Kto si, čo robíš, čo ťa najviac zaujíma práve v týchto dňoch?
Denis: Zdarec, jsem hubenou, nevýraznou součástí kapel za velkým nástrojem, na který se hraje všemi údy. Jinak Denis a jsem kancelářskou krysou s nutkáním utíkat do zkušebny, za hudbou a do hor.
Koffin: Su knihovník / archivář. Dost mě zajímá jak to dopadne na Ukrajině. Jinak teda “hraju” na kytaru, což mi spíš přijde, že tím krotím hluk co vylézá z mého aparátu.
Dáda: Ahoj, jsem Petr, ve Slati a dalších kapelách drtím tlustý struny. Aktuálně mě asi nejvíc zajímá, kdy už hergot skončí ty vedra..
Jana: V živé hudbě se sousředím na zpěv. Doma si někdy i zahraju na kytaru. Krom toho se snažím nějak zvládat tu zhoubu okolo, k čemuž mi snad pomáhá jen příroda.
Vymenuj kapely a projekty, v ktorých si pôsobil a na čo si hral.
Denis: Není toho málo, povyrost jsem z chrochtavých blbostí přes Genital Destruction, nebo Space Hamster např. do Mincing Fury a momentálně zabírám místo v kokpitu v Slať, Kandar, Choked by own Vomits, Space Hamster a čerstvě v doomových Somnus Aeternus a vznikajícím krátkém/rychlém/hlasitém IntErroru (čti Internal Error).
Koffin: Pazi Snajper, My dead cat, More bad news, Gospel of the Future, Nikander.
Dáda: Na střední jsem začal klasicky s borcama hrát covery, pojmenovali jsme se Cukrowar, páč tehdy jsme si s velkou oblibou dělali prdel z Manowar.. :D Nicméně asi první opravdová kapela byl takovej heavík - Grimmord, kterej se dva měsíce po mým prvním koncertě s něma rozpadl. Smůla. Pokračoval jsem s thrashy HC/punkem Deadly Sadistic Experiment, kterej se taky po pár letech rozpadl. Opět smůla. Pokračování v Liquid Jesus, kde však letos končím. Zase smůla? Pak jsem potkal Denise a zlanařili mě do Kandar. Poslední zářez je pak old school death Hadí Mord, aktuálně čekáme na master ze studia, bude to bomba! :) Všude krom Liquidů, kde hraju na kytaru, jsem basoval, plus v D.S.E. jsem měl po odchodu Wiki na starosti i hlavní vokály.
Jana: Začalo to se screamovými Odi et Amo, kde jsem hrála na kytaru a kdy si pamatuju jak jsme sveřepě umrzávali na zkušebně za Dolem Jeremenko v Ostravě a ohřívali si ruce nad elektrickou dvouplotýnkou rozžhavenou do červena. Takové mrazy bývaly. Pak tam byl i ultrachvíli crust, to jsem zpívala v Selva Rebelde, následně jsem vřískala i v deathcorové Ennoia. Posléze bylo několikaleté nic, a pak jsme dali dokupy Nikander.
Popíš svoju poslednú výbavu (nástroj, aparatúru, efekty) a čím je/bola pre teba zaujímavá?
Denis: Pomalejší hudbu jsem začal hrát až se Slatí a donutilo mě to si pořídit věci, určené čistě pro ni (jsou na grindcore nepoužitelný). Ve zkratce jde o Ludwig kurevských rozměrů a zcela určitě to není poslední investice. Tohle musí dunět.
Koffin: Mám dva bestiální zesáky Laney AOR 100, který jsem koupil za pakatel na rakouským bazaru. Jednu dobu jsem na ně hrál zaráz se třema bednama, což byl hukot velkej, ale nechce se mi to už tahat.
Dáda: Squier Vintage Modified P-Bass z počátku milénia, s EMG Geezer snímačema, > Ampeg Scrambler (always on) > Bass big muff deluxe > Bass cry baby > Svt classic + 810
Tuhle basu mám už strašně dlouho a nevyměním ji ani za zlatý prase, fakt mi sedla.. :)
Jana: Před nedávnem jsem si pořídila skvělý mikrofon Telefunken M80 Gold. Trochu fetiš, nesmírná krása a propracovaná technická stránka. Dokáže se přizpůsobit jemným nuancím, a pokud s ním netřepu extra blízko u odposlechu, nezapíská. Krom toho mám roky pro vystupování i pár krabiček, Cathedral reverb a externí kompresor. Nějak jsem si na ně zvykla a těžko se mi nechávají doma, i když se mi lidi od zvuku snaží často vtloukávat, že to sebou nemám tahat na akce. Smůla no.
Je umenie subjektívne alebo objektívne ? Čo je ten moment, ktorý oddeľuje "manuálnu zručnosť" od umenia?
Denis: Jakmile má jakákoliv práce mentální přesah, může se jednat o umění. Každopádně je subjektivní a k objektivitě se dostane pouze pomocí statistiky.
Koffin: Dycky jsem si říkal, hrej tak aby se ti to líbilo když bys stál pod podiem.
Dáda: Umění je subjektivní. Spousta umělců využívá své manuální zručnosti k tomu aby produkovali umění. Není to však záruka kvality, podle mě je na prvním místě nápad.
Jana: Je to je on o úhlu pohledu, soudit se to může jak z té technické stránky, tak pak z emoční, obsahové, kontextuální... Myslím, že subjektivita tam vždy hraje roli, ať se analyzuje cokoli, upozadit se podle mě nedá. Podstata umění totiž může být i v cestě za limity a jejich záměrným překračováním.
Má mať umenie hranice resp. sú temy, do ktorých by umenie nemalo zasahovať ?
Denis: Ne.
Koffin: Nevím, spíš ne.
Dáda: Nikoliv.
Jana: Ne, a to se týká i mentálních bloků, aby bylo umění umění živé, tak ty bloky podle mě člověk musí redukovat.
Čo je Tvoja osobná hranica, za ktorou nie si ochotný akceptovať interpreta/umelca ?
Denis: Těžká otázka. Může jít jen o to, že ten umělec je prostě ohromnej debil a buran. Pokud se to však nepromítne do díla, nemám co řešit.
Koffin: Pro mě je důležitý, jestli to té kapele nebo jakýmukoli umělci věřím.
Dáda: Člověka co není schopnej dodržet základní lidský práva nejsem ochotnej akceptovat, ať je umělec či ne..
Jana: Někdy fakt funguje pojem sladká nevědomost, aby se hudba nezhnusila… Ta problematická linie asi začíná u omezování svobody druhých, násilí na lidech, různých druhů sexismu, fanatismu, …
Kde berieš inšpiráciu k tvorbe ?
Denis: Všude. Nebýt zasekanej v jednom směru a rozhlížet se.
Koffin: Jojo, je dobrý mít kulturní rozhled.
Dáda: Celej svět je plnej inspirace, stačí se jen dívat.
Jana: V literatuře a hudbě asi nejvíc, zajímají mne hodně ženské interpretky, skladatelky a spisovatelky, ať už je to Pauline Oliveros, nebo třeba Olga Tokarczuk. Ale proud myšlenek nikdy nekončí, možná je nejdůležitější neklid.
Ktorý album/song z tvojej/vašej tvorby máš najradšej a prečo ?
Denis: Jedná-li se o Slať, není toho zatím tolik, abych mohl posuzovat. Jsou tam samozřejmě skladby, které jsou „zajímavější“, „komplexnější“, „nápaditější“, zatím se však jen hrabeme hladinou a dno je daleko.
Koffin: Já ti ani nevím, beru to spíš komplexně, mám rád celej set.
Dáda: Zcela originálně napíšu, že se mi zatím ještě líbí všechno co hrajeme.. Co se nám nelíbilo nehrajeme.
Jana: Troud.
Ktorý text tvojej kapely považuješ za najsilnejší (+úryvok) ?
Denis: Spal mě a pochčij co zbyde!
Koffin: Spal mě a pochči co zbyde!
Dáda: Ve jménu slabosti ducha, úryvek už můžete číst od kolegů instrumentalistů. Baví mě to, páč to s Janou řvu taky.
Jana: Jsem hanba, mé pokolení se bojí
Jsem tryzna nenaplněných dní
Jsem matka všech potratů
Má schránka mimikry štěstí
Aké boli tvoje hudobné ambície v časoch ked si začínal a aká je realita ?
Denis: Ambice nebyly prakticky žádné, prostě jsme v šestnácti s kamošama založili kapelu pro zábavu. Časem jsem pochopil, že mě hraní baví víc a začal jsem na sobě makat. Realita tedy předchází tehdejší pohled, svou skromnou laťku jsem několikrát překročil a neustále si dávám laťky další, nelehké, přesto uskutečnitelné.
Koffin: Ono je něco jiného brnkat si doma na kytáru a něco si představovat a něco jiného pak trávit hodiny v dodávce a spát na zemi.
Dáda: Ambice byly skoro nulový - sranda, pivo, hluk. Zatím to vychází.
Jana: Podstatné je, aby mi to vše ve výsledku dávalo nějaký smysl. Odvíjí se to od toho, co v konkrétní životní etapě potřebuju buď ze sebe dostat, nebo co mě naplňuje.
Čo považuješ za doteraz najsilnejší moment vlastnej umeleckej dráhy ?
Denis: To snad ani nelze říct, každej koncert, každej úspěch, vyvolává silný dojem. Za všechny ty roky těch zážitků bylo nespočetně.
Koffin: Když jsem tatovi donesl ukázat svoji desku.
Dáda: Dá se říct, že v podstatě každý živý hraní.
Jana: Není malých koncertů. A některé byly náročné ne kvůli počtu lidí v publiku. Někdy to bylo o pokořování i fyzických a psychických hranic. Asi nedokážu vypíchnout jednu věc.
Zaujímavá príhoda/príhody zo života kapely, o ktorú/é sa môžeš podeliť ? Ako vysoko si sa dostal na rebríčku dekadencie ?
Denis: Pojeď někdy s námi. Řek bych, že každý náš výlet je dost dekadentní na to, abys s námi nejel podruhé.
Koffin: Jeeesus to je hodně impertinentní otázka. Už ani nevím.
Dáda: Toho jsou tuny, na žebříčku dekadence kolikrát nestačí stupnice.. Z poslední doby například takřka near death experience, třetí den cestování/koncertování, kdy se jeden z nás při záchvatu smíchu začal topit ve svým naprosto výborným kafi. Ze startu to byla neuvěřitelná prdel, která se po chvíli překlopila snad až do strachu o zdraví.
Jana: Myslím, že tohle se děje v moment, kdy už nikdo ničemu nerozumí, ale ve výsledku vlastně chápe všechny ostatní v dodávce. Kruh se nějak uzavře. Slovo dekadentní mi tu nesedí, spíš je to kolikrát extrémní.
Aké tvorivé plány máš do budúcnosti?
Denis: Se Slatí makáme na novém albu, které by snad v průběhu 2023 mělo spatřit bílé světlo porodnice. Co se týče dalších kapel, kde vykukuju spoza činelové hradby, můžu říct, že je to dost podobné. Jiné plány? Utratit miliardy za další výbavu a nemít na chleba.
Koffin: Jednoznačně deska… o nic jinýho teď nejde.
Dáda: Se Slatí dokončit a nahrát desku.
Jana: Je to tak, hlavně desku se Slatí, a pak si možná časem i víc brnkat.
Cítiš sa byť súčasťou domácej scény ? Ak áno, ktorej ?
Denis: Docela jo. Jsem teda mlčenlivej kokot a nevím, jestli vůbec někam zapadám, ale pokud ano, tak do těch grindovějších vod.
Koffin: Ani moc ne, mám nějaký svoje postoje a názory, který se můžou s nějakou scénou shodovat ale stejně tak se můžou neshodovat. Rád ale potkávám na koncertech známý, který běžně nepotkávám a asi bych je bez toho koncertování běžně nepotkal.
Dáda: Hele asi jo, ikdyž tady to zařazování do scén mě moc nenaplňuje. Potkal jsem výborný lidi téměř z každé scény, a stejně tak jsem potkal i uplný jelita. Sám sebe bych zařadil asi směrem k těm thrashovým lidem, mám v té skupině asi nejvíc kámošů, i když vlastně thrash vůbec nehraju. Nicméně kamarád jsem s každým, kdo není kokot, nehledě na to jakou a jestli vůbec nějakou hudbu dělá..
Jana: Mě to dělení do scén vlastně unavuje a přijde takové malicherné. Ve výsledku je mi to úplně jedno, kdo se kam staví. Podstata podle mě tkví úplně v nečem jiném, než do jaké škatule se člověk vsazuje. Takže buď jsem součástí všeho nebo ničeho.
Ako sa podľa teba formovala domáca scéna od 1990's a v čom boli špecifické jednotlivé dekády pre teba osobne, pre tvoju kapelu a pre SK/CZ UG scénu?
Denis: Vzhledem k tomu, že jsem štěně, devadesátky jsem satanžel nezažil. Z poslechu kapel té doby (mnozí protagonisti spadaj do okruhu mých přátel) můžu říct, že odhození železné opony vedlo k obrovskému vzrůstu extrémních žánrů, touze po šokování a „hlavněsestímnesratismu“.
Koffin: Hudební scéna za komárů byla dost originální, nikdo pořádně nevěděl jak se co dělá. S tím jak začali jezdit do Čech zahraniční kapely tak to lidi víc okoukali.
Dáda: Na tohle asi nemůžu pořádně odpovědět, pořádně jsem přičichl k UG teprve cca 10 let nazpět..
Jana: Devadesátky úplně neposoudím, ale celkově mi přijde, že se tady vlny metalových žánrů dostávají později. Ten skluz je tady dost znát i v té sludgeové scéně, přijde mi jako kdyby tady šíleně dlouho nic nebylo a až během posledních deseti let se to začalo skrze kapely projevovat.
V čom mali podla teba výhodu kapely, ktoré začínali v 90's oproti dnešnym kapelám a naopak, čo vnímaš ako výhody dnešnej doby ?
Denis: Výhodou byl obrovský zápal a nemožnost něco zrušit na poslední chvíli. Kdo chtěl hrát, nevymlouval se. Co já o tom vůbec kecám, vždyť jsem štěně a o devadesátkách si utvářím obraz jen z doslechu a žbleptám jen mé hypotézy.
Koffin: No bylo dost složitý cokoli sehnat i si sehnat informace o tom co a jak hraje. Dnes je nástrojů a aparátů všude dost, na Youtube si poslechnes, srovnáš, naučíš se. Řekl bych že je to dnes dost easy. Nedávno jsem našel dopisy, ve kterých jsme domlouvali koncerty, komba a tak. Dnes těžko představitelný, ale jako vzpomínka hezký.
Dáda: Nepochybně byla obrovskou výhodou pád železné opony a hlad po všem co tu do té doby ze zištných důvodů nesmělo pořádně fungovat. Další věc, internety a vůbec vlastně mobily - velice to dnes usnadňuje domluvu. Ale je to tak vlastně? Dřív se prostě domluvil sraz/zkouška/koncert a nešlo to jen tak zrušit. Dneska se s neustálým připojením k různým komunikačním kanálům vše přizpůsobuje za pochodu. Ale vím já? Přelomem milénia jsem teprv nastoupil na základku.
Jana: Dřív byla výměna informací těžší, ale možná to mělo i pozitivní dopady, že se lidi víc podporovali na lokální bázi. Tady taky fabuluju. Ale asi čím méně kapel je, tím vyšší je možnost přijít s něčím novým? Takže to v devadesátkách možná bylo jednodušší?
Ktoré SK/CZ UG kapely a žánre si mal rád v minulosti, a ktoré máš rád dnes?
Denis: Odpovím velice obecně, asi jako v následující otázce. Některé kapely, které jsem měl rád mám rád nadále, některé ne a ty, které jsem rád neměl, nemám rád doposud, ale některým jsem na chuť přišel a nedám na ně dopustit. Člověk se vyvíjí.
Koffin: Tak Deny to napsal moc pěkně!
Dáda: Strašně nerad to přiznávám, ale musím se taky zbaběle odkázat na Denisovu odpověď. U mě bych ale dodal, že mám v kapelách obrovský mezery, takže mám naštěstí stále co objevovat..
Jana: Ono to bývalo také to vyrůstání na Lvmen, Thema11, Ravelin7, Sheeva Yoga.. teď mi přijde, že lokální věci nezáměrně až tak moc nesleduju. Někdy mě něco hodně mile překvapí jako třeba počiny typu Zmyrna, pak Bahratal, Tábor, Šimanský a Niesner, Krajné čierno, a toho by se našlo asi ještě hodně.
Čo je podľa teba spoločný menovateľ, ktorý spája umelcov z rôznych žánrov/scén a čo ich naopak rozdeľuje?
Denis: Některé scény se spojují, některé rozdělují, některé komunikují, jiné na sebe plivou, za mě to nelze paušalizovat.
Koffin: O tom je moc hezký Kaurismakiho film La vie de bohéme. Doporučuju.
Dáda: Pivo.
Jana: Spojovat je dokáže asi nadšení pro společnou věc, oddalovat asi dogmatismus.
Čo ťa na domácej scéne serie?
Denis: Ať už kapel stále přibývá, pořád to jsou stejní lidi. Scéna upadá, přetváří se, přetvařuje se, mizí srdíčko a mladších třiceti těžko pohledat.
Koffin: Vlastně nic, je to společnost ve společnosti.
Dáda: Klasika, u některých, naštěstí spíše jedinců, mě sere elitismus, přetvářka a zbytečná póza.
Jana: Chybí pokora.
Ktorý zvuk (štúdio, album/kapela), artwork (album cover) a videoklip na domácej scéne ťa zaujal najviac ?
Denis: Nejvíc se mi líbí věci, co lezou ze studia od mistra Otona a Amáka. Ti pánové ví, co a jak. Co se týče artworku, je tu hodně dobrých umělců, které neznám a na videoklipy se nedívám.
Koffin: Amákuv zvuk posledních Gospel of the Future je famózní. V klipech vítězí jednoznačně Acid Row.
Dáda: Opět se budu opakovat, Davos a Amák Golden jsou tu asi špička. Artworky mě hrozně baví u Lahar, nicméně jim to kreslí Bouzikov, což není Čech.. Strašně nerad se opakuju, ale poslední dva klipy Acid Row jsou skvělý. Klidně ještě vypíchnu klipovou tvorbu Catastrofy, taková jednoduchá, nenáročná prdel.
Jana: Asi nepřijdu s ničím novým, ale dost se mi líbí obaly alb, co mají pod sebou Stoned to Death Records. Třeba poslední album cover od V0NT, co jim myslím navrhoval tatér Nejc ze Slovinska je fajn.
Hudobný album, kniha, film, seriál, počítačová hra, tetovacie štúdio a pivo ktoré odporúčaš a prečo.
Denis: Každý rok se vyrojí nemalý počet zajímavých alb. Tím, že ušima nechávám protékat hudbu veškerých žánrů by byl seznam doporučení dost dlouhý. Velké procento žánrových zařazení pojme celá diskografie Ulver, kteří mi zpříjemňují zrovna tuto chvíli. Jako čtenář mezi TOP můžu doporučit od Nicka Cavea „A uzřela oslice anděla“. Film Subconscious Cruelty. Bacha, jsou to prasárny. Hry nehraju, kérky nemám, pivo nepiju (kecám, hodně a jakékoli).
Koffin: Celkem poslouchám mluvený slovo na Cro3 Vltava. To můžu doporučit. Naposled me bavilo: Jack Black - Nemáte šanci. Román z prostředí amerických hoboes z 20. let 20. století. Obecně mě baví filmy Scotta Coopera. Z piv mám rád Kamenickou 10ku.
Dáda: Vybrat od každýho jedno je těžký. Vybrat od každýho dvacet by bylo taky těžký. Ale zkusím to. Co se týče alba, to je pro mě největší oříšek, ale vypálím sem druhou desku Warbringer - Waking into Nightmares. Brutální nasranej thrash, baví mě riffy, baví mě basák, baví mě bubeník, žeru vokály. Zvukově je to pro mě osobně naprosto skvělý. Čitelnej, ale pořád dost špinavej zvuk. Jako knihu doporučím Tuláka po hvězdách od Jacka Londona, když jsem to před lety četl, byl jsem z toho hotovej. Film - kraťas Kung Fury - 80s onanie jak víno. Seriál - Love, Death and Robots. Hra tu se o první místo dělí Half life 2 + epizody a Witcher 3. Tetování naštěstí neholduju, narozdíl od piva, který mám rád snad fakt všechno.. Pokud něco vypíchnout, tak výběr speciálů na na Drakenu na Kraví hoře, kde máme zkušebnu. Především Zesilovač - IPA 14° od pivovaru Volt.
Jana: Knihy z Absyntu nezklamou. Co se hudby týče, tak mě teď konkrétně nejvíc baví věci od Marry Lattimore, pak i nějaké jazzy typu Ill Considered, Matthew Halsall, nebo popík Cate Le Bon a blekoši Fluisteraars. Z her mě bavilo Disco Elysium, Firewatch a z povzdálí jsem schopná sledovat i Layers of Fear.
Ktorá domáca/zahraničná akcia je pre teba najlepšia a prečo ?
Denis: Jelikož jsem mladej šulek, na akce jsem začal jezdit až tak od roku 2007, na pořádné akce až tak od 2010. Mezi nejlepší řadím tehdejší Play Fast or Don't - lepší atmosféru a sestavu jsem doposud nezažil. Naprosto srdíčková a nenahraditelný záležitost.
Koffin: Brutal Assault samo. Nicméně často vynechávám, což mě mrzi, je to pro mě nejlepší přehlídka tvrdých kapel v dosažitelném okolí. Jinak rád jezdím do Vídně do Areny, tam bývaji supr koncerty.
Dáda: Mohl bych napsat Brutal Assault, výběrem kapel je to přecejen rozmanitý. Ale serou mě ty kvanta lidí. OEF je taky super. Plus dodám Kafest, ikdyž jsem se tam snad od prvního ročníku bohužel už nedostal.
Jana: Moc se mi líbilo na Amplifestu v Portu a ráda bych někdy sjela na Roadburn.
Vinyl alebo CD ?
Denis: Jsem jedinej, kdo valí CD? Připadám si tak, ale jak bych si pořídil gramec, musel bych si asi odepřít jídlo a jen se mazlit s asfaltovými sušenkami.
Koffin: Why not both?
Dáda: Obojí má něco do sebe, nicméně přestože pár cédéček mám, jsem z týmu asfaltářů.
Jana: Jedině vinyl, nebo kazeta.
Je niekto na domácej scéne (aktívny alebo neaktívny hudobník) s kým by si si rád prečítal rozhovor na Jablkách ďaleko od stromu ?
Denis: Pár by jich bylo.
Koffin: Zase chcete slyšet jména jo? Ok, s brněnskými Sloth.
Dáda: Takových by bylo fakt spoustu, v domácích vodách je spousta lidí, kteří by určitě měli co říct.. Nahodím zcela náhodně pár: Bruner Todesmarch, Sloth, Death Culture Deprivation, Laid to Waste a desítky dalších.. :)
Jana: S někým fajn.
Motto/obľúbený citát pripadne odkaz na záver.
Denis: Ne.
Koffin: Ne.
Dáda: „Nesnáším citáty.“ Dáda 2022
Jana: Mlčeti zlato.
=========================================
Linky:
No comments:
Post a Comment