Triarchy. Jsou to Můry, Doublethink, Bicycle Day a Insomnia. Zatím to vyšlo jenom na internetu, ale bavil jsem se z Obstíkem z Noise Mafia, že bychom to mohli dát na nějakou limitovanou edici kazet - uvidíme.

Nahrávali jsme sice ve stejném studiu jako v případě desky, ale trochu jinak. Předně jsme se vykašlali na reamping a přešli čistě na digitální simulace aparátů, což nám dalo víc prostoru v úpravách zvuku a mastering jsme si tentokrát nechali udělat přímo od Petra.

Hudebně je to někde uprostřed mezi první deskou a hudbou, co děláme teď. Vzdalujeme se black metalu a skladby už mají jasnější strukturu, i když je to pořád založené víc na riffech než na nějakém celkovém dojmu,.

Ke skladbě Můry napsal a nazpíval text Martin Šindelář, který už nám hostoval na desce.


Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe?

Podvědomě asi všechno, co v životě vnímám. Samozřejmě mě inspiruje hudba, kterou zrovna poslouchám. I když si ale občas říkám, že bych někde mohl použít postupy, které jsem slyšel jinde, většinou stejně skončím u nějakého náhodného riffu, který se mnou pocitově něco dělá, spíš než že bych ty inspirace nějak plánovitě využíval.

Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol?

Občas se rád vracím ke skladbám, které mi dřív lezly na nervy a už je ani nehrajeme naživo. Asi bych měl ale zmínit jednu z našich nových skladeb, má pracovní název Owls. Myslím, že je skladatelsky zajímavá a zároveň neztrácí na chytlavosti. Zatím ale není nahraná.

Co se týče textů, tak vzhledem k instrumentální povaze naší hudby můžu mluvit jenom o skladbách na kterých hostoval Martin Šindelář. Z nich se mi teď nejvíc líbí Můry, protože korespondují se situacemi, ve kterých poslední dobou žijeme.


 

Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?

Umění je nápad, který do nějakého už existujícího kontextu přinese nový pohled na věc a tím ten kontext mění. Manuální zručnost umožňuje s tím nápadem pracovat.

Myslím si, že to rozdělení teď vyniká na příkladu umělé inteligence, která dokáže kompilací existujících zdrojů vytvořit řemeslně povedená díla, kterým ale chybí nápad.

Další příklad zručnosti bez nápadu jsou všechny ty blackmetalové předělávky Bedřicha Smetany, se kterými se v posledních letech bůhvíproč roztrhl pytel.


Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať?

Ty hranice se posouvají s kvalitou díla, ale pokud je nějaká umělecká performance založená na vraždění nemluvňat, asi by neměla proběhnout.

Nenastavoval bych ale žádné hranice specificky pro umění, spíš bych se na držel toho, že člověk - autor je omezován různými společenskými nebo morálními pravidly. Ty je někdy potřeba překračovat se všemi následky, ale jestli to za to u kterého díla stojí, si musí rozhodnout každý sám.

 

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie?

Hodně dekadentní byly koncerty s Errantes, hlavně v období, kdy s námi zpíval Wolkman (schválně to psal takhle). Ten člověk měl po nějaké bouračce v lebce několik děr, nevlastnil mobilní telefon a nepsal si texty. Pokaždé zpíval něco jiného. Dřív pracoval jako hrobník, ale vyhodili ho a za časů Errantes se živil jako stěhovák.

Jednou se kapelníkovi Robertovi rozbilo auto, a tak abychom se dostali na koncert v Benátkách nad Jizerou, půjčil si Wolkman auto od svojí přítelkyně. Když jsem přišel ke zkušebně, už v něm seděl jeho kamarád Frankie Dlouhán, co byl tak našrot, že nedokázal mluvit. Prý je to dlouholetý rodinný přítel a pojede s námi na koncert. Za celý večer jsem mu rozuměl asi dvě slova (kytary a “Kissáci”). Walkman to na dálnici šněroval od čáry k čáře, evidentně řídil tak podruhé v životě, Frankie se dusil v záchvatech bezdomoveckého kašle a Robert se vzadu tiše modlil. Dojeli jsme kupodivu v pořádku a ten úspěch samozřejmě Frankie s Wolkmenem hned běželi oslavit na bar. Tam se Wolkmanovi zalíbilo a tak potom uprostřed koncertu odložil mikrofon a odešel z pódia pít. Podobné zážitky z velké části přispěly k rozhodnutí nemít v Nuummite žádného zpěváka.


Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?

Dodělat hudbu na druhé album Nuummite, zatím jsme tak ve dvou třetinách. Po nedávném brněnském koncertě jsme se shodli, že tomu budeme chtít dát nějaké jednotné téma a v diskuzi tam zazněla spousta dobrých nápadů. Ale bude to ještě nějakou dobu zrát.

 

Cítiš sa byť súčasťou domácej scény?

Já ten pojem “česká scéna” už většinou slýchám jenom v sarkastickém zabarvení. Přijde mi, že je tu hromada různých skupin lidí, co se častěji vídají a různě spolupracují, přičemž ty skupiny ani nemusí být nijak žánrově vyhraněné. Ale mezi jednotlivými partami nepanuje moc velká sounáležitost.

Nějaké mosty mezi nimi jsou a mně osobně vyhovuje občas proplouvat jimi napříč, ale myslím si, že snažit se některé ty lidi spojovat by způsobilo víc škody než užitku. Samozřejmě ne všechny party jsou mi sympatické a ne se všemi se dokážu nebo chci bavit. A u některých k tomu ještě nebyla příležitost, nebo je prostě moc neznám.


Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre UG scénu?

Narodil jsem se v roce 1993, takže o devadesátkách ti toho moc nepovím. O hudbu jsem se začal zajímat někdy kolem roku 2005, tou dobou jsem se učil na kytaru a někdy okolo roku 2010 jsem začal zkoušet hrát v kapelách a chodil na koncerty svých kamarádů. To byl většinou studentský alkopunk, ale mě spíš zajímal metal.

V roce 2011 jsem hrál na prvním ročníku Žižkovské noci, což byla (a je) dost důležitá událost pro pražskou klubovou scénu a úplně každý, kdo se v Praze věnuje hudbě, má k tomu festivalu nějaký vztah (dobrý nebo špatný). Ve stejném roce taky proběhl první ročník Zelífestu. Tenhle festival mám spojený s letenským barem Barré, kde jsem potkal spoustu umělecky aktivních alkoholiků, a později s klubem Balada, kde proběhla spousta skvělých koncertů napříč žánry a ze všech pražských klubů měl největší schopnost spojovat lidi. Podobných “scén” kolem klubů a festivalů tu je několik, z nich bych tu chtěl ještě zmínit aspoň dejvickou Klubovnu a s ní související festival Povaleč.

Roky 2014 - 2017 jsem strávil objížděním poloprázdných kulturáků s Errantes, abych se pak rozhodl s tím vším seknout a celkově se vzdálit metalové subkultuře. To rozhodnutí mi vydrželo asi rok a půl, než jsme si s Michalem a Lukášem založili Nuummite. Potom ve všem zas nadělal paseku covid, spousta klubů skončila a kultura šla ke dnu.

Teď je takové období pomalého zlepšování. Některé akce jsou super, ale spousta lidí, co dřív chodila na koncerty, si pořídila rodiny. Mladší generace je zase poznamenaná dvěma roky lockdownů ve věku, kdy má člověk na kulturu nejvíc času a energie.


V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby?

Nedokážu si představit domlouvání koncertů a zkoušek, když mobil mělo jenom pár lidí a internet byl v plenkách. Člověk neměl moc možností, jak dát vědět, když nastal problém. Veškeré vybavení bylo dražší a slušně znějící nahrávku nešlo udělat doma v obýváku, jako je tomu teď. Moc výhod oproti dnešku tam nevidím. Samozřejmě, kdo se tomu vydržel věnovat od devadesátek až do teď, má často status legendy.
Nebo je to úplná troska.


Ktoré SK UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes? Ktoré ti naopak lezú/liezli na nervy?

Dřív jsem poslouchal hodně death metal, teď už skoro vůbec. Pak jsem měl takové post-rockové období a od té doby si rozšiřuju obzory do všech možnách žánrů. I když v některých mě baví jenom tak 10% věcí, na které narazím. Nesmí to být moc dementní (nebo to naopak musí být absolutně dementní).
Co doteď nedokážu vystát, ačkoliv nemám žádný důvod ten žánr nenávidět, je reggae a ska.

 

Počas pandémie sme zažili spomalenie a izoláciu, v rámci ktorej sme chodili na ilegálne koncerty a vážili si všetko čo vznikalo - dnes sme späť vo svete kde je pretlak koncertov, novej hudby - ako si vnímal ten čas spomalenia ty a nechýba ti aspoň trochu?

Pozoruju na sobě, že jsem se stále nevrátil do stejného stavu, co byl před pandemií. Před covidem jsem byl mnohem aktivnější, častěji jsem chodil na koncerty, víc jsem hrál, celkově jsem stíhal víc věcí.

Během doby, kdy se nemohlo hrát, jsme nahrávali první desku, takže to nebyl úplně promarněný čas, ale strašně jsem zlenivěl. Jak jsem to vnímal? Znuděně a s pocitem ztráty mládí. Rozhodně mi to nechybí.


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta?

Tam, kde to jde, odděluju autora od díla. Dokážu si užít dobrou hudbu i od interpreta, co je jinak dost špatná osobnost, ale na pivo bych s takovým člověkem nešel. Když mě nějaká hudba zaujme, nestavím na tom svůj vztah k osobě umělce. Dost často vůbec nevím, co je to za člověka. V osobní rovině mi vadí burani s xenofobními názory, co šíří dezinformace a podporují Rusko. A pak samozřejmě takové ty obecné věci, jako když někdo lže.


Čo ťa na domácej scéne serie?

Štve mě, jak jsou někteří lidi posedlí dosažením nějakého “komerčního” úspěchu - viditelně je zajímá víc než samotná hudba, kterou dělají a jsou ochotni kvůli tomu ztratit veškerou sebeúctu. V nejhorším případě pak kvalitu hudby posuzují výhradně podle její popularity. 

Žánr, který hrají, podřizují aktuálním trendům, členy kapely vybírají podle pohlaví a vzhledu a ve snaze vytvořit virální obsah se ztrapňují přiblblými příspěvky na TikToku ve stylu Aleny Schillerové.

Bohužel tenhle fenomén podporují někteří hudební influenceři a promotéři a poškozují tím autenticitu české klubové scény. Vykašlete se na ten sen o rockové hvězdě a dělejte to, co vás baví. Umění dělá člověk v první řadě pro sebe a až potom pro druhé.

Jasně, propagace je důležitá, ale musí sloužit dílu, ne aby bylo dílo podřízené propagaci.
 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo?

Rád bych tady vyzdvihnul Post-Rock Fest, který organizuje můj kamarád David z kapely The New Horizons. Je to relativně malá akce s line-upem poskládaným ze zajímavých domácích i zahraničních kapel operujících v žánru, kolem kterého tu neexistuje prakticky žádná subkultura. Na rozdíl od jiných akcí podobné velikosti tahle zatím po dvou ročnících neskončila totálním bankrotem a Dejv už plánuje třetí ročník.

 

Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje?

Umělce rozdělují různé světonázory, vkus a mnohdy ješitnost.
Spojuje je většinou chlast a jiné psychoaktivní látky.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa v súčastnosti zaujal najviac?

Zaujalo mě nedávno vydané album Music for Firewalkers od Blind Ruler Cursed Land. Zvukově je to v tomhle žánru nejdospělejší česká nahrávka.

Mimo to musím zmínit Elegii Propastnou od Slati. To album nahrávali v Golden Hive Studios, kde teď nahrávají snad úplně všichni (napadají mě Drom, FDK, Mayon, NOIX, milion dalších). Není divu, ten zvuk je sázka na jistotu.

Pěkný videoklip nedávno vydali Mayon ke skladbě V těle a zemi, i když těch 9 a půl minuty je tak na hranici toho, na co dokážu udržet pozornost. Nejkrásnější artwork má jednoznačně Hairy Hairy od Kaviar Kavalier.


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Album: Mountainscape - Acceptance. Pozdější tvorba už mě tolik nebaví, ale jejich první album je naprosto geniální a je to pro mě dobrý příklad toho, že i ve třech lidech se dá dělat instrumentální hudba líp, než by to zvládly mnohem větší ansámbly.
Kniha: Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera - knížka spojující matematiku, umění, informatiku a kognitivní vědu. Je překvapivě čtivá, odkrývá souvislosti ve zdánlivě nesouvisejících oborech a dochází k ohromujícím závěrům.
Film: Šílení (2005) od Švankmajera - už jenom kvůli Janu Třískovi v roli markýze De Sade.Seriál: Bavila mě první série Twin Peaks, ale na seriály moc nejsem.
Hra: Zaklínač 3, nic lepšího jsem zatím nehrál.
Tetovací studio: doma, pomocí DIY strojku s kytarovou strunou místo jehly
Pivo: Asi Radegast 12, ale zvládnu v podstatě cokoliv. Nejsem moc velký znalec piva.


Vinyl/CD/MC?

Hudbu poslouchám v podstatě už jenom digitálně, ale jako sběratelský artikl mi dává smysl buď kazeta nebo vinyl.


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu?

Tengri, Postea, Mayon, Drom, FDK, Mancy Sono, The New Horizons, Obstík (Usnu?, Futile Mourning, Noise Mafia), Karel Braun


Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

“Dám to poslechnout svým dětem a jestli se jim to nebude líbit, tak je dám do děcáku!” - paní, co si koupila CD od všech kapel na koncertě ve Farářově Sluji v Mladé Boleslavi

======================================================================

Linky:
https://www.nuummite.eu/
https://nuummite.bandcamp.com
https://www.facebook.com/nuummiteband
https://www.instagram.com/nuummiteband/

#140 Flork Reviews: Endless Well - Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} (2024)

 

Endless Well - Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} (2024)
By Flork (IG,  FB)

With Christmas quickly approaching, I was excited to hear that Endless Well had recently released their third full-length album. One reason is that I enjoy listening to this group immensely. I first heard them around a year ago and was instantly mesmerised by the contrasts in sound this symphonic doom metal band produces. I remember at that time Чырвоная ніць {Red Thread}, took top spot on my Spotify library for months. It is such a cool disc with plenty of occasions when Maryia Bulda’s beautiful operatic vocals lulled me into a trance, like a Greek siren luring me into her realm with her irresistible voice.  And with a backdrop of heavy instruments behind her, I felt like a sailor in a stormy sea, with Maryia’s voice as a beacon to safety and solace. 

And like Чырвоная ніць {Red Thread}, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} still makes me feel this way. It continues to take doom metal to different and higher levels. Having formed in 2017, the 5-member group from Minsk are purveyors of the spirit of doom, with their unique style of symphonic doom metal slowly reaching beyond the boundaries of the genre. It’s also important to note that this album is conceptual in nature, since it is anti-war and incorporates images of love, birth, and death with a backdrop of Belarusian folklore behind it. 

What strikes me first is the evident progress the members of the band have made. I mean, not only in terms of playing their instruments better, but how they come together as a tight-knit unit. While Maryia hits the very high notes and beguiles the listener, the other members make their presence felt as well. This balance between the vocals and the instruments works magically. You can hear it from the very outset, with Інтра (Intro) leading us through the abyss and mystery ahead. The ambience is mesmerising, and one doesn’t know what they will find on the other side. But Endless Well doesn’t disappoint, their familiar sound is still there, and Змена (Change) sends a strong signal that the band has only improved rather than changed. 

 

I particularly like Барбара (Barbara) with its impressive composition and symphonic layers of deep metal and angelic singing. The contrast around the 5-minute mark is so cool, where the beauty of the piano and harmonies of the vocals meet the keyboards and single strings of the lead guitar. And then the crescendo, a huge growl and a plunge back into the brutality of life and the harshness of the world. This track lasts almost eight minutes and is the longest on the album, yet with its various changes and emotive provocations, especially its suspenseful premonitions, it feels much like an oratorio, a performance of ambient imagery, and somehow eight minutes doesn’t feel long enough.

I am also swept away by Раство (Birth) and колькі каштуе любой (How much is love worth), both tracks with deeper meanings that delve on the themes of birth and love. Both songs showcase some amazing talent on the instruments, especially the former, where the bass stands out. And it is precisely here on the album where I am convinced that Endless Well has reached a new height since its inception, with its musical future lying ahead confidently, like a road that is welcoming rather than daunting. There is no confusion about which direction the band is heading in, the songs just get better and better.
The album concludes beautifully with адзінота (Loneliness) and смерць (Death), two of the strongest tracks on the album. These may not be the most positive of themes, but remember, the album is conceptual and leads us around the emotions and conflicts of life, where we eventually arrive at our final destination. Again, the bass comes alive at the beginning of адзінота (as well as throughout the track), and along with Maryia’s vocals, a chemical reaction beyond description is produced. This is continued in смерць, although this time everyone is all in. And what an ending! No huge crashes or bangs, but rather a subtle pause in the guitars that signal a “to be continued…” 

And the Florkman’s prognosis? Endless Well is definitely worthy of attention. The beauty in the darkness of this album speaks volumes. There might be some fans of classical doom out there with a more critical eye than mine, arguing that it’s not “doom” enough, but I would take what they say with a grain of salt. Endless Well’s brand of doom lies within its originality, where instead of copying or “borrowing” from other artists, the group focuses on translating the issues and sentiments of life and death, which is transcended by their mutual energy, through a sound that is difficult to replicate.  Like Чырвоная ніць {Red Night}, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} is an album that any fan of metal can get into and appreciate. And although Christmas will not be merry for everyone this year, because life, death, and war won’t be taking any breaks, Сцяжынамі Лёсу {By Paths of Fate} is still very much an album worth enjoying.

#248 Thulsa / Stoner Crust / Matúš / 22-11-2024

 

Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?

Ahoj, volám sa Matúš. Druhý mesiac som na materskej s dcérkou takže najviac sa motám okolo nej, staršieho syna, manželky, psa, kapely, muzike..


V ktorých kapelách si pôsobil a na čo si hral ?

Hippie Killer bubny, Roxor gitara, HAARP bubny, FAT gitara, Tummo/Thulsa gitara..


Aký máš vzťah k svojmu nástroju/aparatúre a myslíš, že využívaš jeho/ich plný potenciál?

Vzťah mám kladný, ale žiadny extra cit k nemu nemám:). Mam rád aparáty, gitary a veci okolo.. sú to také hračky pre veľké deti. Potenciál môjho gearu využívam tak na 7%...

 

Povedz mi niečo o vašej poslednej nahrávke - ako vznikala, kto na nej spolupracoval ?

Nahrávali sme to 14.-16.7.2023 v Pražskom Golden Hive štúdiu pod dohľadom Amáka. Počas jesene sa riešil mix+master (tiež od Amáka), a 7.3.2024 uvidelo svetlo sveta Lp Přikryti stíny. Doska vyšla na „domovskom“ labeli Kabinet records.. Doska by si zaslúžila viac pozornosti, ale tento rok sme tomu moc nedali a viac koncertov sa nám zrušilo ako sme odohrali.. Každopádne na doske máme dvoch hostí a to v prvom songu si vokál s Banánom strihol Krýštof Eichler z kapely Faust a v poslednej skladbe je recitát v ruštine, o ktorý sa postarala Olga Petrova. Text pesničky je vytiahnutý z básnickej zbierky Osem hlav šialenstva od ruskej spisovatelky a novinárky Anny Barkovovej, ktorá prežila časť života v gulagu kvôli svojej neústupnosti režimu či otvorenosti svojou lesbickou orientáciou.. O obal sa postaral Chris Kiesling (Misanthropic art). Chris je prevažne death/black metalový ilustrátor (veci pre Dismember, Asphyx, Demonical, Uada etc etc), ale jasne dáva najavo vo svojom arte aj svoj postoj k homofobii a ľudským právam, čo je pre nás samozrejme velmi dôležité...


Čo ťa najviac ovplyvňuje pri tvorbe ?

Asi psychické rozpoloženie, ročné obdobie a muzika na ktorú som v tom čase namotaný.


Ktorú skladbu, a ktorý text vlastnej kapely by si vyzdvihol ?

Uf, fakt neviem. To by som nechal na iných..


Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?

Ambícia bola a stále je robiť muziku ktorá ma baví, s ludmi, ktorých mám rád. Hrať koncerty a vydávať muziku na vinyloch. Realitou to je takže fajn..

Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ?

Za tých pár rokov sa toho stalo dosť veľa.. samozrejme “najzaujimávejšie“ príhody sa stali tak 15-20 rokov dozadu a motali by sa okolo kvartetu Roxor heheh.. haluz je, že aj pri týchlo mega starých príhodach boli moji momentálni spoluhráči! Napr, ked kapela Balaclava prišla zahrať jeden z ich posledných koncertov k nám do Vranova... to si myslím, že musel byť pekný bizár hehehhheh. (hlavne teda pre našu vzácnu návštevu..) To bolo pred 17-timi rokmi a nikdy by ma nenapadlo, že niekedy budem mať kapelu práve s Milanom.


Čo chystáš v blízkej budúcnosti?

Som na materskej s dcérou takže nič extra nechystám... príjemná rutina mi vyhovuje tak ako psom, alebo slabším povahám.. každopádne s kapelou plánujeme nejaké koncerty + máme na február 2025 booknute štúdio opäť u Amáka. Uvidíme ako to dopadne..

 

Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ?

Nemám potrebu sa nejak takto cítiť... Vyrástol som v tejto komunite a je v nej veľa ľudí, ktorích si mega vážim.. pozdravujem každého!


Akú emóciu alebo reakciu chceš svojou tvorbou vyvolať ?

Stačí, keď sa nám podarí preniesť na nahrávku a do živého hrania to, ako to baví práve nás..


Snažíš sa v rámci tvorby k niečomu priblížiť alebo naopak sa od niečoho odlíšiť ?

Jasne že priblížiť!! Hellacopters mixnutý Gorgorothom je cieľ!


Máš nostalgiu za nejakým retro žánrom alebo dekádou ?

Retro žánre sú inn takže nostalgiu nemám.

 

Ktoré dnešné trendy v rámci subkultúr môžeš, a ktoré ti naopak lezú na nervy ?


Uplne na nervy mi nelezie nič. Každý robí, čo ho baví. Momentálne..


Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta ?

Asi hocijaká známka nejakej diskriminácie, rasizmu, homofobie.. takéhoto človeka prestanem akceptovať nie len ako interpréta, ale aj ako človeka.


Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?

Veľa kapiel má super zvuk. Taký outstanding je pre mňa asi Tábor - Údolí hvězd LP. Ani nie kvôli zvuku, ale kvôli atmosfére.. doma si spoko s deťmi pustím Darkthrone, ale toto radšj iba sám. Artwork jednoznačne nový Slať. Videoklip ani neviem, že niekto ma heheh..


Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš.

Scorpions Taken by force, Žabák Julián, Terminátor 2, Prince of Persia (1989), tetovač Sergej, Krušovice nealko alebo Thrills - Get the fig outa here (Barell aged wild ale s figovými listami)

 

Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia ?

Ffud Fest, Velvet Suicide série v Kabinete, rôzne diy metal punkové akcie..


Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?


Jiří Kučera, Milan Trachta, Tomáš Vedra a Marek Stalmach


Motto/obľúbený citát prípadne odkaz na záver.

In Kiss we trust..

#139 Flork Reviews: Nihilo - Made of Lies (2024)

Nihilo - Made of Lies (2024)
By Flork (IG,  FB)

Standing as a symbol of natural grandeur, the Swiss Alps paint a landscape of stark contrasts where the serenity of snow-capped peaks collides with the brutal force of the elements. For this music critic, Switzerland conjures images of an orderly and sophisticated society, with lots of money in its banks and where everyone wears a Rolex and keeps an oversized milking cow in the barn at the back of their gardens. And despite eating lots of cheese with holes in it and yodelling on the slopes of the Matterhorn (or is that Austria?), the Swiss still manage to do even death metal very well. I mean that. Nihilo‘s most recent compilation album Made of Lies, which was released earlier this spring at the end of May 2024, is a prime example of music played extremely well.

Formed in 2003 in Bern (or near Bern), Nihilo has spent over two decades developing a sound that is both haunting and mesmerizing, with thematic explorations focusing on themes that come with the territory of heavy music: death, hate, and war. Ragulan Vivekananthan‘s guttural vocals, which creates the soul (although this is anything but soul music) of the band‘s intensity, are as honest as they are distinctive. I say this because he’s been there since the band’s inception, with the rest of the members joining at various times over the years, deepening their evolution and progress with the vocals at the core. Their present lineup—Nils Hugi‘s precise rhythm guitar, Marco Kessi‘s sharp lead work, Damiano Fedeli‘s blistering drumming, and Flo Keller‘s tight bass grooves—the band‘s energy and ability to harmonise not just the music, but themselves as a unit, delivers an auditory experience that’s larger than life, much like the Swiss landscape that inspires them.

The title track Made of Lies opens the album and sets the tone for the album‘s raw, unrelenting energy. At just over two and a half minutes, this track is a rapid-fire declaration of the album’s power, with Nils and Marco‘s heavy guitars and Ragulan’s growling vocals laying down a relentless foundation that propels the song forward. The concise song structure only heightens the track‘s aggression and embodies the ferocity of their Swiss Alpine roots in a compact burst of energy. This is such an awesome track as it slows a bit towards the end, demonstrating creativity in the composition and those to follow.

 

Tracks like Homicidal Pleasures and Antichrist showcase the band‘s ability to add an element of complexity into their compositions while maintaining an unmistakable sense of brutality. Homicidal Pleasures shifts tempo expertly, creating an eerie tension with subtle atmospheric build-ups before unleashing a storm of riffs and rapid percussion. It’s a bit reminiscent of a psychedelic kaleidoscope, yet it still provides a deep, resonant pulse that adds a distinct layer of darkness. I like how Fedeli‘s drumming is tight and calculated, never overplaying, yet always serving the song‘s aggressive drive. In Antichrist, the guitar work creates moments of tension and release effortlessly, with almost ambient, yet melodic flourishes that contrast the track’s otherwise relentless pace. In fact, the whole album is relentless and deep, with very few moments to come up for air.

As the album progresses, tracks like No Fire Zone and Flaming Bed in Benum exemplify the band‘s technical range. No Fire Zone showcases Hugi‘s intricate rhythm guitar, weaving complex, palm-muted patterns that create a sense of urgency, while Keller‘s bass underpins the chaos, holding it all together. I love the spoken bit towards the end and the heaviness of the music that follows. Flaming Bed in Benum doesn’t disappoint, especially with regards to the vocals, which are managed beautifully between the two voices, kind of like a conversation between a younger demon and an older, wiser one. This track takes a more atmospheric approach, with over 5 minutes, making it the longest track on the album. The two vocals give the track an expansive, almost thought-provoking feel, and this is felt in Insomnia which follows.

The concluding track Meating encapsulates the album‘s closing sentiments. Here, all elements come together in a well-layed finale. Ragulan‘s vocals are as vicious as ever, the younger and older demon cut through the maelstrom of sound with an agreeing tone.The high notes on Kessi‘s leads mirror the chaotic energy of the song, while Fedeli‘s drumming and Keller‘s bass lines add weight and depth to the overall finished product. It‘s a masterful, concentrated burst of energy and ends as abruptly as the album begins, bringing Made of Lies to an explosive, yet satisfying conclusion.

And the Flork‘s prognosis? There’s no doubt that Made of Lies delivers a masterful exploration of contrast, especially in terms of vocal dialogues, which are as complex and multifaceted as the music that accompanies them. The blending of death metal with layers of crunch and grind is a work that is as intellectually engaging as it is aggressive in terms of sounds. Released at the end of May 2024, Made of Lies offers a snapshot of their career so far while continuing to push the boundaries of extreme music. Devil’s horns raised high on this one.

#247 Sekeromlat / Black Metal / J. / 4-11-2024

 

1. Čierna alchýmia v Krkavčine je názov vášho nového albumu, ktorý vyšiel po dvoch rokoch - ako album vznikal, čím bol inšpirovaný hudobne a lyricky, ako ste spokojní s výsledkom?

Původně bylo zamýšleno vytvořit samostatné album, které by vyšlo na LP. Jenže v roce 2023 jsme měli v kapele zásadní změny na postech kytary a basy, kdy nás opustili zakládající členové H. a K. Tudíž jsme se museli věnovat zaučení starých písní na nových členech N. a R. Nebylo proto tolik prostoru pro novou tvorbu. Za nový cíl jsme si tedy dali stvořit písně pro jednu stranu LP a vydat to jako split. To se povedlo! Nakonec však nebylo v našich silách a finančních možnostech vydat to na vinylu, a tak jsme se uchýlili ke staré dobré kazetě. Ta je u nás díky HEADLESS DULICATED TAPES velmi dobře a rychle dostupná. Navíc v neuvěřitelné škále technických a grafických možností. Pro spolupráci na vydání kazety, jsme oslovili spřátelený label VŘESOVÁ STUDÁNKA. Ten na to bez váhání kývnul, a tak jsme se mohli pustit do nahrávání. To se uskutečnilo za jeden víkend v Praze u našeho dobrého kamaráda Kuby (kytara ve WOUNDEAD KNEE a DGVM, one man projekt GENERAL DISARRAY) v jeho čerstvě vzniknuvšímu DISARRAY STUDIU. S Kubou jsme již v minulosti spolupracovali na nahrávkách pro naše další kapely KUNTA KINTE a WOUNDEAD KNEE. Výsledek byl vždy perfektní! Kuba má opravdu dobrý cit pro zvuk daného žánru, který zrovna nahrává. Ať už jde o punk, HC, nebo metal. Což se někdy úplně nedá říct o jiných zaběhnutých studiích na naší scéně, které drtí jeden a ten samý zvuk pro všechny kapely, bez rozdílu. DISARRAY STUDIO nám zajistilo nahrávání, mix a nakonec i master. Vše řešeno s jedním člověkem. Za týden bylo komplet hotovo. Výsledek je za nás krásně špinavý a famózní! Navíc nám Kuba udělal i intro a outro. Co dodat… Pokud by jsi měl o spolupráci s ním zájem, piš na disarraystudio@gmail.com. Co se týče zvuku této nahrávky, tak je zde myslím dobře patrný rozdíl tvorby nového člena N., který pochází původem z Kazachstánu. N. má, dle mého názoru, svůj velmi specifický, lehce orientální, styl hraní na kytaru. Kdysi mu náš původní kytarista H. řekl – Nehraj na kytaru jako Nor, ale jako Kazach! Zrod nové skladby většinou vypadá tak, že N. přinese do zkušebny rify, které se zde sehrají s basou a bicíma. Já si to nahraju na diktafon, a pak si do toho doma v klidu naroubuju text. Na další zkoušce už se to pak celé slepí dohromady a nová píseň je prakticky hotová. Pak už to jen drtit a drtit pořád dokola, až do finální krásy. Všechny texty na této desce jsem psal já. Skoro za každým mým textem musí stát nějaký silný osobní prožitek, zkušenost,… Často je to o místech, která jsem navštívil a ty pak ve mě zanechali nějakou nesmazatelnou stopu. Přesně tak je to zde s písněmi Schody co k nebi nevedou, Vatikán je brána do pekla, Wernersdorf Dämon a titulní Krkavčina. Sajtan Taben je pak pocta kazašským stepím a divokým hřebcům, kteří se zde prohánějí. Chrám masa zase pojednává o nekonečné lidské chamtivosti, marnivosti, sebedestrukci, obžerství,…

 

2. Album vychádza ako split s brazílčanmi Vazio, prečo práve oni a ako ste sa dali dokopy?

Na splitu se zahraniční kapelou je skvělé, že se deska dostane do jiné země, mezi úplně jiné posluchače. Nejdříve N. zkoušel oslovit nějaké Kazachy, ale to nedopadlo. Pak jsem si vzpomněl právě na VAZIO, kterým jsme se SCHMEICHEL KABINETT 666 dělali v roce 2017 koncert v Praze. Tehdy s kapelou začínali a vezli sebou svoji první vydanou kazetu. Jeli turné po Evropě ještě s brazilskými punkáči ODIO SOCIAL. Spali u nás na bytě. Hrozný mejdan. Ráno to vypadalo, jako by tam vybuchl granát. Rád na to vzpomínám! O dva roky později jsme ještě s SM 666 přispívali na vydání jejich LP splitu. Od těch dob se jim to pěkně rozjelo a vydali několik dalších desek. Však se podívejte na jejich bandcamp, kde to je všechno k poslechu. Pro mě je muzika VAZIO naprosto výjimečná a originální. U písně Eterno Vazio mi vždy naskakuje husí kůže. Když jsem jim psal dotaz na toto společné splitko, akorát měli čerstvě vydané LP Necrocosmos. Navíc ještě plánovali s novou deskou objet podzimní evropské tour. Nicméně se toho kluci nezalekli a hned mi potvrdili, že do toho s námi půjdou. Na svém turné mají naplánované i koncerty v ČR, tak se nabízelo, že to na společné akci i pokřtíme. A ono se to opravdu vše povedlo! VAZIO včas dodali svoji nahrávku, texty a navrch zajistili i grafiku obalu. My jsme zase zařídili s VŘESOVOU STUDÁNKOU vydání a kompletaci kazet a s NOISE WOLVES FAMILY pražský koncert, kde se splitko pokřtilo. Večírek se podařil náramně, kazeta krví byla zlita a kluky jsem po letech zase ubytoval u sebe na bytě. Tentokrát to bylo ale o dost poklidnější. Přeci jen jsme všichni zestárli a zmoudřeli, že. No každopádně i tak nám kluci brazilský za večer připravili několik napínavých momentů. Ale s tím se prostě už musí u kapely z Jižní Ameriky počítat.

 

3. V máji som vás videl hrať v Bratislave na lodi Pink Whale, kapela zahrala výborný set - ako naň spomínate?

Tento koncert byl třetí zastávkou na SEMIZ KUNÄLI TOUR 2024, které jsme jeli spolu s HNUS UMÍRAJÍCÍ. Ještě snad dva dny před akcí nebylo jasné, jestli se koncert vůbec uskuteční. Loď totiž vyhořela. ,,Naštěstí´´ to odnesl jen bar na horní palubě. Podpalubní kluby a technika zůstaly bez úhony. Ten den bylo dost sychravo, celá loď smrděla jako spáleniště. Prostě ideální podmínky pro hraní black metalu! Celkově je to tam takové zvláštní, až skličující místo. Což neříkám, že je špatně! Hrálo se nám tam dobře a vystoupení mělo myslím dobrou odezvu u publika. Z distra jsme tam dokonce prodali i přejetou ropuchu, která byla původně zamýšlená jen jako dekorace. Nakonec jsme na lodi i spali, čímž byl tento vodně spáleništní zážitek ještě umocněn. Více o tomto koncertu a celé tour se brzy dočtete v jednom skvělém tištěném zinu, kam připravuji obsáhlý tour report.


4. Všimol som si, že tam prebiehali fóry medzi vami a kapelou Hnus Umírající, vyzeralo to tak, že kapely majú spoločné historky - o čo šlo?

No nějak si nemůžu vybavit, co máš konkrétně na mysli… HNUS UMÍRAJÍCÍ jsou naši dobří kamarádi, kterým jsme ještě navíc celkem nedávno ukradli basáka. No a je jasné, že když spolu jedou takto dvě spřátelené bandy na turné, tak tam nějaké ty srandy a špičkování musí probíhat. Takže je dost možné že z jejich strany probíhalo nějaké pokřikování na našeho basáka R. ohledně změny působení. A naopak R. asi měl zase nějaké poznámky k nejapným projevům Sedlathöra během jejich setu. Případně se ještě mohly ozývat nějaké dozvuky z párty předešlé noci, kdy jsme po koncertu v Olomouci jeli spát k Dalbovi (kytara H.U.) na jeho chalupu.


 

5. Existuje odnož alebo subžáner v rámci black metalu, ku ktorej sa kapela hlási? Ako si hľadáte spriaznené kapely v rámci scény a pomáha pri tom "spoločný menovateľ" BM alebo je potrebné ísť hlbšie?

Vždy jsme chtěli hrát prostě surový black metal. Sekeromlat je pravěký nástroj a k tomuto období a cítění tíhne i naše hudba. Většina členů Sekeromlat vychází z HC punkového podhoubí. Takže tím punkem to asi bude také trochu načichlé. Ale určitě to není úplně záměrně, jako u spousty jiných (a skvělých) kapel, které se přímo hlásí k black punku. Co se týče spřízněných kapel, tak tam si to musí sednout hlavně lidsky a názorově. A samozřejmě se nám musí vzájemně líbit hudba, co hrajeme. BM v tom ale určitě není nějaké dogma, ač důležitou roli to jistě hraje. Já osobně mám rád v muzice pestrost, takže kvituji spolupráci napříč všemi subžánry metalu, ale i punku, HC, grindu, folku,… Musí to ale pak jako celek dávat nějaký smysl.


6. Na Slovensku sa v posledných pár rokoch podarilo pár BM kapelám zaznamenať výraznejší úspech v rámci európskej, možno dokonca svetovej BM scény (máme tu kapelu, ktorú vo svojej ďakovačke albumov Darkthrone už tradične spomína Fenriz) - v čom si myslíte spočíva tento úspech?

No musím uznat, že tady jsi mě trochu dostal. Nemám totiž ani tucha koho a kde zmiňuje Fenriz. Stará BM alba DARKTHRONE si rád poslechnu. Nejsem ale jejich šťastným majitelem, tudíž nemám ani nastudované, co se píše v jejich děkovačkách. Počítám ale, že tady půjde spíš o jejich pozdější tvorbu a ta už mě trochu míjí. Na netu jsem si našel, že bylo velké haló okolo jeho fotky s deskou MALOKARPATAN. Tak že by šlo o toto..? Úspěch je vždy daný hlavně tím, že kapela na sobě maká a hlavně dobře hraje. Pak to chce samozřejmě taky trochu toho štěstíčka a být ve správnou chvíli na správném místě, resp. správném koncertě. Dobrým lidem úspěch přeji, hajzlům zase zkázu! Ale bacha… Štěstí i úspěch jsou dost pomíjivé, zato zkáza bývá často nevratná!

 

7. Existuje niečo ako Československá BM scéna, v rámci ktorej kapely riešia spoločné koncerty a vydania alebo je tu skôr individualizmus a každý kope za seba?

Řekl bych, že mám celkem bohaté a pestré zkušenosti z pořádání HC/punk/grind, ale i metal, koncertů s kamarády z DIY promo bandy SCHMEICHEL KABINETT 666. Musím říct, že v této, výše jmenované, scéně to celé funguje trochu lehčeji a přirozeněji. Kapely si nevymýšlí tolik kraviny, jsou skromné, co se týče nabízeného backline, hracích časů, nemají problém ti cokoliv půjčit,… Ale samozřejmě ti zase do akce někdy dokážou vnést pořádnou dávku chaos punku :) Těch pár metalových koncertů, co jsme spolupořádali se Sekeromlatem, se od toho asi malinko odlišuje. Ale zase většina metalových kapel se k tomu staví, řekl bych více profi, což rozhodně cením. Ač si třeba občas vymýšlejí trochu blbosti… Jde spíš o ty pořadatelské zkušenosti, kterých zase na tom striktně metalovém poli, ještě tolik nemám. V HC punk scéně funguje skvělá věc a to kooperace labelů a dister na vydávání desek. Díky tomu jsme byli s KUNTA KINTE schopni vydat několik vinylů, které bychom si jako samotná kapela jinak nemohli dovolit. Také se zde dělají více splity, což také rozmělní náklady na vydání a zároveň rozšíří posluchačský záběr. V metalu tohle moc nefunguje, což je škoda. Takže když tě pod sebe nevezme nějaký label, který tě zafinancuje, je dost problém vydat velkou desku. Hlavně tedy vinyl. S kazetami to zas tak dramatické není a jeden skvělý label, který v tom za námi stojí, tu je! Jak jsem psal již výše v odpovědi na druhou otázku. Jinak si nemyslím, že by tu existovala nějaká čistě BM scéna (ale třeba se mýlím). Dle mého názoru se to celé dost míchá dohromady s dalšími subžánry metalu s přesahem ke grindu a punku. A to je za mě dobře! Skvělé akce tu dělá skvadra DNO ORGANIZAČNÍCH SCHOPNOSTÍ (R.I.P. Hájenka), nebo SOULBONDING CREW. Nemluvě o OBSCURE, kteří sem tahají neskutečné věci.

 

8. Do akej miery sú dôležité, resp. v čom pomáhajú vaše pseudonymy pri tvorbe a vytváraní atmosféry vašich skladieb?

Ve veřejném fungování Sekeromlatu není místo pro civilní jména. Zde je třeba se odprostit od svého všedního já. Nechat ho pod nánosem corpsepaintu, pod černou kápí. Zahalit se tmou, mlhou, dýmem z kadidla a rudým přísvitem. Jen za mihotání plamenů svíček a pod dohledem prázdných očních důlků lebečních se pak dá plně ponořit do hraní syrového black metalu.


9. Ako sa vyrovnávate s post-kovidovým pretlakom všetkého a všade navôkol? Nechýba vám niekedy to spomalenie, nedostatok všetkého a z neho vyplývajúci hlad po koncertoch, albumoch, kapelách?

Já už mám tuhle covidovou kravinu celou nějak v mlze. I když osobních prožitků z té doby bylo teda až až. V tom období jsem nastoupil do kapely. Takže pro mě to znamenalo velmi intenzivní zkoušení. Připravovala se deska Drápy a Tesáky, kam jsem hned začal psát i nové texty. Reakcí kapely na toto období pak byla píseň Virozvěst. Nemyslím, že tím obdobím by kapela nějak utrpěla. A žádný post-covidový přetlak na sobě necítím. A zpomalení…? Tak o tom si můžu nechat s dvěma malýma dětma jen zdát :) Člověk, by ale měl makat! Doma, v práci, v kapele,… Nejhorší je zahálka a pomalé zahnívání…

 

10. Čo chystá Sekeromlat v najbližšom čase - na čo sa môžu tešiť fans?

Určitě koncertovat, skládat nové písně a chrlit nový zajímavý merch! Před koncem roku tu máme výtečný koncert, pořádaný právě OBSCURE, kde zahrajeme společně s MIZMOR v podzemí ČKD na Kolbence. A na rok 2025 už se tam také pár akcí rýsuje. Snad se povede i zase nějaký zahraniční výjezd.

Díky za opětovný zájem a prostor ve Tvém zinu! Sláva ďáblu! J.

=====================================================================

Sekeromlat na jablkách:

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/12/124-sekeromlat-black-metal-z-prahy.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2022/04/22-flork-reviews-sekeromlat-drapy.html

#138 Flork Reviews: Hrobár - Mŕtvy Ťah (2024)

 

Hrobar - MŔTVY ŤAH (2024)
by Flork

Emerging from the sleepy, historic town of Banská Štiavnica, a place known more for its art galleries, charming cafés, and medieval architecture than for mosh pits and mayhem—Hrobar’s MŔTVY ŤAH is like receiving a high-voltage jolt from a faulty defibrillator after a lengthy cardio arrest, waking up the town and everything else sleeping nearby. This 19-minute, 19-track blitz of metal, crossover, and thrash is the auditory equivalent of an energy drink overdose, injecting raw intensity that contrasts gloriously with the town’s laid-back atmosphere.

Hrobar (The Undertaker) wastes no time in setting the stage with Hrobar je najlepšia kapela na svete (Hrobar is the best band in the World), a self-assertive opener that’s as much a proclamation as it is a manifesto. At a mere one minute and sixteen seconds, the track blasts through with a distinct confidence that becomes a recurring theme across the album. In fact, this is one of the longer tracks; the majority speed by in under a minute. Even the band’s punchy, provocative titles are as relentless as the music itself, with tracks like Morálny kódex (Moral Code) and Tvoje telo nie je moja voľba (Your body isn’t my choice) challenging societal norms and personal boundaries with unapologetic attitude.

 

The album plays out like a barrage of metal vignettes, each track a short, sharp shock to the system. All of it is sung in Slovak (I think), yet it makes no difference. Songs like Prísny sused (Strict Neighbour) and Tichá domácnosť (Silent Household) capture everyday tensions, while Priemerný fanúšik Slayeru (Average Slayer Fan) offers a satirical jab at thrash culture itself. Hrobar balances critique with a playful edge, as heard in Kalorický kódex (Caloric Code) and Agresívny kontextuál vs. Hrobar pôžitkár (Aggressive Contextualist vs. Hrobar Hedonist), which feel almost absurdist, yet both tunes add depth to the band’s gritty worldview.

So how can I describe their sound best? Like this: Every track is an aggressive sprint to the finish line, punctuated by chugging riffs, frantic drums, and growling Slovak vocals. It’s like every track starts at 100mph many moments before the trigger on the starter pistol is pulled. The brevity of the songs—the majority clocking in around a minute—keeps listeners off balance as the album pulses forward like an uncontainable force. The raw energy peaks in Toto je Hrobar tu je tvoj hrob (This Is Hrobar, Here’s Your Grave), a roaring 1:24 culmination of the band’s ethos: direct, brutal, and darkly humorous.

Ironically, each track somehow brings something distinct, because it feels like the album leaves no room to breathe. It’s a relentless experience designed to hit hard and fast. Closing with Progresívna voda (Progressive Water), Hrobar caps off this meteoric journey without any intention of offering any resolution—just a final riff and a short lingering echo of distorted defiance.

And the Flork’s prognosis? MŔTVY ŤAH isn’t for the faint of heart, nor is it meant to be. But I like it all the same. In fact, it’s an explosive reminder that, even in the most picturesque settings, raw energy and unfiltered expression can find their place. After all, the town was built on the mining industry, and so it shouldn’t be any surprise for heavy underground music to surface. And much like their previous first full-length album, Hrobar delivers a collection of fast-paced compositions that are as chaotic as they are captivating. Definitely a „must-listen“ for anyone craving a fresh dose of thrash madness.

DSW#16 Kazostroj - ŠPINA/HNUJ (2024) // Maroš, Mykey // 31-10-2024

 

1. Ahoj chalani, v auguste ste vydali svoj prvý dlhotrvajúci album - ako vznikal a ako ste spokojní s výsledkom?

Maroš: Najprv pomaly keďže sme veľa koncertovali popri skladaní, no počas zimy 2023 sme sa pustili len do skladania a vtedy sme nabrali celkom fajn tempo. Do jari sme naskladali zvyšok albumu a na prelome apríla a mája sme navštevovali kulturák v Žabokrekoch a spolu s Jurajom Kankulom sme nahrávali. Ono je to už celkom celé sprofanované a bolo to povedané asi tisíckrát, ale nahrávali sme to live, aby sme zachytili ten koncertný drive na nahrávke. Ja som s výsledkom veľmi spokojný, na albume je podľa mňa celkom zaujímavá zmeska vplyvov a rozdielnych žánrov. Aj hrávať naživo ma tie songy baví.

Mykey: Výsledný zvuk albumu dokonale naplnil pôvodný zámer preniesť živelnosť a surovosť, ktorú cítiť z pódia na koncertoch Kazostroja na hudobný nosič. Skladby vznikali prirodzene a bez nejakej vynútenej potreby vytvoriť niečo za každú cenu. Vždy keď niekto priniesol nejaký nový motív a nemali sme práve pred koncertom, tak sme sa mu spoločne venovali čas, a formou improvizácie sme sa postupne prepracovali ku konečnému výsledku.


2. Ste na scéne už pár rokov, čo vám dal a vzal život v UG?

Maroš: Zrovna nedávno sme sa rozprávali s Hugom cestou z koncertu, že aké neuveriteľné situácie zažívame vďaka tomu, že sa pohybujeme v undergrounde. Vždy keď v pondelok po koncertnom víkende prídem do práce, tak len tak čumím do blba a snažím sa vrátiť do bežnej šedej reality. Pozerám sa okolo seba a premýšľam nad tým, že veci, ktoré ako kapela zažívame sú neprenosné zážitky a s nikým, kto to nezažil sa o tom ani nedá diskutovať, lebo neocení ten bizár. Napríklad keď sa snažím o tomto hovoriť kolegom z práce, mnohým veciam nerozumejú, častokrát sa i pýtajú, že načo to robíme, keď z toho nie sú prachy. Raz dokonca padla otázka, že či mojej manželke nevadí, že hrám v kapele, lebo veď v bekstejdžoch to sú samé afterky, fanynky sa na nás hádžu, alkohol sa leje potokom a drogy sypú jak lentilky. Nemusím tu vysvetľovať, ako vyzerá realita. Práve naopak mi underground veľmi opravil morálny kompas, spomínam si, že predtým, ako som do tejto scény vstúpil som bol v mnohých smeroch celkom smrad a najmä angažované kapely s názormi mi dosť otvorili oči a správne ma životne usmernili. Ale priznám sa, že na druhej strane boli chvíle, kedy mi underground vzal takmer všetko.

Mykey: Ja som veľmi vďačný za všetky miesta, ktoré sme vďaka koncertovaniu navštívili, za všetkých skvelých ľudí čo sa v tejto prapodivnej komunite pohybujú a dá sa s nimi porozprávať aj dobre zabaviť a za všetky úžasné kapely, s ktorými sme mali česť zdieľať pódiá a zabaviť sa na ich show. Tých pár hodín chýbajúceho spánku kvôli neskorým príchodom domov za to stojí. Na druhú stranu tento rok v lete som prvýkrát pocítil aj obmedzenia, ktoré so sebou nesie koncertná šnúra, a kvôli našim koncertom som nemohol byť na festivaloch, ktoré by som inak navštívil. No funguje to aj opačne, vďaka Kazostroju som bol na koncertoch a festivaloch, na ktoré by som inak nešiel.

 

3. Náš prvý rozhovor sme robili v čase pandémie, keď aj introvert ako ja sa zo zúfalstva pustil do amatérskych rozhovorov s cudzími ľuďmi. Teraz je opäť všetko v plnom prúde a je tu pretlak všetkého - ste radi, že je to za nami alebo sú veci, ktoré vám z toho obdobia chýbajú?

Maroš: Vítam zmeny, ktoré to prinieslo, ako napríklad relatívne znormalizovanie home-office. Priznám sa, že kým nebola pandémia, tak som sa s takým konceptom ani nestretol. Z toho obdobia mi však chýba iba jedna vec – vravel som si vtedy, že aké máme vlastne šťastie v princípe, že na preľudnenú planétu prišiel mor a netreba to riešiť vojnou. No a pozri. Ak by mi niekto povedal, že terajšie vojnové konflikty zo dňa na deň skončia, ale bude opäť pandémia, bez váhania zoberiem ten mor. Proste mal som pocit, že toto je to najhoršie čo sa nám ako spoločnosti môže stať. Od februára 2022 som absolútne stratil nádej v dobrý koniec. A to som ho ešte počas covidu mal. Ten pocit nádeje a istoty mi chýba najviac.


4. Kam sa posunula domáca scéna za posledných pár rokov, stmelili ju krízy sveta alebo naopak?

Maroš: Ťažko povedať. Kapely, ktoré sú súčasťou našej undergroundovej scény majú plus-mínus rovnaké názory na tieto svetové krízy - kto má radikálne odlišný názor do nejakej našej spoločnej scény tak prirodzene nezapadá. Ak hovoríme o nejakom posune, postrehol som len jeden ktorý mi prekáža a respektíve to, že miera tolerancie odlišných názorov začína byť brutálne tenká. A to nehovorím o hore spomínaných zásadných veciach, ale o drobnostiach a malichernostiach. Nevieme diskutovať, vieme sa už len neosobne pohádať v komentárových vláknach a bloknúť sa navzájom. Pre mňa osobne je dôležité, aby sme sa zhodli v otázkach antifašizmu, tolerancie a slobody – keď sa nezhodneme v iných veciach, vždy sa o tom vieme porozprávať. Zažil som sám dokonca prípady, kedy normálna diskusia správne naviedla názorovo strateného človeka. U nenávistných debilov to samozrejme nefunguje, tak ako nefunguje diskutovať s niekým, kto ti ide rozbiť hubu.

Mykey: Nemôžem posudzovať ako sa scéna mení názorovo, keďže takmer vôbec nesledujem nejaké dianie vo vnútri komunity. Ak by som mal ale hovoriť o hudobnej evolúcii v UG tak sa mi páči ako sa čoraz viac prelínajú rôzne žánre aj u nás (hovorím u nás, lebo na západ od našich hraníc tento trend trvá oveľa dlhšie). Napríklad spojenie rapu, punku a elektra v prípade Berlin Manson, FVCK KVLT či Dušana Vlka. Alebo napríklad spojenie prvkov punku, black metalu a stoner rocku v prípade kapely Kazostroj.


5. Vidieť Ťa často v tričku Mayhem "Deathcrush" - basa na vašom novom albume mi pripomína Necrobutcherovský zvuk - ako vás ovplyvnila scéna nórskeho blackmetalu, ako vnímaš kontroverziu okolo tejto scény a aký je prienik medzi touto a vašou subkultúrou?

Maroš: Haha, odvážim sa povedať, že Mykeyho a Huga nijako. Mňa ovplyvnila masívne. Ja som v rannej dospelosti počúval veci ako Venom, Celtic Frost, Torr pre ich punkový a rakenrolový vibe. Konkrétne Mayhem som objavil krátko predtým, ako som založil Kazostroj a úplne ma položili emócie na ich debutovom dlhohrajúcom albume a surovosť spomínaného EPčka Deathcrush. Rovnako mám rád aj Pure Fucking Armageddon. Z nórskych blackových vecí mám ešte rád aj Darkthrone, ale paradoxne až tú neskoršiu éru, keď začali hrať pomalšie. Kontroverzie spojené s touto scénou vnímam najmä ako časť metalovej histórie. Je to zaujímavé čítanie, ale nevnímam tie ústredné postavy ako hrdinov, alebo idoly. V niektorých prípadoch práve naopak. Čo sa týka toho prieniku – pre mňa bol začiatok blackmetalu v niečom strašný punk. Proste špina, bordel a muzika viacej o emócii ako o inštrumentálnych výkonoch. To ma na tom baví najviac.

Mykey: Mayhem som nikdy nepočul a asi ani žiadny iný severský black metal, takže ma nijako neovplyvnil. Táto hudba vôbec nepatrí do môjho playlistu.


6. Ktorý koncert za posledné dva roky vám utkvel v pamäti a prečo?

Maroš: Za mňa to bola určite minuloročná Pohoda, kde sme hrali v rámci Garáže. Hrali sme o 3:45 v nedeľu v noci a napriek tomu sa tam pred našim vystúpením nakotili desiatky ľudí, ktorí decimovali zábrany už počas našej zvukovky. Na tomto koncerte sme inak prvýkrát v živote hrali song Špina/Hnuj. Bol to masaker proste, piesok som z nosa vyberal ešte tri dni a únavu dospával ďalšie štyri. Začali sme za tmy a keď sme dohrali, bolo ráno. Dosť punk bol aj koncert v Poráči na festivale Woodna Stocka uprostred lesa. Nič špeciálne sa tam nestalo, ale špeciálne bolo prostredie, atmosféra a ostatné kapely.

Mykey: Stoned Jesus na Pink Whale a The Ills v Lúči. Vynikajúci hudobníci, dobrý zvuk a príjemná komunikácia s publikom. Som rád, že sa mi občas podarí zájsť na koncert aj v roli fanúšika.


7. Čo chystá kapela v najbližšom čase - na čo sa môžu tešiť fans?

Maroš: Fans, akože ventilátory? Do konca roka dáme nejaké koncerty, nejako odpromujeme ešte nový album a asi rovno začneme skladať nové veci. S tým sme už vlastne začali. V novembri hráme doma na Celestial Helpfeste, radi by sme tam zahrali niečo nové. Včera zrovna sme začali skladať nové songy. Pripravujeme i nový videoklip, ale ešte k tracku z albumu Špina/Hnuj.


8. Čo počúva, pozerá a číta kapela v týchto dňoch?

Maroš: Ja si momentálne najviac užívam nový album Esazlesa. Neskutočne zadelili, už teraz mám „Dokud vím, co mám“ radšej ako predošlú Společnost psú. Odporúčam všetkými desiatimi. Pozerávam novú anime adaptáciu Uzumaki Junjiho Ita a reprízy Alfa na Markíze Klasik. Po sto rokoch som bol i v kine na nového Jokera. Mne sa páčil, veľmi dokonca. Ale chápem, prečo sa zvyšku sveta nepozdával. Tento rok sa mi moc k čítaniu nedarí dostať, jediné čo občas čítam je Springfieldske tajemství – kniha o tom, ako vznikajú Simpsonovci priamo od Mikea Reissa, jedného zo scenáristov seriálu. Prvých osem sérii považujem za najsvetlejšie momenty svetovej televízie. Zachytil som ale, že v češtine vyšla kniha Haunting of Hill House od Shirley Jacksonovej a prvýkrát v slovenskom preklade Koralína od Neila Gaimana. Dúfam že si ich obe nájdem pod stromčekom. Ale môžem ich dostať i k nadchádzajúcim meninám a narodeninám, to je jedno.

Mykey: Často si púšťam kapely ako King Buffalo, Fu Manchu, Stoned Jesus, The Truckfighters, Black Book Lodge a nedávno som sa tiež vrátil ku klasikám ako Morphine, The Doors alebo Radiohead. Naposledy som bol nadšený zo seriálu Sobík a nový Joker sa mi nepáčil 😊. Aktuálne čítam sériu Nadácia od Isaaca Asimova.

 

============================================================================

Die Schmutzige Wiedergabeliste: Kazostroj - Špina/Hnuj (2024)

 

1. Pri liečbe duše ideš po dlhodobej príčine alebo sa sústredíš viac na liečbu akútnych symptómov? Čo pomáha?

Maroš: Kedysi som sa sústreďoval na akútne symptómy. Tento rok som sa konečne prekonal a začal chodiť k cvokárovi. Som za toto rozhodnutie rád a odporúčam to každému, kto sa topí v niečom, s čím si už nevie dať rady. Len si treba dať pozor pri výbere psychológa, pretože na Slovensku stále panuje veľa fušérov, ktorý ti predpíšu lieky a pošlú domov a vybavené. Prípadne postupmi existujú v roku 1996.


2. Dá sa dlhodobo vyžívať v špine? Nemáš potrebu prejsť do "čistejšieho" prostredia?

Maroš: Ak hovoríme metaforicky a narážame na myšlienky pesničky na ktorú táto otázka naráža, tak nie. Asi to bude tým, že v skutočnosti nie som hudobník, len sa na neho hrám. Tým pádom si môžem dovoliť hýbať sa iba v prostredí ktoré je „špinavé“, ktoré mi odpustí moje diletantstvo. Milujem to.


3. Akú dobrú radu máš pre znudených ľudí?

Maroš: Aby si kúpili medvídka mývala.


4. Aký máš vzťah k požívaniu substancií a jedov?

Maroš: Veľmi striedmy. Ja túto plochu využijem na taký malý coming-out. Od roku 2015 som absolútne abstinoval, zašlo to až tak ďaleko, že som si nechal vytetovať straight-edge kérku. Koniec koncov to vlastne spomínam v songu na ktorý narážaš. Potom prišla pandémia, kedy som prvýkrát dostával panické záchvaty, ktoré sa mi pôvodne podarilo vyriešiť neurolom. Ten však rýchlo prestal fungovať a problémy neprechádzali. Počas covidu som zrovna oslavoval tridsiatku, v rámci ktorej som si po rokoch vypil a veľmi mi to pomohlo zresetovať hlavu. Odvtedy si tak tri-štyrikrát do roka snažím takto vyvetrať hlavu. To je všetko. Nič iné som v živote nemal ani neskúsil. Dokonca ani trávu.


5. Stojí celá tá rehoľa okolo udržiavania kapely a scény za to? Pocítil si už niekedy krízu a čo Ťa nakoplo naspäť?

Maroš: Určite stojí. Ja som strašne šťastný, že som sa do tohto sveta dostal a neviem si predstaviť, že by som sa tomu nevenoval. Často mávam krízu v duchu, že už popri všetkom, čomu sa musím venovať, nezostávame moc času riešiť skúšky, koncerty, výrobu nosičov, nahrávania, komunikáciu, sociálne siete a všetko ostatné čo s týmto súvisí. Sám ale viem, že reálne by som sa bez všetkého tohto zbláznil. Cez zimu, alebo po náročnejších obdobiach si dávame na pár týždňov kapelnú dovolenku, po ktorej sa vždy strašne teším, že znovu budeme hrávať, alebo skladať novú muziku. To ma zvykne nakopnúť naspäť.

 

6. Ako zvládať rodičovstvo a nestať sa úplnym debilom, ktorého budú vlastní potomkovia nenávidieť?

Maroš: Minimálne ja sa snažím deťom tvoriť bezpečné a dôveryhodné prostredie. Ja som nemal v detstve pocit, že môžem rodičom povedať čokoľvek, alebo že sa im môžem so všetkým zveriť. Toto vnímam ako najdôležitejšie. Keď budú mať obe moje decká 18 rokov sa ma spýtaj, či mi to vyšlo. 

A potom samozrejme je dôležité sa správať ako civilizovaná ľudská bytosť. Neznášam, keď sa dospelí nevedia kontrolovať a decká sú svedkami napríklad extrémnych hádok, násilia na sračky ožratých agresívnych rodičov, zanedbávania a celkovo záležitostí, ktoré nemajú čo hľadať v detskom svete.


7. Čo je ťažšie, byť samým sebou za každých okolností alebo život v mnohých nie úplne kompatibilných roliach?

Maroš: Oboje je ťažké. A je na každom, čo si zvolí. Najľahšie je byť sám sebou keď si nenávistný idiot. Preto je ich tu dnes toľko.


8. Čo je najťažšia úloha, s ktorou si sa musel počas sedemročného vzniku albumu Špina/Hnuj  vyrovnať?

Maroš: Ja len uvediem na správnu mieru, že my sme ten album nedávali dokopy sedem rokov. Na bandcampe sa píše, že to je kulminácia posledných siedmych rokov, ale v tom smere, že to je výsledok dlhoročného hľadania a formovania sa ako kapely. Najťažšie pre mňa je častokrát skombinovať kapelu s reálnym svetom. Počas troch dní, kedy sme nahrávali základy na album a robili sme od rána som si uvedomil, aké by to bolo úžasné môcť sa muzike venovať na plný plyn. Zobudíš sa oddýchnutý, s čistou hlavou, nezaťažený každodennou osemhodinovkou v kancli. Vtedy by sa diali úžasné veci.

============================================================================

Kazostroj na jablkách

https://jablkadaleko.blogspot.com/2020/06/1-kazostroj-lo-fi-blackened-post-punkhc.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/04/jblk-03-kazostroj-malomestska-mizeria-7.html

https://jablkadaleko.blogspot.com/2021/06/rk2-kazostroj-citanie-po-rannej-kave.html

#136 Lord Belial Reviews: Obšar - Propastnyk (2024)

 

 

Obšar - Propastnyk (2024)
By Lord Belial

 

Už je to vyše pätnásť rokov, čo Ancestral Volkhes vydali fenomenálny album „Perun do vas!!!“. Kombináciou pohanského black metalu a malebných melódií so silným závanom lokálnej folkloristiky a nádherného vokálu hosťujúcej Mashi vytvorili, podľa môjho skromného názoru, jeden z najvydarenejších albumov slovenskej black metalovej histórie. Žiaľ, svojho nasledovníka sa už nedočkal, a tak potešilo aspoň minuloročné vydanie na LP u Beyond Eyes. Prečo toto spomínam, keď recenzujem úplne inú kapelu? Obšar má s Ancestral Volkhes čo to spoločné. Jednak pochádzajú z rovnakého mesta (Svidník), tiež používajú rusínsky jazyk, no čo ich spája najviac je vokalista Černorog (Ⱍ). Je teda prirodzené, že čokoľvek Obšar vytvoria, vyvolá to u mňa okamžitý záujem, a vzhľadom k tomu ako sa kapela vyvíja, musím len a len konštatovať, že na domácej scéne vyrástla ďalšia kapela svetových parametrov!

Po debutovom „R.U.N.E.“ (Rusinske Umiňa Novoj Ery) z roku 2018 a jeho skvostnom nasledovníkovi „Počornily horŷ, počornily lisŷ“ u Void Wanderer Productions práve vychádza tretí album s názvom „Propastnyk“.  Kto to vlastne je, ten Propastnyk? Samotná kapela ho definuje ako temnú bytosť, žijúcu z ľudských povier a presvedčení, zodpovednú sa všetko zlé, čo sa človeku udeje.

Je neuveriteľné a smutné zároveň sledovať, kam sa spoločnosť, resp. istá časť spoločnosti posúva v posledných rokoch. Akou pokrivenou cestou sa vydáva. Koľko absurdných tém zatieňuje racionálne zmýšľanie a dáva nabok to, čo nás ma napĺňať a posúvať dopredu. Domnievam sa, že také zlé to nikdy nebolo. Áno, ľudia aj kedysi verili čomukoľvek. Veď mali svojho Propastnyka.  Ale ako je možné, že dnes, kedy je každá záhada či prírodný zákon podložený nevyvrátiteľným vedeckým výskumom, dokážeme popierať fakty dávno overené a zjavne nepopierateľné?  Cúvame. Diletantizmus novodobých tmárov má až šokujúco veľké publikum, ich pseudovedecké názory (alebo jednoduchšie povedané, sprosté klamstvá) nadobúdajú obludné rozmery. Stokrát opakovaná lož sa stáva pravdou, demagógia prebíja racionalitu. Autority strácajú čas a energiu obhajobou elementárnych faktov, lebo ich spochybňujú zmanipulovaní pochybovači. Je prirodzené a určite aj správne mať na rôzne veci rôzny názor, zvlášť keď máme na mysli vkus, talent, hudobný či literárny žáner, šport a podobne. Práve to robí spoločnosť pestrou. To, čo je oveľa nebezpečnejšie, je podprahové spochybňovanie tých najprirodzenejších reálií s cieľom vyvolať v istej skupine spoločnosti pocit, že pravda vlastne vôbec nemusí byť pravdou, aby sa človek dal ľahšie ovládať a zneužiť. Ľudia sa upínajú na demagógov tak ako kedysi na Propastnyka.

 

 

Album otvára Vovča hodyna krátkym akustickým introm, ktoré plynule prejde do tradičnej  blackovej sypačky decentne podporenej klávesami.  Vorožky ešte viac pridajú na intenzite a aj na melodike. Obšar na nás valí excelentný moderne znejúci black metal s prekrásnym dievčenským vokálom na konci, zimomriavky!  Niekoľko krát si ten záver vraciam späť, je to čisté a veľmi chytľavé.  Sim zym mi zvukom kláves pripomína Thyrfing z ich prvých albumov, inak perfektne nadväzuje na prvé dva songy. Toto ja nedokážem pokojne počúvať, to sa ani nedá! Obšar ma dáva do pohybu a tak ako kedysi dávno za mojich mladých krásnych čias, ďalej už počúvam v stoji ako starý headbanger. Štvrtý zásek, titulný Propastnyk, ako aj po ňom nasledujúci Krivulec pokračujú vo vysoko nasadenej latke. Úžasné tempo, nevtieravá melodika, perfektné klávesy a silné folklórne motívy. Práve tie dodávajú kapele nezameniteľnú pečať.  Obšar nepotrebuje plný kamión tradičných ľudových nástrojov na to, aby zneli tradične, tak ako mnoho ich žánrových súputníkov, ujúkajúcich a tancujúcich za zvuku heligónky, a predsa sú folklórne motívy neodškriepiteľnou súčasťou každého songu. Bravúrne! No a na konci Krivulca opäť ten nádherný dievčenský vokál...nevýslovná krása! Chmarnyk je totálny opus! Nenormálne niečo. Neustále si musím pripomínať, áno, je to slovenská kapela (pardon, rusínska, ale rusíni sú naši 😊), v Svidníku sa hrá black metal svetových kvalít, a to hovorím akože som už  čo to počul za posledných vyše tridsať rokov . Chmarnyk má v sebe toľko energie! Totálne sa opúšťam, nech aj susedia z toho niečo majú! Havranec a Opros sja dida sa nesú v znamení celého albumu a viac ako dôstojne ho uzatvárajú. Mám za sebou 40 minút prvotriedneho metalu, excelentnú oslavu rusínskej prírody, mytológie a démonológie kompletne odspievané v rusínskom jazyku.  
     
Poznám tie klišé o tretích albumoch, ako bývajú zlomové ale často nezaujímavé, lebo kapela si minie najlepšie nápady na debute a tie čo ostanú, zhltne dvojka. Možno na tom býva trocha pravdy, ale určite nie v prípade týchto rusínskych mágov. Tempo, akým sa posúvajú dopredu, je do oči bijúce, to snáď ani nie je prirodzený vývin, ale nekompromisný pochod metalovej geniality. Priznám sa, že napísanie tejto recenzie som viac krát odkladal. Zakaždým som totiž pri počúvaní albumu nadobudol pocit, že ešte som ho celý nepochopil. Že som v ňom ešte neobjavil všetko. Že ešte potrebuje svoj čas. A tak aj bolo. Pri každom ďalšom vypočutí som narazil na nový prvok, ktorý som predtým prepočul. A myslím, že ešte stále je čo objavovať! Toto ma na tom fascinuje a toto dvíha Obšar na piedestál! Folk (black) metalové kapely často okamžite zaujmú prvoplánovou chytľavosťou, čistými folklórne znejúcimi vokálmi  a zaradením rôznych ľudových nástrojov, čo znie skvele na prvé vypočutie, ale časom začne nudiť a stratí sa v nedostatku vlastných nápadov a záplave  podobných kapiel. Obšar si vystačí s tradičnými metalovými nástrojmi, klávesmi ktoré k takémuto black metalu prirodzene pasujú, vreskotom, a hlavne svojou hudobnou ekvilibristikou. Aby som príliš veľa nefilozofoval, Propastnyk je fantastický album, ktorý odporúčam každému metalovému fanatikovi.. dajte tejto kapele šancu a podporte ju, pretože si to zaslúži!