1. Pri našom poslednom rozhovore v júli 2022 ste spomínali, že nový album by mohol vyjsť v priebehu roka 2023, ten nakoniec vychádza až teraz. Čo spôsobilo ročný posun?
Koffin: Čas hrozně letí. Než se to vše dalo dokupy, zamluvilo studio, dokončily písničky, tak to uteklo.
Dáda: Sliby, chyby.. Mimojiné jsme taky celkem dost hráli koncerty, což celý proces též mírně protáhlo.
Jana: Jsme slow.
2. Elegie propastná je žalospev - čo vás zarmucuje, nad čím žialite?
Jana: Ono už je to spíš takový post-žalozpěv, spousta věcí je dost jasně nalinkovaných. Neznamená to, že se nic nedá zvrátit a zbývá jen útrpně čekat, ale změny je třeba připustit. Možná se to týká lidstva, možná je to i o vnitřním světe, tom ryze osobním. Na dně propasti může být dočasný klid, ale člověk se třeba srovná a najde sílu jít dál.
3. Vaša kombinácia tradičného/stoner doom metalu s extrémnym ženským vokálom je jedinečná - ako toto kombo pôsobí na konzervatívnych doomerov, nemajú z toho šok?
Koffin: Pokud jsi fanoušek kapel jako Graves at Sea, Burning witch, GOTF tak ta kombinace není neobvyklá ani jedinečná.
Denis: Setkáváme se spíš s kladnými reakcemi, ale doomaři si to, pravda, nejspíš nechávají pro sebe.
Dáda: ↑ Asi jsou zadoomaní..
4. Na druhej strane, všímam si, že sa vám darí do skladieb zakomponovať aj grindové pasáže a melodický vokál - je to experiment, odkaz na vaše obľúbené žánre alebo úplná spontánka?
Denis: Tyto postupy pramení z touhy dělat věci jinak než je zvykem. Rádi s hudbou experimentujeme a nenecháme zůstávat v ohradníku stoner/doom škatulek. Jestli máš dojem, že tam cítíš grind, thrash nebo punk, je to zkrátka tím, že nejsme zakoukaní do jednoho žánru. Vlastně tím doplňujeme předchozí otázku, že spíš tohle může být ten důvod, který dokáže konzervativního doomaře otočit ve dveřích.
Jana: Myslím si, že to vybublává nějak přirozeně. Možná tam funguje jak podvědomá, tak i docela napřímo komunikovaná potřeba určité části skladeb nebo skladby samotné nějak zvrátit.
5. Čo boli kľúčové momenty počas písania a nahrávania Elegie propastnej?
Dáda: To je velice zapeklitá otázka. Klíčový bylo vlastně dokončení každýho jednoho songu. Taky když jsme s Ibem nahráli demo na zkušebně, věřím, že to nám taky dost pomohlo.
Jana: Asi nebyl jen jeden, podle mě tam byly různé vlny, kdy se skládalo víc a kdy věci spíš stály. Mě přišlo fajn si v tom zpěvu najít zase nějakou novou věc a taky se držet té staré, jen ji víc melodicky polohovat.
6. Album vychádza na domácom labeli Doomentia records, ako ste sa s nimi dali dokopy a čo očakávate od tejto spolupráce?
Koffin: Už naše Demo vyšlo na Tapes of terror, ve kterých má prsty Petr Kolář a stejně tak v Doomentii, tak jsem se ho zeptal na desku, poslal nahrávku a líbilo se, to tak to vydali.
Denis: Jak píše Kofča, spolupracujeme víceméně od našeho vzniku. Že nám vydali i LP + kazety si moc vážíme. Předpokládám, že jejich zásluhou se naše muzika dostane k více uším, než by se nám kdy podařilo svépomocí. Od spolupráce očekáváme, že bude založená na vzájemné podpoře Doomentia/Slať.
7. Akým smerom sa uberá domáca doomová scéna - dá sa o nej hovoriť ako o samostatnej scéne, alebo je súčasťou širšieho UG?
Koffin: Jó tak to netuším. Z mýho pohledu jsem šťastnej že vedle nás zkouší Sloth, ze kterých se stávají ostřílení harcovníci.
Denis: Jak je to dneska celkem zvykem, každý žánr má svou vlastní scénu a směr, kterým míří. Občas se daří sludge/stoner/doom prokombinovat s HC Punk / Fastcore / PV scénou, pokud je daná kapela dostatečná špína, zlo a stojí na společném názorovém kameni.
Jana: Já si pořád říkám, že ty scény ani nějak odloučené od sebe nejsou. Nebo se to jen snažím tak nevnímat.
8. Vnímate rozdiel medzi kapelami pochádzajúcimi z death-doomového prostredia a kapelami so sludge/post-HC scény? Je medzi nimi dobrá chémia?
Denis: Celkem jsem tím odpověděl v předchozí otázce. Moc se nestává, že by death/doom hrál na menší akci spolu s HC punkem.
Koffin: Bych řekl, že hráváme právě s kapelami velmi rozmanitých stylů, a je to fajn.
Jana: Taky mi přijde, že to je často na koncertech zmixované lecčím. Já bych třeba hrála všude, kde je nějaký potenciál zábavy a pochopení, a je asi jedno, co kapela hraje.
9. Ako sa vyrovnávate s post-kovidovým pretlakom všetkého a všade navôkol? Nechýba vám niekedy to spomalenie, nedostatok všetkého a z neho vyplývajúci hlad po koncertoch, albumoch, kapelách?
Denis: Jen ať se hraje do úmoru, akorát se musí počítat s tím, že post-covid znamená nižší účast… tak nějak všude. Řekl bych, že intenzita koncertů nijak extra od doby předkovidové nevzrostla, jen nám lidi po těch karanténách zlenivěli. Nebo prostě a jednoduše není dostatek mladších, kteří by tu stárnoucí sortu nahradili? To je asi na delší debatu.
============================================================================
Die Schmutzige Wiedergabeliste: Slať - Elegie propastná (2024)
1. Ako vyzerá last minute doomového muzikanta?
Denis: Poslední minuta je ta nejdelší!
Dáda: Nevím, asi Egypt (s/t 2005)
2. Nie je spoločenský život značne preceňovaný?
Denis: Je.
Dáda: Co je společenský život?
Jana: Když ono to je asi součástí naší přirozenosti být mezi lidma a sdružovat se. A i když tomu někdy velmi nerozumím, tak je to asi pravda.
3. Hank Von Helvete (RIP) spieval "We are the boys from nowhere and we're going home tonight". Kde ste doma vy?
Koffin: Jó copak nebožtík Hank. Je fajn že ho zmiňuješ. Ten song mám moc rád. Aj se mi poštěstilo ho vidět dvakrát naživo, když ještě žil. Každop doma moc často bohužel nebývám, furt někde poletuju.
Dáda: Doma jsem doma.
Jana: Kde mám klid.
4. Platí, že starý dobrý antisystém (v rámci ktorého Napalm Death deklaroval " Multinational corporations, genocide of the starving nations") je ešte stále niečo vznešené, alebo sa medzičasom systém samotný stal antisystémom? Ako si dnes vybrať správnu stranu, rebelovať a nebyť pri tom za debila?
Denis: Je celkem těžký nebýt za debila. A navíc… rebelové a umělci jsou vždycky tak trochu kreténi (pozor, jenom v dobrém).
Dáda: Někomu budeš stejně připadat jak debil, ať si vybereš cokoliv. Důležitý je být spokojený sám se sebou.
Jana: Neexistuje nic jako špatná strana, všechno je vlastně šedé a nudné, dokud tomu třeba někdo z pozice moci nedá vyšší význam. Fakta se musí neustále vyhodnocovat a je to náročné.
5. Je vám sympatickejší "I wanna be me" Johnnyho Rottena alebo "I don't wanna be me" Petra Steela?
Dáda: Peter Ocelářů
Denis: Neznám, ale hniloba zní fajn, tak asi chci být mnou
Koffin: I wanna be a drug sniffing dog.
Jana: Nechcu nic. Ale nevím, proč se jmenuje Peter Steel i nějaké hrozné techno.
6. Lexaurin, Xanax alebo Prozac?
Dáda: Bylinky.. :)
Denis: XandaX
Koffin: Free the weed!
Jana: Bylo, nebylo.
7. Ako v sebe aj po štyridsiadke uživiť iskru ideálov a nestať sa úplným cynikom?
Dáda: To netuším, ale ví někdo jak se to dělá po třicítce?
Denis: Všechny varianty předchozí otázky
Jana: Co já vím. Pěstění flóry, fauny, či rodiny? Nevím, co je lék na co a co může ještě něco víc akcelerovat.
8. Čo je lepšie - začať zdravo žiť alebo sa pridať k doomsday kultu?
Dáda: Doomsday!
Denis: Oboje má něco do sebe
Jana: Chce to balanc, jinak budeme rotten soon.
9. Z čoho vychádza svetlo na konci tunela?
Koffin: Není světlo na konci tunelu! Nic nedopadne dobře.
Dáda: Jsou to světla rychlíku co tě rozmašíruje.
Denis: Většinou je venku den a může za to slunce. V tuto roční dobu to je jev, který trvá po běžnou pracovní dobu.
Jana: Bez naděje se moc nedá žít.
