Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch ?
PETR: Ahoj, jsem Petr a hraju na baskytaru v kapele Průmyslová smrt. Momentálně jsem rozšířil sbírku svých bonsají o čaj Fuki a ficus retusa.
JOHAN: Čau Tome, jsem Johan, kytarista. Momentálně pracuji ještě na jednom rozhovoru do jiného dalšího tištěného fanzinu a pracuji na propagaci našeho nadcházejícího alba Pedagogika poražených. Ještě připravuju festival Stop & Go!, který bude probíhat na začátku října (pozn. Tom/EZR: október) 2022 v Brně, kde vystoupí mimo jiné kapely Wojczech, Cyness, Sheeva yoga, Orban a No god rhetoric.
MIČL: Zdar Tome! Jsem Mičl a zpívám, píšu texty a dělám bordel na pódiu s Průmyslovkou! Zrovna jsem dokončil odpovědi na jiný rozhovor a začínám tento! Dnes jsem „demontoval“ vánoční stromeček a jeho torzo vyhodil u popelnic! Taky mi přišla domů z výrobny kazeta s naším novým albem Pedagogika poražených, kterou vydávám, a vypadá to skvěle! Právě ji poslouchám a je to bomba!
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
PETR: Dříve jsem hrával na kytaru v crustpunk kapele Messerschmitt 109 a také kytaru v d-beat bandě Disbeatless.
JOHAN: Je toho spousta. Můj život je od mojí puberty propojený s muzikou a aktivitou kolem ní. Začal jsem hrát na baskytaru s Mičlem v kapele Proletáři všech zemí (underground punk), následně jsem začal hrát na bicí rovněž s Mičlem a Petrem v kapele Flying shits (emo core), potom jsem několik let hrál na basu v grunge kapele Human steak a finálně je to post kytary v Průmyslové smrti. Dál jsi mě mohl potkat v kapelách jako Ruce po obrně nebo elektro projektu Kopni fízla do hlavy (KFDH). Také jsem bubnoval chvíli v Messerschmitt 109. Dělal jsem i disko Dje. Současně ještě hraju ve fastcore kapele No god rhetoric na kytaru. Muzika je pro mě opravdu velká součást mého života.
MIČL: Měl jsem několik kapel: Proletáře s Johanem a Frištou, Flying Shits s Johanem a Petrem, punkovku Past na Důchotce a samozřejmě Messerschmitt 109, zase z části s klukama z Průmyslovky! Průmyslová smrt je ale nejdelší a naše hlavní kapela, hrajeme 19 let, a jedeme dál! Nyní máme před vydáním našeho eponymního druhého alba Pedagogika poražených!
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
PETR: Nic zvláštního to ve skutečnosti není, hraju na baskytaru Ibanez z řady SDGR (vyhovuje mi úzký a tenký krk) pedálovou ladičku Boss, MXR kompressor a Boss ODB3, tenhle signál jde do zesilovače Ampeg SVT3pro na živé hraní (ve studiu nahrávám přes starší zesilovač HOCKE) a potom do bedny HOCKE 4x10palec. Na domácí hraní používám kytaru LTD MFA - 600 (něco jak SG s průchozím krkem) a efekty Ibanez Minitubescreamer společně s BLACK CAT OD-1, který dohromady dělají šťavnatej distortion. Uvažuju na koupí externí zvukovky ke kompu, ale ještě jsem se nerozhodl jakou.
JOHAN: Moje sestava prošla opravdu velkým vývojem, možná dokonce evolucí. Hrával jsem na kytaru přes 2ks TESLA bedny s 15“ reprákama (bizar) a TESLA DISKO zesilovač – odjel jsem s tímhle aparátem asi dvě evropské turné, neskutečné. Na západě na mě koukali asi jako na týpka z Kazachstánu.
Nyní jsem ve stáji a hraji na zesilovač MESA BOOGIE Single Rectifier 50W a bedna 4x12 MESA BOOGIE half back open (na bednu, co mám, hrála údajně Metallica svůj jediný koncert v Bratislavě v 90. letech, ke mně se dostala úplně na haluz od jednoho týpka z Bratislavy). V bedně jsem staré repro vyměnil za nové 2ks CELESTION VINTAGE 30 a 2ks EMINENCE SWAMP THANG – neskutečný zvuk a výkon té bedny. Dále hraji na cca 10 let starou kytaru Epiphone Les Paul Custom. MESA BOOGIE zvuk byl pro mě jako modla. Vždy jsem chtěl dosáhnout amerického zvuku a teď jsem zde. S MESA zvukem jsem naprosto spokojený a nechci měnit. Zkoušel jsem mezi tím jiné zesilovače, ale nic nebylo jako MESA sound. Pokud budu měnit tak na MESA BOOGIE DUAL RECTIFIER jedině. Krabičky používám ladičku BOSS TU-3, dále jde signál do Biyang OD-8 X-Drive Overdrive s čipem JRC4558 a vše zakončuje Boss NS-2 Noise Supressor.
MIČL: Doprdele! Ve zkušebně všechno je! Nemám nic! Je tam spoustu let apec na zpěv a mikrofony a už ani nevím, komu to patří! Kurva! :D :D
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
PETR: Subjektivní a díky tomu bude ten moment vnímat každý jinak. Jeden vidí pěknou praktickou kostku, na který se dá sedět a druhý jedinečné designové vyjádření kubistického návrháře, vystihující moderní uspěchanou dobu :-).
JOHAN: Rozhodně subjektivní. Rozdíl je podle mě v pocitu, který získáš z toho, co vytvoříš. Je to imprese pro tebe nebo pro tvého posluchače pokud jsi muzikant.
MIČL: Rozhodně subjektivní! Objektivní můžou být (nebo by měly) tak akorát zprávy v televizi! Nevím, jestli jde o moment, myslím, že by to možná spíš šlo dělit na lidi! Kreativní člověk pořád něco vymýšlí nebo dokáže občas něco vymyslet, když to vztáhnu na muziku, tak jeden kytarista vymyslí riffy – písničky, ale druhý nevymyslí nic, a to i přesto, že může být excelentním hráčem.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
PETR: Umění obecně jako takový by nemělo mít žádný hranice, stejně tak jako naše představivost hranice nemá. Vem si třeba komiky, ve středověku byl šašek jedinej, co si mohl dělat srandu z krále...
Otázka je potom, kdo má jaký vkus a jestli ta která určitá věc má nějakou kvalitu a to už je zase ta subjektivita.
JOHAN: To je strašně těžká otázka. Umění by mělo mít hranice tak, aby nezasahovalo do práv a svobod a jiného člověka. Mělo by být odpovědné a zároveň uvolněné a optimistické, ohleduplné.
MIČL: Umění nemá hranice. Může být jen „umělecké“ nebo i „politické“, může být jakékoliv. Mám rád provokativní věci, proto mi nevadí ani provokativní umění / styl projevu. Mám rád provokativní grafiku. Mám rád, když se lidi pohoršují nad nějakým uměleckým dílem, obalem desky atd. Provokace anebo taky pokládání otázek – o tom by měla být extrémní muzika a o tom i pro mě dodnes je!
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
PETR: A to souvisí s předchozí otázkou, za mě rasismus, xenofobie a sexismus ne. Jak o tom zpívá Daša fon Flaša s Rubaniskem "Vám musí jebať"...
JOHAN: Jak píše Petr přede mnou. Neakceptuji v umění rasismus, a další. Rovněž sobeckost a neohleduplnost. To nám, ale obecně chybí všem jako celkové společnosti – lidství.
MIČL: Zajímavé a složité téma, co se týče té osobní hranice. Souhlasím s klukama, ale na rozdíl od nich se na to pokusím odpovědět poněkud obšírněji! A přímo to souvisí s předchozí odpovědí! Mám rád provokativní věci, takže se jen tak něčeho nezaleknu. To, co jeden vnímá nějak, druhý vnímá onak. Co je problém v tomhle případě, je diskuze. Lidi jsou zabednění, a ač to říkám nerad, na hudební scéně znám strašnou spoustu lidí s černobílým viděním. Se zúženým průzorem. Chápu, že někde ty hranice musí být a vlastně s tím do určitý míry souhlasím, ale opakuju: chybí diskuze! Mám na mysli to, že můžeš poslouchat jakous takous kapelu, kterou druhý nepřekousne, ale nechápu, proč by tě měl za to ten druhý poslat doprdele. To je za mě naprostý nesmysl a s takovým chováním nesouhlasím! Řeknu to možná zjednodušeně: bavíme-li se o umění a umělecký cestě a vyjádření, měla by jít pravděpodobně politika stranou. Tak si myslím, že by to mělo být, ale žijeme v reálným světě, kde nejsme sami, takže je to možná jen čistá teorie. Kdybychom se na to ale dívali touhle optikou, tak by umění nemělo mít žádné hranice, a to pravděpodobně ani ty osobní.
Já jsem se časem naučil za motivací chování lidí hledat emoce, ne politiku, to nám může mnohé osvětlit a tak si myslím, že by to mělo být. A emoce jsou hlavní zbraní umělce. Bez emocí není umění. Navíc, všichni ti různí "anti-něco" lidé bývají emočně plochý jak papír v tiskárně, k čemu je pak politické přesvědčení?
A pokud se bavíme o muzice, řeknu to takhle: pokud jsi se svojí kapelou napsal song / text, který ostatní zvedl ze židle a nasral je, a přinutil lidi k nějaký následný akci, tak jsi splnil misi! Narušil jsi ale tak osobní hranice někoho jiného, a to je za mě správně! Umění by mělo takové být!
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
PETR: Riffy mě napadnou pokaždé jinde, někdy přijde nápad na balkoně na cigaretě nebo cestou do práce, jednou přišel nápad po poslechu OST Basil Poledouris - Barbar Conan.
Před lety na koncertu Dismember v Praze, při poslechu Bolt thrower, ale i Perturbator. Je to různý, v telefonu mám diktafon a není velkej problém si nápady hned zaznamenat.
JOHAN: V muzice. „Ta je pro mě nejmilejší holka, jsem s ní od rána do večera, vstávám s ní… „ (parafráze textu PIO SQUAD). Musím poslouchat veškerou muziku, všechny hudební styly, jedině z toho čerpám inspiraci. Momentálně jsou to REFUSED a album WAR MUSIC. Nemůžu se toho naposlouchat.
MIČL: Inspiraci pro texty nacházím především v životě. Posledních 11 let pracuju s lidma, takže to není tak těžký, do toho stovky a stovky koncertů s kapelou, kde potkáváš taky občas pěknou sebranku. A ač se to nezdá – tak většina mých textů vypráví o mezilidských vztazích, chování lidí obecně, ztráty člověka jako jedince ve společnosti, resp. souboj člověk versus okolní svět.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
PETR: Z naší poslední nahrávky si favorita asi vybrat nedokážu, mě to baví všechno :-).
JOHAN: Je to paradox se vracet na začátek, ale je to song 17 let starý z prvního alba a jmenuje se MASO JE VRAŽDA. Kultovní věc, kterou jsme snad složili jako první písničku. Ten song dlouhou dobu odrážel můj postoj k životu a vegetariánství.
MIČL: Mám rád celé naše nové nadcházející album Pedagogika poražených. Zúročili jsme v něm jako kapela všechny roky dřiny a kreativity v rámci extrémní muziky, všechno co jsme se za ty roky naučili. Všechno sedí - obal, texty, muzika, invence!
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
PETR: Lobotomie konzumem a Kaložrouti.
JOHAN: Nechám odpovědět kluky a doporučím ještě náš nejnovější merch s motivem k písničce z nového alba s názvem Kaložrouti – hoax žrouti. Na zadní straně trika je potisk s textem k této písničce. Přední strana je motiv udělaný od profláknutého umělce Rafala Wechterowicze, který spolupracoval s kapelama jako Slayer, Machine head, Kreator, Anthrax a daší. Byli jsme moc rádi, že s námi Raf spolupracoval a spolupracuje na dalších motivech.
MIČL: Celé aktuální album Pedagogika poražených! Kdybych měl vybrat jeden, byl by to Pád světa. Text o tom, že i přes veškerou snahu, sluníčkářství a bůhvíco ještě lidstvo stejně směřuje naprosto neměnitelně ke svému zániku.
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
PETR: Pro mě největší radost, že můžu s Průmyslovou smrtí hrát…
JOHAN: Chtěl jsem hrát a žít hardcore. Formovali mě kapely jako SHELTER, YOUTH OF TODAY, LYCANTHROPHY, BALACLAVA a další. Chtěl jsem hrát koncerty, pořádat a dělat kulturní akce, chtěl jsem dělat fanzin a distro – být aktivní. Dneska hraju ve dvou kapelách, připravujeme vydání nové desky, odjeli jsme několik evropských turné, vydali tunu nahrávek. Málem jsme získali cenu Anděl. Jsme jako kapela stále aktivní a kreativní a posouváme se v profesionalitě hudební produkce dál, jsem za to rád.
MIČL: Chtěl jsem s kapelou cestovat do zahraničí a vydat full album, to se mi splnilo. Další velká ambice byla namakat naše druhý album, který právě vychází! A i to teď předčilo moje očekávání!
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
PETR: Bez váhání naši novou nahrávku Pedagogika poražených.
JOHAN: Nejsilnější momenty mám tři a považuji je všechny na stejné úrovni. První turné Průmyslové smrti po Německu – nikdy nezapomenu. Večer předávání cen Anděl, kam jsme byli pozváni. První vystoupení Průmyslové smrti na OBSCENE EXTREME festivalu.
MIČL: Bez pořadí:
Rozjetí vlastní merchandise firmičky LIGHT UP THE DARKNESS hardcore clothing, která funguje v totálním undergroundu (nemám ani webovky!), bez vzdělání v oboru grafiky tvořím grafické motivy, funguju bez sociálních sítí na internetu, přesto jsem vytisknul a poslal do světa už stovky kusů merchandise! Ale dělám si to vlastním stylem a to včetně specifický komunikace s fanoušky, ve který naprosto ignoruju všechna myslitelná sociální média, který obecně nesnáším! Pokud chcete vědět, o co jde a vidět nabídku trik, mikin, kazet a tašek, musíte se zatnout a napsat mi mail! Vítejte v pravěku, ale já to takto chci! :D :D
2. Dotažení ke konci a do cíle naše nový album Pedagogika poražených s naší kapelou Průmyslová smrt!
3. Nominace naší první desky na Ceny Anděl! O tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech! To jsem opravdu nečekal!
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
PETR: To jsme jeli hrát tour s Lycanthrophy, nakládali jsme náš backline večer za tmy. Když jsme vykládali věci na druhým gigu, shodli jsme se na tom, že tu něco smrdí... Našel jsem hovno na futrálu mojí basy, v tu chvíli jsem netušil, kde se tam vzalo.
Za dva týdny na to jsem se potkal s Jirkou (jeden kolega ze zkušebny, byli jsme tam tenkrát 3 kapely) a ptám se ho proč má sádru na ruce.
Vyprávěl mi jeho příhodu, že den předtím, než jsme odjížděli, si šel zahrát na bicí, ale před naší garáží se posral, vztekle bouchl pěstí do dveří a zlomil si kost a druhý den mu dali na chirurgii sádru...
Tak mi to docvaklo, to bylo dost dekadentní....
JOHAN: Ze stejného dne jako „posrání před zkušebnou“ mám jinou vzpomínku dekadence. Před tím, než jsme nakládali backline ve zkušebně a vyjeli s LYCANTHROPHY na turné, jsme s Mičlem vyrazili na pivo a ferneta do blízkého nonstopu. Po dvou hodinách strašně extrémního chlastání ve stylu: „Rychlá smrt na baru“, nás ve velmi dezolátním stavu naložili spoluhráči do dodávky a proběhla ona „aféra s hovnem“. (Tenkrát řídil dodávku Oto z NEEDFUL THINGS a když nás s Mičlem viděla nastupovat do dodávky, přemýšlel jak se z celého turné jako řidič vylhat.)
My s Mičlem jsme, ale dál v dodávce vesele pokračovali v zábavě a pití. Skončilo to zvracením (myslím, že to bylo dokonce při průjezdu Vídní) za jízdy na dálnici z okénka dodávky, vypitou litrovou flaškou Zelené a vrcholný finiš bylo močení na rakouské benzínce přímo mezi tankovacími stojany s naproti zaparkovaným autobusem plným turistů mířícím ke slunným plážím Chorvatska, kteří bez dechu pozorovali to rouhání. Uf. Je toho mnohem více té dekadence. Ale to až možná příště. Jinak jsme hodní a distingování hoši. Jenom jsme jednu dobu měli pověst „párty kapely“ a „božských disko tanečníků“.
MIČL: Ufff! Brutální otázka! Dekadence bylo svýho času až pokokot, jsem rád, že jsou ty časy pryč!
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
PETR: Dělat nový songy pro Průmyslovou smrt.
JOHAN: V plánu je toho více. Pracovat na novém materiálu pro singl, 7“ EP. Udělat a natočit singl s hudebním klipem a k tomu vymyslet scénář. Spolupracovat v budoucnu se zajímavými umělci a hudebními producenty. Chtěli bychom odjet malé turné. Odehrát nějaké větší festivaly. Osobně připravuji festival Stop & Go Brno, který proběhne 8.10.2022 v Kabinetu Múz s Wojczech a Cyness. Warm up ve Slavonicích na Bakáku. Skvělé místo pro koncerty.
MIČL: S LIGHT UP THE DARKNESS hardcore clothing budu vyrábět nový merchandise pro slezskou metal/punkovou smečku MACE HEAD! Začít dokončovací práce na novým fanzinu, který bude následovníkem mýho minulýho fanzinu DESTRUKTORRR, ale tentokrát to bude víc metal – vše, od totální hlíny až po Black Sabbath! Chystám nový release na svým labelu Hardcore Loves All Colors records, jedná se o dost specifickou věc – chtěl bych se pokusit to letos dokončit! S Průmyslovou smrtí bych chtěl udělat pár nových písniček a nahrát EP nebo split EP!
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
PETR: Za ty roky na každém hc-punk gigu potkám hromadu známých, takže asi jo.
JOHAN: Těžká otázka – ta scéna. Vždy jsem preferoval hrát na koncertech, kde je více hudebních žánrů, pro mě to bylo vždy živější a přirozenější. Pro mě byla a je scéna složená z různých žánrově odlišných kapel. Myslím, že se v současné době pohybujeme stále na DIY hardcore punkové scéně, ale čím dál více cítím rozporuplnost a nestálost této hudební scény. Nejsem si jistý, zda se cítím být úplnou součástí jenom jedné scény. Rád bych měl rozhled a nadhled a nebyl tlačený do rohu pravidly jedné hudební scény.
Jako kapela hrajeme už 19 let, a za nás chci říct, že se cítíme být pevnou a nedílnou součástí naší české hudební scény.
MIČL: Průmyslovka je díky svý brutální muzice rozkročena především mezi dvěma scénami – jednou nohou stojí v hardcore / punkový a druhou nohou v metalový. A i koncerty hrajeme podle mě půl napůl, za což jsem samozřejmě rád. Ta diverzita je podle mě extrémně důležitá – ten rozhled, dokonce jsem o tom napsal text na naše nový album Pedagogika poražených.
Navíc jako kapela opravdu děláme věci jinak – od tvoření hudby, přes live show po merchandise a promotion. Děláme věci jinak než většina ostatních kapel. Máme podle mě na to být rozkročeni mezi více scénami.
Osobně tak nějak proplouvám více scénami i jako fanoušek – protože poslouchám muziku doslova od black metalu / grindcore po folk / country, a taky jsem jako fan sjezdil kde co. Nevím, jestli se cítím být součástí nějaké scény konkrétně – spíš součástí undergroundu obecně, ale má to spojitost s tím, co už jsem psal výše. Mám rád provokativní věci a projekty, muziku, grafiku, umělce – ve sféře podivností a podivných a zajímavých věcí, témat či kreativních nebo podobně postižených lidí se cítím doma.
A téměř celý život jsem muzikant a frontman kapely, takže doopravdy se cítím být součástí hudební scény jako takový.
Vlastně si nejsem jistý, jestli to jde „scénově“ naporcovat, když se počet odehraných živých koncertů počítá po stovkách.
Rád bych ale otevřel téma, které výše načnul Johan. Jako kapela jsme vyrostli v hardcore scéně, ale mám dojem, že scéna pozřela sama sebe. Přemýšlel jsem ale o tom, jestli to bylo dřív lepší a ono vlastně to možná nebylo až o tolik lepší, ale zrychlená internetová současnost všechno zesiluje jak hradba Marshallů, a zesiluje tedy i idiocii, blbost, sobectví a neambicióznost hardcore scény. A je to nasnadě – obrovská spousta lidí, který za ty roky v této scéně znám se chová tak, že „káže vodu a pije víno“, jak by řekl klasik. Spousta lidí se jen kurví, chlastá a fetuje, a stěhujou se do velkých měst, který je sežere a přijdou tam o všechny iluze. Všichni si fotí a prostituujou svoje potetovaný zadky na facebook, a tím to vlastně končí – gratuluju! Umíte ještě vůbec něco jinýho?
Epidemie covid ještě víc pro mě osobně otevřela toto téma, protože pohled na chování „veganů“, kteří se tak hrozně starají o zvířata a ve výsledku mají naprosto v píči životy lidí, který uprostřed pandemie ohrožovali svým riskantním chováním – a jedná se o všechny - kolegy v práci, náhodný spolucestující v MHD, a co je nejhorší – i svoje rodiny, rodiče atd., to nejsem schopný pochopit, a nerozumím, co mají tihle lidi v hlavě.
Mnohdy se na scéně taky řeší deziluze z toho, že nepřicházejí na hardcore koncerty noví lidi – no já se ty vole ani nedivím, když všechny vypíčujete, pomluvíte a povozíte se na každým koho neznáte! Nedivím se, že se pak už ti lidi nikdy neobjeví! Trochu sebereflexe proboha co? Kdo by chtěl být součástí scény, kam přijdeš za ideálama a dostaneš držkovou od vylitých a vyfetovaných debilů?
Vytahuju to tady kvůli tomu, že toto je trend, který pozoruji dlouhodobě, a jsou věci, o kterých by se mělo mluvit, ale nemluví. Mám dojem, že většina lidí tato témata radši tiše přejde „aby byl klid a nikoho si neznepřátelili“. Ale na to já seru a radši řeknu naplno, že to takto cítím.
Důležitý ale pro mě je, jak to cítíme jako kapela. Naše kapela se skládá ze čtyř individuí, kde každý je trochu jiný, každý má rád trochu jiné kapely, ale někde tam je střed, kde se shodneme, a chci říct, že chceme hrát pro všechny bez rozdílu. To říkám i na koncertech. Chceme hrát pro všechny, kdo chtějí poslouchat. Tenhle přístup je pro mě nejdůležitější.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
JOHAN: První část otázky je pro mě těžká. K hudbě obecně jsem se dostal blíže až kolem roku 1999, do té doby jsem poslouchal jen Eso hity a sem tam také rádio. Z té doby si pamatuji jen zpětně útržkovité informace o hudebním dění. Nic konkrétní podle čeho bych se odvážil hodnotit.
Blíže jsem k undergroundové muzice a scéně čuchnul mezi lety 2000 až 2003. Myslím, že i tak bude moje hodnocení až příliš subjektivní. Pro mě osobně roky 2000 – cca 2007 byly velmi hektické, upořádal jsem spoustu koncertů různých hudebních žánrů, lidi kolem mě by byli nadšení chodit na koncerty a kapely byly nadšené hrát vždy a všude. To ale celkově nevypovídá o té době.
Naše kapela od roku 2003 zahrála několik stovek koncertů, odjeli jsme několik evropských turné a až tady jsem viděl a pochopil jak je hudební scéna velká po celé Evropě a pochopil jsem její propojení a součásti. Pevný vysoký strom s prorostlými kořeny.
Přijde mi, že dříve lidi v hudební scéně více komunikovali a domlouvali se přes maily, nyní se více komunikuje přes sociální sítě a messengery – ale to je přirozená změna doby.
Dnes si myslím, že obě naše země mají svoje silné hudební UG scény, spousta kvalitních kapel. Jen je škoda, že některé z těchto kapel nemají ambice se posunout někam dál.
MIČL: Netuším, jak se formovala scéna v devadesátkách, ale musel to být asi masakr! Občas jsem narazil na nějakou knížku ohledně hudební scény u nás v tý době, koupil jsem a přečetl a to mi trochu napovědělo. Chaos a přetlak energie, volnosti asi působil jak proud z vodopádu na hudební scény v post-totalitních zemích. Když řekneme A, měli bychom ale říct i B. Spousta lidí v neregulovaném Česku (či Slovensku / Československu) padalo do nečekaných pastí nově nabyté svobody a ocitli se v osidlech alkoholu a hlavně drog, které k nám proudily z okolních států. Není asi dobrý vzpomínat na divoký devadesátky a mluvit o euforii na hudební scéně a neříct k tomu zbytek.
My s kapelou jsme začali po roce 2000 a je šílený, jak se od tý doby všechno posunulo. Lidstvo, technika, i hranice blbosti.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
PETR: Přímo 90tky jsem nezažil, myslím si že kvalitnější aparáty, hudební/nahrávací technika a kytary jsou teď daleko lépe dostupnější. Internet a chytrý telefony umožňujou rychlejší komunikaci a dostupnost, jenže zařádit si na gigu na kapelu od kompu z pokoje není ono :-).
JOHAN: Kapely měly výhodu v euforii porevoluční doby. Myslím, že tehdy do jisté míry nebyl s ničím problém. Chtěl jsi hrát? Vzal jsi kytaru, bicí, mikrofon a hle, měl jsi kapelu. Chtěl jsi hrát v zahraniční? Domluvil ses dopisem s kamarádem punkáčem z Německa, který ti udělal koncert v Drážďanech na squatu.
Dál si myslím, že tady byl pocit jakési úlevy od svázané doby komunismem. Myslím, že tehdy lidi měli do jisté míry strach z následků tzv. „vybočení z řady“.
Výhody dnešní doby vidím v otevřenosti, nesvázanosti, dostupnosti a možnosti udělat a dosáhnout v muzice takřka všeho co chceš. Stačí jen mít cíl, odhodlání a spoustu nadšení a radosti a síly a podaří se ti všechno, co chceš.
MIČL: Obecně můžu říct, že poslouchám thrash metal hlavně let 80., a death a black metal let 90. Když to vezmu v globále - současný kapely, který jedu, si oproti klasikám z těch let nevedou vůbec špatně. A to i když se budeme bavit o kapelách českých. Nemám rád některý současný přeprodukovaný nahrávky – je potřeba aby v tom byla pořád přirozenost, abys měl pocit, že vůbec posloucháš živou kapelu. Když se bavíme o 90-tých letech, tak co se zvuku týče z těch let, tomu se vyrovná máloco.
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
PETR: U mě to začalo kazetama od Mičla ve druháku na střední škole Nirvana/Dead kennedys/Čertůf punk/Exploited a Gnu/Wollongong/Melvins, potom Lycanthrophy/Gride/Regurgitate/Nasum a časem víc a víc zahraničního metalu od Iron maiden po Dying fetus.
JOHAN: No moc to nebudou UG kapely. Začínal jsem na kazetě Sex pistols, Nirvany a Tří sester. Postupně se sbírka začala rozrůstat o kapely jako Balaclava, Tragedy, GNU, Hole, strašně moc nahrávek od SUB POP Records včetně milovaných Melvins, dále Youth of today, Gorila Biscuits, a tuny, tuny, dalších. Z českých kapel například Lycanthrophy, Thema 11.
Dnes jedu hudební energii a inspiraci převážně z kapel jako jsou: Violator, Refused, The Dillinger Escape Plan, Shelter, Toxic Holocaust, Municipal Waste, Comeback kid, SAX, Audioslave, The Presidents of the USA a mnoho dalších.
MIČL: Dříve: Melvins, Nirvana, Shelter, Youth of Today, Foo Fighters, Charles Bronson, S.O.D., Lycanthrophy, Hole.
Dnes: Haha, dnes jsem poslouchal třeba tohle: Sarcofago, Sněť, Gruesome, Red Fang, Funebre, Asphyxiator, Průmyslová smrt – Pedagogika poražených. Dál poslední dobou pak třeba: Monstrosity, Anthrax, Insistent, Stolen Lives, Carnal Tomb, Heaving Earth, Corpus Rottus.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje ?
JOHAN: Podle mě by nás měl spojovat vzájemný respekt porozumění. Úcta k práci druhého člověka. Od doby, kdy jsem začat pořádat koncerty bylo důležité dělat multižánrové různorodé akce a propojovat lidi. Do dneška s touto myšlenkou souhlasím, a když jedem někam hrát s kapelou koncert jsem vždy nadšených, když na místě hrají kapely více žánrů.
A naopak nás rozděluje nepochopení, absence respektu a úcty, absence pocitu, absence ohleduplnosti. Zkrátka ta co nás dnes učí trh – prosadit se a nemít ohledy.
Jednou jsem zažil koncert na festivalu ve Smilově se Streetmachine, kde se zpěvák arogantně a posměšně vyjádřil do mikrofonu o ostatních kapelách, které nebyly na festivalu „dost tvrdé“ jako oni. U mě ta kapela, díky té hlášce jejich zpěváka v té době skončila, přestal jsem je úplně poslouchat a sledovat. To je třeba můj příklad z praxe jak by to nemělo být.
Ohleduplnost, vzájemný respekt a úcta a zdravá konstruktivní kritika.
MIČL: Za 1) Undergroundová scéna obecně stojí na lidech, kteří se snaží vytvářet něco pro ostatní, většinou čistě pro tu věc – aby to bylo – festival, zin, vydávání desek, kazet! Výdělky se samozřejmě počítají, ale občas každý uděláme něco jen tak, že chceme, aby to bylo!
Na takových lidech to stojí a padá!
Za 2) Nemám rád kokotov. Nemám rád lidi, který si v undergroundový scéně vytváří něco jako kult osobnosti, speciálně takový, kdy krom hraní v „nějaký“ kapele je za nima hovno vidět. Fuck off!!!! Nemám rád lidi, co pomlouvají ostatní a přitom hovno ví o jejich životě, motivacích, o všem! Běžte do prdele! Tohle ničí lokální scény a scénu obecně.
Čo ťa na domácej scéne serie?
JOHAN: Uzavřenost, omezenost, netolerance, absence empatie, vzájemného respektu a uznání, když přijdeš s něčím novým, ze strany fanoušků nebo pseudokritiků hudebních scény, kteří nikdy ničeho nedosáhli. Když něco uděláš jinak, uděláš toho třeba víc a najednou je to z nějakého důvodu špatně.
Prostě buď děláš muziku se vším všudy dobře, nebo ne. Štve mě omezenost lidí dokonce i na UG scéně, ale musím je respektovat. Nebo nejlépe se jim vyhnout a jít za vlastním cílem.
MIČL: Za 1) Repeat části předchozí odpovědi s jemnou modifikací: Nemám rád kokotov. Nemám rád lidi, který si v undergroundový scéně vytváří něco jako kult osobnosti, speciálně takový, kdy krom hraní v „nějaký“ kapele je za nima hovno vidět. Fuck off!!!! Nemám rád lidi, co pomlouvají ostatní a přitom hovno ví o jejich životě, motivacích, o všem! A znova: Běžte do prdele! Tohle ničí lokální scény a scénu u nás konkrétně.
Za 2) Mrzí mě, že v undergroundu obecně se odmítají lidi zaplatit, sami podstřelují svoji cenu – někteří lidi z hudební branže, promotéři i spousta kapel. Kdyby se všichni promotéři k tomu postavili tak, že na každou akci musí být výdělek + 5000 nad cesťáky (cca 1000 na kapelu navíc), kterýma doopravdy zaplatí kapely, ne jen jejich náklady na benzín. Tomuhle už dlouho opravdu nerozumím, přitom by řešení mohlo být tak jednoduché (zvýšit cenu vstupenky v průměru o 50 Kč).
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
PETR: Poslední co mě nejvíc dostalo je nový vinyl NAV - Arcizlo. Vřele doporučuju.
JOHAN: Obal, který se mi otiskl posledních pár týdnů do mozku je od DECULTIVATE – album POHRDAT. Motiv dělal Vladimír Vacovský. Je to strašně abstraktní a podivný obal, Ale právě tou podivností je krásný. Dále se mi líbí obaly od EXORCIZPHOBIA a od oblíbenců CATASTROFY.
Co se týče zvuku, utkvěl mi v hlavě singl a hudební klip od ČAD a CATASTROFY. Kompozice a styl, koncept hudby se mi velmi líbí a oceňuji je na jedničku.
MIČL: V současnosti toto:
Zvuk: Sněť – Mokvání v okovech. Artwork: Krom Průmyslová smrt – Pedagogika poražených ještě obal alba Mace Head – Jötun, toto album ale teprve letos vyjde. Klip nevím.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
PETR: Starší nahrávka co stojí za poslech je pro mě kanadský BISON B.C. - Quiet Earth, francouzský ANANDA - Profane nebo americký ARTYMUS PYLE - Fucked from birth a BOLT THROWER – cokoliv. Chystám se teď na sci-fi knihu Problém tří těles. Před mnoha lety jsem četl Dunu od Franka Herberta a nová Duna v Imaxu je suprovej audiovizuální zážitek. A nakonec herní série Dark Souls je neskutečnej masakr.
JOHAN:
Hudební album – REFUSED – WAR MUSIC a old school hardcore CHAMPION - Promises Kept
Kniha – NICK CAVE – A uzřela oslice anděla
Film – Vetřelci Directors cut
Seriál – Vychováni vlky
Počítačová hra – Fallout
Tetovací studio – nejsem příznivce tetování
Pivo – V poslední době je to Valášek IPA, Obsah alkoholu: 6 %, Stupňovitost: 15° Plato, Hořkost: 40 IBU (EBU). Ta chuť mě nedává spát.
MIČL: Album: Řeknu to takhle: roky jsem poslouchal thrash metal, abych nakonec zjistil, že dvě pravděpodobně nejlepší alba žánru jsou ANTHRAX – Among the Living a ANTHRAX – Spreading the Disease! Haluz :D :D Muzika, SUPERKVALITNÍ riffy, zpěv, invence – všechno tam je! Dál: SARCOFAGO – I.N.R.I. – tam je všechno, základ několika scén od punku po black metal! SADISTIK EXEKUTION – KAOS – pravděpodobně úplně NEJDRSNĚJŠÍ album na světě vůbec! A samozřejmě MARDUK - Panzer Division Marduk – jedno z nejlepších extrémních hudebních alb ever!
Kniha: Dayal Patterson - Black metal: Evoluce kultu. Robert A. Heinlein – Cizinec v cizí zemi. Komiksy o Indiana Jonesovi :D :D
Film: Záhada Silver Lake – pro mě nejlepší film posledních let. Jinak mám rád gotický horrory z 50. a 60. let, toho jsem velký fanda a mám velkou sbírku, a mám rád sci-fi akční klasiky – terminátory, predátory a vetřelce (samozřejmě kromě Vetřelce: Covenant – za tu píčovinu jsem chtěl v kině vrátit vstupný, haha).
Počítačový hry – nehraju.
Tetování – nemám rád tetování.
Pivo: Poslední dobou moc nepiju, ale jinak jsou moje oblíbená piva REBEL 11 a KUTNÁ HORA 11.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
PETR: U nás je to Obscene Extreme, kde uvidíš vedle světových jmen i kapely méně známé a z docela exotických destinací, pokud je tvůj šálek kávy odnože death metalu a grindu. Nebo pohodovej hardcore/punk Fluff Fest, na kterej sem jel poprvé s Mičlem v roce 2003 na stopa, vybavený chlebem, hořčicí a uzeným sýrem :-), poslední roky tam je i play fast or dont stage. Play fast býval úžasnej. Na Slovensku je vynikající FFUD v Seredi, ten kemp je super. Hele, můžeš narazit na méně známý malý festivaly, který tě překvapí, cca před 5-ti lety jsem se byl podívat na Už jsme doma v Dolní Cerekvi u nás na Vysočině na festivalu „Na kopci“ a mezi kapelama tam poletoval frajer na rogalu a rozhazoval dětem bonbóny, to bych ti přál vidět ty nadšený děcka, jak běhaly a sbíraly je :-).
JOHAN: Pro mě jsou to jednoznačně dvě akce OBSCENE EXTREME a FLUFFEST. Hlavním důvodem pro mě je setkání se spoustou přátel, výměna informací a myšlenek, taky je to setkání „tisíce nezávazných pokeců“. Tyhle akce miluju a rád na ně jezdím a podporuji je.
MIČL: Jezdím pravidelně na Obscene Extreme, dřív i na Fluff fest. Pak mám rád Johanův festivalový seriál STOP AND GO v Brně. Mám rád koncerty, které jsme pořádali v Polné, vždy atmosféra jako prase! Poslední akce – METALURGIA FESTIVAL vol. 2, neproběhla kvůli situaci s covidem a následnému uzavření klubu, a tak nakonec vznikla náhradní (ALE VELICE ADEKVÁTNÍ!) online verze, kdy všechny kapely nahrály část svého setu ve svých zkušebnách! Link na celý festival zde (set PRŮMYSLOVÁ SMRT začíná na 25:50):
Vinyl alebo CD ?
PETR: Vinyl jako sběratelská záležitost a potom digitální formáty z praktických důvodů.
JOHAN: Jako fanoušek vítám online digitální formáty. Jinak se přikláním k vinylovým deskám. Pocitově do ruky získáš větší kus něčeho než jenom malé CD. MC kazety jsou příjemné retro a jejich čas a vrchol ještě více přijde díky růstu cen výroby vinylů.
MIČL: Mám rád fyzické formáty a kupuju je celý život! Nemám rád ale předražené ceny, a současné ceny vinylů nejsem schopný akceptovat! Zato ceny CD´s jsou posledních pár let naopak super! Takže asi takhle: dříve vinyl, nyní vede ale CD a kazeta!
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
JOHAN: Chybí mi rozhovory lidí aktivních v hudební produkci – s producenty desek, lidmi co dělají hudební PR, lidmi, kteří tvoří a spravují fanziny a webziny, hudební servery, lidi za oponou. Rozhovory s nahrávacími studii.
MIČL: Koukám, že BAHRATAL už tu byli, takže nic :D :D
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
JOHAN: Pokud jsi muzikant, dělej prosím svojí práci kvalitně a dobře. Pokud děláš novou desku tak prosím tě neodflákni ani jeden detail na hudbě, obalu, grafice, propagaci a tak dále. Když už jsi dal sílu do tvorby, dotáhni práci se vším všudy do zdárného konce.
Hrajte a tvořte.
MIČL: Rozloučím se větou, která mě zaujala v novým filmu Matrix: Resurrections.
„Pokud nevíme co je skutečné, nemůžeme klást odpor.“
Nepřipomíná vám to něco?
Tak vypněte internet, vypněte ten zkurvenej chytrej telefon a běžte ven – a tam dokažte, že za něco stojíte!
Kupte si naše nový album PRŮMYSLOVÁ SMRT – PEDAGOGIKA PORAŽENÝCH!
Deska obsahuje 21 brutálních songů made by PRŮMYSLOVÁ SMRT a zabalena je v obalu od Paola Girardiho (obaly pro POWER TRIP, BLASPHEMOPHAGHER a mnoho dalších) a v masteringovém zvukovém hávu od Dana Randalla (zvuk pro kapely jako TOXIC HOLOCAUST, MAGRUDERGRIND, IRON REAGAN a další)!
První singly zde: https://prumyslovasmrt.bandcamp.com/album/pedagogika-porazenych
Album vyjde na LP a MC! A to v druhé půlce února 2022, a doprovázet ho bude obrovská série merchandise! Kontaktuje nás zde:
https://www.prumyslovasmrt.cz/
https://facebook.com/prumyslovasmrt/
Děkujeme za rozhovor!
